Leah píše:. Najdi rozdíl mezi prostým vnímáním a
vychutnáváním.
Záleží také na způsobu řeči. Jsou na příklad způsoby, které jsem našel u žen a buď nejsem schopný téhož nebo jim nerozumím jak to myslí.
= vychutnávala jsem si = odpustit sobě = odměna=
a)
vychutnání. J. Bronteová v novele Villette píše, jak dívka z Anglie jela do Francie do zaměstnání. Cestu k přístavu nevolila vlakem, ale dostavníkem, aby si vychutnala okénkem pohled na zelené louky a pole (já bych řekl : aby se moha těšit),
b)
odpustit sobě, propagují ženy a já tomu nerozumím. Právě včera jsem se s jednou dohadoval. A dozvěděl jsem se to, co se píše (dnes je to současný trend a rétorika). Ona řekla, že pokud neumím odpustit sám sobě, nemohu odpouštět druhému, a i kdyby, nebude to tak kvalitní, když to sám sobě neumím. Ale já opravdu nevím co to je. Jednou jsem v tramvaji dupnul někomu na nohu když zabrzdila, otočil jsem se, ale než jsem se mohl omluvit, on vystoupil. To on mi mohl odpustit, neboť jak já si sám odpustím, že jsem někomu dupnul na nohu? Ale ženy by těžko žily s vědomím viny, a tak jsou vycvičené v odpouštění.
c) být
odměnou. V jednom německém románu se zbožná a cudná vdaná žena zamilovala do svobodného muže, který předtím chtěl vstoupit do kláštera, ale dodržela cudnost. Neudělala nic, za co by musela ve zpovědnici na sebe žalovat. Ale láska trvala a psali si – kromě hovorů, aniž by ona narušila manželství. Pak on vstoupil do kláštera, což byl jeho sen už dříve. Po čase, asi po půl roce mu napsala : „vidím, že Bůh je pro vás větší odměnou, než bych mohla být já“. A tak jsem uvažoval : je mi moje žena odměnou? jsem já odměnou pro mou ženu? jak to, že ta v románě uvažovala, že by se vůbec někdy mohla měřit s Bohem? (nemožno). Jak ona uvažovala, že by její láska byla uspokojivá pro něho více než vztah s Bohem? (možno, podle jeho hodnotového žebříčku a orientace).
Ale kdyby má milovaná dívka vstoupila do kláštera, nenapsal bych „vidím, že Bůh je pro tebe větší odměnou, než bych mohl být já“, protože pro jeptišku je jasná orientace k něčemu co je výše než já. Mohl bych napsat, že je Bůh pro ni přitaživější nebo poskytuje větší radost, ale ne že je odměnou. Nebo vstupují ženy do manželství nebo do kláštera, aby získaly nějakou odměnu?
A že tu ženu v německém románu vůbec napadlo uvažovat o prioritách, a o radosti a srovnávat sebe s Bohem jako „být odměnou“ ? Psala to autorka žena, uvažovala, cítila jako žena a myslela v kategorii „odměna“, což třeba já nedělám. Necítím se být pro nikoho odměnou.
V slovenském jazyku je kromě toho zvláštní výraz „odmeniť niekoho“ a to znamená udělat mu dobře. Na příklad matka umývá nádobí a dítěti se řekne „odmeň mamu a poutieraj to“ (pomoz jí a ona bude ráda).
= Takže : když se řekne slovo „vychutnat“, je třeba vědět, jestli to řekl muž (což může být neobvyklá věc) nebo žena (obvyklý výraz).