miroslav píše:Jana píše:miroslav píše:
Ne, proč myslíš?
Já přijímám samozřejmě třeba i medvěda jako medvěda a myslíš, že jsem kvůli tomu medvědem?
No vidíš to, tohle je přesně ono.
Když si sám o sobě myslíš, že jsi tělem (tvarem se jménem), pak se jeví, že nemůžeš být vším, co je, nemůžeš poznávat, že jsi ve skutečnosti tou nejvyšší pravdou, kterou tohle všechno je.
To, co jsi, není tvar se jménem, není tělo, nejvyšší pravda není hlupák, i když i ten, koho Tvá mysl identifikuje jako hlupáka, je ve skutečnosti nejvyšší pravdou.
To, co jsi, není omezeno tělem, projevem, zásluhami, vinami, víš to?
Nejvyšší pravdou je i kozí bobek, takže ty jsi kozím bobkem?
Idiot, hlupák probuzený i kozí bobek, zásluhy i viny jsou komkrétními jmény a tvary té nejvyšší pravdy.
Jméno a tvar podstatu nijak neomezuje je tou podstatou. Jméno a tvar není oddělitelné od jejich podstaty stejně jako nejsou oddělitelné moře a vlny od vody.
Ty pořád řešíš kým nebo čím jsi. A nechce se ti nebýt ničím. To je tou tvou sebestředností. Nechce se ti zemřít mysltickou smrtí, naopak nejraději bys byla vším.
Kým je vlna na moři? Vlna je i mořem, je i vodou, ale není věškerým mořem, veškerou vodou. Objeví se běží interaguije a zanikne, vrátí se do bezforemného stavu. A nic hrozného se nestane. Je to normální, je to přirozené.
Když se stále ztotožňuješ s tělem, s tímto tvarem, který má své jméno a příběh, tak se opravdu zdá, že nemůžeš zakusit svou pravou podstatu, že nemůžeš být vším, co je. Ale ta pravda, kterou hledáš, není někde daleko – je přímo tady, a to, co jsi ve skutečnosti, není to tělo, není to jméno. To jsou jen dočasné formy. Nejvyšší pravda není omezená tím, co mysl označuje za hlupáka nebo chytráka. A přesto, i ten, koho mysl pojmenuje jako hlupáka, je ve své podstatě touto pravdou.
Je třeba si uvědomit, že všechno, co je, je v jádru tou nejvyšší pravdou.
Idiot, probuzený, kozí bobek, to jsou všechno formy, které se vynořují z té jediné podstaty. Ale ta podstata není omezena tímto jménem či tvarem. Stejně jako vlna není oddělená od moře, tak ty nejsi oddělený od této pravdy.
Smrt ega, mystická smrt, není ničím tragickým. Naopak, je to přirozený návrat do bezforemného stavu, ze kterého všechno vzešlo. Vlna se vynoří, hraje si na povrchu a pak zase zanikne – a vrátí se zpět do moře. Nic hrozného se nestane. To je přirozené. A ty nejsi jen tou vlnou. Jsi i tím mořem, tím oceánem, z něhož vše vzešlo a do kterého se vše zase vrací.
Pravda je taková, že každý člověk, ať už se zdá být hlupákem nebo mudrcem, je ve své podstatě projevením té jediné nejvyšší pravdy. Tváří se různě, jedná různě, ale ve skutečnosti není mezi nimi rozdíl. Kritika směřovaná ven ve skutečnosti brání v pochopení, že všechno, co vnímáš, je jen odraz tebe samotného. Když soudíš druhé, soudíš i sebe.
Je potřeba se naučit přijímat druhé takové, jací jsou, s vědomím, že každý člověk je na své vlastní cestě. A ta cesta může vypadat různě, ale v jádru jsme všichni stejní. Kritika druhých je jen odrazem naší vlastní neschopnosti přijmout sama sebe.