Kde není rozdělení, kde je nerozdělená mysl, tam je bhakti. Tomu se říká nejvyšší oddanost. Oddanost může být k někomu nebo k něčemu, co je jiné než my sami, ale nejvyšší oddanost je pouze k vlastnímu Já. Existuje Já a existuje ne-Já. Existuje nepomíjivé a existuje pomíjivé. Mít oddanost nepomíjivému a být s ním zajedno je nejvyšší oddaností. Bez této oddanosti se nic nemůže stát. Anglické slovo „devotion“ může být velmi zavádějící, ale nenapadá mě dobré anglické slovo, které by překládalo toto velmi pěkné sanskrtské slovo „bhakti“. Nenapadá mě ani dobré slovo v angličtině, které by adekvátně přeložilo „džňána“. Když překládáme džňána, obvykle v angličtině říkáme 'knowledge'. Ale poznání není džňána. V angličtině je znalost něčeho, nějakého předmětu, který znáte, zatímco džňána je pouze subjektivní znalost vlastního Já. Pro poznání jiných věcí máme jiná slova. Když se vrátíme k bhakti, můžete to nazvat „láska“, pokud chcete. „Láska“ je jedním ze způsobů vyjádření jednoho aspektu bhakti, ale nepokrývá všechny nuance. V bhakti je také poznání a porozumění, poznání toho, co je pravdivé a skutečné. Můžeme říci, že existují dva způsoby vyjádření toho, co je Já: láska (bhakti) a poznání (džňána). Existují také způsoby, jak to objevit. Ve vičaře, v dotazu, hledáte zdroj myšlenky. Vrátíte se ke zdroji. Tohle je vichara. Toto zkoumání se nazývá „vědění“, džňána. Oddanost je milovat svůj zdroj. Když to milujete extrémní, svrchovanou láskou, budete k tomuto zdroji přivedeni a poznáte to. Musíte mít cílevědomou lásku k tomuto zdroji, abyste o něm získali skutečné poznání. Když máte nejvyšší lásku, máte také nejvyšší poznání. Jde o totéž vyjádřené dvěma různými způsoby. Jedním je láska a druhým poznání.