Jména a tvary

[miroslav]

Takže díky Tobě, Pedrito, že jsi mi to připomněl, mi to je už celé jasné a dala jsem to dědečkovo motto, které přispělo k poznávání dokonalého džňáního světa, do záhlaví těchhle stránek.

Džňání svět?

[Pedriito]

Jenom málo který je Probuzený a říká pravdu, které můžeš věřit.

I ta "Probuzenost" má mnoho poloh.

Ono už je procitnutí, že ta "hmota" není vše.

A tak to někoho kousne a čte něco o Bohu a je z toho v rauši.

Mysl se tomu uzpůsobí a zahrne to "já" květinami.

A vlastně jedině ta "nemilá pochybnost", nad statutem "já",
je nadějí - to "překročit."

Jinak Jano, konečná realizace v józe je proniknutím Kundalini do Sahasrary.

Ale i její vystoupání do nižších center už je její "probuzení."

Kterému to "já" říka "moje, vaše".

[miroslav]

A teď je to tandem Jana a Pedrito

To není žádný tandem. Jana má svými naivními projevy schopnost druhé rozmluvit. Vyprovokovat k tomu aby něco řekli. Že to tak není, jak ona si to naivně myslí a druhé se o tom snaží poučovat, a vypadne z nich někdy i jak to vidí oni. Takže vůbec nejde o to, co říká Jana, ale o to, co díky Janě říkají druzí. A to je pak to, co je mnohdy přínosné.

Předávání mlčením funguje jen v osobním kontaktu face tu face. A když se dva lidé na sebe hodně napojí tak funguje i na dálku nebo i po smrti jednoho z nich. Tady na internetu máme k dispozici jenom ta slova.

[Jana]

A tak jsi to beru k srdci.

Proto jsou tady tyhle stránky,

pro ty, kdo jsou ochotni milovat každého, věřit málo kterým a nikoho neurážet.

To já věřím všem, v jejich povahu, i v srdce té povahy. Víra se tomu říká, a je tu citlivost na slova,
Idea věřit už nese odvrácenou stranu - a tou je nevěřit.

Tohle jsou ty jemné zákruty myšlení. Když řekneš láska,
v nečí mysli to evokuje její protiklad - nelásku.

Být si tohohle vědom, už dá tomu "jinou kvalitu."

Pozornost je nad protipóly myšlenek, slov.

Mnozí dědové jsou moudří, a ten tvůj ti to řekl dobře.

Pedrito, díky moc. Díky.

Ano, věřit v protiklad lásky - v nelásku, znamená podmiňování myslí a to už není ta ničím nepodmíněná láska, o které mluví Probuzení, která sama probouzí do džňáního světa, který není snový, iluzorní, ale je pravdivý.

Což tomu, že je, to co je, dává zcela jinou kvalitu.

[Jana]

A teď je to tandem Jana a Pedrito

To není žádný tandem. Jana má svými naivními projevy schopnost druhé rozmluvit. Vyprovokovat k tomu aby něco řekli. Že to tak není, jak ona si to naivně myslí a druhé se o tom snaží poučovat, a vypadne z nich někdy i jak to vidí oni. Takže vůbec nejde o to, co říká Jana, ale o to, co díky Janě říkají druzí. A to je pak to, co je mnohdy přínosné.

Předávání mlčením funguje jen v osobním kontaktu face tu face. A když se dva lidé na sebe hodně napojí tak funguje i na dálku nebo i po smrti jednoho z nich. Tady na internetu máme k dispozici jenom ta slova.

Miroslave, to, co se jeví z pohledu ega jako chytrost, která ví, jak to ten druhý na rozdíl od nás má špatně, je v uvědomění nejvyšší pravdy jen pouhou nevědomostí.

Ovšem při ztotožnění s egem si to nemáme šanci uvědomit, že svět, který nám zobrazuje naše vlastní mysl, je odrazem jen jejího aktuálního stavu. A nebo ještě lépe řečeno, nejsme ochotni si přiznat, že chyba není v zrcadle, když v něm vidíme křivou hubu.

[Návštěvník]

Dokonalá realizace není závislá na slovech nebo formách, kterými je vyjádřena. Je to univerzální zkušenost, která se objevuje, když mysl dosáhne absolutního klidu , ego se rozplyne a pravé Já, čisté vědomí, září v jednotě s celým bytím. Tento stav není omezen na konkrétní tradici či náboženství, ale je esencí všech pravých duchovních cest.

Buddha, Ježíš, advaitoví mistři a jiní realizovaní učitelé hovoří o stejném prožitku, ale popisují ho různými slovy a obrazy, které odpovídají jejich kultuře, době a kontextu. Nicméně podstata jejich učení je stejná – překonat iluzi oddělenosti a uvědomit si jednotu všech věcí.

Buddha hovořil o zániku utrpení prostřednictvím pochopení prázdnoty a zbavení se klamů. Ježíš učil o lásce a jednotě s Bohem, kde Bůh není oddělená bytost, ale základní princip existence, který je přítomný ve všem. Advaitoví mistři zdůrazňují, že 'já' a 'Brahman', neomezené vědomí, jsou jedno a totéž.

Realizace této jednoty není jen intelektuálním pochopením, ale hlubokým a přímým prožitkem. V tomto prožitku mizí všechny rozdíly a duality. Přestáváme vnímat sebe jako oddělené bytosti a vidíme, že vše je projevem jednoho vědomí.

Rozpoznání této pravdy, ať už skrze Buddhovo 'procitnutí', Ježíšovo 'království nebeské', nebo advaitové 'poznání Já', vede k tomu samému – k uvědomění, že pod povrchem mnoha různých projevů a forem existuje jedno jediné, nedělitelné vědomí. Toto uvědomění je skutečnou podstatou osvobození a míru.

Dokonalá realizace je tedy stav, ve kterém už není pochyb o oddělenosti a vše je vnímáno jako neustálý projev jedné univerzální pravdy, kterou různí mistři různě pojmenovali, ale která je vždy tou samou nevyjádřitelnou realitou.

[Pedriito]

Duchovňák ulpívá nejvíce v tom levém srdci, svým pohledem. Protože tam je Šiva - "věčné vědomí jsem Já".. Co řekl Drtikol? "Musíš to mít v hlavě!", nebo tak nějak.

Což je pro mnohé nepochopitelné.

Musíš najít srdce v hlavě. Je přece všude, je i tam, a není-li tam, pozornost za ním chodí snít a odmítá mysl, kterou viní z utrpení. Takhle mysl sama sebe potírá, pozornost se cítí být Šivou v srdci v odmítání projevu.

Ale je To všude, v každé čakře je Šiva...

:-)

[miroslav]

Miroslave, to, co se jeví z pohledu ega jako chytrost, která ví, jak to ten druhý na rozdíl od nás má špatně, je v uvědomění nejvyšší pravdy jen pouhou nevědomostí.

Ovšem při ztotožnění s egem si to nemáme šanci uvědomit, že svět, který nám zobrazuje naše vlastní mysl, je odrazem jen jejího aktuálního stavu. A nebo ještě lépe řečeno, nejsme ochotni si přiznat, že chyba není v zrcadle, když v něm vidíme křivou hubu.

Přesně tak.
Druzí na rozdíl od tebe jsou ztotožnění z egem, zejména pokud tě upozorňují na něco chybného v tom, co píšeš, tedy v tvých popisech světa, který ti zobrazuje tvoje vlastní mysl a je odrazem jejího aktuálního stavu.
A nejseš ochotna si přiznat, že chyba není v zrcadle, když v něm vidíš křivou hubu.

Myslím, že to v jádru srdce dobře víš a proto to dovedeš i správně popsat, jenom že si to promítáš na druhé.
Tento psychologický obranný jev pozoroval u lidí už i Ježí a vyjádřil to známým přirovnáním k trámu v oku.

[miroslav]

Rozpoznání této pravdy, ať už skrze Buddhovo 'procitnutí', Ježíšovo 'království nebeské', nebo advaitové 'poznání Já', vede k tomu samému – k uvědomění, že pod povrchem mnoha různých projevů a forem existuje jedno jediné, nedělitelné vědomí. Toto uvědomění je skutečnou podstatou osvobození a míru.

To je zase zavádějící, rozdělující představa - je něco (?) a pod povrchem toho je vědomí.

Vědomí není pod povrchem mnoha různých projevů a forem, ale ty různé projevy a formy jsou ve vědomí a vědomim samým.

[Pedriito]

Dokonalá realizace není závislá na slovech nebo formách, kterými je vyjádřena. Je to univerzální zkušenost, která se objevuje, když mysl dosáhne absolutního klidu , ego se rozplyne a pravé Já, čisté vědomí, září v jednotě s celým bytím. Tento stav není omezen na konkrétní tradici či náboženství, ale je esencí všech pravých duchovních cest.

Buddha, Ježíš, advaitoví mistři a jiní realizovaní učitelé hovoří o stejném prožitku, ale popisují ho různými slovy a obrazy, které odpovídají jejich kultuře, době a kontextu. Nicméně podstata jejich učení je stejná – překonat iluzi oddělenosti a uvědomit si jednotu všech věcí.

Buddha hovořil o zániku utrpení prostřednictvím pochopení prázdnoty a zbavení se klamů. Ježíš učil o lásce a jednotě s Bohem, kde Bůh není oddělená bytost, ale základní princip existence, který je přítomný ve všem. Advaitoví mistři zdůrazňují, že 'já' a 'Brahman', neomezené vědomí, jsou jedno a totéž.

Realizace této jednoty není jen intelektuálním pochopením, ale hlubokým a přímým prožitkem. V tomto prožitku mizí všechny rozdíly a duality. Přestáváme vnímat sebe jako oddělené bytosti a vidíme, že vše je projevem jednoho vědomí.

Rozpoznání této pravdy, ať už skrze Buddhovo 'procitnutí', Ježíšovo 'království nebeské', nebo advaitové 'poznání Já', vede k tomu samému – k uvědomění, že pod povrchem mnoha různých projevů a forem existuje jedno jediné, nedělitelné vědomí. Toto uvědomění je skutečnou podstatou osvobození a míru.

Dokonalá realizace je tedy stav, ve kterém už není pochyb o oddělenosti a vše je vnímáno jako neustálý projev jedné univerzální pravdy, kterou různí mistři různě pojmenovali, ale která je vždy tou samou nevyjádřitelnou realitou.

Budhismus není Gautama a křesťanství není Ježíš.

A dokonalá realizace je mýtus pana ega.

Proto jsem psal, co je realizace z pohledu jogína.

Teprve tehdy to přestává být mýtem naučeností.

To je, jak to funguje. A to ti neřekne moderní učitel advaity.

Je to prostě filozofie, co někdo pochopil a učí.

To vše je v upanišádách, gítě, sútrách.

Není to nic nového, ani moderního.

Ani Buddha ani Ježíš nepřinesli nic nového.

Ale naštěstí se to prastaré jali oprášit.

Jako třeba pan Tomáš s Mílou, Drtikol a další.

Naštěstí už rétorika křižování, kamenování, ustoupila.
Aspoň někde.

[salmo1cz.]

A teď je to tandem Jana a Pedrito

To není žádný tandem. Jana má svými naivními projevy schopnost druhé rozmluvit. Vyprovokovat k tomu aby něco řekli. Že to tak není, jak ona si to naivně myslí a druhé se o tom snaží poučovat, a vypadne z nich někdy i jak to vidí oni. Takže vůbec nejde o to, co říká Jana, ale o to, co díky Janě říkají druzí. A to je pak to, co je mnohdy přínosné.

Předávání mlčením funguje jen v osobním kontaktu face tu face. A když se dva lidé na sebe hodně napojí tak funguje i na dálku nebo i po smrti jednoho z nich. Tady na internetu máme k dispozici jenom ta slova.

Předávání mlčením to funguje, po smrti jednoho by i mohlo To bude nějaká Tibetská literatura, máš nějaký oblíbený tip?
Myslím že je čas abych to začal studovat.
Nikam se nechystám jenom je čas se seznámit.

[miroslav]

A teď je to tandem Jana a Pedrito

To není žádný tandem. Jana má svými naivními projevy schopnost druhé rozmluvit. Vyprovokovat k tomu aby něco řekli. Že to tak není, jak ona si to naivně myslí a druhé se o tom snaží poučovat, a vypadne z nich někdy i jak to vidí oni. Takže vůbec nejde o to, co říká Jana, ale o to, co díky Janě říkají druzí. A to je pak to, co je mnohdy přínosné.

Předávání mlčením funguje jen v osobním kontaktu face tu face. A když se dva lidé na sebe hodně napojí tak funguje i na dálku nebo i po smrti jednoho z nich. Tady na internetu máme k dispozici jenom ta slova.

Předávání mlčením to funguje, po smrti jednoho by i mohlo To bude nějaká Tibetská literatura, máš nějaký oblíbený tip?
Myslím že je čas abych to začal studovat.
Nikam se nechystám jenom je čas se seznámit.

To je ze života - třeba Ježíš a jeho učedníci.
Po smrti Mistra i jiných blízkých lidí je krátké období, kdy vnímavá duše se přirozeně může napojit na zemřelého více, skutečněji pravdivěji (ve větším tichu a bez očekávání, předsudků - třeba pozitivních atd.).
Já to tak alespoň vnímám, když někdo zemře - třeba dokonce i tady jsem se takhle "napojil" na Alaju, se kterou jsme tady diskutovali a kočkovali se a nikdy jsem se s ní osobně nesetkal.

[salmo1cz.]

No jo, to já si povídám taky, ale nevím jestli to ten zemřelí slyší.Jsem hodně racionální, ale já tak být chci.Vim to a podle toho můžu pracovat.

[miroslav]

No jo, to já si povídám taky, ale nevím jestli to ten zemřelí slyší.Jsem hodně racionální, ale já tak být chci.Vim to a podle toho můžu pracovat.

To není povídání a je to jednostranné - spojení, přijetí něčeho, pochopení, pocítění - v tichu, v duši.
Alespoň tak já to mám.

[Pedriito]

A tak jsi to beru k srdci.

Proto jsou tady tyhle stránky,

pro ty, kdo jsou ochotni milovat každého, věřit málo kterým a nikoho neurážet.

To já věřím všem, v jejich povahu, i v srdce té povahy. Víra se tomu říká, a je tu citlivost na slova,
Idea věřit už nese odvrácenou stranu - a tou je nevěřit.

Tohle jsou ty jemné zákruty myšlení. Když řekneš láska,
v nečí mysli to evokuje její protiklad - nelásku.

Být si tohohle vědom, už dá tomu "jinou kvalitu."

Pozornost je nad protipóly myšlenek, slov.

Mnozí dědové jsou moudří, a ten tvůj ti to řekl dobře.

Pedrito, díky moc. Díky.

Ano, věřit v protiklad lásky - v nelásku, znamená podmiňování myslí a to už není ta ničím nepodmíněná láska, o které mluví Probuzení, která sama probouzí do džňáního světa, který není snový, iluzorní, ale je pravdivý.

Což tomu, že je, to co je, dává zcela jinou kvalitu.

Ta bezděčnost (nepodmíněnost) bezpřívlaskovost...

to je berlička par excelence.

Takže dobrý mistr ti řekne, zahoď to -
přestaň se o to opírat.

Páč vidí tu tvou ideu jako hůl kulhavého -
mysl se opírá o sama sebe, ideu bezpodmínečnosti.

Přece už to je, ne?

;-)

[Pedriito]

Hlava má prostě srdce, tělo má srdce, život má srdce - ducha...

Možná proto - "duchovno"

Hlava není oddělená od srdce, jako tělo od života, a život od skutečnosti.

A pak jsou tu ideje - co se mohou cítit oddělené.
Ale ani ony nejsou.

[Jana]

Hlava má prostě srdce, tělo má srdce, život má srdce - ducha...

Možná proto - "duchovno"

Hlava není oddělená od srdce, jako tělo od života, a život od skutečnosti.

A pak jsou tu ideje - co se mohou cítit oddělené.
Ale ani ony nejsou.

Pedrito, tohle je možná právě to nosné. Tvary, které registruje smyslové vnímání, různá jména, která určují specifikaci toho, co je, vytvářejí zdání iluze oddělenosti, jako že TO, CO JE, jsou různé od sebe oddělené věci, tedy vnímané to skrz ego-mysl v hlavě.

Ovšem podstatou toho všeho je to jediné skutečné neměnné, které je vším, co je. To znamená, že nejen, že to všechno od sebe není ve skutečnosti oddělené, ale je to ve skutečnosti tímtéž, stále stejným duchovním srdcem, které je časoprostorem neomezené, neměnné, celistvé, dokonalé.

[Jana]

No jo, to já si povídám taky, ale nevím jestli to ten zemřelí slyší.Jsem hodně racionální, ale já tak být chci.Vim to a podle toho můžu pracovat.

To není povídání a je to jednostranné - spojení, přijetí něčeho, pochopení, pocítění - v tichu, v duši.
Alespoň tak já to mám.

Tohle je skvělé. Naprosto. Díky.

A Ty, který to takhle máš, jsi spojený nebo odpojený od těch, které nazýváš těmi "správnými jmény" jako idioty, hlupáky, pseudoosvícence, dezoláty? Jak moc jsou ti, které posuzuješ jakožto nepřijatelné, přijati?

[Jana]

No jo, to já si povídám taky, ale nevím jestli to ten zemřelí slyší.Jsem hodně racionální, ale já tak být chci.Vim to a podle toho můžu pracovat.

Ono je v jednotě všeho to smyslové i mimosmyslové vnímání k ničemu, zbytečné.

Láska, kterou jsou, nezemřela, je živá, je sat-čit-ánandou, dokonalostí života.

V tichu srdce promlouvají všichni probuzení tichem, které má stále stejný šmak. Převedeno do slov: "Jsi Bůh, který jsem Já."

[miroslav]

A Ty, který to takhle máš, jsi spojený nebo odpojený od těch, které nazýváš těmi "správnými jmény" jako idioty, hlupáky, pseudoosvícence, dezoláty? Jak moc jsou ti, které posuzuješ jakožto nepřijatelné, přijati?

Jsou přijatí, já nic neodmítám, všechno přijímám takové, jaké to je. Opravdové poznání je přijetí.
I ti idioti, hlupáci, pseudoosvícenci jsou stejně jako ty nebo já Išvarou nebo jak tomu chceš říkat - Jedním.