Toto téma bude patřit knize Žít podle slov Šri Ramany Maharišiho - Duchovní biografie Šri Annamalai Svamiho od Davida Godmana.
Šri Annamalai Svami žil mnoho let v Ramanově ašrámu, chtěl se zde věnovat meditaci, ale Ramana si přál, aby podle jeho představ celý ašrám přebudoval. Každý den po večeři s ním soukromně projednával, jaké práce se mají konat příští den. Ostatní obyvatelé a hosté ašrámu neměli vědět, že Annamalai provádí přestavby podle Ramánových plánů.
V knize jsou fotky, jak vypadaly "budovy" původně a jakými krásnými stavbami byly nahrazeny.
Tato kniha ukazuje Ramanu nejen jako mudrce, ale i jako obdivuhodného člověka.
Jako první jsem vybrala úryvek, který umožnuje jiný a pro většinu hledajících úplně nezvyklý pohled na "ego":
>>>
Druhá událost je vyjímečnější. Během dohlížení na práci na jídelně jsem si uvědomil, že moje ego se mohutně vzedmulo. Cítil jsem, jak ve mně roste zcela nežádoucí pýcha na mé výkony.:" Já zde nesu celou zodpovědnost! Já sám vedu toto velké dílo!"
Když mě postihly tyto dotěrné myšlenky, přišel se na mě podívat Bhagavan. Než byl u mne, uviděl jsem, že z mého těla jako stín vystoupil černý mrak. Zároven jsem cítil, že se s ním ztratily moje vychloubačné myšlenky. Zpravil jsem Bhagavana o tomto zvláštním dění.
Potvrdil tamilským příslovím, že se stalo něco neobvyklého, vyjímečného: "Zlí duchové prchají, když vidí kněze."
>>>
To vysvětluje, proč se hledající cíti v přítomnosti mudrců čí probuzených lépe - jejich ego aspon na chvíli ustoupí.
A zároven to popisuje "ego" jako něco konkrétního, i když pro většinu lidí neviditelného - tedy ne jako iluzi.
Tento pohled je běžný u toltéckých šamanů/kouzelníků, kteří také právě tím poznali, že se jedná o cizí "těleso", když ho viděli z těla vycházet. Ale protože toto "těleso" má ve zvyku se vracet, snažili se přijít na to, jak mu v tom natrvalo zabránit.
Věděli také, že tato "informace" vyvolává v lidech velký odpor a strach, a proč to tak je.