Zdravím,
zkusím popsat, jak to mám aktuálně já. Je tu sebeuvědomění v podobě jakéhosi průzračného světla existujícího tak nějak bez představy prostoru, který by jím byl naplněn. Není to ani tak stav blaženosti nebo nějakého příjemného vzrušení, ale klidu. Má to statický charakter. Zároveň nemohu říci, že bych si svět (zrakový vjem) při otevřených očích uvědomoval. Tvary se nevynořují - nelze je uchopit myslí. Tam, kde dřív byly zrakové vjemy jako objekty, je ta průzračnost.
Jako když vám někdo v noci zasvítí baterkou do očí a skoro nic není vidět. V tom světle se sice něco vynořuje, ale je to asi jako, když se díváte na televizi a film je to světlo sebeuvědomění a logo televize v rohu jsou ty zbytky. Můžu si soustředěním vyvolat uvědomování si prostoru a věcí kolem sebe, ale vyžaduje to úsilí a světlo při tom mizí. Soustředím se při tom na tělo a kde je. Objeví se, že sedím na židli v pokoji u počítače. Dokonce se můžu cítit jako Honzam. Když povolím soustředění, zmizí to všechno zase ve světle. Svět (logo televize) není. Jsem Já.
To všechno se děje při otevřených očích. Dokonce, když se ponořím při meditaci do toho světla úplně, oči se rozevřou dokořán, jak svaly na hlavě úplně povolí. Mám pak tak takový vytřeštěný výraz jako mrtvola
Při zavřených očích je paradoxně to vnímání těla větší. Navíc se ve vnitřním zraku vynoří i představa prostoru okolo těla a místa, kde se nachází. Přisuzuji to stažení svalů hlavy a krku při držení zavřených očí. Se zavřenýma očima provádím jen koncentraci na určitá místa v těle, ale tuto praxi už jsem opustil. Když se takhle soustředím na místo napravo od srdce, vyvolám si pocit blaženosti a rozsvítí se tam to slunce jako dokonalá bytost a já se stávám tou bytostí. Je cítit teplo a láska. Tento stav jsem bez soustředění měl před uvědoměním se v tom průzračném světle a po stavu bez jakéhokoliv sebeuvědomění. (viz můj popis zde
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=53&t=39)