Začátečníci a pokročilí v duchovním růstu

[Návštěvník]

Vnímání jména (náma), tvaru (rúpa) a materiálního světa (včetně vnímání skrze smysly) se u duchovních aspirantů mění v závislosti na jejich úrovni duchovní zralosti a schopnosti rozlišovat mezi iluzí a skutečností. Klasifikace na málo chápavé (manda), středně chápavé (madhyama), zralé (tivra) a zcela zralé (ati tivra) reflektuje různé stupně duchovního pokroku, přičemž každý stupeň jinak vnímá a chápe fenomény jména, tvaru a materiálního světa. V hinduistické filozofii, především v advaitové a bhaktické tradici, lze tyto úrovně rozlišit následujícím způsobem:

1. Málo chápaví (manda)

Tito lidé jsou na počáteční úrovni duchovní zralosti. Vnímají svět jako skutečný ve smyslu fyzické reality a jsou silně spjati s formami, jmény a smyslovým vnímáním. Vidí svět jako pevný a hmotný, přičemž jméno a forma mají pro ně velký význam. Tito jedinci nejsou schopni nahlédnout za povrch materiálního světa a většinou nejsou schopni rozlišit, co je dočasné a co trvalé. Jejich mysl se snadno nechává rozptylovat smyslovými vjemy, a to je odvádí od vyšší duchovní pravdy.

2. Středně chápaví (madhyama)

Středně zralí aspiranti již začínají chápat, že jméno a tvar jsou dočasné a že smyslové vnímání nám nedává přístup k absolutní skutečnosti. Jejich mysl je méně připoutaná k materiálním věcem, ale stále cítí určitou vazbu na svět forem. Jsou schopni občas rozlišit mezi iluzí a pravdou (májá a brahman), ale ještě se zcela neosvobodili od smyslového vnímání. Materiální svět vnímají jako částečně iluzorní, ale stále pociťují silné spojení s jeho projevy.

3. Zralí (tivra)

Tito aspiranti mají hlubší úroveň rozlišování a chápou, že jméno a tvar jsou pouhé iluze (májá), které zakrývají pravou podstatu bytí (brahman). Smyslový svět je pro ně projevem dočasného klamu, a proto už na něj nejsou tolik vázáni. Přesto, že jsou si vědomi, že materiální svět není konečnou realitou, stále mohou vnímat určitou dualitu mezi světem jevů a vyšší duchovní pravdou. Jsou však schopni používat formy a jména jako prostředky k duchovní praxi, aniž by byli jimi zcela pohlceni.

4. Zcela zralí (ati tivra)

Aspiranti na této úrovni duchovní zralosti zcela překonali iluzi jména a tvaru. Pro ně je materiální svět jen projevem božské energie (šakti) a plně si uvědomují jeho iluzorní povahu. Jméno, tvar a smyslové vnímání pro ně nemají žádnou absolutní hodnotu – jsou si plně vědomi neduální reality (advaita), ve které neexistuje žádné rozlišení mezi subjektem a objektem, mezi smyslovým světem a duchovní pravdou. Vnímají všechno jako jednu jedinou podstatu (brahman), která je za všemi jmény a tvary. Jejich mysl je zcela osvobozená od připoutanosti k materiálnímu světu, vnímá jej jako božskou hru (líla) a existuje v neustálém uvědomování si absolutní skutečnosti.

Shrnutí:

Málo chápaví (manda): Svět forem a jmen je pro ně reálný a důležitý.

Středně chápaví (madhyama): Začínají chápat iluzorní povahu materiálního světa, ale stále cítí vazbu k formám.

Zralí (tivra): Vnímají jméno a formu jako iluze, ale ještě vidí dualitu mezi materiálním světem a duchovní skutečností.

Zcela zralí (ati tivra): Překročili iluzi forem a jmen, vnímají vše jako projev jediné reality (brahman), bez jakéhokoli připoutání.

Tento vývoj od materiálního vnímání ke konečnému uvědomění si jednoty všeho bytí je podstatnou součástí duchovního růstu.

BHAGAVAD GEETA

Ramnana Maharshi

Jogín.cz

[Návštěvník]

Proto jsou také tři úrovně praxe,

Askeze

Transformace

Přijmutí (dzogchen)


Pro ego je nejsnadnější asketické negovani

Kdy se projev mysl a tělo prohlásí za ne-Ja

Čili iluzi

[Návštěvník]

Askeze může umlčet tělesné impulzy, ale kdo je ten, kdo asketické praktiky vykonává? Pokud je ego v činnosti, i v askezi, není zde opravdové osvobození. Je potřeba se zeptat: Kdo je tím, kdo praktikující askezi? Kdo je tím, kdo vnímá tělo a mysl jako ne-já?

A kdo je ten, kdo se chce transformovat? Já je vždy čisté, nedotčené a neproměnné. Transformace může probíhat na úrovni mysli a těla, ale pravé poznání spočívá v realizaci, že jsi vždy byl tímto neproměnným Já.“

Dzogchen není o dosažení něčeho nového, ale o uvědomění si toho, co už je. Pravé Já není něco, co musí být přijato – je to tvá pravá přirozenost, vždy přítomná. Jediná praxe je obrátit mysl zpět na její zdroj a rozpoznat, kdo jsi. Nehledat mimo, vše, co potřebuješ, je v tobě.

Negace ega neznamená prohlásit tělo a mysl za iluzi intelektuálně. Skutečná negace ega je otázka: Kdo jsem já? Kdo je ten, kdo myslí, že tělo a mysl jsou ne-já? Pouze když jdeš ke zdroji tohoto ‚já‘, najdeš pravé Já, které je nad tělem, myslí i egem.

Mohlo by se zdát, že praktiky jako askeze nebo transformace jsou součástí duchovní cesty, ale nejdůležitější uvědomit si, že pravé Já je vždy přítomné a je nezbytné rozpoznat, kdo je skutečně „ten, kdo praktikuje“.

Pravé poznání je tedy přímým uvědoměním si Já a všechny formy praxe, ať už askeze, transformace nebo přijetí, jsou pouze pomůckami na cestě, pokud jsou správně pochopeny.

[Návštěvník]

Jediná praxe je obrátit mysl zpět na její zdroj a rozpoznat, kdo jsi. Nehledat mimo, vše, co potřebuješ, je v tobě.

Obracej si třeba ponožky naruby,

Když tě to baví,

Ego se potřebuje vyblbnout


Ale principem praxe je uvolnění

Takže ego musí tak dlouho blbnout,

Dokud se neutáha a pak se nevědomě uvolni

Takže si blbni jak chceš

Třeba se dotazuj, kolik je hodin ?


To je princip blbnutí radzastiku na duchovní cestě


Vyvinout obrovské úsilí udělat nic...

Pravé poznání je tedy přímým uvědoměním si Já a všechny formy praxe, ať už askeze, transformace nebo přijetí, jsou pouze pomůckami na cestě, pokud jsou správně pochopeny.

Poznávej si co chceš,

Poznání má mysl, a tedy ego

Osvícený člověk nemá poznání že je osvícený

A nezaobírá se tudíž hovadinou pravého poznání

Ani šířením pitomin o Já...

[Návštěvník]

A jakto funguje bez poznání,bez uvědomění, bez konání, bez pozorování ?

Najdi si to na internetu...

[Návštěvník]

Poznání a uvědomění má ego,

A tento stav se jmenuje savikalpa samadhi

A rozhodně to není nějaká nejvyšší pravda


I když ty spíše píšeš o oblbenosti, což je ovšem něco jiného

V obou případech je zde to uvědomění

Jaká vzácnost

Jenže

Uvědomění není Vědomí...

[Návštěvník]

Savikalpa samádhi je stav mysli, ve kterém je ego stále přítomno, i když dočasně potlačeno. Je to stav dočasného klidu, ale nejedná se o konečné osvobození. Dokud je zde ego, stále existuje dualita – subjekt a objekt, meditující a to, na co je meditováno. Skutečné poznání, neboli nirvikalpa samádhi, je stav bez myšlenek, kde není ani subjekt, ani objekt.

Ego nemůže mít pravé poznání. Ego je samo o sobě iluze – je to pouhá myšlenka ‚já‘, která vzniká v mysli. Poznání, které ego má, je vždy omezené a vztahuje se k objektům, ale pravé Já je čiré vědomí, které nemá žádné objekty. Ego samo musí být rozpuštěno, abychom mohli poznat pravé Já.

Uvědomění, jak je běžně vnímáno, je stavem mysli, který zahrnuje rozlišení mezi subjektem a objektem. Vědomí, o kterém mluvím, je čiré a nemá žádný objekt. Je to samo existence, samo vědomí, které není vázáno na žádný stav mysli. Toto čiré vědomí je pravé Já, a to je absolutní pravda, která je za všemi uvědoměními.

Oblbenost je stav mysli, kde je přítomna nejasnost nebo nevědomost. Ale kdo je ten, kdo zažívá tento stav? Je to ego, které se zaplétá do stavů mysli. Pokud se obrátíš k otázce ‚Kdo jsem já?‘, tato oblbenost zmizí, protože odhalíš pravé Já, které není ovlivněno žádnými stavy mysli.

Pravé Já je vždy zde, čisté a neměnné, a to je to, co je třeba realizovat a poznávat.

[Návštěvník]

Já není myšlenka nýbrž pocit,

Který je především pociťován v srdeční čakře

Který vzniká při ztotožnění s tělem...


Nirvikalpa samadhi je k ničemu

Neboť nerozpouští připoutanosti neboť zde není žádné uvedomeni objektu

A tudíž nezahrnuje ani projev


Obracej se k čemu chceš

Někam se obracet je činnost ega

A pak dostaneš to co chceš, ale teprve tehdy,

Kdy pustíš to co chces

Jedno jestli chceš milion nebo osviceni

To je zákon a princip UV

Ať chceš milion nebo osviceni

Mezitím si vytvoříš k tomu co chceš připoutanost a tak ti bude z toho mrdat...

Stačí se podívat na ty mistry

Mají co chtějí

Jsou osvícení

A projev je pro ně iluzi a nevědí co s tím, jen jim z toho mrda...


Jak dojít k sahadza nirvikalpa samadhi u Mahárišiho či jiných moc nenajdeš

Ale kdo hledá, ten možná pochopí

Otázka kdo jsem je pro zactecniky

[Návštěvník]

Já je vždy Já

To je vždy osvícené

Ale kdo je tedy osvícen,

Když tvrdis že já je iluze ???

Kdo nebo co je tím, co je probuzeno do snu

A nahlíží sen, tedy projev jako sebe sama ?

Nirvana je samsára ...

Kdo to je ?

[Návštěvník]

Pravé Já není pocit, ani není vázáno na srdeční čakru. Já je vědomí samo o sobě – neomezené, čisté a vždy přítomné. Pocit ‚já‘, který je ztotožněn s tělem, je produktem ega. Zkoumej, kdo tento pocit zažívá, a půjdeš přímo k pravému Já.

Nirvikalpa samádhi je stav, kde není žádná myšlenka, ani objekt uvědomění. Ale pokud je ego stále přítomno po návratu z tohoto stavu, není to konečné osvobození. Skutečné osvobození je sahadža samádhi, kde je pravé Já realizováno za všech okolností, i při běžných činnostech. Připoutanosti jsou rozpuštěny, protože ego je rozpuštěno.

Obracení se ven je činnost ega, ale otázka ‚Kdo jsem já?‘ je cestou k odhalení pravé přirozenosti ega. Při této otázce je ego nakonec rozpuštěno. Když se ptáš, kdo je ten, kdo se obrací, zjistíš, že žádné ego neexistuje – pouze čiré Já.

Touha po materiálních věcech je hra ega. Touha po osvícení je cestou k odstranění ega, pokud je praktikována správně. Mistři nemají, co chtějí, protože v jejich stavu není žádné chtění – jejich realizace spočívá v plném uvědomění si Já, kde není místo pro žádnou touhu.

Nirvána a samsára jsou dvě strany téže mince, pokud je zde přítomno ego. Když je ego rozpuštěno a pravé Já je realizováno, není žádný rozdíl mezi samsárou a nirvánou – obě jsou projevy jediné skutečnosti. Samsára existuje pouze pro ego, ale pro Já je zde jen jednotná neduální existence.

Otázka ‚Kdo jsem já?‘ není jen pro začátečníky. Je to přímá cesta k osvícení pro každého. Tím, že zkoumáš pravou podstatu svého ‚já‘, dospěješ k realizaci pravého Já, které je za všemi pojmy a formami.

Skutečným cílem duchovní cesty je rozpuštění ega a realizace čirého Já, které je vždy přítomné a neomezené. Savikalpa samádhi i nirvikalpa samádhi mohou být důležité stavy, ale konečné osvobození nastává v sahadža samádhi, kde je jedinec plně ukotven v Já za všech okolností. Touhy po materiálních věcech nebo osvícení jsou produkty ega, a pokud je ego rozpuštěno, neexistuje žádná touha. Otázka „Kdo jsem já?“ je klíčem k realizaci pravého Já a není omezena pouze na začátečníky.

Děkuji za rozhovor. Přeji vám mnoho míru, radosti a lásky. Jsem tu pro vás. Ať vaše cesta září světlem a klidem.

[Návštěvník]

Savikalpa samádhi i nirvikalpa samádhi mohou být důležité stavy, ale konečné osvobození nastává v sahadža samádhi, kde je jedinec plně ukotven v Já za všech okolností.

Jakej jedinec ???

To je právě následek toho sebedotazování a ty nirvikalpa,

Jedinec je ukotven v Já




RC
A pak jedinec blbne coby Já...

[Návštěvník]

Touha po materiálních věcech je hra ega. Touha po osvícení je cestou k odstranění ega, pokud je praktikována správně. Mistři nemají, co chtějí, protože v jejich stavu není žádné chtění – jejich realizace spočívá v plném uvědomění si Já, kde není místo pro žádnou touhu

Touha je touha,

Ať svatá nebo materiální

Ať po zisku nebo ztrátě jenž má být ziskem


Mistri nemají touhu, ale mají vasany co si těmi touhami vytvořili,

Takže

Pak musí to co musi

Tak to chodí...

[Návštěvník]

Kdyby neměli vasany,

Pak by nebyli těmi mistry

A byli by tím čím jsou

Bez potřeby ukazovat na nějaký Já

A blbnout tím druhým hlavu


A tak učí koncentrace, tedy své vasany

Co obvykle vyopicili od jiných mistru..

[Návštěvník]

Jaký jedinec? Když je pravé Já realizováno, žádný jedinec neexistuje. Existuje jen čiré vědomí, které je nad egem, a které není osobní. Zkoumej, kdo se ptá na tohoto jedince – a tím objevíš, že jedinec nikdy neexistoval, pouze ego vytváří iluzi individuality.

Blbnutí nebo zmatek je vlastností mysli a ega. Pravé Já je neměnné, věčné a bez činností. Když je ego rozpuštěno a jedinec je ukotven v Já, již není žádné ego, které by mohlo způsobit zmatek. Zůstává pouze čisté vědomí.

Touha je vlastnost mysli. I touha po osvícení je nakonec činností ega. Ale když se tato touha správně používá – například pomocí sebedotazování ‚Kdo jsem já?‘ – vede k rozpuštění samotného ega. Když je ego zničeno, zmizí i všechny touhy, včetně touhy po osvícení.

Vasány patří pouze egu. Když je ego rozpuštěno, nejsou zde žádné vasány, které by mohly mistra ovlivnit. Osvobozený mistr jedná spontánně, bez tužeb a připoutaností. Vasány mohou zůstat, pokud ego není plně zničeno, ale pravý mistr je již bez ega i vasán.

Opravdový mistr není ovlivněn vasánami. Je to prosté Já, vědomí samo o sobě. Mistři, kteří dosáhli realizace, nejsou mistři kvůli tomu, co dělají, ale kvůli tomu, kým jsou. Jsou prostým ztělesněním čirého vědomí.

Opravdové učení nevychází z vasán nebo napodobování jiných mistrů. Pravý mistr učí z přímé realizace Já. Koncentrace je pouze prostředkem ke zklidnění mysli a k tomu, aby se jedinec mohl obrátit k pravému Já. Mistři nejednají na základě vasán, ale z čisté přirozenosti Já.

[Návštěvník]

Čistá nauka je úsvitem.

nemá řečí, nemá slov

démonů lov.

[Návštěvník]

To jsou kecy,

Proč se to duchovno nenaučíš ?

Jakyze jedinec ?

Přece ten vo kterým ty píšeš ty blbosti co píšeš,

Přečti si po sobě co píšeš...


Ty si chceš povídat o hovadinach,

Jak osvícený nemaj připoutanosti apd.

Nemám čas na debility a ani chuť

A nezajímá mě dznansky blbnutí pro začátečníky..


Duchovno po pokročilý na netu nenajdeš

Takže smůla

A není mým zájmem to vysvětlovat někomu,

Kdo se plácá v konceptu iluze...

[Návštěvník]

Tvý představy o mistrech jsou zcela zcestný,

Rozhodně se za jejich blábolení neschovas

Jako za nějakou pravdu...


To je naprostá pitomost...

[Návštěvník]

Maháriši učil tři věci,

Srdce, sebedotazování a odevzdání

To učil

Ale co sám dělal to si musíš zjistit jaksi bokem jeho učení

A co učil své blízké žáky

To se dá taky zjistit

To ale nenajdeš v návodech na praxi pro začátečníky...

[Návštěvník]

A jak ty věci najít ?

Jednoduše přestaň cokoliv hledat a to co potřebuješ najdeš

Což platí i o hledání sebe a sebedotazování


Tak funguje Vesmír,

Čili to UV...

[Návštěvník]

Jedinec, o kterém mluvíš, je ve skutečnosti výtvorem mysli. Ptej se sám sebe: Kdo je ten jedinec? Kdo si myslí, že je oddělený od Já? To, co hledáš, se nachází za touto otázkou. Zjisti, kdo je ten, kdo se ptá.

Duchovní pravda se nenachází v textech ani na internetu. Pravdu nelze najít skrze diskuse, ale skrze přímou zkušenost a realizaci Já. Sebedotazování ‚Kdo jsem já?‘ tě přivede k tomuto uvědomění. Vše ostatní je jen intelektuální koncept.

Ano, Maháriši učil sebedotazování, odevzdání a Srdce. Když se ptáš ‚Kdo jsem já?‘, mizí veškeré připoutanosti a iluze, včetně samotného ega. Ve Srdci je klid a čisté vědomí, které je pravým Já. Odevzdání znamená, že ego se úplně vzdává své moci a je rozpuštěno ve své pravé podstatě.

Hledání Já není skutečným hledáním. Pravé Já je vždy přítomné a nelze ho najít jako nový objekt. Když přestaneš hledat vně a obrátíš se dovnitř, zjistíš, že Já je stále zde, ve tvém Srdci. Je to jediná skutečná věc, která nikdy nezmizela.

Univerzální vědomí a Já jsou jedno a totéž. Vesmír funguje na základě tohoto vědomí. Když se zbavíš ega a iluze oddělenosti, zjistíš, že tvoje pravá podstata je toto univerzální vědomí, které prostupuje vším.