Čas

Čas

Příspěvekod Návštěvník » sob 23. dub 2022 15:34:28

Čas podle fyziků dost možná neexistuje. Místo času naše životy prý řídí souvislosti

Mezi vědci na neexistenci času panuje vzácná shoda

Obrázek

Vývoj ve vědě fyziky naznačuje, že neexistence času je otevřenou možností. Konkrétně tedy že čas dost možná neexistuje. Jak je to možné a co by to znamenalo?

Fyzika v posledních letech prochází doslova revolucí. Během minulého století jsme vesmír vysvětlovali dvěma fyzikálními teoriemi. Tou první je obecná teorie relativity a tou druhou pak kvantová mechanika. Kvantová mechanika popisuje, jak věci fungují v neuvěřitelně malém světě částic a částicových interakcí. Obecná teorie relativity zase popisuje celkový obraz gravitace a pohybu objektů. Obě teorie fungují velmi dobře samy o sobě, ale vypadá to, že jsou ve vzájemném rozporu. A proto se nyní vědci shodují, že obě teorie je třeba nahradit nějakou novou. Fyzici chtějí vytvořit teorii kvantové gravitace, která by vysvětlila, jak velký obraz gravitace funguje v miniaturním měřítku částic, uvádí Space.

Jak je to s tím časem

To je velmi složitá otázka. Zjednodušeně řečeno to vypadá, že ve kvantové gravitaci prostě čas neexistuje. A co víc, zdá se, že řada dalších teorií a postupů odstraňuje čas jako základní aspekt reality.

Co to znamená? Znamená to, že víme, že potřebujeme novou fyzikální teorii k vysvětlení vesmíru a že tato teorie nemusí obsahovat čas. Předpokládejme, že se taková teorie ukáže jako správná. Z toho plyne, že čas neexistuje. Protože zase zjednodušeně řečeno tu není nikdo, kdo by dokázal přijít s dobrým popisem toho, jak čas vzniká. Proto můžeme jednoduše předpokládat, že čas nemusí existovat na žádné úrovni.

VĚDA A VÝZKUM

To, co vidíme, není realita. Všechno vidíme s 15 vteřinovým zpožděním a vědci netuší proč
Takže si teď představte, že čas ve skutečnosti opravdu neexistuje. Jak budeme fungovat? Celý náš život je postaven na čase. Plánujeme budoucnost ve světle toho, co víme o minulosti. Vedeme lidi k morální odpovědnosti za jejich minulé činy, s cílem je později pokárat. Věříme, že můžeme naplánovat svá jednání způsobem, který v budoucnu přinese změny. Ale jaký má smysl jednat, aby došlo ke změně v budoucnosti, když reálně žádná budoucnost neexistuje. Jaký smysl má trestat někoho za minulé jednání, když žádná minulost neexistuje? Lze říci, že zjištění, že čas neexistuje, by de facto přivedlo celý svět do mrtvému bodu.

Souvislost místo času

Zatímco fyzika tedy může říct, že čas neexistuje, zdá se, že je tu pro běžný život jedno východisko. A to konkrétně smysl, ve kterém jedna věc může způsobit druhou. Možná nám tedy fyzika říká, že základním rysem našeho vesmíru je příčinná souvislost, nikoli čas.

Pokud to tak skutečně je, naše běžné plánování a další věci mohou fungovat i nadále. Vědci se domnívají, že objev neexistence času nemusí mít přímý dopad na naše životy, i když to rozhodně ve fyzice způsobí velké zemětřesení.

Zdroj: Space, The Conversation
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » ned 24. dub 2022 5:21:57

ČAS NEEXISTUJE. VŠECHNO PROBÍHÁ NAJEDNOU, TVRDÍ RESPEKTOVANÝ FYZIK

Čas – existuje snad záhadnější a podivnější fenomén našeho vesmíru? Přestože se s ním každý z nás setkává každý den a fyzici ho usilovně zkoumají už sto let, vlastně jeho podstatu pořád nechápeme.

Obrázek

Jediným důkazem, že existoval minulý týden, je naše paměť. Ale paměť, to je vlastně jen stabilní struktura neuronů v mozku…

Jeden z respektovaných fyziků přišel s neobvyklou teorií. Místo, aby se ptal, co je vlastně čas, říká: „Nic jako čas neexistuje.“

Standardní model vesmíru pracuje už od dob Alberta Einsteina s tím, že čas je jedním z rozměrů našeho vesmíru, podobný prostorovým rozměrům. Brian Greene to v knize Elegantní vesmír popisuje velmi pochopitelně: „Když se s někým chceme setkat, popíšeme mu, kde v prostoru ho očekáváme – například v 9. patře budovy na rohu 53. ulice a 7. avenue v New Yorku. Máme zde tři díly informace odrážející konkrétní pozici ve třech prostorových dimenzích vesmíru. Stejně důležité ale je, kdy ho očekáváme – například v 15. hodin. Tento díl informace říká, kde v čase se naše setkání uskuteční. Události jsou tedy určeny čtyřmi díly informace: třemi o prostoru a jedním o čase.“

„Co je čas?“ je špatná otázka. Čas totiž není

Tohle všechno je ale jen iluze – alespoň podle fyzika Juliana Barboura. „Když se pokoušíte chytit čas, vždycky vám proklouzne mezi prsty,“ tvrdí. „Lidé si jsou jistí, že čas existuje, ale nejsou schopní ho nijak uchopit. Myslím si, že je to proto, že čas ve skutečnosti vůbec neexistuje.“ Fyzik k tomu samozřejmě nedospěl jen tak při přemýšlení někde v hospodě; dostal se k této myšlence studiem toho, jak věda vnímala čas. A to od Isaaca Newtona, pro kterého byl čas řekou, která teče vždy a všude stejně, až po nejmodernější exotické teorie superstrun.

Pro Barboura čas není součástí čtyřrozměrného časoprostoru. Fyzik ho chápe jen jako iluzi způsobenou tím, že se všechno kolem nás mění. Barbour chápe všechny jednotlivé momenty v čase jako jeden celek, kompletní a existující sám o sobě. Nazývá tyto momenty výrazem „Nyní“.

Popisuje je takto: „Jak žijeme, zdá se nám, že se pohybujeme sérií Nyní. Otázkou však je, co jsou zač.“ Pro Barboura je každé Nyní souhrnem všeho ve vesmíru. „Máme silný dojem, že věci vůči sobě zaujímají jisté pevné postavení. Rád bych od toho oddělil vše, co nevidíme (přímo i nepřímo) a držel se myšlenky, že mnoho různých věcí koexistuje současně. Jsou prostě Nyní – nic víc, nic méně.“ Přijde vám tato představa jen těžko pochopitelná? Barbour si proto představil i popisy, které se dají představit i pro mozek ne-fyzika.

Jeho Nyní se dají představit jako stránky z povídky, které jsou vytržené z knihy a náhodně poházené po podlaze. Každá stránka je oddělená entita existující bez času, vně času. Pokud se stránky nějakým způsobem seřadí a pak se krok po kroku procházejí, vzniká z nich příběh. Ale ať už stránky uspořádáme jakkoliv, přesto je každá z nich kompletní a nezávislá. Jak Barbour říká: “Kočka, která vyskočí, není tou stejnou kočkou, která dopadne na zem.“ Neexistuje tedy žádný okamžik v minulosti, který by změnil v okamžik v budoucnosti. Všechny možné konfigurace vesmíru, každé možné místo atomu ve vesmíru existují současně.

Podivné? Připravte se, protože to excentričtější ještě přijde. Podle Barboura existují všechna možná Nyní v obrovském platonovském kontinuu, které se obejde zcela bez času. „Co mě opravdu fascinuje,“ popisuje Barbour svou vizi, „je, že všechna ta existující Nyní mají speciální strukturu – dala by se představit jako krajina. Každý bod v této mapě je jedno Nyní – celek pak nazývám Platonie. Proč? Je totiž bezčasá a tvořená dokonalými matematickými zákony – podobně jako svět idejí, jaký popisoval antický filosof. “

Co bylo před Platonií?

Pokud se svět popisuje pomocí Nyní a Platonie, odpadají úplně otázky jako „Co se stalo před Velkým třeskem?“ V této kosmologii totiž čas vůbec neexistuje – takové otázky pak vůbec nemají smysl. Velký třesk není pro fyzika velká exploze v naší dávné minulosti, ale jen jeden z mnoha bodů v krajině Platonie.

Naše představa o existenci času vzniká proto, že v Platonii existují i objekty, kterým Barbour říká záznamy. Fyzik svůj koncept vysvětluje takto: “Jediným důkazem, že existoval minulý týden, je naše paměť. Ale paměť, to je vlastně jen stabilní struktura neuronů v mozku. Podobně jediným důkazem, jaký máme o minulosti Země, jsou kameny a zkameněliny. Ale to jsou všechno jen struktury minerálů, které dnes prozkoumáváme. Důležité je, že my máme jen jakési záznamy a máme je jen Nyní.“

Barbourova teorie vysvětluje existenci těchto záznamů jako vztah mezi Nyní v Platonii. Některá nyní jsou propojena s jinými Nyní v Platonii, a to přesto, že všechna existují najednou. Tato propojení budí zdání času – a to přesto, že plynutí mezi jednotlivými Nyní se nedají dokázat.

Minulost, budoucnost i konec – to všechno s v Barbourově fyzice stává zcela zbytečným. Přestože tato teorie vypadá velmi filosoficky, až esotericky, pořád jde o čistou fyziku. „Chápu, že moje myšlenka je šokující. Ale dají se pomocí ní vytvářet předpovědi, které popisují svět,“ kontruje Julian Barbour. Se svými spolupracovníky už vydal několik článků, které ukazují, jak z exotické fyziky jeho Platonie přirozeně vyplývají teorie relativity i kvantová mechanika.

Nechceme tvrdit, že právě tato teorie je v přehršli fyzikálních pohledů na svět ta správná. Ilustruje však, jak moderní věda dokáže měnit úhel pohledu na realitu a vytváří stále nové interpretace vesmíru. Že se jednou spojí nejmodernější fyzikální rovnice a Platonova představa o jeskyni a světě idejí, to by asi zaskočilo každého vědce 19. století…
https://www.national-geographic.cz/clan ... fyzik.html
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Pedriito » ned 24. dub 2022 5:50:20

Čas je.. to že není, je duchovňácká lež. Je stejně, jako je, květina, a její růst od klíčku k rozbalu plátků a vůni....
Pedriito
 

Re: Čas

Příspěvekod Jana » ned 24. dub 2022 6:52:10

Pedriito píše:Čas je.. to že není, je duchovňácká lež. Je stejně, jako je, květina, a její růst od klíčku k rozbalu plátků a vůni....


V mysli čas je, v meditaci není.

:)
Jana
 
Příspěvky: 3413
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Čas

Příspěvekod Jana » ned 24. dub 2022 7:30:02

A teď, co je lež, a co je pravda. Jestli je pravdivější to, co poznáváme skrz mysl, nebo je to poznání v meditaci bez mysli.
Jana
 
Příspěvky: 3413
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Čas

Příspěvekod Jana » ned 24. dub 2022 7:31:29

A nebo ještě jinak:

Je v tichu srdce nějaký čas?

:D
Jana
 
Příspěvky: 3413
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Čas

Příspěvekod Jana » ned 24. dub 2022 7:32:58

Obrázek
Jana
 
Příspěvky: 3413
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » ned 24. dub 2022 7:35:13

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » ned 24. dub 2022 7:36:36

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » stř 28. čer 2023 9:37:46



PŘESTAŇTE ŽÍT PRO BUDOUCNOST – Alan Watts

Alan Watts se v tomto projevu zabývá jedním z hlavních rysů lidské psychiky, posedlostí člověka budoucností. Bližší pohled na náš každodenní život prozrazuje skutečnost, že všechny naše činy, rozhodnutí a myšlenky jsou v zásadě orientovány na budoucnost. Dokonce máme tendenci definovat svůj úspěch v životě podle toho, jak jsme orientováni na budoucnost, ale neuvědomujeme si, že žít pro budoucnost znamená velmi vysokou cenu, kterou jsme, jak se zdá, ochotni zaplatit. To znamená být pro současnost mrtvý.
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » pát 30. srp 2024 17:04:43



Žena říká, že se během jedné z Rupertových řízených meditací cítila, jako by se dotýkala věčnosti. Žádá ho, aby vysvětlil, co se stalo. A jak to zapadá do toho, co říká o bytí a přebývání?

Rupert říká: ‚Máš pravdu, vypadla jsi z času a do věčnosti. To je výklad, který dělá ústupek oddělenému já – ve skutečnosti neexistuje žádné ‚ty‘, které by vypadlo z času. Je to jen poetický způsob, jak říci, že jste se ponořili hlouběji do bytí. A jak jste to udělali, všechny nejjemnější vrstvy zážitku se rozplynuly – i ta velmi jemná, ale hluboká víra, že čas skutečně existuje a že zůstáváme v čase, pro vás odpadla.

„A když mysl, která ve skutečnosti není přítomna během zážitku, znovu povstane, snaží se dát zážitku smysl z hlediska času a prostoru. Ale ono to tak docela neumí, takže říká něco vágně racionálního, ale napůl poetického, jako „Vypadl jsem z času do věčnosti“. Síla takové výpovědi, protože vychází ze zážitku, spočívá v tom, že může posluchače přivést přímo k zážitku.

0:00 Mimo čas
1:38 Do věčnosti
3:12 Zůstat jako Bytí
5:23 Stále se rozšiřující prstence bytí
7:28 Interpretace bezčasí myslí
8:44 Ne „já“
9:40 Boží jméno
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » úte 22. dub 2025 17:58:35



Jsou různé dny. Nedělají žádný rozdíl.

Jako kdyby se úterý, cítilo jinak než ve středa?
Ne, není žádný rozdíl.

A kolik je teď hodin?
Teď… tady není žádný čas.

A jsi si jistý, že si to nevymýšlíš? Že si to jen nepředstavuješ?
Ne, ne, nepředstavuju si to.

Cítíš v sobě nějaké obavy? Jsi z něčeho neklidný?
Ne.

To, v čem se nacházíme – může to být přímo vnímané?
Ano, přímo vnímané.

Může to skončit?
Ne.
Návštěvník
 

Re: Čas

Příspěvekod Návštěvník » sob 08. lis 2025 10:33:19

Jak uniknout iluzi času | Eckhart Tolle



Nemůžeš uniknout času v této fyzické dimenzi. To je pravda. Ale uvnitř můžeš uniknout času tím, že si uvědomíš, že jiný portál – ten nejzřejmější portál do této dimenze – je přítomný okamžik. Uvědomění přítomného okamžiku. Uvědomění přítomného okamžiku.

Co je to vlastně přítomný okamžik? Většina lidí si myslí, že přítomný okamžik je to, co se právě děje. A proto nepřemýšlejí v pojmech přítomného okamžiku. Myslí si, že život a každá hodina se skládá z mnoha okamžiků. Pro většinu lidí je život plný okamžiků, protože si myslí, že přítomný okamžik je to, co se děje.

Ale přítomný okamžik není to, co se děje, protože to se neustále mění. Tvůj život je nepřetržitý tok. Tok stávání se. Co se nemění, je to, že je to vždy přítomný okamžik.

Řekli jsme, že času nemůžeš uniknout v této fyzické dimenzi. To je pravda. Ale uvnitř můžeš uniknout času tím, že si uvědomíš, že život je vždy teď a nikdy ne „ne-teď“. Vždy.

Ale většina lidí žije, jako by opak byl pravdou. Pro většinu lidí je teď poměrně nedůležité. A pro mnohé není teď příliš žádoucím místem. Snaží se od něj nějak utéct: „Ne, ne, tohle nechci, chci další okamžik, nebo ten po něm, nebo něco víc v budoucnu.“ A tak lidé snižují význam a hodnotu přítomného okamžiku tím, že jej redukují – v nejlepším případě – na prostředek k cíli. Používají přítomný okamžik jako odrazový můstek k tomu, co si představují jako důležitější budoucí okamžik.

Tak lidé žijí nevědomě. Miliony lidí tak stále žijí každý den. Jsou vždy na cestě k něčemu důležitějšímu. Je to nevědomý proces. Neříkají si: „Jsem na cestě k něčemu důležitějšímu.“ Protože kdyby si to řekli, okamžitě by poznali, jak absurdní je neustále směřovat k nějakému důležitějšímu okamžiku, který nikdy nepřijde.

Protože když ten budoucí okamžik přijde, není to budoucnost – je to zase teď. A je to to teď, které se ti nelíbí a od kterého se snažíš utéct. Takže když dosáhneš toho, co jsi chtěl, je to zase teď. A vzorec mysli se znovu spustí: chceš se od něj dostat k něčemu jinému, lepšímu. Nikdy tě to neuspokojí, protože jsi nenašel uvědomění přítomného okamžiku.

Možná sis všiml, že budoucí okamžik nikdy nepřijde. Nikdy. A tady se dostáváme k tomu, že čas je všude – ale když se podíváš hlouběji, zjistíš, že s časem není něco v pořádku. Budoucnost, když přijde, se okamžitě stane minulostí. Kde minulost existuje, pokud na ni nemyslíš? Kde existuje budoucnost, pokud na ni nemyslíš? Nikde.

To je těžké pochopit intelektuálně. Proto doporučuji, abys o tom nezačal přemýšlet, ale použil tato slova k tomu, aby tě přivedla k uvědomění, že život je vždy teď. A většina lidí žije, jako by to tak nebylo. Pro ně je minulost nebo budoucnost důležitější. Když jsi mladý, je to budoucnost. Když zestárneš, uvědomíš si, že ti moc budoucnosti nezbývá, a začneš se více zabývat minulostí – myslíš na ni, mluvíš o ní, s lítostí, záští nebo nostalgií.

Ale nic není pryč. Stále jsi tím, kým jsi, v tomto okamžiku jako vědomí.

V jednom anglickém pubu visela cedule: „Zítra pivo zdarma.“ A byla to vždy pravda, protože když jsi tam přišel druhý den a řekl: „Kde je moje pivo zdarma?“ odpověděli: „Podívej se – zítra nikdy nepřijde.“

Tohle je důležité uvědomění: primát přítomného okamžiku. A nejen to – mnoho lidí má dokonce nepřátelský vztah k přítomnému okamžiku. Ať se děje cokoli, ať jsou kdekoli, s kýmkoli, nechtějí to. Raději by byli někde jinde. Znáš ty nálepky na autech? „Raději bych byl na golfu.“ „Raději bych byl na rybách.“ Cokoli, jen ne tady a teď.

Navštívil jsem Ram Dase, který napsal slavnou knihu o přítomném okamžiku „Be Here Now“ v 60. letech. Na svém autě měl velkou nálepku: „Raději bych byl tady a teď.“

Abychom si více vážili přítomného okamžiku – ten je hlubší než to, co se v něm děje, protože to se neustále mění. Podstatou přítomného okamžiku je nadčasový prostor, ve kterém se vše odehrává. Vzniká a zaniká. Rodí se a umírá. Vše v prostoru teď. Takže teď je prostorem pro to, co se děje, ale není tím, co se děje.

Ať jdeš kamkoli, je to vždy teď. Můžeš si uvědomit toto teď přímo? Ne skrze to, co se děje. Ne skrze smyslové vjemy nebo myšlenky. Ale můžeš pocítit sílu této nádherné „ne-věci“? Není to věc. Umožňuje všem věcem být, ale sama není věcí. Můžeš si uvědomit přítomnost, která je teď?

Tohle uvědomění je zcela nekonceptuální. Pokud myslíš, nemůžeš to pocítit. Musíš pustit myšlení. A pak zůstává přítomnost. Přítomnost, která je tvou podstatou.

Můžeš ji cítit jako „já jsem“, jako bytí. A to je podstata teď. Podstatou teď je samotné vědomí – nepodmíněné, nadčasové. Jinými slovy, je to ty.

Přál bych si, aby mě to napadlo, když jsem psal „Moc přítomného okamžiku“ – že ty jsi teď. Tato formulace ke mně přišla až později. Pro knihu už bylo pozdě. Ty jsi teď.
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky



cron