Mír

[Návštěvník]

Vnitřní mír není stavem mysli. Vaše mysl může být rozrušená, ale náš přirozený míruplný stav je bezpodmínečný a nezávislý na podmínkách. Je to podstata bytí. Není to stav mysli, protože stavy mysli přicházejí a odcházejí. Mír je pozadí mysli, podobně jako je obloha vždy přítomná za mraky. Někdy je obloha zakrytá mraky, ale stále tam je.

Co brání tomu, abychom tento mír cítili? Je to nesoulad mezi současnou zkušeností a tím, co chceme. Když je mezi tím, co máme, a tím, co chceme, rozdíl, tento nesoulad nás tlačí do představ o budoucnosti. Pokud nemáme rádi to, co je nyní, a chceme něco jiného, vytváří to napětí, které nás nutí hledat to, co chceme, v budoucnosti.

Co skutečně chceme, není účast na nějakém duchovním hledání, ale mír. Ale dokud nebudeme chtít to, co máme nyní, a budeme si projektovat, že to, co chceme, je v budoucnosti, odvracíme se od našeho vrozeného míru a představujeme si, že mír najdeme až při nějaké zvláštní příležitosti. Jakmile se to, co máme, a co chceme, shoduje, není žádná projekce touhy do budoucnosti. Zůstáváme v přítomném okamžiku a náš vrozený mír, který je pozadím, začne zářit.

To se stalo ve tvé zkušenosti. Na začátku jsi měl odpor k současné situaci - "Nechci to, co mám teď, chci něco jiného," což tě frustrovalo. Tato frustrace zastřela tvůj vrozený mír. Pak, v určitý okamžik, jsi spontánně přijal svou současnou situaci. V okamžiku, kdy jsi přijal svou současnou situaci, přestal jsi projektovat mír do budoucnosti. Byl jsi spokojený s tím, co máš, a nebyl žádný rozdíl mezi tím, co máš a co chceš. V ten okamžik, kdy jsi řekl "ano" své současné situaci, začal zářit mír, který je pozadím. Najednou jsi pocítil oceán míru, který tě zaplavil, a uvědomil sis, že to je ten stav, pro který jsi chtěl vytvořit tu zvláštní příležitost, ale ten mír byl celou dobu přítomen v pozadí.

[Návštěvník]

"Kdy bude na Zemi mír?"

Duchovní odpověď Anandamayi Ma

Otázka: "Kdy bude na zemi mír?"

SRI ANANDAMAYI MA: "No, vidíte, jaká je současná situace. Věci se dějí tak, jak jsou předurčeny."

Otázka: "Kdy tento stav neklidu skončí?"

SRI ANANDAMAYI MA: "Jagat (svět) znamená neustálý pohyb a zjevně nemůže být klidu bez pohybu. Jak by mohl být mír v neustálém přicházení a odcházení? Mír vládne tam, kde neexistuje příchod ani odchod, žádné tání ani hoření.

Odvraťte pohled od toho, co podléhá změně a směřujte k Němu, k neměnnému zdroji všeho - pak bude naděje na mír."

[Návštěvník]

Dotaz: Jak získat mír?
Ramana: To je náš přirozený stav. Mysl překáží vrozenému klidu. Naše zkoumání se týká pouze mysli. Zkoumejte mysl; a mysl zmizí. Neexistuje žádná entita, kterou bychom nazývali mysl. Kvůli vzniku myšlenek předpokládáme, že existuje něco, odkud vycházejí. To nazýváme myslí. Když zkoumáme, co to vlastně je, zjistíme, že nic takového neexistuje. Jakmile mysl zmizí, zjistíme, že zůstává věčný klid.

[Návštěvník]

Pokud je něčí mysl v míru, jeví se celý svět klidný.

.

[Návštěvník]

Jste neměnným vědomím, ve kterém se odehrává veškerá činnost. Vždy odpočívejte v míru.

.

[Návštěvník]

Oddaný: Maharši, vaše slova jsou jasná a mocná. Pouhé jejich poslouchání ve mně vyvolává hluboký klid. Jak mohu zůstat v tomto stavu míru neustále?

Ramana Maharši: Tím, že setrváš v Já. Kdykoli se mysl rozptýlí, přiveď ji zpět k otázce: Kdo jsem já? Toto neustálé obracení se dovnitř způsobí, že mysl spočine ve své pravé podstatě. Pravidelným cvičením se mysl sjednotí s Já — a klid zůstane nepřerušený.

Oddaný: Děkuji, Maharši. Vaše vedení mi dalo novou sílu pokračovat v praxi. Upřímně budu následovat cestu, kterou jste mi ukázal.

Ramana Maharši: Cesta je v tobě. Kráčej po ní s vírou a vytrvalostí — pravda se ti sama odhalí.

.

[Návštěvník]

JAK TVOŘIT SVĚTOVÝ MÍR ?

Mnoho lidí touží po míru ve světě — po ukončení válek, bolesti, nespravedlnosti. A tak obrací svou pozornost ven, snaží se chápat, analyzovat, napravovat to, co se zdá být špatně. Jejich mysl se plní zprávami, analýzami, emocemi. A přesto, čím víc vědí o utrpení světa, tím dál se mohou cítit od míru. Proč?

Protože skutečný mír nezačíná "tam venku", ale uvnitř.
Mír není výsledkem správného uspořádání okolního světa — mír je přirozený stav bytosti, která poznala svou pravou podstatu. Je to ticho za myšlenkami, klid za pohybem mysli. Je to vědomí, které se neztotožňuje s představami, emocemi ani názory.

S Probuzením mizí iluze oddělenosti. Mizí „já“ a „oni“, „dobré“ a „špatné“, „já napravím svět“ a místo toho přichází hluboké spočinutí v jednotě všeho. A právě tehdy — v tom tichu, kde nic nechybí a nic nepřebývá — svět, jak se jevil dřív, se proměňuje. Už není plný konfliktu, ale je vyjádřením Jednoty, která tančí v nekonečných formách.

Z toho místa, z probuzeného vědomí, můžeš skutečně působit ve světě. Ne jako někdo, kdo ho chce opravit, ale jako samotný mír, který skrze tebe dýchá, mluví, koná. A ten mír je nakažlivý — protože není myšlený, ale prožívaný.

Dokud se ztotožňujeme s tím, co je pomíjivé — s tělem, emocemi, příběhy naší mysli — náš svět se zdá být stejně zranitelný a nestálý. Je jako sen, v němž jsme obětí neustálých změn, bolestí, nadějí a ztrát. V tomto vnímání je svět plný utrpení, protože se díváme očima oddělenosti, strachu a touhy.

Ale jakmile obrátíme pozornost dovnitř a začneme se ptát: Kdo skutečně jsem? — začne se odhalovat něco tiché, neměnné, nezničitelné. Vědomí, které není tím, co přichází a odchází, ale tím, co si toho všeho vědomě všímá. To, co nemůže být zraněno, protože nikdy nebylo zrozeno. To, co nemůže zemřít, protože nikdy nezmizelo.

Když toto poznání začne zářit vevnitř, mění se i celý náš svět. Už ho nevnímáme jako nepřátelské místo plné problémů, které musíme vyřešit, ale jako Božskou hru, dokonalou ve své úplnosti. Svět, který byl dřív chaotický, se stává zrcadlem hlubokého míru, který jsme v sobě objevili.

A tehdy mizí potřeba bojovat, napravovat nebo se chránit. Věci se dějí — život proudí dál — ale v nás je ticho, které se jich už netýká. Milujeme svět ne proto, že je dokonalý z hlediska mysli, ale protože ho vidíme očima srdce, očima Bytí.

Tohle je skutečný mír. Ne jako výsledek nějaké snahy, ale jako přirozený důsledek probuzeného poznání. Když se milost dotkne srdce a my poznáme, kým jsme — tehdy i svět se stane Božím královstvím.