Návštěvník píše:malpan píše:Jana píše:Z jakých důvodů by měl ten, který dokázal bez zaváhání odlišit iluzi od skutečnosti, lež od pravdy, lhát lidem, že jsou osobou ? ...
jaký ten, když osoby neexistují?...
.. holka, holka...
nezbývá, než to přát, dokud tě bude bavit...
Je možné, že potřeba osoby bavit se tímhle dokazováním nakonec zmizí, když si uvědomí
, že ona
coby osoba oslovuje z vlastní vůle ostatní diskutující -
coby osoby - a snaží se je přesvědčit, že osoby neexistují? Že - jinak řečeno - jí najednou dojde, že káže vodu a sama pije víno?
Nedá se úplně vyloučit, že tahle osoba má potřebu to dělat, aby sebe samu přesvědčila, že osoby neexistují a aby toho nechala
Sice se jí to za celá ta léta zatím nepodařilo, ale co my víme, třeba se jí to nakonec povede
Když vás baví vést tyto řeči, jaká chyba?
Nabídnu vám také řešení:
a/ ve stylu Tomáše Akvinského: dokud není prozření, osoba tu je, až je prozření, osoba tu není (nepokládá sebe za osobu),
b/ ve stylu pragmatismu a Jamese: zvenčí se osoba jeví, zevnitř se nejeví,
c/ ve stylu Christiana Wolfa: oba máte pravdu,
d/ ve stylu Heisenberga: muselo by se nejdříve dokázat, že osoba v těle (kočka ve škatuli) byla, aby se mohlo dovodit, že tam už není,
e/ ve stylu J. Stuarta Milla: je potřebí několika oborů, aby daly základ pro jedno umění: jak rozlišit u duše osobu,
f/ ve stylu českého duchovenského spolku: kdo tvrdí, že tu něco nehraje a kdo tvrdí, že tu něco bylo?