Iluze

[Návštěvník]

Všechno, co zažíváme – myšlenky, emoce, těla, vztahy, vzpomínky, touhy i obavy – se zdá být skutečné jen v okamžiku, kdy se to objevuje.

Ale když se na to podíváme pozorněji, zjistíme, že všechno to už pominulo, ještě než jsme si to plně uvědomili.

Co zůstává, když vše, co přichází a odchází, zmizí?

Možná je tu něco, co nikdy nepřišlo a nemůže odejít. Něco tichého, stále přítomného. Nenápadného, a přesto zcela zásadního.

Možná se to jeví jako neviditelné, protože to nikdy nezmizelo.

[Návštěvník]

Existuje světlo, které může zářit i tehdy, když spíme.
Náš život je jako sen —
ale občas se probudíme natolik,
abychom si uvědomili, že opravdu jen sníme.
Celé tohle je vlastně lucidní sen,
živý přítomný okamžik,
který však nelze uchopit.

Jakmile uslyšíš má slova, už jsou pryč.
Co se stalo s tvým dětstvím? Byl to jen sen.
Co tvé dospívání? Také sen.
A co včerejšek?
Před pěti minutami?
Před jednou vteřinou?
Všechno je pomíjivé, neuchopitelné.

To je ta podstata — sen, který nám stále uniká.
Ale k čemu, nebo ke komu, se máme probudit?
To je ta nejdůležitější otázka.
Ten, kdo sní, totiž nikdy neodešel.
Stále zůstává doma —
a sní nekonečné množství snů.

Věřím tedy v nekonečné vesmíry,
v nekonečné světy snů,
tak jak o nich mluví buddhisté.

[Návštěvník]

Tato praxe okamžitě ukončuje klam | Moojiho mistrovské ukazování

Jedním z nejradikálnějších cvičení je přivádět všechno zpět k tomuto svědectví nebo prostě k prázdnotě. Pokaždé, když se objeví myšlenka, nech ji zaniknout dřív, než se rozroste. Jakmile se objeví, jednoduše ji přiveď zpět. Je to silné cvičení. Je to mistrovské ukazování na to, co je v nás věčné.

Když mluvíme o jednom z hlavních cvičení, jak překročit dominantní sílu mysli – protože to, co obvykle nazýváme myslí, je projekce spousty náhodných, bezcílných, jen zvykových myšlenek – může se to zdát neškodné. Není třeba myslet na něco zlého, aby to někomu ublížilo. Prostý provoz mysli vytváří jakousi mlhu, jakousi vrstvu, která zakrývá ticho bytí.

A protože jsme si na to zvykli, zůstává to nezkoumané, jako takový bílý šum, který je stále přítomný. Mudrci řekli – a i já to říkám – že tento bílý šum není neškodný. Nepřijímejte návyk vstupovat do něj, jen proto, že je vždy přítomen. Udržuje identitu, která potřebuje vztah k těmto projekcím. Tento bílý šum je spojen s identitou, která nás udržuje ve stavu osoby. A tento stav osoby je jako mlžná vrstva, která zakrývá čistotu bytí.

Jedno z nejradikálnějších cvičení, ke kterému ne každý může hned přistoupit, ale v určitém bodě, když začnete pozorovat s odstupem, se začínáte ztotožnění s myslí zbavovat. Když říkám „mysl“, nemluvím tolik o vnějším světě, ale o vnitřní duševní aktivitě – i když do toho spadá i každodenní tok událostí.

Když se od toho začnete trochu odpoutávat, vaše vědomí se začne otevírat – ne jako vědomí věcí, ale jako vědomí vědomí. Samotné vědomí se začne rozšiřovat a stává se více samozřejmým. Pokud to necháte být, hluk mysli bude pokračovat, i ve spánku, prostupuje i snovým stavem.

Radikální změna – a když říkám radikální, mám na mysli její sílu – spočívá v tom, že pokaždé, když se objeví myšlenka, okamžitě přiveďte pozornost zpět ke svědkovi. Svědek nemá žádnou identitu, žádnou strukturu – jen svědčí. Pokaždé, když se objeví myšlenka, nechte ji zaniknout, než se rozroste. Přiveďte ji zpět. Je to silné cvičení, je to cvičení pro velkou duši (mahatma).

Zpočátku ucítíte, že mysl s tím nesouhlasí – chce se rozšířit. Ale vy ji nekrmíte pozorností, přivádíte ji zpět – třeba i otázkou: „Pro koho tyto myšlenky přicházejí? Kdo je vnímá?“ Přirozená odpověď je: „Pro mě.“ Ale toto „já“ je další jméno pro falešné já, pro ego, osobní identitu.

Je to radikální cvičení, ale vím, že někteří z vás po tom touží a chtějí v tom být důslední. Nemusíte se ničeho vzdávat, abyste to dělali, ale musíte být ochotni věnovat se tomu – tomuto pozorování mysli, tomuto sledování oka.

Pokaždé, když se mysl objeví, nedovolte jí růst. Nezalévejte ji. Přiveďte ji zpět do prázdnoty, odkud přichází samotné vnímání. Možná to budete muset poslouchat opakovaně, než s tím začnete. Nejprve jen naslouchejte. Pochopte, co sdílím. Stále přivádějte myšlenky zpět. Neutralizujte je. A po nějaké době zlomíte jejich sílu, zlomíte tu nasycenost mysli.

Mysl, jak já říkám, pochází ze srdce, z jádra, ale vydala se jako neposedné dítě. A teď na ni uplatňujete disciplínu – a to může být frustrující jak pro dítě, tak pro rodiče. V této pozici jste rodičem, který přivádí mysl zpět. Bude zde určitý odpor. Ale tím, co zde děláte, si zkracujete cestu ke svobodě.

Stačí to dělat krátké chvíle – pět, deset minut. Někteří z vás déle. Nedovolte myšlenkám, aby se rozrostly do lesa. Držte je. Zmenšete je na strom. Pak na kořen. A nakonec na prázdnotu. Zůstaňte v té prázdnotě, dokud postupně neuvidíte, že tato prázdnota je za vším. Nese vše. Je stavem bytí.

Čím více takto pozorujete, tím více se vědomí rozšiřuje – na úrovni prožitku se zdá, že se pole vědomí rozšiřuje. A najednou si uvědomíte, že to není jen klid nebo pocit ticha – je to obrovské. Není to myšlenka. Nemyslete si, že jste vědomí – musíte to vidět a být tím.

A postupně uvidíte, že svět – tedy duševní aktivita, to strašidelné místo mysli – se prostě rozpadá. A všechno je obsaženo v existenci samotného vědomí. Toto vědomí je energie Boha. Je to přítomnost Boha.

Když jdete do hluboké modlitby, do hluboké meditace, navrací vás to zpět do přítomnosti – činí vás to vědomými. Znamená to opuštění světa, opuštění pole myšlenek, opuštění mysli – a izolaci od toho všeho. A to znamená být v Boží přítomnosti.

A tato přítomnost není oddělená od vás. Tato přítomnost a vědomí – to je jedno. Prosím, tohle je pro ty z vás, kteří se tím stanete veterány. Ti, kdo skutečně projdou touto cestou. A ta síla, kterou v tom najdete, nebude „vaše síla“, jako byste něco vlastnili: „Já jsem zvítězil, já jsem to dokázal.“ I tyto lákavé myšlenky jsou součástí duševního provozu.

Nechci vám dávat žádné sliby typu „tohle všechno zažiješ“, protože i to si mysl vytváří a zkresluje. Ti z vás, kteří cítí, že tímto směrem chtějí jít – já jsem s vámi v tom. Požehnání všech, kteří tím prošli, je s vámi. Milost Bytí je s vámi. Pán vesmíru je s vámi.

Vše vyústí v jednotu reality – a vy jste touto realitou. To není kompliment. To je pouze odkrytá pravda.

Požehnání vám. Požehnání každému, kdo toto slyší. A neexistuje žádné selhání. Nepovažujte nic za selhání. I když mysl přijde velmi hlasitě – to jen znamená, že byla více odhalena. V tomto radikálním odhalení se všechna její špína dostává na povrch.

Jediný, kdo tím může trpět, je ten, kdo spolužije s myslí – kdo s ní spolupracuje. Ale vy nejste tím. Vy jste svědek obojího.

Zvykněte si na to. Toto je mistrovské ukazování na to, co je v nás věčné.

Bůh vám žehnej. Děkuji. Děkuji. Požehnání vám.