Návštěvník píše: ale posedlost vůbec - čímkoliv
posedlost prožívajícího já
Návštěvník píše: ale posedlost vůbec - čímkoliv
Jana píše:Návštěvník píše:x krát už ti tu lidé a já nejméně 3x odpověděli na to co se ptáš a jak je vidět, dosud to k tobě nedorazilo
ale jak sama říkáš, kvalt netřeba až a když Bůh dá, tak to dorazí
Co bys konkrétně chtěla, aby bylo jiné ?
kvalt netřeba až a když Bůh dá, tak to dorazí
Jana píše:Joshi posílá další článek:
Samostatná volba - J. C. Amberchele
...
Návštěvník píše:Jana píše:Návštěvník píše:x krát už ti tu lidé a já nejméně 3x odpověděli na to co se ptáš a jak je vidět, dosud to k tobě nedorazilo
ale jak sama říkáš, kvalt netřeba až a když Bůh dá, tak to dorazí
Co bys konkrétně chtěla, aby bylo jiné ?
Větakvalt netřeba až a když Bůh dá, tak to dorazí
= odevzdání = opak chtění.
Dokud člověk nezná z vlastní zkušenosti stav odevzdání, předpokládá u ostatních jen to, co sám zná: chtění, aby něco bylo
Návštěvník píše:Dokud člověk nezná z vlastní zkušenosti stav odevzdání, předpokládá u ostatních jen to, co sám zná: chtění, aby něco bylo
Návštěvník píše:
jj
aby něco bylo jinak ...
Jana píše:
Co bys konkrétně chtěla, aby bylo jiné ?
Jana píše:
Ve skutečnosti se tohle děje i bez účasti individualit. Vlna mizí ve vlně, energie v energii, světlo ve světle. Vše je Jedním.
Je to jen hra mysli. Je to krásná hra. Ta mysl je v té hře živá. Má tady prostor být čímkoliv si vzpomene. Všechno tady má svůj prostor. Všechno může být jakékoliv.
A na hraně té hravosti mysli a čistoty vědomí, než to Ty a já zmizí ve spojení v Jedno, se může objevit nádherná touha:
"Toužím být na okamžik pro Tebe vším,
tak jako jsi Ty vším na věky pro mě.
Toužím, aby ten okamžik byl věčný."
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Dokud člověk nezná z vlastní zkušenosti stav odevzdání, předpokládá u ostatních jen to, co sám zná: chtění, aby něco byloNávštěvník píše:
jj
aby něco bylo jinak ...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Dokud člověk nezná z vlastní zkušenosti stav odevzdání, předpokládá u ostatních jen to, co sám zná: chtění, aby něco byloNávštěvník píše:
jj
aby něco bylo jinak ...
u druhých.
Pokud jde o sebe sama, je to naopak chtění, aby se nic nezměnilo a bylo to pořád, natrvalo takhle úžasné = chtění neustále zažívat stavy blaženosti. K tomu je nutné je neustále aktualizovat opakovaným psaním o nich, znovu a znovu a znovu...
Návštěvník píše:Pokud jde o sebe sama, je to naopak chtění, aby se nic nezměnilo a bylo to pořád, natrvalo takhle úžasné = chtění neustále zažívat stavy blaženosti. K tomu je nutné je neustále aktualizovat opakovaným psaním o nich, znovu a znovu a znovu...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Pokud jde o sebe sama, je to naopak chtění, aby se nic nezměnilo a bylo to pořád, natrvalo takhle úžasné = chtění neustále zažívat stavy blaženosti. K tomu je nutné je neustále aktualizovat opakovaným psaním o nich, znovu a znovu a znovu...
několik lidí tu upozornilo na to, že pokud je někdo blažený, tak o tom neustále nepíše stále dokola, proč by to dělal ? když je to pro něho normální přirozená věc se tak cítit ... co by na tom shledával zvláštního ...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Pokud jde o sebe sama, je to naopak chtění, aby se nic nezměnilo a bylo to pořád, natrvalo takhle úžasné = chtění neustále zažívat stavy blaženosti. K tomu je nutné je neustále aktualizovat opakovaným psaním o nich, znovu a znovu a znovu...
několik lidí tu upozornilo na to, že pokud je někdo blažený, tak o tom neustále nepíše stále dokola, proč by to dělal ? když je to pro něho normální přirozená věc se tak cítit ... co by na tom shledával zvláštního ...
Protože tahle tichá blaženost, o které občas Probuzení mluví coby aspektu vědomého bytí nad protiklady, není emoce, která by se musela pořád krmit a živit.
Když se někdo zeptá, jaký je ten finální stav, Probuzený pokojně konstatuje, že je to stav zcela naplňující, ve kterém nic nechybí ani nepřebývá.
pokud je někdo sladěn s tím co je a jak je, aniž by spřádal touhy o tom co bylo mělo být nebo nemělo být a jak by to mělo být nebo nemělo být do budoucna
lze tam vůbec mluvit o nějakém chtění ?
Návštěvník píše:pokud je někdo sladěn s tím co je a jak je, aniž by spřádal touhy o tom co bylo mělo být nebo nemělo být a jak by to mělo být nebo nemělo být do budoucna
lze tam vůbec mluvit o nějakém chtění ?
Když se člověk neupíná na něco, co preferuje, ani se nesnaží získat něco, o čem má pocit, že co mu chybí?
Jak by pak mohlo vznikat chtění?
miroslav píše:Možná nejlépe by se dalo předejít různým chybným představám o egu a bytosti bez ega, kdybychom si ho vhodně definovali, co to vlastně je.
Mne napadá jako nejpříhodnější popis ega, že ego je stav mysli, přesněji řešeno sebestředný stav mysli.
Proto ego není něco trvalého věčného, může se vyvíjet, zesilovat, ubývat a chvílemi mizet a nebo i trvale zmizet.
Takže může být někdo více méně bez ega, jiný zase je egem stále mimo stav hlubokého spánku.
Něco jiného je individualita. Ta s egem nemá nic společného - to je to já individuální - když Mistr třeba říká já si myslím, já jsem tady, nebo na záchodě atd. Nemusí v tom být žádná sebestřednost, pouze informace.
A pak je tu pojem duše. Ta je nositelem individuality, sklonů - navyklých duševních pochodů a reakcí, karmy, inteligence atd.
O duši můžeme vědět, uvědomovat si ji částečně, nebo nevědět. Na její existenci to nemá žádný vliv. Ale vyvíjí se a postupně mění - mění se její karma, její sklony - vasany atd.
Jedním z výrazné skupiny sklonů jsou právě sebestředné - vztahovačné, závistivé, ale i potřeba správnosti, něčím být - sebepotvrzovací sklony, atd. atd. To jsou sklony, které právě vytvářejí a stále udržují ten stav mysli, který nazýváme ego, pokud člověk zrovna nespí hlubokým spánkem.
P.S.
Jinak osvobození není jen nelpění, ale i nelpění na nelpění, na nechtění, na neúsilí atd.
Svobodný člověk může lpět, usilovat atd. a zároveň nemusí. Může být realizovaný a nemusí. Není v tom "namočen".
Nesvobodný člověk jen musí - musí lpět nebo nelpět, usilovat nebo neusilovat, musí dosáhnout realizace, blaženosti, štěstí atd. atd.
Je v tom zkrátka "namočen" až po uši
Návštěvník píše:když nedochází ke ztotožňování s tím chci nechci, tak i když vyvstane chtění nebo nechtění
Návštěvník píše:ned 02. srp 2015 20:46:24Jana píše:Joshi posílá další článek:
Samostatná volba - J. C. Amberchele
...
Joshi pokaždé pošle zájemcům odkaz na aktuální nový článek, jakmile ho opublikuje na http://www.zivotvpritomnosti.cz/
Patřím k nim taky, bylo mi proto divné, že mi teď nic takového od Joshiho nepřišlo. Podívala jsem se na stránky "Život v přítomnosti":
Článek Samostatná volba - J. C. Amberchelea Joshi publikoval 3.3.2013 http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/
Ještě že se dá zpětně vygůglit, případně najít ve vlastním archivu něco, co člověk potřebuje pro obhájení vlastních názorů
Návštěvník píše:Návštěvník píše:když nedochází ke ztotožňování s tím chci nechci, tak i když vyvstane chtění nebo nechtění
a v člověku už existuje ochota to přijmout a v tichosti pozorovat, pocit chtění nebo nechtění slábne, až nakonec zmizí. Chtění je v podstatě emoce žádostivosti, která vzniká z pocitu nedostatku.
Dalo by se říct, že přijetí + rozpoznání + pozorování je praxe v kostce, protože každá závislost (ulpění) v sobě obsahuje chtění nebo ne/chtění (odpor), t.j. chtění, aby něco nebylo.
Je snadnější si uvědomit myšlenkové obsahy, než pocity, které je provázejí. Například dokud si člověk neuvědomí bezděčný odpor, a je jedno, k čemu, dokud nerozpozná pomocí sebereflexe jeho příčiny, které si už vůbec neuvědomuje, protože mohou být i bůhvíjak staré a tvoří součást jeho emočního vybavení, bude mu odpor v určitých konkrétních situacích neustále znovu a znovu vyvstávat. Stejně jako touha po něčem, vyplývající z bytostné potřeby se zabezpečit a získat něco, co cítí, že mu chybí.
Existují případy, kdy se odpor začne týkat prakticky všeho a nastane tak stav, zvaný deprese. Právě neustálé neuvědomované sebeztotožňování s hlubokým totálním odporem ke všemu a nakonec i k životu samému je příčinou sebevražd.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků