Tichost

Moderátor: Linda

Tichost

Nový příspěvekod Linda » sob 08. úno 2014 0:35:42

:)



Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 867
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Tichost

Nový příspěvekod Linda » sob 08. úno 2014 7:17:18

Raméš Balsekar:

"Pozoruje-li se myšlenka, když vyvstane, tak se přeruší. Nikdy se nejedná o to, jestli je pozitivní nebo negativní.

To je důvod, proč tou nejvyšším naukou je tichost. Ne jenom poklid.

Jedině taková tichost, kdy je myšlení naprosto nepřítomné, je skutečná.

To, co vám říkám, je přesně totéž, co říkal Ramana Mahariši: „Nic se nikdy nestalo; žádné stvoření nikdy neexistovalo.“ Všimněte si, že když to přijmeme, zbývá jen tichost, naprostá absence jakékoliv činnosti mysli. A v tomto utišení je všechno, co je třeba poznat.

Je tu nejhlubší možné pochopení, že body-mind organismus, ať už vlastní, nebo jiný, nemá nic společného s činností, že to, co jedná skrze každý individuální organismus, je výhradně Podstata či Vědomí neboli Bůh.

Žádný individuální organismus nemá žádnou možnost volby. Je-li tu pevné přesvědčení, že tomu tak je, pak jen odpočíváte opodál; je tu pozorování, je tu tichost. I když povolujete vstup hlučícímu světu, je tu klid.

Ztišení se je ten nejúčinnější zprostředkovatel pro přenesení vědění, aby Učitelovo vědění mohlo vyvstat intuitivně. Tichost je ten nejmocnější prostředek přenosu.

Tichost – to je ztišení mysli. Je to ten nejmocnější prostředek k tomu, aby mohlo dojít k pochopení. Když pátrající mysl postupně dojde k pochopení, že čím víc vytváří problémů, čím víc se zabývá sebou a emocemi svého ´já´, tím víc vytvoří závojů mezi Já a pochopením, nastane tichost.
Tichost může vzniknout jen v tu pravou chvíli, na tom pravém místě. Tichost nemůžete navodit. A když se tichost objeví, pak už není nutné žádné slovní vyjádření.

Kvalita tichosti, tichost jako taková je tou nejzákladnější věcí, když nastává osvícení. Hleďte, přítomnost osvícení znamená naprostou absenci „já“.
Dokud projevené „já“ naprosto nezmizelo, Noumenální nemůže vstoupit. Naprostá anihilace „já“ je zmlknutí a zmlknutí je osvícení.

Člověk může tuto kvalitu tichosti vstřebat od učitele, tak říkajíc nasáknout jí, pod podmínkou, že naslouchání je naprosté. Potom naslouchání vede k přijetí toho, že k ničemu nemusí dojít, k přijetí, že nic, co mysl považuje za cenné, nemusí v určitém body-mind mechanismu nastat.

Náhlé přijetí Boží Vůle, naprosté vzdání se a tichost, je všechno v jednom. Osvícení je tak vždycky náhlé, tiché, vertikální."

...

"Nemůžeme udělat nic kromě přijetí ´tichosti´ jako přímé cesty ke konečnému pochopení. Ale těch, kdo jsou v projevení připraveni k tomu, aby dovolili tichu působit, není mnoho."

...

"Mír či utišení tu ve skutečnosti je stále, dokud se nezačne vměšovat mysl. Její vměšování se postupně redukuje pochopením.
Vypadá to tedy, jako kdyby stav tichosti byl přerušovaný. Není přerušovaný.

Stav tichosti je naší pravou přirozeností. Ramana Mahariši ho popisuje jako přirozený stav, jako stav sahadža."

....................................................................................................................................................


Eckhart Tolle:

TICHO A KLID

Když ztratíme spojení s vnitřní tichostí, ztratíme spojení se svým Já. Ztratíme-li spojení se svým Já, ztratíme se ve světě.

Nejvnitřnější vědomí vlastního Já, vědomí toho, čím jsme, je neoddělitelné od ticha. Tichost je naší přirozeností. Co je tichost ? Vnitřní prostor či vědomí... Vědomí převlečené za člověka.

Kdykoliv je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte ho. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává tichost ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé. Všimněte si, že když vnímáte ticho, tak nemyslíte na nic. Uvědomujete si, ale nemyslíte. Jakmile si začnete uvědomovat tichost, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní.

Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichostí na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně. Uvědomovat si svou vlastní jednotu se vším kolem sebe je pravá láska.

Ticho si můžete uvědomovat pod hladinou hluku, prostor, v němž hluk vzniká. To je vnitřní prostor čistého vědomí – vědomí samo. Můžeme si uvědomovat vědomí jako pozadí veškerého smyslového vnímání, veškerého myšlení. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu.

Jakýkoli rušivý hluk může být stejně nápomocný jako ticho. Jak? Přestaneme-li se bránit a hluk přijmete, také dosáhneme vnitřního klidu a ticha. Kdykoliv přijímáme přítomný okamžik, ať už je jakýkoliv, jsme v klidu.

Vnímejte pauzy mezi jednotlivými myšlenkami, tichý prostor mezi slovy při rozhovoru nebo pauzu mezi nadechnutím a vydechnutím. Jestliže vnímáme tyto pauzy, vědomí „něčeho“ se stane prostě vědomím. V nitru se zrodí beztvarý rozměr čistého vědomí, které nahradí ztotožnění s formou.

Pravá inteligence působí potichu. Tvůrčí sílu a řešení problémů najdeme v tichu. Ticho je inteligence sama – vědomí, z nějž se rodí veškeré formy. Tichost je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa.

Moudrost přichází se schopností být v klidu. Jen se dívejte a naslouchejte. Nic víc nedělejte. Tiché pozorování a naslouchání aktivuje neracionální inteligenci ve vašem nitru. Nechme tichost vést naše slova a jednání.


MIMO RACIONÁLNÍ MYSL

Každý člověk má v sobě rozměr vědomí, který je mnohem hlubší než myšlení. Tento rozměr je skutečnou podstatou toho, čím jsme.

Můžeme tomu říkat přítomnost, vědomá pozornost nebo nepodmíněné vědomí.

Nalezení tohoto rozměru nás osvobodí od utrpení, které způsobujeme sobě i ostatním lidem, když dovolujeme svému malému já, aby řídilo náš život.

Láska, radost, tvůrčí rozlet a vnitřní klid mohou vstoupit do našeho života jedině skrze tichost – nepodmíněný rozměr vědomí. Dokážeme-li vnímat svoje emoční a duševní procesy, znamená to, že v našem nitru se rodí vnímání toho, z čeho vznikají všechny myšlenky a pocity – onoho vnitřního prostoru mimo čas, v němž se rodí a vyvíjí náš život.
Pozornost je prvotní inteligence, vědomí samo. Je léčitelem odloučenosti.

Vnímejme energii svého vnitřního těla. Jakmile ji začneme vnímat, duševní hluk se utiší nebo úplně zmizí. Vnímejme energii ve svých rukou, nohou, v břiše a v hrudi. Vnímejme život, kterým jsme, život, který oživuje naše tělo. Tělo se pak stane bránou do vnitřního prostoru, který existuje hluboko pod neustálými emocemi a myšlenkami. V nitru je život, který můžeme vnímat celou svou bytostí, nejen hlavou. Každá buňka je živá v oné přítomnosti, v níž nepotřebujeme myslet.

Když je však v tomto stavu potřeba vymyslet něco praktického, myšlení máme stále k dispozici. Mysl je schopná fungovat velice dobře, jestliže se skrze ni vyjadřuje naše vyšší inteligence. Spontánně se vyskytují krátké okamžiky, v nichž jsme „při plném vědomí, aniž myslíme“. V takových chvílích jsme soustředěni třeba na nějakou manuální činnost, nebo jdeme po ulici, a uvědomujeme si přítomný okamžik tak dokonale, že obvyklý duševní hluk je nahrazen vědomou přítomností. Nebo se díváme na oblohu či někoho posloucháme, aniž k tomu máme jakýkoli vnitřní komentář. Takové situace jsou počátkem přechodu od myšlení k vědomé přítomnosti.

Zvykneme si na stav „nevědění“. To nás dovede za hranice mysli, neboť mysl se vždycky snaží všechno vysvětlovat a interpretovat. Mysl se bojí, že něco nepochopí. Takže až nám přestane vadit, že něco nevíme, pak jsme teprve překročili hranice mysli. Z tohoto stavu se rodí hlubší poznání.

Jestliže jste dobří v jakémkoli oboru – ve sportu, umění, tanci, učení – znamená to, že se vás začala aktivovat inteligence, která je větší než vy, a přesto je s vámi totožná. Už o ničem nerozhodujete, všechno se děje spontánně, aniž to děláte „vy“. Pravé mistrovství je opakem touhy ovládat. Dokud žijete skrze ego, redukujete přítomný okamžik jako na prostředek k dosažení cíle.

Kdykoliv začneme žít v přítomném okamžiku, do našeho života vstoupí inteligence, která je mnohem větší než naše já.

Téměř každé ego obsahuje prvek, který bychom mohli nazvat „totožností oběti“. Někteří lidé se považují za oběť do takové míry, že se taková představa stane jádrem jejich ega. Nenávist a nespokojenost pak tvoří základní část jejich já. I když je vaše nespokojenost „odůvodněná“, vytvořili jste si osobní totožnost, která je jako vězení, jehož mříže tvoří myšlenkové formy.

Snažíte se pak dokázat, že máte pravdu, zatímco všichni ostatní se mýlí. Když máte „pravdu“, cítíte se nadřazení, a právě pocit nadřazenosti posiluje představu o vlastním já. Ego má vrozenou potřebu bránit se, odporovat a vylučovat, aby si zachovalo vědomí své odlišnosti, na němž závisí jeho existence. A tak „já“ stojí proti „druhému“ a „my“ proti „nim“.

Ego potřebuje být v konfliktu s někým nebo s něčím. To vysvětluje, proč hledáte klid, ale nejste schopni ho snášet příliš dlouho. Říkáte, že chcete být šťastní, ale zvykli jste si na nespokojenost. Tu způsobují návyky mysli, ne okolnosti života.

Ať už myjeme nádobí, nebo plánujeme výlet – co je důležitější: naše činnost, nebo její výsledek? Přítomný okamžik, nebo nějaký okamžik v budoucnosti?

Vnímání života ve vlastním těle nás zakotví v přítomném okamžiku. Jakmile soustředíme svou pozornost na přítomný okamžik, naše bdělost se zvýší. Všechno je jednoduché a srozumitelné.


ČÍM OPRAVDU JSME

Přítomný okamžik je neoddělitelný od toho, čím jsme na nejhlubší úrovni.

Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si ho.

Jsme schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah našeho života?
Život většiny z nás je ovládán touhou a strachem. Touha je potřeba přidat něco sami sobě, abychom byli víc sami sebou. Veškerý strach je strachem ze ztráty něčeho, co by nás ochudilo. Tyto dvě tendence zamlžují fakt, že Bytí nelze nikomu dát ani vzít.


PŘIJETÍ REALITY

Jistý duchovní mistr definoval esenci zenu takto: „Nikdy nedělat dvě věci najednou.“ Děláme-li jen jednu věc, můžeme se na svou činnost totálně soustředit. Tomu se říká žít v přítomném okamžiku.

Jakmile přijmeme přítomný okamžik, dostaneme se na hlubší úroveň, kde váš vnitřní stav nezávisí na tom, jestli vaše mysl hodnotí situaci jako „dobrou“ nebo „špatnou“.

Když „jsoucnu“ života řekneme „ano“, když přijímáme okamžik takový, jaký je, nitro se naplní hlubokým klidem. Hluboký klid v nitru není pak narušovaný vnějšími okolnostmi.

Přijetí toho, co je, odhalí v nitru hloubku, která není závislá ani na vnějších okolnostech, ani na vnitřním stavu emocí a myšlenek. Když nemáme žádné výhrady proti tomu, co je, nutkavou potřebu myslit nahradí stav bdělého vnitřního klidu.

Přijetí nepřijatelného je největším zdrojem milosti.

Existují situace, které nelze vysvětlit. Trpící člověk vás požádá o pomoc a my nevíme, co udělat, ani co říci. Jakmile plně přijmeme fakt, že nevíme co dělat, přestaneme hledat odpovědi svou omezenou myslí, a teprve pak skrze nás začne působit vyšší inteligence. A z toho může mít užitek i naše mysl, neboť vyšší inteligence ji může inspirovat.

Vzdát se znamená přestat se snažit pochopit situaci a smířit se s nevědomostí.

Znáte lidi, kteří neustále ztěžují život sobě i druhým, jako by to bylo jejich životním posláním? Jestliže ano, odpusťte jim, neboť i oni jsou součástí procesu probouzení lidstva. Jejich rolí je intenzifikace zlého snu egoistického vědomí.

Jakmile přijmete přítomný okamžik, přestanete se ztotožňovat s mentálním reagováním a hodnocením a stanete se prostorem kolem reagování a hodnocení. Je to přechod od ztotožnění se s formou – s myšlenkami a emocemi – k uvědomění si, že nemáte žádnou formu, protože jste čisté vědomí.
Všechno, co přijmete bezvýhradně, vám přinese klid, dokonce i přijetí skutečnosti, že něco přijmout nemůžete a že se něčemu bráníte.

Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí. Všimli jste si, jak je květina klidná? Jak je obklopená polem ticha? Jakmile si uvědomíte ticho a klid, které z ní vyzařují, květina se stane vaším učitelem.

Vnímejte svůj dech a uvědomte si, že to nejste vy, kdo dýchá. To dýchá příroda. S přírodou se spojíte nejintimněji tak, že se soustředíte na svůj dech. To je velmi léčivé a posilující cvičení, které vám usnadní přechod z pojmového světa myšlení do vnitřního světa nepodmíněného vědomí.

Přírodu potřebujete jako učitelku, která vám pomůže spojit se s Bytím. Celá příroda spočívá v objetí nesmírného tichého prostoru. V jeho objetí jste i vy.

V tichu, které je za hranicí myšlení, existuje dimenze čistého vědomí. Příroda vás může dovést do sféry ticha. To je dar, který vám příroda nabízí. Spojíte-li se s ní ve sféře ticha, naplní se vaším vědomím. To je váš dar přírodě.


LIDSKÉ VZTAHY

Ve vztazích s lidmi od nich buď něco chcete, nebo se něčeho obáváte. Obvykle od nich vyžadujete nějaký materiální zisk, nebo chválu a pozornost. Nebo chcete, aby posílili vaši vlastní představu o vás samých uznáním, že jste, že máte nebo víte víc než oni. A na druhé straně se obáváte, aby vaši představu nějakým způsobem nenarušili.

Když se soustředíte na přítomný okamžik – místo abyste ho používali jako prostředek k dosažení cíle – překonáte hranice ega a zbavíte se nutkání používat druhé lidi jako prostředek k svému uspokojení.

Jestliže věnujete celou svou pozornost komukoliv, s kým se právě stýkáte, nezatahujete do vašeho vzájemného vztahu jeho minulost ani budoucnost. Zbavíte se představy, kterou jste si o něm vytvořili, a jednáte s ním beze strachu a očekávání.

Pokud ego nemůže druhého posuzovat, ztrácí sílu. Pozornost neboli bdělý klid je klíč.
Přijímáte-li každého jako vznešeného hosta, dovolíte-li každému, aby byl sám sebou, lidé se začnou měnit. Jestliže váš vztah postrádá ticho a klid, pak je ovládán myslí, a snadno podléhá problémům a konfliktům.

Vztah, v němž je klid, obsáhne všechno.

Pozorné naslouchání je další způsob, jak můžete uvést klid do svých vztahů.

Nasloucháte-li někomu opravdu, vzniká prostor ticha. Opravdové naslouchání je velice vzácná dovednost. Větší část své pozornosti obvykle věnujeme myšlení. V nejlepším případě hodnotíme partnerova slova a připravujeme si odpověď.

Opravdové naslouchání je mnohem víc než sluchové vnímání. Je to bdělá pozornost, vědomá přítomnost, v níž přijímáme toho druhého. Slova se stávají druhořadými. Mohou mít smysl, ale také žádný mít nemusejí. Naslouchání či prostor vědomé přítomnosti je sjednocujícím polem vědomí, v němž se setkáváte s druhým člověkem. V tomto prostoru jste spojeni v jediném vědomí.

Hlavní příčinou hádek jsou základní egoistické návyky: ztotožňování se s určitými názory a potřeba mít za každou cenu pravdu. Kromě toho má ego potřebu být občas s někým nebo s něčím v konfliktu, protože tak posiluje svoje vědomí oddělenosti, bez něhož nemůže existovat.

Další příčinou je nahromaděná emoční bolest z minulosti, ať už individuální, nebo kolektivní, kterou má v sobě každý člověk. Toto „emoční tělo“ je energetické pole ve vašem nitru, které vás občas ovládá, protože ono potřebuje prožívat emoční bolest, kterou se živí. Emoční tělo se snaží ovlivnit vaše myšlení negativním způsobem, protože miluje negativní myšlenky. Vyvolává také negativní citové reakce v lidech vám blízkým, protože ke své existenci potřebuje drama a emoční bolest.
Lidské vztahy mohou být učiněným peklem, nebo úžasným duchovním cvičením.

Jestliže něco pozorujete a ve vašem nitru se něco jemně chvěje, zavřete na chvíli oči a vnímejte atmosféru laskavosti. Jaký máte vztah k předmětům, které vás obklopují a které každý den používáte? Oceňujete-li nezištně svět předmětů, všechno kolem vás najednou ožije.

To, co se projeví v okamžiku pozornosti, je vaše Bytí.

Jste schopní přijmout pocit prázdnoty při ztrátě? Jestliže ano, možná pak zjistíte, že to není tak strašné. Možná vás to překvapí, ale z prázdnoty začne vyzařovat klid.


UTRPENÍ A KONEC UTRPENÍ

Opravdová svoboda předpokládá, že žijete tak, jako byste si vědomě vybrali všechno, co cítíte v každém okamžiku. Tato vnitřní harmonie znamená konec utrpení.

Může tu být pocit tíhy, hněvu, rozrušení nebo nevolnosti. To ale není nešťastnost, a proto ani osobní problém. V lidské bolesti není nic osobního. Je to prostě intenzivní tlak, který cítíme někde v těle.
Zkuste si, co se stane, umožníte-li svým pocitům prostě být.

Utrpení vzniká, kdykoliv označíme nějakou situaci za nežádoucí nebo špatnou.
Existuje mnoho forem utrpení, která vám připadají tak „normální“, že je za utrpení ani nepovažujete a možná dokonce uspokojují vaše ego – podrážděnost, netrpělivost, zlost, nebo neshody s druhými lidmi. Když se tyto formy utrpení naučíme rozpoznávat, můžeme si říci: tohle utrpení si teď způsobuju sám. Nevědomý zvyk být trpícím postupně slábne tím, že si ho uvědomujeme.

(z knihy TICHO PROMLOUVÁ)


................................................................................................................................................... .......

Lao Tse:

"Přibliž se dostatečně blízko k Prázdnu, přidržuj se Tichosti, a ani jediná z desetitisíce věcí nebude udělána tebou.
Poznal jsem, kam se vracejí. Všechny věci, ať jakkoliv vzkvétají, se vracejí k Podstatě, z níž vznikají.

Tento návrat k podstatě se nazývá Tichost.

Tichost se nazývá podrobením se Osudu. Co je poslušno Osudu, stává se součástí toho, co je vždy takové, jaké to je.

Poznávat to, co je vždy takové, jaké to je, znamená být probuzený. Nepoznávat to znamená slepě dál směřovat do nespokojenosti."

..........................................................................................................................................................
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 867
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47


Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron