Paul Brunton

Moderátor: Linda

Paul Brunton

Nový příspěvekod Linda » sob 14. dub 2012 21:55:24

Obrázek

Dlouhá a krátká cesta

Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní, elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí. Druhá je krátká cesta. Výsledky se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje mnoho práce.

Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii. Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.
http://zivotni-energie.cz/dlouha-a-krat ... testi.html

Porovnání obou cest
Jedna tedy říká, že jste člověk, druhá, že jsme zakořeněni v Bohu. Při dlouhé cestě pracuje ego. Žák si myslí, že je egem a vyvíjí soustředění ve snaze zlepšit sám sebe, stávaje se čistším a čistším. Říká: tuto práci dělám já. Domnívá se, že očišťuje sebe a zlepšuje kvality ega. Ale je to stále ego. Stoupá od nižší části k vyšší části ega a stává se zduchovnělým egem. Hledá gurua.

Krátká cesta je odlišná, protože zde není představa ega, je zde jedině Nadjá, není zde toužení (náležející k dlouhé cestě) ale ztotožnění, není tu dokonce ani snaha. Krátká cesta se nezabývá časem (představou času) a proto také ani pokrokem. Zabývá se jen bezčasým Nadjá. Není zde představa pokroku ani touha, na tom zde nezáleží. Pravé já je vždy neměnné. Pokrok ale obsahuje změnu. Všechny otázky a problémy zde mizí, protože tázajícímu se egu (intelektu) není dovoleno být činným.

Na dlouhé cestě žák chce gurua, hledá ho, je na něm závislý a guru mu pomáhá k pokroku. Na krátké cestě je guruem Nadjá a žáci závisejí přímo jen na Nadjá a problém gurua nepřichází. Guru je venku mimo ně ale Bůh je uvnitř. Na krátké cestě nejsou žáci závislí na guruovi, intelektuálně jsou na něm nezávislí. Jestliže guru zemře nebo zmizí, netrápí se tím. Je zde skutečné spoléhání na Boha. Ne na lidskou bytost, ale na vašeho Ducha.

Proč neučí každý učitel krátké cestě?
Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát. To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou cestou jít.

Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na pravdu a být v ní upevněni. Většina lidí má silnou připoutanost ke světským věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z ega, kterého se nechtějí vzdát.

Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i intelektuálně. To je část dlouhé cesty.

Velice důležitá věc
Jestliže lidé sledují dlouhou cestu a pracují na ní mnoho let, mnozí již po několika letech shledají, že neudělali pokrok, který očekávali. Na začátku měli velké nadšení. Očekávali vnitřní zkušenost dávající sílu, poznání a sebeovládání, ale nezískali je ani po mnoha letech. Naopak - přicházejí zkoušky, tvrdé strasti života, jako např. smrt v rodině, změny zevního života ap. Jsou zklamáni a říkají: „Proč mne Bůh vyvolil k utrpení, přestože sleduji cestu. Mám samé těžkosti." Jsou zklamáni. Nyní může dojít k některé z následujících věcí:

1. Mohou se zcela vzdát hledání, na rok i na více let, nebo na celý život, a navrátit se k materialistickému způsobu života.

2. Mohou si myslet, že šli nesprávnou cestou, že mají nesprávného učitele nebo že používali špatných metod a hledají tak nového učitele a novou cestu. Avšak výsledky i s novým učitelem jsou stejné, protože se stále pohybují v kruhu svého ega. Ego jim brání dostatečně prohloubit jejich stav světla a moudrosti.

3. Může dojít i k třetí možnosti. Pokud se velmi snažili a tvrdě pracovali zdánlivě zcela bezúspěšně a cítí se unaveni, mentálně i citově vyčerpáni, vzdají se dalšího snažení avšak nevzdají se hledání. Jenom pasivně sedí a čekají.

Ti, kteří jsou v této poslední kategorii, jsou pak zcela připraveni nastoupit krátkou cestu a měli by to učinit. Dokonce i začátečníci mohou nastoupit krátkou cestu, avšak v praxi ji obvykle shledají příliš obtížnou.

Kombinace obou cest
Nejlepší způsob je od počátku kombinovat obě cesty. Tato kombinace musí být však přizpůsobená pro každého jednotlivce, protože lidé jsou rozliční. Není žádné pevné pravidlo platné pro každého. Pro jednoho se hodí kombinace méně krátké cesty a hodně dlouhé, u jiného je tomu obráceně. Závisí to na cítění, jejich intuici a na radě, kterou jim dá jejich učitel. Nakonec stejně každý musí dojít ke krátké cestě.

Učitel dává žákovi to, co žák chápe na své úrovni chápání. Běžná náboženství jsou směsí dlouhé cesty a krátké cesty. Bohužel však vedou někdy do zmatku. Např. biblické rčení „Dříve nežli Abrahám, Já jsem." má dva významy. Nižší znamená reinkarnaci, vyšší znamená: „Já jsem skutečnost."

Je mnoho zmatku o těchto dvou bodech, jestliže není chápáno, že všechny nauky se dělí do uvedených dvou kategorií a jaký je mezi nimi rozdíl.

Protiklady mezi oběma cestami
Dlouhá cesta:

Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.

Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své nevědomosti.

Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení z pokroku. Ego se cítí důležité.

Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i ego jsou iluzí.

Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: „Chcete-li nalézti své pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego. Buddha řekl: „Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání a myšlení na tuto mantru.

Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým. Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází, přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.

Krátká cesta:
Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení.

Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání, neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko a příliš rychle.

Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní. V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé stupně vývoje, a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.

Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.

Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc - aby pochopili co je skutečnost.

Temná noc duše
Krátká cesta je radostná cesta, cesta štěstí. Právě před tím, než toto nastane, může žák zažívat temnou noc duše. Cítí se zcela bezmocným, nepociťuje duchovní skutečnost. Má melancholické období. Nepociťuje duchovnost a ani po ní netouží. Není ani světský, ani duchovní. Cítí se osamělý a opuštěný a odloučený od svého gurua, jakoby za stěnou. Má pocit, že na něho Bůh zapomněl. Tato temná noc duše může trvat krátký čas, nebo dlouhá léta. Žák není ani schopen číst duchovní knihy nebo o nich přemýšlet. Cítí se smutným a zklamaným a může se i pokusit o sebevraždu. V tomto neštěstí mu ani ti, kdož ho milují, nemohou přinést útěchu. Na obou polokoulích, západní i východní, existuje přísloví, které říká: „Noc je nejtemnější před svítáním." Člověk v takové situaci je v nejnižším bodě. Potom mu krátká cesta přinese zpět radost právě tak, jako když vyjde Slunce.

Důležitou radou v takové chvíli je:

Musíš mít trpělivost - nebude to trvat věčně!

Musíš mít naději. Potom dosáhneš lepší úrovně než kdy předtím.

Temná noc duše nepřichází každému hledajícímu. Je to jako stín, způsobený Sluncem. Když se Slunce objeví v podvědomí, vznikají stíny. Ale to je začátek velké vnitřní změny. Vše předtím nebyl promarněný čas, práce pokračuje, ale v podvědomí, aby bylo vykořeněno ego, což provádí Nadjá. Je to známkou milosti, ale žák se přesto cítí nešťastný.

Praktické rady
Většina lidí musí kombinovat dlouhou a krátkou cestu. Možná jen jeden den nebo jeden týden (tak jak to bude řídit vnitřní popud) budete na dlouhé cestě a jiný den na krátké cestě. Váš postoj bude pak zcela pasivní, protože všechny intelektuální představy (myšlenky) mají jen omezenou hodnotu. Musíte nyní být vedeni svým vnitřním cítěním nebo intuicí.

Jestliže se lidé ptají, zda mají studovat, odpovědí je, že knihy se zabývají myšlenkami. Co nám dávají není pravda ale jenom její intelektuální výklad. Připravují vás k lepšímu chápání. Studujete-li knihy, získáváte pouze více myšlenek. Nakonec musíte dojít k bodu, kdy nebudete potřebovat žádné knihy. Jsou různé dobré knihy, ale vždy musíte rozlišovat mezi dobrým a špatným učením, která mohou být v téže knize promíchána.

Kontemplace

Když učiníme změnu ke kontemplaci, myšlení ustane. To je nejhlubší bod v nás samých. Z toho důvodu každý musí hledat v sobě a musí nalézt svoji vlastní cestu.

Není nutné putovat po dlouhé cestě déle než do doby, kdy jste připraveni nastoupit krátkou cestu. Je velmi důležité mít živou víru v Nadjá a stát se malým dítětem a cítit tolik závislosti na Nadjá, jako malé dítě na svých rodičích. Měli byste mít tuto víru v samotnou sílu Ducha a ne v jakoukoliv jinou, byť sebelepší, lidskou bytost.

Jestliže žák myslí stále úzkostlivě na své chyby, je na nesprávné cestě. Může se pokusit chyby odstranit, ale nemůže to učinit dokonale, dokud není schopen vzdát se ega.

Nebezpečí krátké cesty
Základem krátké cesty je, že jsme vždy božští. Je to již s námi, není to nic nového, ale musíme usilovat o poznání toho, co zde již je.

Nebezpečím krátké cesty je, že si žák v určitý moment může začít myslet: „Jsem osvícený a nemusím nic víc dělat." Je to pak ale jen jiná forma ega. Proto je nutná rovnováha mezi dlouhou a krátkou cestou."

http://uloz.to/xG47Xr2/brunton-paul-tajna-stezka-zip
http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=uvod

...................................................................................


Meditace na Bezčasé Já

Tato meditace se neprovádí obvyklým způsobem, tedy o samotě a v pravidelnou denní dobu, ale je možné ji zařadit do obvyklých činností běžného života. Dá se dělat nejen příležitostně, v době, kdy někde čekáme, nebo když jsme na několik minut volní, ale i tak, že na chvíli přerušíme práci, kterou právě děláme. Vzhledem k tomu, že k tomu stačí pouhé tři nebo čtyři minuty, nemusí to rušit naši zevní existenci, ani to vážně zasahovat do našich povinností. Kromě toho se dá dělat téměř všude, protože samota, kterou je třeba vytvořit, je zcela vnitřní.

Začneme tím, že necháme všech osobních úvah a ponoříme se do odlišného hlediska. Je to obratnost, která přichází zkušeností. Postavíme se do mentálního postoje člověka, který se právě probudil ze sna a uvědomuje si, že nejen hrál ve snu činnou roli, ale zůstával také nepohnutým svědkem své snové postavy. Stejně i teď se postavíme stranou všeho, co se kolem nás děje, dokonce i stranou vlastní osobnosti, která patří do okolí, a jsme zcela vzdálení jejích záležitostí, potíží nebo radostí.

Uvědomíme si, že za všemi myšlenkami, které se neustále mění, zůstává vědomí, které je pozoruje, statické, nehybné a neměnné; že v celém tom toku zakoušených událostí a věcí existuje stálý prvek vědomí. Ztotožníme se s tímto neomezeným vědomím.

Pomůže nám, vybavíme-li si vztah člověka probuzeného ze sna k člověku spícímu, který má sen. Trochu pomoci může také v úvaha o kinematografickém plátně, na kterém se objevují obrázky, výjevy, přecházejí přes něj, a plátno zůstává nehybné. Plátno tady představuje neměnného svědka-Já, obrázky představují stále se měnící osobní dojmy, pocity, zkušenosti. Právě tak jako obrázky nepůsobí ve skutečnosti na plátno, vnímané dění nepůsobí ve skutečnosti na vědomí, jehož působením jedině existují.

Jakmile je nám tento vztah jasný, dovršíme meditaci pochopením, že zatím co všechny zkušenosti zaujímají tvar v prostoru a postupně následují v čase, tento pozorující prvek sám je beztvarý a bezčasý. Důležité je, aby intenzita, se kterou vyklouzneme ze světa času, byla stoprocentní. Nakonec necháme svou existenci v čase pohltit existencí bezčasou.

Obyvatel pouště, který pozoruje stálý, neselhávající běh Přírody – na rozdíl od nás, kteří se neustále zabýváme svými povinnostmi, zájmy a reakcemi na to, co se děje – to má snazší; přijímá něco z klidu, který halí takováto místa, a dovede lépe ocenit bezpočáteční a nekonečný charakter vesmíru.

Člověka spoutává, že se pasivně podrobuje času. To, co nikdy neumírá a co se nikdy nezrodilo, co existuje od jedné věčnosti ke druhé, může existovat jedině v bezčasém Nyní, které je mimo lidské pojmy, ne však mimo lidskou zkušenost. Kdo se naučí žít v tomto věčném nyní, ví, jak iluzorní je útisk času, na němž lpíme tak otrocky a krátkozrace.

Meditace na věčného pozorovatele, který je stále s námi a v nás, oslabuje každý článek naší spoutanosti. Je-li nepředstavitelně rozprostřený časový život všetvořící Světové Mysli mimo lidský dosah, je bezčasovost ryzí Absolutní Mysli v mezích možné zkušenosti. Coby Nad-já je úžasným, stále přítomným faktorem lidského života.

Jestliže ji člověk přestane přezírat a znovu a znovu zkouší ji poznat, pozvolna a postupně poznáváme, že už nejsme vězněni tělem, že nám náleží nevyjádřitelná prostorovost bytí.

(volně podle P.B.)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků