ZE ŠUPLÍČKU III. Díkůvzdání

Moderátor: Linda

ZE ŠUPLÍČKU III. Díkůvzdání

Nový příspěvekod Linda » úte 25. úno 2014 16:15:26

E.T.

Nauč mě své obyčejnosti,
můj Bratře.

Je tak neobyčejná,
až křičí.

Je obyčejná jako zurčení potůčku
ženoucího se od hor
až daleko k moři.

Vědoucího,
jak moře chutná;
jakou má vůni
a hlubinu.

Zároveň u pramene i cíle.

Bez obav z kamenitých břehů.

Neboť není břehů.

Pro Tebe.


*




Tvé touhy zmizely
jak pára
nad řekou
života

vystoupil obrys
zátočin
plných ryb

Krmíš je
hladové

svým vlastním
srdcem
a rukou

která už neumí
uchopit
kámen
a nůž


*




Říkají, že před rozbřeskem
je temnota největší.

I před setkáním s Tebou,
Moudrosti.

A s přítelem.

Kterého osud přivál snad jen proto,
aby nás
omyté milostí slz
ukřižované uprostřed života
podělil chlebem.

Co člověk nevlastní.

Po kterém nesahá.

A přece sytí
od slunka do slunka

v blaženém odříkání.


*




Poděkování Tobě, Pane,

kterýs mě učil chodit
a nedotýkat se země.

S vlídností.

Poděkování Tobě, Hněvivá,
která jsi křesala srdce
křemenem nemilosrdnosti,
jež se ukázala být
moudrostí.

Poděkování Vám, bratři,
kteří jdete
a nadnášíte ty své,
co právě spí.

Poděkování Vám, Velcí,
kteří svými křídly
ochraňujete Zem.

A mluvíte k našim hlubinám.

Vaše slova se dotýkají našich srdcí

a znějí ozvěnou vlastního

Nitra.


*
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků