Karel Heinrich Marx pochází z úspěšné "německé" právnické rodiny. Studuje filozofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Již v době studií na těchto školách projevuje Marx svoje radikální sklony a názory, ve kterých je z nemalé části inspirován filosofií G. Hegela.
Po studiích se vydává mladý Marx na dráhu radikálního žurnalisty. Svým vystupováním na sebe v krátké době upoutává pozornost pruských úřadů. Kvůli potížím s nimi odchází raději v roce 1843 do Paříže.
V Paříži se Marx seznamuje se svým budoucím přítelem, synem továrníka, Friedrichem Engelsem. Marx spolu s ním sepisuje "Komunistický manifest". Ten vydává, s finanční pomocí Engelse, v revolučním roce 1848. Hlavním heslem manifestu je - nám již tolik známé - "Proletáři všech zemí, spojte se!"
V krátké době zakládá Marx, spolu s dalšími komunisty a socialisty, mezinárodní Ligu komunistů. Svými radikálními pařížskými aktivitami na sebe Marx opět zaměřuje pozornost francouzských úřadů. Kvůli rozporu s nimi se vydává opět na cestu do další země. Tentokrát do Belgie.
Ani belgické úřady však nemají pro Marxovy aktivity pochopení. Ten se tedy vydává v roce 1849 do Londýna.
Tady v Anglii, zemi prvního klasika Adama Smithe, se Marx usazuje již nadobro. Plně se věnuje, finančně podporován Engelsem, své vědecké práci a psaní. V roce 1867 vydává Marx 1. díl svého životního díla - Kapitál. V roce 1883 Marx umírá. Krátce po jeho smrti vydává Engels druhý díl Kapitálu (1885) a v roce 1894 třetí díl této Marxovy nejznámější knihy. Knihy, která se zanedlouho stává biblí všech budoucích marxistů a podobných následovníků.
Vraťme se tedy opět o několik let zpět a zkusme se podrobněji podívat na Marxovo působení na politicko-filozoficko-ekonomickém poli.
Jak již bylo řečeno, velkou inspirací Karla Marxe byla filosofie George Hegela. Přesněji řečeno filosofie dialektiky, kterou Hegel rozvíjel. Hlavní myšlenkou této filosofie bylo, že svět se neustále mění a vyvíjí. Není tedy na světě nic, co by bylo věčné. To platí i pro společenské řády, ve kterých lidstvo žilo a odjakživa se vyvíjelo.
Marx převzal část této filosofie a začal jí dál úspěšně rozvíjet. Přišel s tím, že pro každou historickou etapu společenského vývoje platí jiná pravidla. Něco jiného platí v otrokářské společnosti, něčím jiným se řídí feudalismus a zákony (ekonomické), které platí v kapitalismu, také nejsou věčné. Tím měl Marx na mysli politickou ekonomii tehdejších klasiků, která byla v jeho době tolik uznávaná. Marx se ani tak nesnažil popírat poznatky, se kterými přišel Smith, Malthus, Say, Senior nebo Mill. Na některých základech, které tito klasici postavili, dokonce Marx úspěšně stavěl. Do své teorie zakomponoval například něco z Malthusovy populační teorie a na Ricardově teorii hodnoty dokonce stála téměř celá Marxova práce.
Marx "pouze" namítal to, že dosavadní klasické teorie platí jen pro kapitalismus. Dokonce se vysmíval tomu, že si někteří klasici myslí, že jsou jejich teorie univerzální a nezávislé na době a historickém vývoji určité společnosti. Kapitalismus byl podle Marxe již přežitkem, a proto ho měl nahradit jiný "spravedlivější" systém, který by více odpovídal dosažené úrovni výrobních metod společnosti.
Tehdejší společnost a hlavně její instituce však nejsou podle něj dost pružné na to, aby změnu systému v "zájmu" celé společnosti provedly. Proto byl Marx pro radikálnější řešení. Jeho snem a životním cílem byla revoluce vedená dělnickou třídou, která by svrhla kapitalismus a nastolila systém nový - komunismus.
Většinu svých poznatků, spolu se svými vizemi, Marx předložil veřejnosti ve svém nejznámějším díle - Kapitál. Jeho první díl vydal Marx, s finanční pomocí Engelse, v roce 1867. Kapitál měl být mocnou zbraní, kterou by podrobně, část po části, Marx kapitalismus analyticky rozebral a posléze by ho, jako špatný společenský systém, nadobro odepsal. Paradoxně se mu však podařil zcela opak. Podle některých pozdějších ekonomů se Marx dokonce sám nechtěně stal obhájcem tohoto systému. A to tím, jak se snažil rozvíjet teorii pracovní hodnoty a nadhodnoty.
V první knize rozvíjel Ricardovu teorii hodnoty a k ní přidal svou tzv. teorii nadhodnoty. Její úskalí však nedokázal nikdy dostatečně obhájit. Předně podle ní nešla vysvětlit tvorba cen. Proto přišel Marx ve třetím díle Kapitálu (byl vydán Engelsem až po jeho smrti) s teorií propracovanější. Tou byla tzv. teorie výrobní ceny. S teorií výrobní ceny Marx sice dokázal tvorbu cen vysvětlit lépe, zároveň v ní však popřel svojí hodnotovou teorii.
Vraťme se ještě zpět k Marxově teorii nadhodnoty, jak jí prezentoval v prvním díle Kapitálu. Marx v ní chtěl ukázat, jak jsou dělníci vykořisťováni kapitálem. Dělníci podle něj svou prací vytvářejí určitou pracovní hodnotu. Od kapitalisty však dostávají za svou práci jen jakousi minimální mzdu, která je určena tzv. existenčním minimem dělníka, dosaženým určitým stupněm historického vývoje (s existenčním minimem přišel již Ricardo). Rozdíl mezi hodnotou jejich práce si ponechává kapitalista, a tím je vykořisťuje.
Takto je popsána Marxova analýza kapitalismu ve jedné filosofické knize:
"Kapitalismus jako ekonomický systém podle Marxe nutí člověka usilovat o co největší zisk z investic. Pro kapitalistu to znamená neustálou soutěž s ostatními podnikateli, neboť zisk závisí na množství zboží, jež je možno prodat. Aby bylo možno prodat ho co nejvíce, musí být co nejlevnější. To znamená, že kapitalista se musí neustále snažit, aby jeho zboží bylo levnější než zboží konkurentů. Avšak vzhledem k tomu, že výrobní náklady zboží srovnatelné kvality jsou relativně podobné, jedinou cestou, jak může zaměstnavatel dlouhodobě náklady výrazně snižovat, je používání co nejlevnější pracovní síly... Poté co ze svého odvětví vytlačí nízkými cenami drobné podnikatele, zůstane nakonec v soutěži s několika málo velkými výrobci jako je on sám. Aby čelil svým konkurentům a dosahoval většího a většího zisku, bude v tomto stádiu platit svým pracovníkům méně a méně. Od pracovníka bude požadovat stále větší produktivitu pro svůj zisk. Výsledkem této tendence je podle Marxe skutečnost, že v pozdních stádiích kapitalismu budou pracující stále chudší a kapitalisté stále bohatší. Napětí mezi nimi se bude stále zvyšovat, až pracující pochopí, že jsou vykořisťováni (Marx to nazývá "třídním vědomím") a nakonec propukne konflikt, v němž vykořisťovaní zvítězí a spolu se zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků nastolí beztřídní společnost, v níž už nebude existovat vykořisťování."
(Popkin R.H., A. Stroll (2000); Filozofie pro každého; Praha: Ivo Železný; str. 120-121)
Další Marxův verdikt byl ten, že je kapitál neproduktivní a novou hodnotu vytváří pouze nová práce. Stará práce, která je uchována ve strojích je, podle něj ze strojů na nové zboží jen přenášena a novou hodnotu nevytváří. Na tvářích dnešních ekonomů by tímto tvrzením Marx vyvolal pouze mírný úsměv. Stroje totiž na nové zboží nepřenášejí jen starou akumulovanou práci. Pomocí staré práce totiž zvyšují (násobí) produkční schopnosti práce nové.
Na závěr se ještě zkusme podívat, jakou hodnotu má tedy Marxův Kapitál?
Dalo by se říct, že v dnešní době není nic, co by se dalo z Marxovy teorie v ekonomii použít. Snad jen způsob analýzy různých ekonomických dějů, kterou Marx začal používat. Ne však obsah této analýzy.
S ubíhajícím časem, s tím jak nastoupili se kormidlu Marginalisté, došlo k popření většiny Marxových tezí a vizí. V kapitalisticky rozvinutých zemích, jako byla Anglie, nedošlo ke spontánnímu povstání dělnické třídy. Došlo k němu naopak v méně rozvinutém carském Rusku a to za násilné nápomoci marxistů (Lenin).
V rozporu s Marxovým tvrzením se rozdíly mezi společenskými vrstvami začaly stírat. Marginalisti přenesli ekonomické těžiště z kapitalisty na spotřebitele, a tím zároveň zbourali poslední Marxovo tvrzení o tom, že kapitalisti platí dělníkům jen jakési životní minima.
Marginalisté dokázali naopak vysvětlit a hlavně spočítat, že právě větší poptávka podniků po zaměstnancích mzdy dělníků maximálně zvyšuje.
Stagnace kapitálu se tedy nekonala a mzdy "nekapitalistů" se nadále reálně zvyšovaly, a s nimi i jejich životní úroveň.
Marxův Kapitál tedy byl, a ještě dnes je, některými opěvován spíše pro svou revolučnost. Jeho ekonomický přínos pro dnešní ekonomii je minimální a teorie v něm obsažená postupovala směrem do slepé uličky. Cestou, kterou nastartoval svou omylnou teorií hodnoty již liberální klasik David Ricardo i Adam Smith (paradox vody a diamantu).
Pokud dnes požádáte libovolného marxistu, aby vám ekonomicky vysvětlil některé ekonomické myšlenky obsažené v Kapitálu, nebude vám schopen ani jednu z nich obhájit, natož pak aplikovat je v reálné skutečnosti.
Ačkoliv je dnešní hodnota Kapitálu téměř jen politická, přesto, nebo právě proto, si Marx jako filosof vypěstoval, na rozdíl od jiných, neskutečné množství svých přívrženců i odpůrců!
http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clan ... pe=jz-marx