Je to část našeho já, která se v důsledku traumat z dětství oddělila od naší vědomé části psychiky. A to znamená, že si většinu času jeho existenci a působení nejsme schopni uvědomit.
Vnitřnímu dítěti se v dětství vedlo velice špatně – bylo mu zle, tak zle, že se rozhodlo utíkat, schovávat se a nebýt dítětem..... aby necítilo bolest, strach, ponížení, odmítnutí, nelásku, samotu.
Řada z nás si v sobě po celý život nese určité bloky a problémy z dětství. Každý z nás zažil nepříjemné situace (ponížení, nezájem, rozvod, násilí, smrt blízké bytosti…), které v nás zůstaly nezpracované, a proto ovlivňují náš současný život.
Většina z nás se naučila odmalička se vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milovaní a přijímaní. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takové, jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali. Tak jsme se naučili – z donucení – pro svou ochranu a přežití jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijímáni.
Aniž si to někteří z nás uvědomují – stále dokola opakujeme stejné chyby a divíme se, že nám není dobře a náš život se neodvíjí tak, jak bychom si představovali. Nechápeme, proč. Je to proto, že nás ovládají destruktivní emocionální vzorce, které jsme nevědomě převzali od svých rodičů a svého okolí. Tyhle negativní návyky skrytě ubližují našemu vnitřnímu dítěti. Pokud si jich nejsme vědomi, mají nad námi převahu, která se projevuje tím, že naše vnitřní dítě uvádějí do negativních emocionálních stavů.
Těmto negativním stavům nejen že neumíme zabránit, ale často si je ani nejsme schopni uvědomit. Protože naše vnitřní dítě představuje celou naší emoční a citovou složku, je centrem naší energie. Je také pramenem tvořivosti, zvídavosti.
Ve vnitřním dítěti jsou uložené všechny emoční informace, tak jak jsme je během svého dětství a života prožívali, vnímali a uložili. Naše vnitřní dítě se vždycky rozhoduje podle pocitů, nehodnotí problém z rozumové stránky. A pokud naše vnitřní dítě trpí – trpíme i my, pokud se bojí – bojíme se i my.
Léčit a osvobodit ho znamená podpořit svoje pozitivní pocity = štěstí, radost, otevřenost, upřímnost, naplnění a hlavně – přijetí a milování – sebe sama.
Dokud nedojde k léčení vnitřního dítěte, bude stále „dřímat“ v našem podvědomí a „kazit“ při každé příležitosti náš dospělý vztah k životu. Je tedy na čase opustit odkaz nelásky, odpustit a znovu se „narodit“. Při práci s vnitřním dítětem můžeme si k sobě vytvořit nový vztah, který nám umožní vrátit se do světa lásky a důvěry.
Většina z nás lpí na pocitech zoufalství, vzteku, zraněnosti, žárlivosti, poníženosti, odmítnutí, nelásky…. A setrváváme v nevyhovujícím – bolavém – svazujícím – ale navyklém... raději se držíme odtažitosti, než bychom šli blíž k lidem... chceme se držet svého strachu z porážky, atd...
Pokud v našem dětství nebyla uspokojená určitá potřeba, naučili jsme se používat takový způsob chování, který přiměje druhé, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. A tak aniž si to uvědomujeme, chceme téhle energie víc a víc, aby ta touha mohla být uspokojená.
Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si „vnitřní pohon“, který neustále usiluje dělat věci dobře…. Být dobrý ve škole, v práci, v rodině, být oblíbený, všechno zvládnout, hodně vydržet, mnoho umět…. Tím se ale přetěžujeme a stane se z nás člověk, který pomáhá druhým, ale neuspokojuje sebe.
Tento „vnitřní pohon“ vytváří nerovnováhu a nutí nás k tomu, abychom pracovali víc a dokazovali rodičům i svému okolí, že jsme dostatečně dobří.
Je možné, že kvůli svému zraněnému vnitřnímu dítěti jsme si postavili kolem sebe ochranu, abychom ho chránili před další bolestí, strachem, ponížením, neláskou… Proto je velmi důležité začít si všímat, kdy reagujeme nepřiměřeně, kdy a v jakých situacích se bojíme, kdy se urážíme, kdy jsme vnitřně panovační, podezíraví, přecitlivělí, nebo zaujímáme ochranný postoj.
V tom případě je důležité si uvědomit, kde ukrýváme danou emoci – jaká je – v kterém období bylo vnitřní dítě zraněné a co cítí – co potřebuje. Protože v každé rodině jsou potlačované určité emoce – zakrýváme svoje problémy… aby se to okolí nedozvědělo a neodsoudilo nás.
A tak potom naše dospělá část špatně snáší, když se nám něčeho nedostává, a vůbec si neuvědomuje, že máme zablokované emoce v dětské části – a proto nad tím nemáme žádnou kontrolu.
Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti se v současnosti objevují ve zvýšené intenzitě – protože jsme tenkrát nedostali v dané nepříjemné situaci potřebnou podporu a útěchu, a tak teď reagujeme citlivěji.
Máme tak možnost si vnitřní dítě v takových událostech uvědomit a začít ho léčit – poskytnout mu oporu a začít léčit stará zranění – tím se naučíme rozlišovat mezi bolestí, která pochází z minulosti, a tou z přítomnosti.
Uklidníme vnitřní dítě, že je tentokrát všechno v pořádku a že situaci zvládneme. Ono se zklidní a vycítí, že ho ochráníme , že se ho zastaneme.
Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijímat i jeho negativní pocity – hněv, strach, bolest… to pomáhá léčit naše stará zranění a všechno uvolňovat. A tím se začít setkávat s naší radostí, láskou, citlivostí, kreativitou….
Setkávání a souznění s vnitřním dítětem vede k nárůstu životní vitality, k porozumění sobě, k prosazení svých potřeb,k vážení si všeho a všech – hlavně sebe,k radostnému pohledu na celé bytí,k čistému prožívání a dávání lásky. Tím vším uzdravujeme sami sebe – hladíme a objímáme sami sebe... děláme to s čistým a otevřeným srdcem.
Protože tak upřímně a opravdově to pro sebe uděláme jen my.
V ten okamžik máme podporu božích bytostí, které nás při tom hladí – objímají a drží v náruči, protože mají velký zájem na našem dobru a našem návratu – konečně! – k čisté a všeobjímající lásce, která nám celý život tak chyběla.
Tak, jak jsme toužili, aby se s námi zacházelo v dětství, můžeme v dospělosti se sebou zacházet my sami.
Jediný, kdo je dnes schopný našemu vnitřnímu dítěti pomoci, jsme my sami. STOJÍ TO ZA TO :- ) :- )
* * *
Projevy uzdraveného dítěte:
- cítíme a prožíváme radost z jednoduchých věcí
- jsme otevření ve vztazích a snadno je navazujeme
- jsme hraví, dychtiví, vřelí, veselí, komunikativní
- naše energie narůstá
- žijeme a bavíme se naplno
- zakoušíme nové věci s důvěrou
- cítíme se v bezpečí, šťastní a zdraví
- zajímáme se o všechno kolem nás – neustále tvoříme něco nového – zajímavého
- vymýšlíme krásné věci, věříme lidem a životu
- plánujeme, cítíme vitalitu, pozitivní energii
- naše fyzické tělo je ve výborné kondici
- záříme štěstím – jsme se sebou spokojení
* * *
Projevy zraněného vnitřního dítěte:
- máme tendenci všechno kontrolovat
- děsí nás ztráta blízké osoby
- cítíme návaly zloby, agresivity
- nikomu nevěříme, podezíráme
- jsme závislý na osobách (partner, rodiče, kamarádi, děti…)