Přímé poznávání Skutečnosti

[Jana]

VŠE JE ILUZE

"..každá řádka této knihy vyhladí čtenářovu nevědomost o svém Pravém Já a vynese na povrch Pravou přirozenost jeho Bytí."
Nisargadatta Maharaj

Čtením této knihy mizí čtenářova nevědomost a objevuje se uvědomění, že všechno, co je vnímáno při ztotožnění s tělem a myslí - prostřednictvím smyslových orgánů, všechno co se objevuje v mysli jako různé, proměnlivé a pomíjivé, je iluze.

[Jana]

Kniha "Vše je iluze" od Šrí Siddharaméšvara Maharádže je hlubokým duchovním dílem, které se zabývá otázkami podstaty existence, povahy reality a iluzorního charakteru světa. Klíčovou myšlenkou knihy je, že vše, co považujeme za reálné – tělo, mysl, emoce, materiální svět – je pouze dočasná a klamná hra forem, tzv. mája (iluze).

Čtenář po jejím přečtení pochopí zejména tyto body:

1. Identifikace s tělem a myslí je omylem – Naše skutečná podstata je vědomí, které přesahuje tělesné a mentální úrovně.

2. Vše je přechodné a pomíjivé – Lpění na světských věcech přináší utrpení, protože se vztahujeme k něčemu, co není trvalé.

3. Realizace pravého Já (Atman) – Kniha čtenáře vede k uvědomění, že podstatou všeho je čisté vědomí, které není oddělené, ale jedno s univerzálním principem (Brahman).

3. Osvobození spočívá v transcendenci duality – Vnímání světa jako rozděleného na „já“ a „ostatní“ je kořenem iluze. Osvobození (mókša) nastává, když si uvědomíme jednotu bytí.

Dílo čtenáře inspiruje k introspekci a hledání odpovědí na hluboké otázky, jako je „Kdo jsem?“ a „Co je skutečné?“. Po jeho přečtení může člověk získat nový pohled na život, odpoutanost od světských problémů a vhled do toho, co přesahuje smyslové vnímání a logické myšlení.

Stručně řečeno: Kniha pomáhá čtenáři uvědomit si, že jeho pravá podstata je neoddělitelná od všeho bytí, a iluze duality je tím, co zastírá jeho duchovní svobodu.

[Jana]

Oddanost po Seberealizaci

"Požehnaní jsou ti, kteří byli šťastní natolik, aby mohli naslouchat těmto promluvám, které byly jako záplava Nektaru plynoucí z úst Satgurua Šrí Siddharaméšvara Maharadže, jenž byl ztělesněním tohoto Nejvyššího Poznání, Vidžňány. Rovněž tak budou požehnání ti, kteří budou číst a naslouchat těmto promluvám, a stanou se samotným Nektarem nesmrtelnosti. Nikdy nebudou mít strach ze smrti, ani nezemřou. Ti, kdo se oddají Satguruovi jako nejzdárnějšímu ztělesnění Absolutního Brahman, mohou obdržet toto Posvátné Poznání a realizovat, že nejsou tělem, ale Životní Energií, která tělem hýbe."
Nisargadatta Maharaj

[Jana]

Kniha „Oddanost po Seberealizaci“ od Šrí Siddharaméšvara Maharádže je hlubokým zamyšlením nad tím, co znamená pravá oddanost (bhakti) poté, co člověk dosáhne Seberealizace. Dílo ukazuje, že Seberealizací cesta nekončí – naopak, dochází k přeměně vztahu k životu, Bohu a všemu bytí. Oddanost, chápaná jako láska, není něčím, co člověk vykonává, ale stává se přirozeným projevem jeho poznání Jednoty.

Klíčové myšlenky knihy:

1. Oddanost není závislost, ale svoboda – Po Seberealizaci již není oddanost založena na dualitě („já“ jako oddaný a „Bůh“ jako objekt uctívání). Je to čistá láska a vděčnost k Bytí jako celku.

2. Oddanost vychází z jednoty, ne z potřeby – Čtenář pochopí, že pravá láska není požadavek ani touha, ale spontánní projev pochopení, že vše je projevem téže Božské podstaty.

3. Oddanost a Seberealizace nejsou v rozporu – I po dosažení poznání, že neexistuje oddělený „já“ a „Bůh“, může být oddanost vnímána jako projev hluboké úcty k neosobnímu Absolutnu. Oddanost není omezena pouze na osobní Božstvo, ale vztahuje se na celou existenci.

4. Život jako vyjádření lásky – Seberealizovaný člověk se pohybuje světem s čistou láskou, která není podmíněná, protože vyvěrá z pochopení jednoty a svobody. Takový člověk miluje všechno, aniž by cokoliv očekával.

Co čtenář pochopí po přečtení?

Že Seberealizace není konec, ale začátek opravdového života v lásce, klidu a harmonii.
Oddanost po Seberealizaci není uctívání něčeho vně nás, ale uznání, že vše, co existuje, je posvátné a dokonalé.
Láska (bhakti) a poznání (džňána) nejsou oddělené – obě se vzájemně doplňují a společně tvoří nejvyšší naplnění života.
Stručně řečeno, tato kniha učí, že po Seberealizaci je pravá oddanost přirozeným stavem bytí, který spojuje hlubokou lásku, úctu a pokoru k celému stvoření jako projevu Božství. Oddanost již není úsilím, ale radostným odevzdáním se životu, jaký je.

[Jana]

Sebepoznání Seberealizace


Kniha „Sebepoznání a Seberealizace“ od Nisargadatta Mahárádže je hlubokým duchovním průvodcem, který čtenáře vede k pochopení jeho pravé přirozenosti – k rozpoznání a realizaci, že pravé Já není totožné s tělem, myslí nebo osobností, ale je čistým vědomím, které vše přesahuje. Nisargadatta zde nabízí jedinečnou syntézu přímého učení, založeného na otázkách a odpovědích, které míří přímo k jádru existence.

Klíčové myšlenky knihy:

1.Sebepoznání jako první krok – Čtenář je veden k otázce: „Kdo jsem?“ Toto zkoumání odhaluje, že vše, co považujeme za „já“ (myšlenky, tělo, emoce, identita), je pomíjivé a iluzorní. Pravé Já (Atman) je čisté bytí, vědomí a blaženost (sat-čit-ánanda).

2. Seberealizace jako konečný stav – Seberealizace je rozpoznání, že nejsme individuální bytosti oddělené od světa, ale jsme jedním s nekonečnou skutečností (Brahman). V tomto stavu mizí všechny duality – není zde oddělené „já“ a „ostatní“, ale pouze neduální vědomí (advaita).

3. Blaženost Brahmanova – Stav brahmánandy je výsledkem realizace vlastního pravého bytí. Toto poznání přináší mír, který je nepopsatelný a nezávislý na vnějších podmínkách. Je to stav absolutního klidu, radosti a svobody.

4. Duchovní praxe a vize – Nisargadatta zdůrazňuje, že vnější metody (jako mantry, recitace, uctívání) mohou být pomocné, ale nejsou nezbytné. Pravá realizace je výsledkem přímého zkoumání své pravé podstaty. Pokud však člověk skutečně pozná Já, vše se odhalí jako již dokonalé, právě takové, jaké je.

5. Nedualita a konečné pochopení – Kniha vede čtenáře k pochopení, že ve skutečnosti nikdy neexistovala oddělenost – oddělení mezi Bohem, světem a jednotlivcem je pouze iluzí (mája). Vše je pouze Jedno, bez rozdílů.

Co čtenář pochopí po přečtení?

Sebepoznání je klíčem ke svobodě – uvědomění, že pravé Já je neomezené, nepodmíněné a nezávislé na světě forem.

Seberealizace není „získání“ něčeho nového, ale spíše odstranění iluze o tom, čím nejsme.

Pravá blaženost (brahmánanda) nepramení z vnějších věcí, ale z prožitku vlastní přirozenosti, která je trvalým mírem a štěstím.

Všechny nástroje, jako mantry, duchovní praktiky nebo oddanost, jsou jen prostředky – nejvyšší pravda je za hranicí těchto metod, ve stavu neduálního vědomí.

Závěr:

Tato kniha je oslavou nejvyšší pravdy o bytí a vědomí. Čtenář si po jejím přečtení uvědomí, že on sám je tou pravdou, kterou hledá, a že veškeré utrpení a zmatek pramení pouze z mylné identifikace s iluzorním já. Sebepoznání a Seberealizace jsou dveřmi k pochopení Jednoty a k životu v neduálním míru a blaženosti.

[Návštěvník]

.

SEBEPOZNÁNÍ A SEBEREALIZACE II


BLAŽENOST BRAHMANOVA: Zkušenost vlastního bytí, vize svého pravého „já“ a následný mír, který nemá paralelu, se nazývá brahmánanda.

.. Zkušenost vlastní přirozenosti bez pomoci ostatních je později interpretována jako Velká blaženost, (paramánanda).


DUCHOVNÍ ŽIVOT: Právě tak jako je tu odlesk stromu v jezeře, tak je Gájatrí čandas samotným životem duše.

Pán říká: „Jsem ukrytý a to je můj poklad. Ale to co mne ukrývá, mě také dává na odiv. Jak vypadám, když jsem spatřen?

Jistě neduálně, bez rozdílů. Ten, kdo poslouchá rezonující hymně, je ukrytý. S oddanou recitací této hymny bude
všechno jasné, neboť to již takové je.

Ale pokud si někdo přeje realizovat mou vizi bez ní, dosáhne ji. On pak bude advaita – neduální.“

Co znamenají slabiky toho, kdo je nepohnut?

Naprostou blaženost pravého „Já“. Je to sat (bytí), čit (vědomí) a ánanda (blaženost).

Toto je esencí Gájatrí hymny.

Její kontemplace přináší svrchované štěstí.