David R. Hawkins - praxe přijetí

Moderátor: Linda

D. Hawkins - Nechat být: cesta vzdávání se (odevzdávání)

Nový příspěvekod Linda » pát 31. črc 2015 12:10:56

Z 1. kapitoly:

"Nejasnosti jsou naše spása. Pro ty, kterým to není jasné, stále existuje naděje. Držet se svého nevědění. Je to nakonec váš nejlepší přítel, vaše nejlepší ochrana proti smrtící řadě odpovědí těch ostatních."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

D. Hawkins - Nechat být: cesta vzdávání se (odevzdávání)

Nový příspěvekod Linda » úte 25. srp 2015 8:39:31

Z 3. kapitoly:

"Mysl je mechanismem pro přežití a prostředky, které mysl používá k přežívání, jsou především emoce. Myšlenky jsou vytvářené emocemi a emoce se nakonec stávají zkratkami pro myšlenky. Tisíce a dokonce miliony myšlenek mohou být nahrazeny jedinou emocí. Emoce jsou elementárnější a primitivnější než mentální procesy.

Zdůvodňování je zbraň, kterou mysl používá k dosažení svých emocionálních cílů. Při argumentování je základní, fundamentální emoce obvykle nevědomá nebo při nejmenším neuvědomovaná. Když se tato základní emoce opomíjí, ignoruje se a neprožívá, lidé si neuvědomují příčinu svého jednání a snaží se najít všechny možné důvody, které vypadají hodnověrně. Ve skutečnosti často nevědí, proč dělají to, co dělají."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe přijetí

Nový příspěvekod Linda » sob 05. pro 2015 19:48:30

Z čeho všeho se D.Hawkins uzdravil tím, že si začal jasně uvědomovat, přijímat a neustále odevzdávat Božské všetvořící Energii cokoliv, co v sobě právě cítil jako negativní nebo nežádoucí, včetně stavů své mysli i těla? Neustálým láskyplným přijímáním a odevzdáváním toho všeho se postupně samy od sebe zvyšovaly vibrace všech systémů a subsystémů jeho těla, včetně buněk - od nejnižší vibrační úrovně, kterou v těle jeho navyklé a často neuvědomované postoje k dění automaticky vyvolávaly, až po stav, kdy čím dál víc buněk i orgánů vibrovalo vysoko a začaly se proto automaticky chovat “zdravě.” To bude zřejmě příčina i všech tzv. zázračných uzdravení, u kterých lidi doteď nedokázali pochopit, proč k nim došlo.

V knize Healing and Recovery o tom D.H. píše:

Jelikož jsem měl tak velký seznam nemocí, musel jsem je všechny napsat, abych si je zapamatoval, protože polovinu z nich bych byl zapomněl, i když některé z nich trvaly po mnoho let. Například jsem měl duodenální vřed, který se nedal vyléčit. Prošel jsem všemi tradičními léčebnými procedurami, psychoanalýzou a celou řadu věcí; začalo to už na lékařské fakultě.

O dvacet let později jsem stále ještě měl vřed, a nejen to, byl to jiný druh vředu, který dělal díry v dalších částech mého dvanácterníku. Hrozila perforace a krvácení a opakovaně to způsobovalo zánět slinivky břišní. Také jsem měl zánět tlustého střeva s krvácením a s divertikulitidou. Divertikulitida byla ve skutečnosti tak zlá, že jsem několikrát skončil v nemocnici na transfuzi, málem jsem vykrvácel k smrti.

Kromě toho jsem měl migrény, které byly neléčitelné. Do jisté míry pomáhala psychoanalýza, setkal jsem se s neurology i s proslulými světovými odborníky, ale nepomohlo mi to od migrény, která údajně souvisela i s mnoha alergiemi. Byl jsem také přecitlivělý na látky obsažené v atmosféře. Nemohl jsem chodit na místa, která byla před několika týdny ošetřena těkavými látkami, protože stačila jediná částečka z milionů částic ve spreji, aby vyvolala migrénu.

Kromě toho jsem měl také Raynaudovu chorobu, která oslabovala průtok krve do mých končetin, začínala ohrožovat mé prsty gangrénou, způsobovala zhoršování krevního oběhu v rukách i nohách, které byly neustále studené. K tomu všemu jsem měl dnu a vysokou hladinu kyseliny močové. Samozřejmě jsem byl kvůli tomu na dietě. Měl jsem dnovou artritidu a v zadní části svého auta si jsem vozil hůl a léky. Dovedete si představit, jaké je zvedat ze zadní části vozu hůl, když se náhle objeví záchvat dny s bolestí, která je zcela paralyzující? Ta hůl byla v mém autě po mnoho let.

Ve stejné době jsem měl těžkou hypoglykémii. Nemohl jsem jíst cukr, sladkosti nebo škroby. Takže vzhledem ke všem těm alergiím, vředům, divertikulitidě, ostatním gastrointestinálním problémům, zánětu slinivky břišní a občasným žlučníkovým záchvatům existovalo ve skutečnosti jen velmi málo věcí, které jsem mohl jíst. Když jsem občas zašel do restaurace, jediná věc, kterou jsem si mohl bezpečně dát, byl hlávkový salát. Nemohl jsem jíst rajčata, protože semínka by mohla zhoršit divertikulitidu, která si v minulosti vyžádala hospitalizaci a krevní transfúze. Měl jsem také padesát liber nadváhy. (Později popíši, jak jsem zvládl tento problém.)

Bylo to špatné s gastrointestinálním traktem; s oběhovým systémem; se zažívacím systémem; s hormonální rovnováhou; s chemickým složením krve, včetně zvýšené hladiny cholesterolu a kyseliny močové; plus migrénami. Všechny tyhle věci ukazovaly na stres a zátěže v centrálním nervovém systému a na zhoršené fungování autonomního nervového systému. Navíc jsem měl pilonidální cystický nádor, který by za normálních okolností vyžadovat chirurgický zákrok, ale pomalu spontánně mizel.

Později došlo k těžkému srdečnímu selhání kvůli nerozpoznané Gravesově chorobě (poruše štítné žlázy), pro kterou byla předepsána operace nebo ozařování, to jsem ale odmítl. Vyšetřením hrudníku byl zjištěn nádor v pravém horním plicním laloku. Byla provedena biopsie, ústící v kolaps a pneumotorax (nahromadění vzduchu nebo plynu v prostoru obklopujícím plíce). Biopsie ukázala, že léze byla formou ptačí tuberkulózy, já jsem odmítl brát doporučovaných pět antibiotik v hodnotě 10.000 $ měsíčně, protože tak jako tak měly nízký léčivý účinek. Léze plic pomalu mizela bez jakéhokoli fyzického léčení. Porucha srdeční funkce se zlepšovala, stejně jako pneumotorax. Funkce štítné žlázy se nakonec vrátila k normálu bez operace nebo ozařování. Navíc, když jsem dělal tesařskou práci, došlo k amputaci levého palce a na chirurgii to dali do pořádku bez anestezie, stejně jako opakující se tříselnou kýlu, také bez anestézie. Chronicky recidivující neřešitelné duodenální vředy zmizely po třech ošetřeních akupunkturou.

Všechny výše uvedené nemoci a chirurgické zákroky se zpracovávaly a řešily popsaným upouštěním od odporu v každém okamžiku, rušením systémů přesvědčení a naprostým odevzdáváním se Boží Vůli. K vyléčení toho všeho došlo bez narkotik nebo anestetik. Celá řada nemocí byla důsledkem karmických sklonů, které vyplavaly na povrch intenzivní duchovní prací, což urychlilo jejich počáteční vynoření, později ale usnadnilo jejich zdánlivě zázračné uzdravení a zmizení.


Pro případné zájemce: část této knihy je v originále publikovaná tady

https://books.google.cz/books?hl=cs&id= ... ng&f=false
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe přijetí

Nový příspěvekod Linda » stř 23. bře 2016 15:09:32

Z 18. kapitoly Hawkinsovy knihy

Letting Go: The Pathway of Surrender
Nechat být: cesta vzdávání se (odevzdávání)



Upuštění od očekávání

Carl Jung psal o fenoménu zvaném ´synchronicita´, který by se mohl také nazvat ´souběžnost´, aby vysvětlil výskyt událostí, které se intelektu jeví jako vzájemně nesouvisející. Když se stále víc a víc odevzdáváme, tento druh zkušeností se stává běžným jevem. Názorným příkladem tohoto jevu je následující zkušenost.

Byl jsem ředitelem malé společnosti s asi padesáti zaměstnanci. Jednoho slibného mladého muže jsme udělali vedoucím jedné z divizí naší společnosti. Ukázalo se ale, že ten muž je velmi nezralý. Místo aby za všechno, co se pro něj udělalo, projevil vděčnost a spolupracoval, začal se chovat pompézně, náročně a poněkud paranoidně. Prohlásil, že se chystá vtrhnout na příští zasedání představenstva a vyvolat pořádný rozruch svými vášnivými obviněními a požadavky. I když by se všechna jeho obvinění dala snadno vyvrátit, celá ta záležitost zněla jako hrozná zkušenost, pokud by k ní mělo dojít. Se svým vyhrožováním se celé dny projevoval naprosto nenávistně.

V den zasedání správní rady, které mělo být ve 13 hodin, jsem jel po dálnici a myslel jsem na něj s hněvem. Najednou jsem to všechno nechal být, úplně jsem ho odevzdal. Začal jsem vidět to vyděšené dítě v něm a začal jsem mu posílat lásku. Všechny moje obavy zmizely, cítil jsem k němu sympatii a láskyplnost. Podíval jsem se na hodinky, bylo 12:30.

Když jsem přijel do kanceláře, sekretářka mi řekla, že ten muž přišel do kanceláře a sdělil jí, že celou tu záležitost odvolává, že na poslední chvíli změnil názor. Zeptal jsem se jí, kdy vešel do kanceláře. Řekla, že pozorně sledovala čas, protože zasedání rady mělo brzy začít. Když jí sděloval oznámení o změně svého nitra, podívala se na hodinky. Bylo přesně 12:32.

Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují.

http://www.amazon.com/Letting-Go-The-Pa ... 1401945015



Pro případné zájemce:

Část originálu knihy LETTING GO je publikovaná na internetu: https://books.google.cz/books?id=7i9qBg ... se&f=false
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe přijetí

Nový příspěvekod Linda » pát 01. črc 2016 20:45:45

Z knihy "Dissolving the Ego, Realizing the Self: Contemplations from the Teachings of David R. Hawkins, M.D., Ph.D.

Rozpouštění ega, realizace JÁ

https://www.amazon.com/Dissolving-Ego-R ... B005CN2TPO

Zatím co běžné mentální fungování by mohlo představovat neustálou snahu něčeho ´dosáhnout´, duchovní poznání je zcela bezúsilné, pasivní a spontánní. Přijímá se, místo aby se ho dosahovalo. Je to obdobné, jako když utichne zvuk: tichost se objeví sama od sebe. Člověk toho nemůže dosáhnout usilováním nebo snažením. Prostřednictvím mentální aktivity vzniká možnost něco ovládat; v odhalení žádná kontrola neexistuje. Nulové ovládání/kontrolování je možné, když tu není nic, co by se mělo ovládat/kontrolovat, a když neexistuje žádný způsob, jak aplikovat ovládání, i kdyby to možné bylo. S tím, co je bezformové, nelze manipulovat.

*

Místo přesvědčení, že jsme mysl, začneme vidět, že tu je mysl – a že tím, co má myšlenky, přesvědčení, pocity a názory, je mysl. Nakonec můžeme dospět k pochopení, že všechny naše myšlenky jsou pouze vypůjčené z velké databáze vědomí a nikdy nebyly naše vlastní.

Převládající myšlenkové systémy se obvykle přijímají, vstřebávají, dochází k sebeztotožnění s nimi; během doby jsou nahrazované novými nápady, které pro nás začaly být atraktivní. Když přestáváme přisuzovat hodnotu těmto pomíjivým názorům, ztrácejí schopnost nás ovládat. Prožíváme stále hlubší osvobození od nich, stejně jako od mysli. Tím se zase prohlubuje nový zdroj spokojenosti; dozrává potěšení ze samotné existence...



Pro případné zájemce:

Část originálu knihy Dissolving the Ego, Realizing the Self: Contemplations from the Teachings of David R. Hawkins, M.D., Ph.D.
je publikovaná na internetu: https://books.google.cz/books?id=eVjJuM ... D.&f=false
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pát 28. říj 2016 13:59:50

Z knihy "Rozpouštění ega, realizace JÁ (Dissolving the Ego, Realizing the Self: Contemplations from the Teachings of David R. Hawkins, M.D., Ph.D.)

"Člověk nemůže osvícení ´dosáhnout´, není tu ani žádné osobní já, na které by se tento stav mohl aplikovat a tím méně který by mohlo udržovat coby kvalitu nebo atribut. Cestou k osvícení je jen odevzdávání překážek, které stav realizace znemožňují. Osobní já se tudíž nestane osvíceným, místo toho odpadne a je nahrazeno dosud překrývaným, skutečným neosobním Bytím.

Fenomén osvícení je analogický k záření slunce, když byly odstraněny mraky. Sluneční zář se nedá 'získat´, ´vynutit´ "nebo ´dosáhnout´, to všechno je lineární chápání, důsledek egem/myslí předpokládané příčiny a následku.

Jas a vyzařování nelineární Božské energie, podstaty všeho, co existuje, jsou autonomní, jsou důsledkem upuštění od lineárních/egoistických postojů a emocí, které jeho poznávání brání.

Díky pochopení a přijetí povahy ega se ego překročí a nakonec, potom, co byly odevzdány všechny jeho postoje a z nich vyplývající dualita, zkolabuje a zmizí. Ego nedosáhne osvícení, namísto toho zmizí a nahradí ho transcendentní Skutečnost. Realita Já vyzařuje sama od sebe coby zjevení, realizace a osvícení, stejně jako slunce zazáří, když mraky zmizí. Lze to popsat jako stav, který nahradil předchozí stav vědomí."

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » ned 30. říj 2016 18:16:45

Z knihy "Odhalování přítomnosti Božství" (Discovery of the Presence of God - Devotional Nonduality of David R. Hawkins, M.D., Ph.D. )

Duchovní vývoj a problém se zvláštností

Někdy se omezenost osobního ega překročí, ego je ale chytré a snaží se přežít využíváním duchovních konceptů; vzniká tak to, co je známé jako ´duchovní ego'. Může se projevovat pocitem, že je lepší než ostatní, že je méně znečištěné, nebo že má vyšší vibrace. Domýšlivost ega je někdy prostě skrytým přání, aby bylo považováno za ´duchovní´. Další pastí duchovní marnivosti je intelektuální sebepovyšování, což se projevuje hromaděním velkého množství informací, údajů a podrobností o náboženských a duchovních skupinách a o tom, jak se během doby vyvíjely. ´Vědět o duchovní pravdě´ není ale totéž jako ´poznávat ji´, natož pak ´stát se jí´.

Záruky, které na cestě člověka chrání před objevujícím se pokušením, sestávají z předvídavosti a pokory, z vděčnosti, a co je důležité, z respektování. Člověk začne být vděčný za pravdu, za to, co přináší, a respektuje její původ. To všechno také respektuje možné nástrahy a pokušení, ke kterým může dojít; proto se tento respekt objevuje i pozorností k těmto omezením. Pokora je paradoxně kvalitou respektu. Je také moudré respektovat i ego samotné, protože bez jeho úsilí po celá dlouhá období by člověk neměl možnost žít dostatečně dlouho, aby se mohl pokusit ho překročit. Považovat ego za svého nepřítele, kterého je třeba přemoci, znamená nepochopení. Užitečnější je přijmout ho jako domácího mazlíčka a rozpouštět ho soucítěním. Ať už bylo ego v minulosti jakékoliv, stejně jako štěně to prostě líp neumí. Odsuzovat ho znamená uvíznout v polaritě / dualitě ´dobro versus zlo´; užitečnější je pohlížet na něj jako na omezení.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pon 28. kvě 2018 10:00:30

Z knihy

Letting Go: The Pathway of Surrender
Nechat být: cesta vzdávání se (odevzdávání)


K tomu, co je pro nás důležité nebo povzbudivé, cítíme připoutanost.

Když jsme postaveni tváří v tvář tomuto faktu, může nám to otevřít oči a přivést nás k rozpoznání základní povahy naší připoutanosti a vztahů, anebo můžeme znovu popřít evidentní skutečnost a abychom kompenzovali svou ztrátu, s urputností zintenzivňovat svůj dosavadní pohled.

Součástí zvládnutí potřeby popírat nevyhnutelnost ztráty je rozpoznání svých neuvědomovaných pokusů o manipulaci. Aby se mysl vyhnula ztrátě, snaží se ve své představivosti vyvinout určitou taktiku. Ta může mít podobu rozhodnutí stát se ´lepším´, nebo tím, kdo pracuje poctivěji, je čestnější, vytrvalejší nebo loajálnější.

Ve vztazích to může vzít na sebe podobu přespříliš kompenzovaného chování. Začneme se projevovat s neutuchající oddaností, láskyplností a pozorností, místo abychom se v sobě dostali ke kořenům příčin, proč máme potřebu tak jednat.

Je to systém iluzí, který sám sebe posiluje. Právě to mají mudrcové na mysli, když říkají: "Všechno, co prožíváme, jsou naše vlastní myšlenky, pocity a názory, které promítáme do světa."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47


Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron