Poradna zdarma

nop píše:

Návštěvník píše:

Ja.na píše:Naše pravé Já je šťastný stav.

"Naše pravé Já" je jen tvoje představa. Představa (spojená s pocitem) nějakého našeho Já.

Mimo to Já není nějaký stav. Bez Já nemůže být žádný stav, ale Já není stavem, tedy ani šťastným ani nešťastným.
Takhle, jak furt píšeš o "našem pravém Já", si to dezinterpretují uctívači Boha, když si čtou v Nisargadattovi, Ramanovi atd.

Já není tvoje ani naše!

Zase práce se slovy. Místo "Naše .." lze říci "lidské" a dodat o šťastném stavu.
"Pravé Já člověka je spojené se štěstím."

Jana píše:

Já není tvoje ani naše!

Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Jana píše:

.Petra píše:
Když se uskuteční Já, tak zmizí touha po štěstí.

Ano, touha zmizí.

Jana píše:

Já není tvoje ani naše!

Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Takže Maharadž své pravé Já nalezl a u Tebe to není možné ? Dokonce se bouříš proti možnosti, že by ho mohl vůbec někdo nalézt ?

Pak samozřejmě nemůžeš pochopit, že existuje štěstí pravého Já. Jedna kapitola Maharadžova učení se dokonce přesně takhle jmenuje: "Štěstí pravého Já."

Pak samozřejmě ani nepochopíš, jak může být život člověka, který třeba zrovna umírá na rakovinu šťastný.


Chápu Tě, chápu Tvé rozhořčení, ale ono se dá ulpět nejen na tom přitažlivém, ale je možné ulpět i na askezi, sebeodříkání, tím že to posvětíš jako něco hodnotnějšího.

Ulpět na čemkoliv, třeba i na představě štěstí, které pramení z něčeho, co je od Tebe odděleno, je zdrojem utrpení. Ale poznání štěstí, které pramení z Tvé podstaty, je osvobozením od utrpení. Protože se objevuje poznání celistvosti.

Návštěvník píše:

Jana píše:

Já není tvoje ani naše!

Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Takže Maharadž své pravé Já nalezl a u Tebe to není možné ? Dokonce se bouříš proti možnosti, že by ho mohl vůbec někdo nalézt ?

Pak samozřejmě nemůžeš pochopit, že existuje štěstí pravého Já. Jedna kapitola Maharadžova učení se dokonce přesně takhle jmenuje: "Štěstí pravého Já."

Pak samozřejmě ani nepochopíš, jak může být život člověka, který třeba zrovna umírá na rakovinu šťastný.


Chápu Tě, chápu Tvé rozhořčení, ale ono se dá ulpět nejen na tom přitažlivém, ale je možné ulpět i na askezi, sebeodříkání, tím že to posvětíš jako něco hodnotnějšího.

Ulpět na čemkoliv, třeba i na představě štěstí, které pramení z něčeho, co je od Tebe odděleno, je zdrojem utrpení. Ale poznání štěstí, které pramení z Tvé podstaty, je osvobozením od utrpení. Protože se objevuje poznání celistvosti.

to na co reaguješ jsem sice nepsala já, ale fakt, je že bych napsala to samé akorát bych u toho ještě vypíchla, že psát o pravém Já je nesmysl, protože žádné nepravé já neexistuje

ale rozhodně to nemá co společného s rozhořčením

Návštěvník píše:...
to na co reaguješ jsem sice nepsala já, ale fakt, je že bych napsala to samé akorát bych u toho ještě vypíchla, že psát o pravém Já je nesmysl, protože žádné nepravé já neexistuje

ale rozhodně to nemá co společného s rozhořčením

Jana píše:

Já není tvoje ani naše!

Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Takže Maharadž své pravé Já nalezl a u Tebe to není možné ? Dokonce se bouříš proti možnosti, že by ho mohl vůbec někdo nalézt ?

Pak samozřejmě nemůžeš pochopit, že existuje štěstí pravého Já. Jedna kapitola Maharadžova učení se dokonce přesně takhle jmenuje: "Štěstí pravého Já."

Pak samozřejmě ani nepochopíš, jak může být život člověka, který třeba zrovna umírá na rakovinu šťastný.

Chápu Tě, chápu Tvé rozhořčení, ale ono se dá ulpět nejen na tom přitažlivém, ale je možné ulpět i na askezi, sebeodříkání, tím že to posvětíš jako něco hodnotnějšího.

Ulpět na čemkoliv, třeba i na představě štěstí, které pramení z něčeho, co je od Tebe odděleno, je zdrojem utrpení. Ale poznání štěstí, které pramení z Tvé podstaty, je osvobozením od utrpení. Protože se objevuje poznání celistvosti.

.Petra píše:

Jana píše:

Já není tvoje ani naše!

Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Tak se to řekne někomu, kdo je na začátku hledání.

Návštěvník píše:

.Petra píše:

Jana píše:
Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Tak se to řekne někomu, kdo je na začátku hledání.

Já si myslím, že opravdu existují dvě Já.

.Petra píše:Já si radši nemyslím už vůbec nic.

Návštěvník píše:

.Petra píše:Já si radši nemyslím už vůbec nic.

Ono je to stejně jedno, ale mě se to celkem líbí, ledacos se tím dá logicky vysvětlit....

Petra píše:Právě mě napadlo, že při vysvětlování bych asi žádné "já", ani velké, ani malé, nepoužívala. Jestli to právě není to zájmeno /za jméno "já", které všechno tak komplikuje.
Ten Spira má pravdu, je to vědomí. Vědomí s přezdívkou "já".

Jana píše:

Návštěvník píše:Jsou to jenom tvoje představy o mně, které neodpovídají skutečnosti. Kam na to chodíš?

A to se ptá ten, kdo píše:

Návštěvník píše:Jana nemá co

Jana píše:

.Petra píše:

Jana píše:
Takže pravé Já není Tvoje pravé Já ?

Maharadž: Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já".

Tak se to řekne někomu, kdo je na začátku hledání.

Tak si to zrekapitulujme, Maharadžovi to řekl jeho guru v roce 1933,

k realizaci Maharadže došlo v roce 1938.

Tedy pět let po tom, co začal hledat Maharadž své pravé Já se stal ze začátečníka konečník, který to mohl podobně jako jeho učitel až do své smrti opakovat všem ostatním začátečníkům.

Možná, kdyby za svého života potkal včas Péťu , tak by se zastyděl a uvědomil by si, jakou říká začátečnickou hloupost.

Tedy, kdyby se dočkal chudák psaní na Poradně, tak by určitě něco takového, hodného pro začátečníky, neříkal. Tedy určitě by něco takového neřekl nikdy tady na Poradně.


A možná, kdybych konečně pochopila, kdo je ten začátečník, tak už bych něco takového nikdy necitovala.


Ale Miroslav to ví a může potvrdit, že něco takového, nejsem schopná nikdy pochopit.

Petra píše:A možná, kdybych konečně pochopila, kdo je ten začátečník, tak už bych něco takového nikdy necitovala.

Jana píše:

Petra píše:

Petra píše:A možná, kdybych konečně pochopila, kdo je ten začátečník, tak už bych něco takového nikdy necitovala.

Ty jsi začátečník, Jani, Proto ti tolik vyhovují sdělění realizovaných určené začátečníkům. Vždycky si je pečlivě vybereš z toho, co jsi si u nich přečetla. To je tvoje úroven, tam se cítíš doma.
Většina "místních" má tuto úroven již za sebou, protože si z ní neudělala slepou uličku. Tobě se v ní velmi zalíbilo, proto se ji usilovně snažíš povýšit na to nejvyšší. A máš zcela pravdu, nebot pro tebe je to opravdu to nejvyšší. Než se jednou pohneš dál...

Péťo, nejsem ani ten začátečník. Nevidím nic, čeho bych měla dosáhnout a nevidím začátečníka ani v nikom jiném. Každý je z mého pohledu naprosto dokonalým Bytím, štěstím, láskou, pokud je zrovna opravdu vědomé, čím je.

.Petra píše:
Kdo je ten, kdo má nějaké svoje pravé Já a měl by ho nalézt?

Návštěvník píše:Já si myslím, že opravdu existují dvě Já.
Jedno to "své" Já, soukromé Já (neplést si toto Já s já, jde o soukromý transcendentní prostor))
a jedno to "společné" Já, všechna ta soukromá Já dohromady plus ještě neutrální zbylá Já....