Praxe

[miroslav]

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Mrkněme se nejdřív, čím je mysl pohledem Probuzených:

Já se neptám, co je mysl pohledem toho nebo onoho, ale co je mysl podle tebe - v kontextu toho, co píšeš a jak to zažíváš, vidíš, poznáváš ty, ne někdo jiný, kdo o tom něco píše. Jaká je tvoje zkušenost, tvůj pohled a neptám se na tvoje interpretace pohledů někoho jiného.

[Návštěvník]

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Mrkněme se nejdřív, čím je mysl pohledem Probuzených:

Já se neptám, co je mysl pohledem toho nebo onoho, ale co je mysl podle tebe - v kontextu toho, co píšeš a jak to zažíváš, vidíš, poznáváš ty, ne někdo jiný, kdo o tom něco píše. Jaká je tvoje zkušenost, tvůj pohled a neptám se na tvoje interpretace pohledů někoho jiného.

Co je mysl podle tebe?

[Jana]

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Mrkněme se nejdřív, čím je mysl pohledem Probuzených:

Já se neptám, co je mysl pohledem toho nebo onoho, ale co je mysl podle tebe - v kontextu toho, co píšeš a jak to zažíváš, vidíš, poznáváš ty, ne někdo jiný, kdo o tom něco píše. Jaká je tvoje zkušenost, tvůj pohled a neptám se na tvoje interpretace pohledů někoho jiného.

Je vidět, že reaguješ, Miroslave, i na to, co vůbec nečteš, viď:

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Mrkněme se nejdřív, čím je mysl pohledem Probuzených:

Podle Ramana Maharišiho je mysl jedinečnou silou (sakti) v Atmanu, díky které se objevují myšlenky. Po důkladném zkoumání, co zůstává po odstranění všech myšlenek, zjistíme, že mysl jako taková neexistuje mimo myšlenku. Takže myšlenky samy tvoří mysl. Mysl je podle něj nástrojem poznání a je základem veškeré aktivity. Pokud mysl ustoupí, vnímání světa jako objektivní reality ustane.

Víc o tom, jak se Ramana Mahariši dívá na mysl je možné se dočíst tady.

Nisargadatta Maharaj na druhou stranu učí, že mysl a svět jsou stavy bytí. Nejvyšší není stav. Prostupuje všemi stavy, ale není stavem něčeho jiného. Je zcela bez příčiny, nezávislý, sám o sobě úplný, mimo čas a prostor, mysl a hmotu. Podle Maharaje je mysl zázračnou silou, která sídlí v Já. Způsobuje vznik všech myšlenek. Kromě myšlenek neexistuje nic takového jako mysl. Maharaj také zdůrazňuje, že pro dosažení nejvyššího stavu je třeba nedůvěřovat mysli a překročit ji.

Víc o jeho pohledu na mysl můžeme najít třeba tady.

Můžeme mysl zkoumat sami.

V uvědomění Pravdy je veškerá existence sat-čit-ánanda, tady je mysl "překročena", zcela prázdná. V tichu Srdce je jen ticho.

Blaženost je jako bezbarvé bílé světlo. A myšlenky, podobně jako drahokam rozkládá čiré světlo na spektrum různých barev, ji mohou rozložit na rozmanitost všeho možného prožívání.

viewtopic.php?f=60&t=9349&start=40#p202759

[Tara]

z FB

Milan Gelnar

Jak jsem pochopil, že žádného GURU nepotřebuji aneb moje vzpomínka na Eduarda Tomáše a jeho ženu Mílu

Moje jediné, ale o to intenzivnější setkání s nestorem československých buddhistů, mystikem evropského, ne-li světového formátu, bylo je jednodenní, ale zarylo se nesmazatelně do mé paměti.
Již od mého raného věku, mě zajímaly všechny duchovní disciplíny. Nejvíce se mi pak líbil Budhismus, který naprosto vyhovoval mému náhledu na svět a nejspíš se i vázal k něčemu, co znám ze životů minulých.
Když jsem pak v devadesátých letech začal podnikat v knihách, tak jsem se seznámil s jednou holčinou, která shodou okolností byla rodinnou přítelkyní Eduarda Tomáše a jeho ženy Míly. A ta mi shodou okolností nabídla, že pokud bych chtěl, tak mě může sebou vzít na návštěvu k nim.
Tenkrát jsem bydlel v Ostravě a do Prahy to bylo poměrně daleko. Ale využil jsem toho, že každý rok jsme jezdívali do Prahy na knižní veletrh, který trvá několik dnů. A domluvil jsem se, že právě v rámci jednoho z veletrhů, tu návštěvu provedeme.
Jednoho dne jsem tedy přijel patřičně na setkání obchodních partnerů oblečen (sako, bílá košile, kravata, černé kalhoty a boty) do Prahy, kde už na mne čekala kamarádka. Naložila mne do auta a ještě spolu se dvěma dalšími kamarády, jsme vyrazili směr chata Eduarda a Míly.
Během cesty jsme se zastavili na nákup krabice zákusků – protože Eduard měl rád sladké. Po nějaké době jsme dorazili na jejich chatu. Když jsme zaklepali a vstoupili do místnosti, tak jsme zastihli Eduarda, mohlo mu být tak kolem osmdesáti, jak sedí u stolu a krájí chléb na kostičky.
Zvedl hlavu a radostně nás přivítal. Když se podíval na mne, řekl, my se známe, že? Já na to reagoval, že ne, že jsme se ještě nepotkali. Na to reagoval, že se tedy zřejmě známe z životů minulých.
Pak jsem Eduardovi předal dárky – knihy, které jsem jako distributor považoval za velmi dobré. Už si přesně nepamatuji jejich názvy. Bylo jich asi pět, ale pamatuji si - od Elisabeth Haich: Zasvěcení a knihu Ježíšovy zázraky od Gabriela Deteona.
Eduard se opravdu radoval. V té chvíli vykoukla z kuchyně jeho žena Míla. Eduard se na ní radostně obrátil a ukazoval ji ty knihy, se slovy „podívej, co jsme dostali“!
Míla knihy vzala do ruky a hned to Zasvěcení o kterém jsem si myslel, že je kniha opravdu dobrá, pěkně sepsula. Že je to slátanina toho, co si kdosi načetl o Budhismu a Egyptě a kdoví čeho … Trochu mě to zaskočilo, ale respektuji, že každý má nárok na vlastní názor, tak jsem to nechal být.
Ovšem paní Míla byla v ráži. Koukla na nás a řekla: „Ve sklepě máme takové malé brambory, které už ani zvířata nechtějí žrát. Ale mohly by se zasadit do kompostu. A já vím, kdo to udělá!!!
Pojďte se mnou, já vám ukážu, kde to zasadíte!“ Koukli jsme všichni na sebe, zvedli se a šli za paní Mílou. Odvedla nás dolů do sklepa, dala nám koš s bramborami, motyky a ukázala kompost, do kterého jsme měli brambory zasadit.
Přiznám se, že pro mne to sázení moc příjemné nebylo. Byl už květen a ten den bylo pěkně horko. Potil jsem se v saku, kravatě a košili, kolem nás létaly a na nás sedaly mušky a připadl jsem si dost podivně.
Když jsme ty brambory dosadili, byli jsme pozváni ke stolu. Paní Míla uvařila chlebovou polévku, což chutnalo, jako voda s cibulí a nakrájeným chlebem.
Paní Míla polévku vychválila s tím, že to vařívala její maminka a dětem to moc chutnalo.
Během jídla se na mne koukla a zeptala: „A co vlastně děláte?“
Řekl jsem, že jsem distributor a prodávám knihy. Na to Míla zbystřila, vyskočila od stolu s tím, že také vydávají knihy, ale že má natočené kazety, které prodávají.
A přinesla je odkudsi a postavila přede mne. Pochopil jsem to tak, že když jsem já donesl dohromady vcelku drahé dárky, tak se asi i paní Míla chce revanšovat a také mi něco věnovat.
Pěkně jsem tedy poděkoval. Pak jsme si povídali dále. Když se nachýlil čas odchodu, tak jsem pobral kazety a loučil se.
Na to paní Míla reagovala ale tak, že řekla něco v tom smyslu: „A PLATIT TO BUDE KDO?“
A vytáhla velký papír formátu A4, a velkým písmem napsala co to jsou za kazety, kolik stojí, vše 2x podtrhla a řekla si o částku.
Už ani nevím jaká byla, ale odpovídala asi té, kterou jsem věnoval do knih pro Tomášovy …
V tu chvíli jsem pochopil, že už žádného GURU hledat nepotřebuji. Kazety jsem pak rozdal svým známým …

Tož tak moji milí ... A co Vy, také hledáte nebo už máte svého gurua?

--------------------------------------------------------

Pro Pedrita: tzv. moudrá laskavost, vnímáš za ní Mílu?

[Pedriito]

Vím o Tomášových jen to, co mi o nich řekli "zasvěcení", tedy ti co s nimi trávili čas, účastnili se meditací s nimi, byli jim nablízku... :-)

[Tara.]

Tady ten příběh nebereš jako autentický?
Znovu se ptám, přijde ti zde, že se u Míly jedná o laskavou moudrost?

[Pedriito]

Jestli se mám nad tím příběhem pozastavit, když už zas něco od někoho očekáváš, tak to dle mě byla zkouška, v které dotyčný neobstál. Pokud tedy vůbec měl zájem o vedení.
Ano, byla to od Míly moudrá laskavost.

[Návštěvník]

Jak jsem přišel k Míle
26. 2. 2006
Jiří Vacek

Vždy jsem se rád seznamoval s hledajícími. Proto když František Chaun jednou náhodou mluvil o Míle Knedelhausové, poprosil jsem jej, aby mě k ní dovedl. Stalo se tak někdy na začátku roku 1965. Píši o tom v pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Proč o tom píši znovu, vyplyne z textu.

Míla byla již paní Tomášová a velmi se mně duchovně zamlouvala. Na rozdíl od mnoha jiných, u Tomášů se na návštěvách vždy hlavně meditovalo, méně mluvilo. Jinými slovy: opravdu se usilovalo a nikoliv řečnilo o tom, že úsilí není třeba, protože již jsme TO a podobně.

Právě toto zaměření na skutečné úsilí a nikoliv řečnění „jak jsme krásní a chytří“, mě upoutalo, a proto jsem k Tomášovům, přesně řečeno k Míle, chodil stále častěji a častěji. Eda tehdy podle svých i Míliných slov realizaci neměl a Míla mně několikrát jasně řekla: „Musím táhnout za dva a není to lehké“. Já jsem s pomocí Míly prohluboval základní poznání na stupni átman a s veškerou silou směřoval k jeho prohloubení do stavu brahman. V té době jsem měl potíže s usínáním při meditaci a několikrát jsem na společné meditaci usínal. Hned jsem byl pokárán: „Pane inženýre, vy si dejte nejprve do pořádku meditaci“. Žádné velké párání. S usínáním v meditaci se setkává každý na určitém stupni. Mysl se zklidní, ale nedaří se udržet bdělost a výsledkem je spánek. Únava ze zaměstnání, které tehdy zabralo asi 10 hodin denně i s dojížděním, také hrála roli. Postupem doby jsem se zlepšil a byl jsem, jak Míla řekla: „Nejlepší z těch, co sem chodí“. Také jsem přestal být panem inženýrem a stal se Jirkou a duchovním přítelem. Spojovala nás společná duchovní práce a dosažení, což platilo zvláště po lednu 1966, kdy jsem realizoval, jak mně Míla sama od sebe několikrát řekla. Já sám jsem v té době svůj stav nijak nehodnotil, ale usiloval dál v tom smyslu, že jsem se snažil co nejvíc v Já spočívat a plně se s ním ztotožňovat.

Takový postup je běžný. Ramana Maháriši také například realizoval Já ještě ve svém domově, ale následně dlouhé měsíce byl držen v Já jeho mocí tak, že si nebyl po dlouhé hodiny ani vědom světa a nekomunikoval s okolím. To, co probíhalo u Mahárišiho bez jeho úsilí, v jiných případech probíhá za účasti osobního úsilí, které směřuje k ustálení a k prohloubení tohoto stavu až do plného ztotožnění s Já. Proč se tak děje rozdílnými způsoby? Jedním důvodem může být, že na Západě by osoba ve stavu, v jakém se nacházel Maháriši, buď vlivem podmínek nepřežila nebo skončila v blázinci. My musíme, alespoň tehdy jsme museli, povinně chodit do práce, a proto jsme si nemohli dovolit odejít do ústraní a přežívat v kévala nirvikalpa samádhi.

Myslím, že Míla nutnost tohoto ustalování nedoceňovala, protože mně vícekrát naznačovala, jako bych dělal něco zbytečného, navíc. Také si myslím, že nedoceňovala moc vásan, protože některými se nechávala nebděle ovládat.

Takže zpět. Okolnosti se vyvinuli tak, že jsem k Tomášovům docházel vícekrát týdně a vždy jsme několik hodin všichni meditovali včetně Míly. Pokud jsme mluvili, pak námětem našich hovorů vždy byla duchovní praxe, jak rozpustit ego a dosáhnout poznání, o ovládání mysli a podobně. Nikdy nepadlo ani slovo o tom, že není oč usilovat, že ego je dobré a není je třeba rozpouštět. Právě naopak. Vše se točilo kolem toho, jak správně usilovat, jak rozpustit ego a realizovat Já a také jsme v souladu s tím i usilovali.

Naše přátelství bylo opravdu hluboké a těsné. Trávili jsme – obě rodiny – i společné neděle na výletech do přírody, když bylo potřeba, učil jsem se i s Milošem a podobně. Proto mohu tvrdit, že po duchovní i osobní stránce jsem poznal Tomášovi a hlavně Mílu mnohem lépe než pan Pařík. Svěřila mně i ty nejintimnější záležitosti svého života a právě proto mohu tvrdit, že její životopis, který nabízí Miloš, není věcný, a to ani v některých základních faktech. To však není podstatné. Podstatné je to, co jsme společně praktikovali: úsilí, které bylo zaměřeno na rozpuštění ega a na dosažení poznání.

Když jsem proto později četl v některých jejích knihách o neškodnosti ega, neúsilí a podobně, byl jsem nesmírně udiven. My jsme za Tomášů roky dělali pravý opak. Proto si stále kladu otázku, co se vlastně stalo, že došlo k tak velké změně, k tvrzení, která jsou v rozporu s tím, co učí všichni praví mistři.

Stále víc a víc se kloním k závěru, že Míla, oslabená stářím a nemocí a ve vědomí své tělesné bezmoci a závislosti na okolí, podlehla jeho tlaku, které právě tyto myšlenky o neúsilí a neškodném egu propaguje. Jak dalece sama podcenila své některé vásany a nutnost jejich rozpouštění, nevím a nechci posuzovat. Je skutečností, že její spisy nejen vydávali, ale i upravovali lidé z Avataru. Není nepravděpodobné, že do nich promítli své názory, se kterými by Míla nesouhlasila. Pravdou je, že v letech, ve kterých jsme spolu duchovně pracovali a usilovali, učila a hlavně dělala pravý opak.

Pan Pařík někdy i cituje Mahárišiho tam, kde se mu to hodí. Co na otázku, že jsme TO a není oč usilovat, skutečně Maháriši říká, si můžeme přečíst na mnoha místech v knihách o něm. Například v knize „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (Další rozhovory s Ramanou Mahárišim), str. 128: „Všichni jsou realizovaní, ale nevědí o tom“. Jeho výrok je nezbytné vzít celý a nikoliv pouze jeho prvou část, že „jsme všichni realizovaní“.

Pravda je, že o svém božství nevíme, což je z hlediska praxe totéž, jako bychom je neměli. Pravda je, že své pravé božské Já neznáme a abychom je poznali, musíme usilovat ze všech sil. Jinak je nepoznáme. Naše nevědomost nespočívá v pouhé rozumové neznalosti, ale v egu, které nám Já zakrývá. Dokud je nerozpustíme, nemůžeme Já poznat, protože existence ega vylučuje poznání Já.

Právě proto Ramana Maháriši učí úsilí, které ego rozpouští: „Átmavičára je stezka od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“. Pan Pařík a spol však znají vše lépe než Ramana Maháriši, Šankara, Ježíš, Buddha a další. Oni jsou neomylní realizátoři. Až na jednu maličkost: nevědí o tom, což jim vůbec nevadí. Líbí se jim v jejich egu. Jak je krásné, křičí z každé jejich věty.

Byla to po duchovní stránce krásná léta opravdového duchovního partnerství a jsem za ně i za pomoc, které se mi dostalo, plně vděčen. Všechny řeči o urážkách na adresu Míly, o znevažování a podobně, jsou jen lži stejně jako jim podobné, které jsem mnohokrát věcně vyvrátil. Proč se tak následovníci Tomášových chovají? Náznak odpovědi ti, pro které je pravda na prvém místě, naleznou v časopise „Dingir“, č. 3, ročník 2002, v článku I. O. Štampacha: „Éra Tomášových skončila?“. Závěr článku je téměř jasnozřivý nebo autor již z některých náznaků tušil, jakým směrem se Tomášovci vydají? Například jasně rozeznává, cituji: „Někteří (stoupenci Tomášových) si vytvářejí z živého poselství těchto neformálních učitelů spirituality jednoduchou ideologii s přesnými a hotovými pravdami a pomalu formulují cosi jako „tomášovskou ortodoxii“. Jejich cesta je pohodlná a měkká, a proto ne příliš nadějná vzhledem k očekávanému cíli“. Jasné narážky na učení o neúsilí a dosahování cíle přijetím názoru, že jsme TO, i jeho odsudek: takový postup nikam nevede.

Jen tak mimochodem: I.O.Štampach kritizuje nepříznivě i některé názory Tomášových. Jaká opovážlivost! Něco takového se nesmí a je jejich urážkou.

Závěr, ke kterému autor dospěl, uvádím: „Pokračování díla započatého RNDr. Mílou Tomášovou a jejím manželem JUDr. Eduardem Tomášem je otevřenou otázkou. Skončilo pozemské putování obou. V jakém smyslu skončila nebo pokračuje „éra manželů Tomášových“, není jasno. Zda se dále bude prosazovat spíše jejich laskavost, životní moudrost, tolerance a náročnost, nebo se objeví nějaké nové, autoritářské a nesnášenlivé kvazináboženské útvary sloužící k uspokojení ambicí a potřeby bezpečí a klidu různých jednotlivců, to se teprve ukáže“.

[Tara.]

Jestli se mám nad tím příběhem pozastavit, když už zas něco od někoho očekáváš, tak to dle mě byla zkouška, v které dotyčný neobstál. Pokud tedy vůbec měl zájem o vedení.
Ano, byla to od Míly moudrá laskavost.

Zajímavé, co očekávaš. Z mé strany to určitě nebyla zkouška.
Co bys např. považoval jako nelaskavou moudrost? Je mě to zajímá...

[Pedriito]

Jestli se mám nad tím příběhem pozastavit, když už zas něco od někoho očekáváš, tak to dle mě byla zkouška, v které dotyčný neobstál. Pokud tedy vůbec měl zájem o vedení.
Ano, byla to od Míly moudrá laskavost.

Zajímavé, co očekávaš. Z mé strany to určitě nebyla zkouška.
Co bys např. považoval jako nelaskavou moudrost? Je mě to zajímá...

Leda houno, ptala ses ty, ne já. A mě nějaká zkouška z tvé strany vůbec nenapadla. Prostě prahneš po odpovědích a nedáš pokoj, dokud je nedostaneš. A pokud s nimi nejseš spokojena, dáš to najevo, tak jak umíš.
Jestli tě má odpověď k tomu příběhu neuspokojila, tak co já s tím? Jinou nemám, jasný?

[miroslav]

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Můžeme mysl zkoumat sami.

V uvědomění Pravdy je veškerá existence sat-čit-ánanda, tady je mysl "překročena", zcela prázdná. V tichu Srdce je jen ticho.

Blaženost je jako bezbarvé bílé světlo. A myšlenky, podobně jako drahokam rozkládá čiré světlo na spektrum různých barev, ji mohou rozložit na rozmanitost všeho možného prožívání.

Milá zlatá, to jsou zase jenom pindy kolem.
Nic o tom, co je to mysl - jenom jestli je prázdná nebo plná atd.
Ale nic o tom jak ty vidíš tu mysl, o které píšeš všechno možné.
Je skutečná nebo iluzorní? Je neměnná nebo se mění? Je individuální nebo Jenda jediná?
Je to ta tvoje sat-čit-ánanda? Nebo je to něco jiného? atd.
Zamysli se nad tím, podívej se a nehledej jen stále v tom, co o tom kdo říká nebo neříká. Ty to sama nevíš? nevidíš? nevnímáš?

[Jana]

Všechno, co existuje, je pravé Já, které je neměnné bez pohybu. To co způsobuje, že se skutečnost jeví rozmanitá, různorodá, v pohybu, je projekce mysli, je to to, čemu se říká sen, mája.

To, co se jeví skrz smyslové vnímání a mysl jako rozmanité, proměnlivé, pomíjivé, jako tvar, forma, projev, je v Srdci stále stejná sat-čit-ánanda.

Takhle ty si to představuješ, ale tak to není. To jsi si vyšpekulovala z toho, co říkali probuzení a vytvořila jsi si z toho ten tvůj žbrluch.
Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Môžeš nám to predsa napísať ty Miroslave ako to teda je a ako si to ne-predstavuješ z rozprávania Prebudených, ale ako to sám poznávaš, keď to tak podľa teba nie je.

Ale ty najskôr zas nič zmysluplné nenapíšeš ako obyčajne, pretože vieš (alebo aspoň tušíš), že to čo by si napísal by bol len tvoj ďalší žbrluch.

Odpovědět smysluplně neumí, tak alespoň seká patky, aby budil dojem, že rozumí.

[Jana]

Co je například v tom tvém žbrluchu "mysl"?

Můžeme mysl zkoumat sami.

V uvědomění Pravdy je veškerá existence sat-čit-ánanda, tady je mysl "překročena", zcela prázdná. V tichu Srdce je jen ticho.

Blaženost je jako bezbarvé bílé světlo. A myšlenky, podobně jako drahokam rozkládá čiré světlo na spektrum různých barev, ji mohou rozložit na rozmanitost všeho možného prožívání.

Milá zlatá, to jsou zase jenom pindy kolem.
Nic o tom, co je to mysl - jenom jestli je prázdná nebo plná atd.
Ale nic o tom jak ty vidíš tu mysl, o které píšeš všechno možné.
Je skutečná nebo iluzorní? Je neměnná nebo se mění? Je individuální nebo Jenda jediná?
Je to ta tvoje sat-čit-ánanda? Nebo je to něco jiného? atd.
Zamysli se nad tím, podívej se a nehledej jen stále v tom, co o tom kdo říká nebo neříká. Ty to sama nevíš? nevidíš? nevnímáš?

Milej zlatej, z osobního pohledu se mění všechno, všechno vzniká, zaniká, všechny formy se jeví jako skutečné a mají rozmanitá jména podle toho, jak se jeví, i mysl se jeví jako skutečná, plná informací, myšlenek.

V absolutním Poznání je mysl prázdná, stejně jako všechny formy, jména.
A tudíž v absolutním Poznání se nic nemění, nic neděje, není tady žádná dvojnost, všechno je sat - čit - ánanda.

Je tohle jasné?

[miroslav]

Milá zlatá, to jsou zase jenom pindy kolem.
Nic o tom, co je to mysl - jenom jestli je prázdná nebo plná atd.
Ale nic o tom jak ty vidíš tu mysl, o které píšeš všechno možné.
Je skutečná nebo iluzorní? Je neměnná nebo se mění? Je individuální nebo Jenda jediná?
Je to ta tvoje sat-čit-ánanda? Nebo je to něco jiného? atd.
Zamysli se nad tím, podívej se a nehledej jen stále v tom, co o tom kdo říká nebo neříká. Ty to sama nevíš? nevidíš? nevnímáš?

Milej zlatej, z osobního pohledu se mění všechno, všechno vzniká, zaniká, všechny formy se jeví jako skutečné a mají rozmanitá jména podle toho, jak se jeví, i mysl se jeví jako skutečná, plná informací, myšlenek.

V absolutním Poznání je mysl prázdná, stejně jako všechny formy, jména.
A tudíž v absolutním Poznání se nic nemění, nic neděje, není tady žádná dvojnost, všechno je sat - čit - ánanda.

Je tohle jasné?

To jsou zase ty tvoje odrhovačky.

Nic o tom, co je to mysl. Jak to vidíš ty. Píšeš o mysli, o filtrech mysli atd. a nevíš co to ta mysl je? Jestli je skutečná nebo ne?
Jestli je jen individuální nebo Jedna.
A když píšeš furt o těch pohledech - tak co je to ten osobní pohled? Kdo se dívá "osobně"?
Ale odpovídej z vlastní zkušenosti, tvého pohledu, ne "znalostí" co kdo o tom říká. Nebo ty žádnou zkušenost nemáš? Jen interpretuješ co říkají jiní o svých zkušenostech?

[dodo]

To je až neuveriteľné, aký si nechápavý Miroslave.

Nechcel som ti to písať, ale ...to snáď už ani nejde, nereagovať na to...

[miroslav]

To je až neuveriteľné, aký si nechápavý Miroslave.

Nechcel som ti to písať, ale ...to snáď už ani nejde, nereagovať na to...

Kdybych stále mluvil o mysli, o tom co je skutečné a co neskutečné a jak s tím souvisí mysl, měl bych vědět, co to ta mysl je. Jestli je skutečná nebo neskutečná. Pak mluví o pohledu osobním a absolutním atd. Mně nezajímají nějaké pohledy osobní nebo neosobní, ale pohled Jany, když tady o tom píše, ať se shoduje s tím nebo oním, to je mi celkem jedno.
To ale ona nejspíš není schopná. Bude psát o mysli, ale neví, co to je, jak zapadá do té její konstrukce - co je skutečné a co neskutečné.
Asi se jí to zatím nepodařilo nikde vyčíst, tak hold jenom plká okolo.

[Jana]

Kdybych stále mluvil o mysli, o tom co je skutečné a co neskutečné a jak s tím souvisí mysl, měl bych vědět, co to ta mysl je. Jestli je skutečná nebo neskutečná. Pak mluví o pohledu osobním a absolutním atd. Mně nezajímají nějaké pohledy osobní nebo neosobní, ale pohled Jany, když tady o tom píše, ať se shoduje s tím nebo oním, to je mi celkem jedno.
To ale ona nejspíš není schopná. Bude psát o mysli, ale neví, co to je, jak zapadá do té její konstrukce - co je skutečné a co neskutečné.
Asi se jí to zatím nepodařilo nikde vyčíst, tak hold jenom plká okolo.

Tak ještě jednou pomalinku:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Nevědomost se týká myšlenky na to, že jsme individualita, osoba, určitá forma existence, která je od zbytku existence oddělena. Existuje já a to, co není já.

Nejvyšší pravda je za všech okolností pravdou, která je nejvyšší, to znamená, že neexistuje ještě nějaká další vyšší pravda pro pokročilé.

A teď je možné žít v nevědomosti a zkoumat, co je mysl z osobního pohledu. Bude tady možné nekonečně mnoho pohledů na ni. A stejně tak tady bude nekonečné množství možností říkat, co ta mysl je. To, co se v mysli objeví, se bude jevit jako neprůstřelná pravda. Při ztotožnění s myslí se jeví jako pravda to, co se v ní objevuje. Když Ti bude tvrdit někdo o Putinovi, že není tím, co si o něm myslíš, že není tou individualitou, tělem, osobou, o které toho tolik víš, ale nejvyšší pravdou, tedy tímtéž, co jsi Ty, tak skrz onu výše zmiňovanou nevědomost se to bude jevit jako žbrluch.

Vysvětlování, čím ta nejvyšší pravda je, se bude jevit jako odrhovačka.

Diskuze o tom, co je pravda, bude bojem o dokazování, která forma individuality (osoba, tělo, forma se jménem) je na vyšší duchovní úrovni, kdo je pokročilejší a kdo jen začátečník. Diskuze bude bojem o dokazování kdo má pravdu.

S poznáním nejvyšší pravdy není co řešit. Jsi tou nejvyšší pravdou, která má tak, jak popisují Védy, tyto vlastnosti:

sat – Bytí (JE to, co JE)
cit – vědomí (bez vědomí to, co JE, neexistuje, proto je absolutní vědomí a Bytí totéž, je tím, co JE)
ānanda — blaženost/láska
ananta - neomezené
amala – zbavené všech myslitelných nedokonalostí

Všechny myšlenky, které by popisovaly jakékoliv Tvé myslitelné nedokonalosti jsou prázdné, nejsou ničím. Jsi časoprostorově neomezený, proto jsi každým, vším, jsi nesmrtelný. Tudíž jakákoliv myšlenka na popis Tebe jakožto individuality odlišné od kohokoliv jiného je nesmyslná a prázdná.
Tvá existence je blahem, protože jsi láskou, a tudíž není ani žádný důvod si o Tobě cokoliv myslet.
Existuješ nikoliv jako oddělená individualita, ale jsi tím veškerým Bytím, Vědomím.

V uvědomění téhle nejvyšší pravdy je mysl prázdná, je prázdná i když o ní Probuzení mluví, je prázdná, i když se objeví jakýkoliv projev, je prázdná, i když budeš mluvit o tom, co si myslíš, že je z pohledu individuality pravda. Stále jsi tou nejvyšší pravdou, která tímhle vším je, která je pravým Já každé bytosti. A to, jestli žijeme v nevědomosti nijak nesnižuje kvalitu té nejvyšší pravdy, kterou jsme, pouze to může měnit kvalitu prožívání reality.

[.Petra]

Kdybych stále mluvil o mysli, o tom co je skutečné a co neskutečné a jak s tím souvisí mysl, měl bych vědět, co to ta mysl je.

Zodpovědět tuto otázku - jak vidíme - není lehké.

Podle E. Tomáše je Světová Mysl funkcí Absolutna - je to vlastně Absolutno v činnosti, říká.

Pro většinu lidí bude zřejmě mysl funkce mozku - schopnost mozku přemýšlet.

Co říká wikipedia.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mysl

Mysl

Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Termín „mysl“ je do značné míry abstraktní a v různých kontextech se jeho definice a vlastnosti mění. Obvykle se mysl považuje za čistě lidskou záležitost, ale o mysli se někdy uvažuje i u zvířat.?] Často se pojem „mysl“ vztahuje jen k myšlenkovým procesům rozumu.?]

Předmětem zájmu je mysl ve filozofii, psychologii, neurovědě a kognitivních vědách obecně. V některých náboženstvích je mysl oddělená od těla, a obvykle se pak ztotožňuje s duší.? V přírodních vědách se mysl považuje za způsob popsání některýc částí lidského mozku.

.......................

Co je to funkce? Jak něco funguje? Se projevuje?

Světová Mysl vytváří svět a všechno v něm - tedy i všechny bytosti např. lidi, kteří se mohou dohadovat, co je pojem "mysl". Pojem, který si původně sami vymysleli.

[.Petra]

Jestli se mám nad tím příběhem pozastavit, když už zas něco od někoho očekáváš, tak to dle mě byla zkouška, v které dotyčný neobstál. Pokud tedy vůbec měl zájem o vedení.
Ano, byla to od Míly moudrá laskavost.

Lidé si často stěžují, jaká byla Míla hrozná. Zřejmě nejsou schopni se vcítit do její situace.

Když k někomu přijdu nečekaně, nepozvaně v době oběda, čí v době, kdy si právě vaří oběd, tak je slušné se omluvit, že nechci rušit a zeptat se, jestli bych mohl přijít později třeba za hodinu. Tomášovi připravovali jídlo pro dva a najednou to mělo být pro čtyři. A nejmladší už zrovna nebyli - Eduard přes 80, Míla 70.
Přinést hluboce duchovním lidem jako dárek pár knih s duchovní tematikou mi připadá jako přinést třísky do lesa. Tedy dost nevhodné.
Míla zřejmě plánovala, že si konečně odpoledne zasadí ty brambory a zase nečekáná návštěva - mladí lidé, tak to mohou udělat oni, když jim mají věnovat svůj čas. Aspon hned poznají, že budou muset pomáhat, ldyž k nim budou chtít častěji jezdit. Když se jim to nebude zdát, tak už nikdy nepřijedou - taky v pořádku. Konečně je k tomu nenutila násilím. Když se jim to nezdálo, tak to měli odmítnout a rozloučit se. Nebo podotknout, že na to nejsou vhodně oblečeni, ale že to rádi udělají příště.
A pokud přesně nevěděl, jestli mu Míla ty kazety darovala - asi neposlouchal, co mu říkala - tak se měl v každém případě zeptat: Co jsem dlužen? nebo je tam nechat ležet.

Míla byla jistě všemi těmi nečekanými návštěvami velmi unavená a starost, aby jejich domácnost fungovala, ležela především na ní - Eduard byl už v letech. Ti, co je dobře znali, si toho byli zřejmě vědomi, a proto je navštěvovali spíš zřídka. Když byli Tomášovi mladí či mladší a měli dost síly a energie, tak to asi fungovalo jinak - tak, jak popisuje J. Vacek.

Míla byla svérázná - to je dobře vidět z jejího horoskopu. Ale je v něm vidět i ta laskovost a moudrost.

[Návštěvník]

Je možné tyto pohledy na mysl porovnat?

Co říká wikipedia.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mysl

Mysl

Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Termín „mysl“ je do značné míry abstraktní a v různých kontextech se jeho definice a vlastnosti mění. Obvykle se mysl považuje za čistě lidskou záležitost, ale o mysli se někdy uvažuje i u zvířat.?] Často se pojem „mysl“ vztahuje jen k myšlenkovým procesům rozumu.?]

Předmětem zájmu je mysl ve filozofii, psychologii, neurovědě a kognitivních vědách obecně. V některých náboženstvích je mysl oddělená od těla, a obvykle se pak ztotožňuje s duší.? V přírodních vědách se mysl považuje za způsob popsání některých částí lidského mozku.

Podle Ramana Maharišiho je mysl jedinečnou silou (sakti) v Atmanu, díky které se objevují myšlenky. Po důkladném zkoumání, co zůstává po odstranění všech myšlenek, zjistíme, že mysl jako taková neexistuje mimo myšlenku. Takže myšlenky samy tvoří mysl. Mysl je podle něj nástrojem poznání a je základem veškeré aktivity. Pokud mysl ustoupí, vnímání světa jako objektivní reality ustane.

Nisargadatta Maharaj na druhou stranu učí, že mysl a svět jsou stavy bytí. Nejvyšší není stav. Prostupuje všemi stavy, ale není stavem něčeho jiného. Je zcela bez příčiny, nezávislý, sám o sobě úplný, mimo čas a prostor, mysl a hmotu. Podle Maharaje je mysl zázračnou silou, která sídlí v Já. Způsobuje vznik všech myšlenek. Kromě myšlenek neexistuje nic takového jako mysl. Maharaj také zdůrazňuje, že pro dosažení nejvyššího stavu je třeba nedůvěřovat mysli a překročit ji.