Adyashanti "Hlava sestupující do srdce"Čím déle se tomu věnuji, tím více vidím důležitost toho, co bych nazval jako "hlava sestupující do srdce". Je to nesmírně důležité – aby hlava mohla sestoupit do srdce. Když se dnes rozhlížím po světě, často si říkám, že jako skupina, jako lidstvo, naše kultura, opravdu potřebujeme nechat naši hlavu sestoupit do srdce. Cítím to všude kolem sebe, kamkoliv jdu – lidé jakoby toužili po něčem, a tolik z toho toužení je vlastně o tom, vidět život srdcem.
Myslíte si: "Cože? Nikdy jsem to nevěděl. Nikdo mi to nikdy neřekl." Většině z nás to pravděpodobně nikdy nebylo řečeno. Ale srdce, tato oblast, která se cítí tak dobře, není jen o lásce a vřelosti.
Je to také místo, které má v sobě neprojevenou schopnost vnímat. Tato schopnost v srdci často zůstává skrytá. Uzavíráme se jí někdy v dětství, v pozdním dětství nebo rané dospělosti, někdy dokonce dříve. Ale když se naučíme vnímat hlavou a současně nechat sestoupit hlavu do srdce, začneme to vidět – můžeme to vidět u dětí, které se od tohoto ještě neodvrátily.
Mnoho lidí se od srdce odvrací buď proto, že jim bylo řečeno, že není důležité, nebo kvůli smutku, životním obtížím, které přinášejí výzvy. Vzdálíme se od srdce, protože představuje i naši nevinnost. Možná právě ta nevinnost, mimo jiné, se ve mně probudila toho rána před téměř třiceti lety na Den svatého Patrika. Byla to intuice – schopnost rozpoznat, vnímat a prožívat jednotu. A to nejen nějaký abstraktní duchovní koncept jednoty, ale obrovský pocit intimity s celým životem.