ZE ŠUPLÍČKU II. Všimnout si... a vnímat

Moderátor: Linda

ZE ŠUPLÍČKU II. Všimnout si... a vnímat

Nový příspěvekod Linda » úte 25. úno 2014 18:04:21

ROZHOVOR

Povídá si vlna s vlnou:
nech mě!

Povídá si vlna s vlnou:
přijmi mě!

Jsi tak hrozně divná
z úplně jiného těsta

říká vlna
vlně


*




ZABLOUDĚNÍ

Když člověk zabloudí,
nejhorší je,
že neví o svém zabloudění.

Je mu jen jaksi těsno
a cítí se nesvůj,
neklidný
a hledá, co mu chybí.

Nejistý a mimo bezpečí.

A neví proč.
A jak z toho.
Čím a kudy.
A vlastně
i z čeho.

Prostě neví.


*




V TEMNOTÁCH

Není nic horšího,
než když odejde
bdělost.

Odejde úsměv srdce.

Nevíme kdy a proč.

Prostě tu není.

Nedej nás, Matko!

Braň nás Svou bdělostí!

Křič, když překračujeme
bludný kořen.

Dej nám zaslechnout
Tvé zašeptnutí

v lese Tvých závojů


*




NÁVRAT

Jak se tam vrátit?

Věděním, že jsem
neodešel.

Jsem-li,
jsem v bezpečí.

Bezpečí
je téže podstaty
jako Zabloudění.

Je Jsoucností
tvarem Jednoty

a není protikladů.

Existuje snad
ještě něco jiného?


*




ŽHNUTÍ A MRÁZ

Bloudění je dokonalé –
jako Nebloudění.

Pohyb přání –
jako jejich ustání.

Světlo a Stín
výrazem Jediného.

Pro mě,
co myslím,
že existuju
samostatně,

je ten rozdíl
tak velký,
jako mezi
žhnutím a mrazem.

I když
chutnají stejně.


*




TANEC

Jak jen to dělá
ta bílá bezová kulička
co lehce tančí
v paprscích vodotrysku?

Jak jen to dokáže
ve víru tance
promýšlet půvabné
křivky svých vzdušných
pohybů?

Kdy asi určuje
jak se vznést,
kdy padat,

jak v tříšti vodní
najít ten nejlepší
směr?

Bože můj,
ta je tak
chytrá


*




MÁMIVÝ MOTÝL

Pověz mi,moje touho,
jaké je tvoje tělíčko
stvořené jenom z přeludů -

obrazů, které mi před oči
staví tvé věčné lákání
k tomu, co
mohlo by být?

Pověz mi,
moje touho,
kdy už mi usedneš na dlani
tak jako znavený motýl - -
přestaneš vířit vzduch údery

bičovat srdce a mozek
zvedat mou ruku
k hladovým
ústům
vždy znovu zklamaným
smutkem tvé věčné prázdnoty
vanoucím
z každého splnění?

Ozvalo se mi
ozvěnou
smíchu
jak cinknutí rolničky:

Ten motýl dávno už usedl.

Doufáním
plašíš ho
sám.


*




OTÁZKA

Pátrám teď v tobě, touho,
dej mi už proboha poznat
co mění tvůj nektar
v jed

Nejdřív mě vneseš
do nebe
a pak mě zraní tvůj osten
radost se změní
v jed

Co je tvůj osten, touho,
kterým nás zraňuješ
smutkem
s nadějí plnou běd?

Pověz, ty vládkyně lidí,
půjde to vždycky tak dál,
je t o h l e
celý tvůj svět?



ODPOVĚĎ

Moje dvě tajemné tváře
splývají ve světě lidí
v jediný vábivý obraz.

Vy sami, lidé, si mícháte
z obou mých odvěkých studnic
slepě
nektar i jed.

Dávám pít
z čistého pramene
toho, co ve mně je
Životem

tomu, kdo dovede vyjmout
můj skrytý osten
běd

Jméno té kletby je
chtění
utrhnout plody,
co právě t e ď
nevkládá do dlaní
svět.


*




PRÁZDNOTO…

Poznávat celý Tvůj vesmír
v sobě
Lásko,

poznávat ho prázdný
a přece plný
Tebe

Dechem svým rozprostřít
Prázdnotu Tvou
bytostmi

které jsou
tvary
Tvé lásky

jediná

Jsoucí



*
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků