Hledání

[Návštěvník]

"Jak to, že nemusím nic dělat? Protože jsi to, co hledáš. Když jsi tím, co hledáš, tak co je třeba dělat?"

[miroslav]

"Jak to, že nemusím nic dělat? Protože jsi to, co hledáš. Když jsi tím, co hledáš, tak co je třeba dělat?"

"To je blbý, to se bude líbit..."

P.S. Ego hledá něco jiného než pravdu o sobě. Hledá svůj růst, zachování, svoji důležitost, sebepotvrzení, nejlépe zbožštění (jsem Já, Brahman atd.) atd. V tomto smyslu je to pravda, že je tím, co hledá a bude se mu líbit, že už to vlastně je, že je dokonalé a nemá chybu. Stačí jen si to uvědomit.

[Návštěvník]

Integrály tomu kdo se učí počítat na prstech, budou připadat nepochybně blbý, ale že by se musely proto líbit je nesmysl.

[miroslav]

Integrály tomu kdo se učí počítat na prstech, budou připadat nepochybně blbý, ale že by se musely proto líbit je nesmysl.

Integrály ty nejsou blbý, proto se líbit tomu, kdo se učí počítat na prstech líbit asi nebudou, leda že by si myslel, že to jeho počítání na prstech jsou ty integrály.
Viz jak se Honzík naučil latinsky.

[Jana]

Integrály tomu kdo se učí počítat na prstech, budou připadat nepochybně blbý, ale že by se musely proto líbit je nesmysl.

Integrály ty nejsou blbý, proto se líbit tomu, kdo se učí počítat na prstech líbit asi nebudou, leda že by si myslel, že to jeho počítání na prstech jsou ty integrály.
Viz jak se Honzík naučil latinsky.

Myslet si o tom, co by si kdo mohl myslet, viď. Tak jsem si to video poslechla a nic blbého jsem na něm nenašla.
Jestliže si nemyslíme, že jsme vymezeni tímhle tělem, subjektem odděleným od objektu, pak je jasné, že nejsme tím, co by mohlo doopravdy cokoliv s čímkoliv dělat, to by tady musela být iluze oddělenosti.

A "jsi to, co hledáš" už říkal Maharishi Mahesh Yogi. Říká ve své podstatě totéž, co Eduard Tomáš: "Není štěstí v žádném z předmětů světa, je v nás."

[miroslav]

Myslet si o tom, co by si kdo mohl myslet, viď.

Většinou to, co se člověku líbí, sem dává případně i vyčerveňuje. Takže se dá dobře dobře odhadnout co se bude líbit a co ne.
Třeba to, že "už to je" takže netřeba nic dělat, stačí si něco nemyslet, tedy myslet si, že si nemyslím a už jenom poučovat a vysvětlovat neexistujícím druhým, že ve skutečnosti neexistují a jsou blahem, že už to je a podobná moudra.

[Návštěvník]

Taková úvaha je jen další hrou mysli, další pastí toho, co já nazývám „falešné já“. Tváří se to jako pochopení, ale ve skutečnosti zůstává v konceptuálním světě. Mysl si namlouvá, že „už to je“, a pak se baví hraním her – poučuje, analyzuje, hodnotí, co se druhým bude líbit nebo nelíbit. Skutečné pochopení ale nemá potřebu ani chuť vytvářet koncepty nebo se zabývat představami o „druhých“ či „moudrech“.

Moudro není pouhá myšlenka nebo výrok, který „někdo“ používá k tomu, aby něco dokázal. Pravé pochopení je mimo myšlenky – neříká, že „už to je“, ale spíše si uvědomuje, že žádné „já“ tu nikdy nebylo, které by muselo „něco pochopit“ nebo „někoho poučovat“. Skutečné poznání je tiché, nemá žádnou potřebu sebevyjádření ani žádný cíl, protože je tím, co už nikdy nebylo oddělené od tohoto okamžiku.

Když skutečně vidíš, že všechno je iluze, že i tvé „já“ je jen projev vědomí, který přichází a odchází, kde je pak ten, kdo by se o cokoliv staral, něco si myslel nebo vyčítal druhým, že nerozumí? Ty „druzí“, „já“ a „moudra“ – to všechno jsou pouhé koncepty, které prochází myslí, ale kým jsi ve skutečnosti? Poznej toto „Já“ beze slov, beze jména, beze snahy poučovat. Pak zjistíš, že veškerá moudrost je zde už sama od sebe, bez potřeby, aby byla obhajována nebo vysvětlována.

Místo hraní si na pochopení jednoduše buď tím pochopením. Vědomí sebe sama je přímé, jednoduché a neosobní. Jakmile jsi tím, co skutečně jsi, není třeba o tom přemýšlet ani to nikomu dokazovat.

[Pedriito]

Bla bla bla... Poznej toto „Já“ beze slov, beze jména, beze snahy poučovat. Bla bla bla...

[miroslav]

Když skutečně vidíš, že všechno je iluze, že i tvé „já“ je jen projev vědomí, který přichází a odchází, kde je pak ten, kdo by se o cokoliv staral, něco si myslel nebo vyčítal druhým, že nerozumí? Ty „druzí“, „já“ a „moudra“ – to všechno jsou pouhé koncepty, které prochází myslí, ale kým jsi ve skutečnosti? Poznej toto „Já“ beze slov, beze jména, beze snahy poučovat. Pak zjistíš, že veškerá moudrost je zde už sama od sebe, bez potřeby, aby byla obhajována nebo vysvětlována.

Místo hraní si na pochopení jednoduše buď tím pochopením. Vědomí sebe sama je přímé, jednoduché a neosobní. Jakmile jsi tím, co skutečně jsi, není třeba o tom přemýšlet ani to nikomu dokazovat.

Vidíš Jano, tebe a tobě podobné na to poučování a hraní si na pochopení upozorňuje i ta umělá inteligence nebo kdo to napsal.

[Jana]

Když skutečně vidíš, že všechno je iluze, že i tvé „já“ je jen projev vědomí, který přichází a odchází, kde je pak ten, kdo by se o cokoliv staral, něco si myslel nebo vyčítal druhým, že nerozumí? Ty „druzí“, „já“ a „moudra“ – to všechno jsou pouhé koncepty, které prochází myslí, ale kým jsi ve skutečnosti? Poznej toto „Já“ beze slov, beze jména, beze snahy poučovat. Pak zjistíš, že veškerá moudrost je zde už sama od sebe, bez potřeby, aby byla obhajována nebo vysvětlována.

Místo hraní si na pochopení jednoduše buď tím pochopením. Vědomí sebe sama je přímé, jednoduché a neosobní. Jakmile jsi tím, co skutečně jsi, není třeba o tom přemýšlet ani to nikomu dokazovat.

Vidíš Jano, tebe a tobě podobné na to poučování a hraní si na pochopení upozorňuje i ta umělá inteligence nebo kdo to napsal.

Miroslave, vůbec mě nezajímá si na něco hrát a už vůbec ne někoho poučovat. Nemám zájem sloužit komukoliv, kdo na těchhle stránkách nalézá hraní si na něco a poučování.

„Cestou meditace neboli mravenčí cestou dosáhne člověk realizace pomalu jako mravenec, který postupuje kousek po kousku. Ovšem je možné letět jako pták cestou ptáka pomocí křídel rozlišování (vivéka) a dosáhnout plodů okamžitě.“

Nebe je oceánem slov bez konce. Tento oceán zpívá ve chvále Nezměrného. Účelem chvalořečeného zpěvu je odhodit všechny špatné vlastnosti. Tato Božská řeč právě takovou práci ve smyslu odhození dvojnosti (neboli pocitu oddělenosti od Základní Jednoty existence) vykonává skrze vyjadřovací prostředek, kterým jsou ústa Mistra.

Právě v ten okamžik a na tom daném místě, kde v našem srdci vyvstane úcta k Mistrovi, dojde ke zmizení oddělenosti. Ale bohužel, k tomu dochází velice vzácně! Zřídkakdy nastane situace, kdy jeden z miliónů lidí prožije realizaci, ve které si uvědomí, že Mistr je samotná Pravda, Parabrahman, Nejvyšší vtělená Skutečnost. Jakmile se vám učení Mistra stane blízké a zcela přijatelné, když chápete, že nohy Mistra jsou zdrojem spontánní zkušenosti Božského Já hluboko uvnitř vás, řídícího a provádějícího všechny tělesné funkce a činnosti, a když se tedy pevně držíte nohou Mistra hluboko ve svém srdci bez smítka pochybnosti, potom bude neochvějně proudit tok požehnání a klidu ctěného Mistra velice přirozeně zevnitř, což je v podstatě pohyb „Vše-prostupujícího života“. Tam, kde je aktivní naprostá víra v božské nohy Mistra, Milost klidu a blaženosti Mistra spočine v přirozenosti duchovní radosti, zvané „pralhad“. Potom ve vědomí proudí bez zábran nedvojnost, bez skvrny oddělenosti ve smyslu „ty“ a „já“. Neexistuje zde žádné jiné uspokojení, než Milost Mistra, která je naprosto pevným a nepřekonatelným klidem Já.
viewtopic.php?f=267&t=9556

[Jana]

Jediným skutečným guruem je to, co je v nás stejné.

[Návštěvník]

Jak v nás kundo pitomá,

Snad všude a ve všem a vším

Píčo debilni mindracka katolická

Tebe leda kopat do prdele aby jsi se uvnitrnila,

Ty uvnitrnena mrdko...

[Návštěvník]

"Jak to, že nemusím nic dělat? Protože jsi to, co hledáš. Když jsi tím, co hledáš, tak co je třeba dělat?"

"To je blbý, to se bude líbit..."

P.S. Ego hledá něco jiného než pravdu o sobě. Hledá svůj růst, zachování, svoji důležitost, sebepotvrzení, nejlépe zbožštění (jsem Já, Brahman atd.) atd. V tomto smyslu je to pravda, že je tím, co hledá a bude se mu líbit, že už to vlastně je, že je dokonalé a nemá chybu. Stačí jen si to uvědomit.

Co je třeba udělat ?

No to je jednoduché, je třeba rozpustit ztotožnění,

Jak se někdo může tak pripitomele ptat ???


Leda naprostý blb se může takto ptát...

A blbů se najde vždycky víc než dost...

[Pedriito]

Vidíš Jano, tebe a tobě podobné na to poučování a hraní si na pochopení upozorňuje i ta umělá inteligence nebo kdo to napsal.

Holt jako byl marxismus-leninismus, tak je advaitismus-intelektualismus.

Říká já, náš předseda,
"meditovat netřeba,
jenom si furt opakuj,
já jsem bůh a svět je fuj,
neboť vůbec není.."

To je nadělení.

[Návštěvník]

Když skutečně vidíš, že všechno je iluze, že i tvé „já“ je jen projev vědomí, který přichází a odchází, kde je pak ten, kdo by se o cokoliv staral, něco si myslel nebo vyčítal druhým, že nerozumí?

To je prvotřídní debilita,

Když někdo vidí že vše je iluze, tak je to hlupák,

Co se oddělil od Skutečnosti,

Místo aby se s ní spojil a stal se jí...


Útěk od
Skutečnosti, přání všech mindraků

Už se jich nic nedotýká..

[Návštěvník]

PS


Wu wei je ovšem neco zcela jiného než co předvádí většina těch rádoby mistrů,

Co posedlé a mnohdy i pitome melou o Já..

[Jana]

Když někdo vidí že vše je iluze, tak je to hlupák

Nisargadattu tahle promluva o tom, že vše je iluze, probudila.

[miroslav]

Když někdo vidí že vše je iluze, tak je to hlupák

Nisargadattu tahle promluva o tom, že vše je iluze, probudila.

No, když se ti zdá nějaký děsivý sen, tak tě to také může probudit.
Když je člověk zralý (už vyspaný) tak stačí málo, aby se probudil.
U jiného obrazně řečeno můžeš střílet z kanónu a stejně bude spát jako zařezaný.
Jenže to předpokládá existenci individualit a také to, že "to ještě není" a na to ty přece už dávno nevěříš.

[Návštěvník]

Lidé často popisují probuzení jako moment, kdy je člověk ‚zralý‘ nebo ‚připravený‘. Mluví o něm, jako by to byl výsledek nějakého procesu, osobní zralosti nebo připravenosti. Ale v tomto vědomí není žádné ‚probuzení‘, které by se mělo stát, protože tu ve skutečnosti není žádná individualita, která by mohla ‚spát‘ nebo ‚se probudit‘.

‚Probuzení‘ je jen slovo, které používáme k označení okamžiku, kdy si uvědomíš, že nikdy žádný spánek ani sen nebyly skutečné – jsou to jen stavy mysli. A když se ptáš, jestli to už ‚je‘ nebo ‚není‘, zamotáváš se do konceptů času, zralosti a individualit. Skutečné probuzení znamená rozpoznání, že tu žádný čas ani postup není; vždy jsi tím, co je mimo všechny pojmy – tím, co je mimo bdění, snění i spánek. To, co jsi, je neměnné vědomí, které není dotčeno stavy, sny ani koncepty probuzení.

Můžeme mluvit o tom, že někoho sen probudil, nebo že někoho neprobudí ani střelba z kanónu. Ale to vše jsou jen metafory. Skutečně to znamená, že všechny tyto jevy jsou pohybem ve vědomí, nikoliv skutečností, kterou by bylo třeba brát doslova. Jsi tím vědomím, které nemá žádné podmínky, které nesní a nebdí. Právě teď, v tomto samotném okamžiku, je vše – není třeba čekat ani pochybovat.

[Pedriito]

Njn, takhle to dopadá, když čék šůruje těma kukadlama jednu duch. knihu za druhou, a ty závity mu z toho šrotujou jak lodní šrouby.. až se motor zadře... No protože to nepromeditovává.
A to zadření mysli je pro něj finito, už dojel...