KDO JSI?

[Návštěvník]

Buďte čím skutečně jste

Ramana Maharshi

Silné vyzařování ticha jeho přítomností utišovalo mysli těch, kdo byli naladěni na tuto nejčistší formu jeho učení, verbálně předával své učení pouze těm, kdo nedokázali rozumět jeho tichu. Když byl žádán o radu, doporučoval sebedotazování (átmavičáru) jako nejkratší cestu k osvobození. Ačkoli je spojován spíše s nedualitou, advaitou a džňána jógou (jógou rozumových analýz), velmi doporučoval také bhakti (náboženské uctívání a sebeodevzdání) a schvaloval i mnoho jiných cest a praxí.

[Návštěvník]

Vždy si pamatuj, že jsi naprosto jedinečný,

jako všichni ostatní.

[Návštěvník]

Jediný způsob, jak se zbavit nevědomosti, je zeptat se kdo jsem.

.

[Návštěvník]

Nejsi tělo, pokud na něj myslíš, uvědom si, že jsi skutečné neměnné nehybné vědomí,

bez začátku a bez konce.

[Návštěvník]

Nic nejsem já - to je první krok.

Všechno jsem já - je další.

Oba dva visí na myšlence,

že existuje svět.

Když se tito dva vzdají,

zůstaneš tím, čím jsi, známým duálním já.

Jsi to tady a teď, ale tvou vizi brání tvoje falešné představy o sobě.

[Návštěvník]

Největší záhadou je,

že už jsme tím, co hledáme.

[Návštěvník]

Je pouze Já.

Když se držíte svého Já, neexistuje pro vás žádná druhá osoba.

[Návštěvník]

Šrí Nisargadatta Maharadž :

Když říkám "já jsem", nemyslím tím oddělenou entitu s tělem a jeho svaly. Míním tím celistvost Bytí, oceán vědomí, celý vesmír všeho, co je a co ví. Není nic, po čem bych toužil, protože jsem neustále dokonalý.

https://www.advaita.cz/24905-sri-nisarg ... -o-ja-jsem

[Návštěvník]

Kdo jsem?

Jsem sat – čit – ánanda, bytí – vědomí – blaženost. Nejen existuji, ale jsem sebe si vědomé bytí, sebe si vědomá existence, jsem sat – bytí, čit – vědomí, blaženost lásky. Jsem sebe si vědomá láska Já jsem, sebe si vědomé vědomí Já jsem.

Já jsem vědomě sám sebou. Nejen jsem, ale jsem si vědom, že jsem. Nejsem pouhé nevědomí, ale vědomé bytí sebe i stvoření.

Já jsem a nejen jsem, ale jsem si sebe vědom, že jsem tím, co jsem – sebe si vědomé bytí.

https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... --praxe.3/

[Návštěvník]

„Nikdo tady není“ – je radikální a nekompromisní sdělení nedvojnosti!
— Tony Parsons

Není žádná cesta. „Tohle“ je domov. Pro nikoho..
Vše se děje jen zdánlivě. Nic je zdánlivě vším a ničím zároveň.
— Jim Newman

Nikdy nenajdeš „to“, co hledáš, protože tady není žádné „ty“, které by mohlo něco najít a neexistuje ani žádné „to“ k nalezení.
— Kenneth Madden

Nikdy nebudete svobodní, protože neexistuje žádné „vy“, které by bylo uvězněno. Dalo by se říci, že svoboda je vše, co existuje, ale není tu nikdo, kdo by si toho byl vědom.
— Andreas Müller

Nelze poznat pravdu nebo vejít do poznání, ale pouze vyjít z nevědomosti. Hledejte svobodu ducha! Nejdůležitější je bdělá, láskyplná pozornost obrácená dovnitř.
— Míla Tomášová

Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste.
— Marcelka z hor

[Návštěvník]

H.W.L. Poonja - Papaji

TY JSI TO. JSI BŮH



Viděli jste citron jako předmět před sebou, takže mi můžete říct, jak vypadá, a můžete se dokonce pokusit popsat, jak chutná. Ale slovo „já“ je jiné. Nikdo to nikdy neviděl. Můžete prohledávat celé své tělo od hlavy až k patě, ale nenajdete. Můžete se podívat všude do vás: do chodidel, nosu, nohou, rukou, hlavy, ale nikdy to nemůžete najít, protože „já“ není předmět. Není to něco, co patří vám. Jste to vy sami a nikdy nenajdete své vlastní Já tím, že se budete dívat skrz věci, které tomuto Já patří.

Kdo je vlastníkem všech těch věcí, na které se díváte, když provádíte toto hledání? Ten majitel se nedá popsat. Ale nepotřebujete žádný popis, abyste věděli, kdo jste. Znáš to přímo. Říkáte si ‚já jsem‘ a hned víte, že toto je pravda o tom, kdo jste. Nemusíte to nikde hledat, protože je to vaše přímá zkušenost. Musíte se ptát svého vlastního Já, kdo jste?

Říkám toto: Je hloupé se ptát ‚Kde je Bůh?‘, protože vy jste Bůh. Ty jsi To. Vězte to a řekněte ‚Jsem, jaký jsem.‘ Nemusíte se ptát a nelze vám to ukázat.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Ve slavné malé knížce Malý princ se říká, že co je podstatné, je očím neviditelné. To znamená i všechny ostatní smysly: Co je podstatné, není smysly poznatelné.

Takže vy jste v podstatě neviditelní. Nejsi ten, jak já tě vidím. Už v této dimenzi ani neexistuješ, protože ty jsi multidimenzionální, existuješ jako myšlenková entita, ale už to tak není, je to spojeno s fyzickou říší, ale není to omezeno na fyzickou říši, vaše myšlenky jsou neviditelné, celý váš pocit toho, kdo jste, je neviditelný.

[Návštěvník]

Obdivuj krásné věci na světě,

a nezapomeň do nich zahrnout i sebe.

[Návštěvník]

Děláme si starosti a většinou, když žijeme svůj život, si myslíme, že myšlenky jsme my sami. To, znamená, že když se zlobíte, myslíte si, já jsem ten hněvající, já jsem ten vystrašený, já jsem úzkostný, ale nejste ani úzkostní, odhaluje se Vám, že vaše myšlenky jsou úzkostné, vaše myšlenky jsou plné strachu, vytváří tento malý prostor mezi vámi a vašimi myšlenkami.

Dovolte mi uvést příklad. Je to jako nebe. Samotné čisté nebe vidíte jako modré. Mraky, které se objeví na obloze, jsou jako vaše myšlenky. Mrak má stejnou povahu jako myšlenka - přichází a odchází.

[Návštěvník]

Jestli je jasné, že nejsi mysl, pak jaký je rozdíl, jestli je mysl zaneprázdněná nebo tichá?

Nejste mysl.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

85. "Já jsem" - základ veškeré zkušenosti (z knihy Já Jsem To)


Tazatel: Slyším vás, jak o sobě říkáte: „Jsem věčný, neměnný, za všemi atributy“ atd. Jak tyto věci víte? A co vás nutí, abyste to říkal?
Maharádž: Já se jenom pokouším popsat stav před vznikem „já jsem“, ale tento stav je za myslí, a proto je nepopsatelný.

T: „Já jsem“ je základem každé zkušenosti. To, co se snažíte popsat, musí být také zkušenost, která je omezená a pomíjivá. Mluvíte o sobě jako o neměnném. Já slyším zvuk tohoto slova, znám jeho slovníkový význam, ale vlastní zkušenost neměnnosti nemám. Jak mohu prorazit tu bariéru a poznat osobně, důvěrně, co to je být neměnný?
M: To slovo je samo o sobě mostem. Připomínejte si je, myslete na ně, choďte kolem něj a dívejte se na ně ze všech možných směrů, ponořte se do něj s opravdovou vytrvalostí; přečkejte všechna zdržení a zklamání, až se najednou mysl obrátí od tohoto slova směrem ke skutečnosti, která je za ním. Je to jako když zkoušíte najít nějakého člověka, ale znáte jenom jeho jméno. Jednoho dne vás k němu vaše hledání dovede a jeho jméno se stane skutečností. Slova jsou cenná, protože mezi slovem a jeho význa­mem je spojení, a pokud člověk vytrvale toto slovo zkoumá, podaří se mu překročit koncept a dostat se ke zkušenosti, která je jeho základem. Takovéhle opakované pokusy překročit slova jsou vlastně tím, čemu se říká meditace. Sádhana je jenom neustálá snaha přejít od verbálního k neverbálnímu. Cíl se zdá nedosažitelný, ale najednou se vše vyjasní, zjednoduší a stane se úžasně snadným. Ale dokud vás bude přitahovat váš současný způsob života, budete se snažit konečnému skoku do neznáma vyhnout.

T: Proč by mne neznámé mělo zajímat? K čemu by mi bylo?
M: Vůbec k ničemu. Ale je užitečné vědět, co vás drží v úzkých mezích poznaného. K neznámému vás dovede úplné a správné pochopení známého. Nemůžete o tom přemýšlet v pojmech užitečnosti a výhodnosti; být tichý a odpoutaný, mimo dosah sobeckých zájmů a uvažování, je nevyhnutelnou podmínkou osvobození. Můžete tomu říkat smrt; pro mne je to živé v tom nejvyšším slova smyslu, protože jsem v jednotě se životem v jeho celistvosti a plnosti. Intenzita, smysluplnost, harmonie – co víc můžete chtít?

T: Nic víc není samozřejmě potřeba. Ale vy mluvíte o poznatelném.
M: O nepoznatelném může mluvit jen ticho. Mysl může mluvit jen o tom, co zná. Když budete poznatelné pilně zkoumat, rozplyne se a zůstane jen nepoznatelné. Ale při prvním záblesku představivosti a zájmu je nepoznatelné zakryto a do popředí vystoupí poznatelné. Poznané, proměnlivé, je to, s čím žijete – nepoznatelné vám vůbec k ničemu není. Teprve až budete přesycen proměnlivým a začnete toužit po neměnném, budete připraven se otočit a vstoupit do toho, co lze z pohledu mysli popsat jako prázdnotu a temnotu. Protože mysl prahne po nějakém obsahu a rozmanitosti, kdežto skutečnost je pro mysl bezobsažná a stojatá voda.

T: Připadá mi to jako smrt.
M: Je to smrt. Nepoznatelné je také vším prostupující, nad vším vítězící, mohutné, za slovy. Žádný obyčejný mozek to nemůže vydržet, aniž by byl zničen. Proto je tak naprosto nezbytná sádhana. Čistota těla a jasná mysl, nenásilný a nesobecký život, jsou zásadní pro přežití každé inteligentní a spirituální entity.

T: Jsou nějaké entity ve Skutečnosti?
M: Identita je Skutečnost, Skutečnost je identita. Skutečnost není beztvará masa, naprostý chaos. Je mocná, vědomá, plná blaženosti. Váš život je proti ní jako svíčka proti slunci.

T: Díky milosti Boží a milosti svého Gurua jste ztratil všechny touhy a strach a dosáhl neměnného stavu. Má otázka je jednoduchá – jak víte, že je váš stav neměnný?
M: Přemýšlet a mluvit se dá jenom o proměnlivém. Ale neměnné může být pochopeno pouze v tichu. Jakmile je neměnné plně pochopeno, hluboce zapůsobí na proměnlivé, ale samo zůstane nedotčeno.

T: Jak víte, že jste svědek?
M: Já to nevím, já to jsem. Jsem to, protože být znamená být svědkem všeho.

T: Existence může být také přijata z druhé ruky, z doslechu.
M: Ale nakonec budete stejně potřebovat přímou zkušenost svědka. A pokud není tato přímá zkušenost v danou chvíli osobní a aktuální, musí být alespoň možná a uskutečnitelná. Přímá zkušenost je konečným důkazem.

T: Zkušenost může být chybná a zavádějící.
M: Přesně tak, ale nikoli samotný fakt zkušenosti. Ať je zkušenost jakákoli, pravdivá nebo nepravdivá, samotný fakt, že se zkušenost odehrála, nemůže být popřen. Tento fakt dokazuje sám sebe. Pozorujte se pečlivě a uvědomíte si, že ať je obsahem vašeho vědomí cokoli, samo pozorování není tímto obsahem nijak ovlivněno. Uvědomění je samostatné a nemění se spolu s uvědomovanou událostí. Událost může být příjemná či nepříjemná, nepodstatná či důležitá, ale uvědomění je stále stejné. Všimněte si té zvláštní povahy čirého uvědomění, jeho přirozené totožnosti s Já, bez sebemenší stopy ztotožnění s pocitem „já jsem“, a jděte k jeho základům. Brzy pochopíte, že uvědomění je vaší pravou přirozeností a že nic z toho, co je obsahem vašeho uvědomění, nemůže být vaše.

T: Copak není vědomí a jeho obsah jedno a totéž?
M: Vědomí je jako mrak na obloze a kapky vody jsou jeho obsahem. Aby byl mrak vidět, potřebuje slunce. Podobně vědomí potřebuje být zaostřeno v uvědomění.

T: Copak není uvědomění formou vědomí?
M: Je-li obsah pozorován nezaujatě a odpoutaně, potom je vědomí uvědoměním. Ale přesto je rozdíl mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí, a čirým uvědoměním, které je za vědomím. Odrážené uvědomění, pocit „jsem si vědom“, to je svědek, zatímco čiré uvědomění je podstatou skutečnosti. Odraz slunce v kapce vody je nepochybně odrazem slunce, ale není to slunce samotné. Mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí jakožto svědek, a čirým uvědoměním je mezera, kterou mysl nemůže překročit.

T: Není to závislé jenom na úhlu pohledu? Mysl říká, že tu je rozdíl, ale srdce říká, že ne.
M: Samozřejmě, že tu není žádný rozdíl. Skutečné vidí skutečnost v nesku­tečném. Je to mysl, kdo vytvořil neskutečné, a je to opět mysl, kdo vidí neskutečné jako neskutečné.

T: Chápu, že zážitek skutečného je následován pochopením nesku­tečného jako neskutečného.
M: Nic takového jako zážitek skutečného neexistuje. Skutečné je za zkušeností. Každá zkušenost je pouze v mysli. Znát skutečné můžete jen tak, že jste skutečným.

T: Je-li skutečné za slovy a myslí, proč o něm tolik mluvíme?
M: Pro radost, samozřejmě. Skutečné je nejvyšší blažeností. I pouhý rozhovor o skutečném je štěstím.

T: Slyším vás mluvit o neotřesitelném a blaženém. Co máte na mysli, když používáte tato slova?
M: V mé mysli nic není. Stejně jako slyšíte ta slova vy, tak je slyším i já. Síla, která vše umožňuje, vyvolává i tato slova.

T: Ale mluvíte vy, ne já.
M: Tak se to jeví vám. Já to vidím tak, že si jen dvě těla a mysli vyměňují symbolické zvuky. Ve skutečnosti se nic neděje.

T: Poslechněte pane, přišel jsem za vámi proto, že mám trápení. Jsem ubohá duše, ztracená ve světě, kterému nerozumí. Bojím se Matky Přírody, která chce, abych rostl, rozmnožoval se a zemřel. Když se Jí zeptám na účel a smysl toho všeho, neodpovídá. Přišel jsem za vámi proto, že jsem slyšel, že jste laskavý a moudrý. Mluvíte o proměnlivém jako o faleš­ném a pomíjivém, což dokážu pochopit. Ale když mluvíte o nehybném, ztrácím půdu pod nohama. „Ne tohle, ne tamto, za poznáním, bez užitku“ – proč o tom všem mluvit? Existuje skutečně nehybné, nebo je to jenom koncept, slovní opak proměnlivého?
M: Neměnné existuje, ono jediné je. Ale ve vašem současném stavu vám k ničemu není. Tak jako vám není k ničemu sklenice vody u vaší postele, když máte sen, že umíráte na poušti žízní. Já se vás snažím probudit, ať je váš sen jakýkoli.

T: Prosím vás, neříkejte mi, že sním a že se brzy vzbudím. Přál bych si, aby to tak opravdu bylo. Ale já jsem vzhůru a trpím. Vy mluvíte o bezbolestném stavu, ale dodáváte, že jej nemohu za svých současných podmínek dosáhnout. Cítím se ztracený.
M: Nemusíte se cítit ztracený. Já jenom říkám, že abyste našel neměnné a blažené, musíte se vzdát své připoutanosti k proměnlivému a bolestnému. Vy se staráte jen o své vlastní štěstí a já vám říkám, že nic takového neexistuje. Štěstí není nikdy vaše vlastní, je tam, kde „vy“ nejste. Neříkám, že je to pro vás nedosažitelné; musíte překročit sám sebe a naleznete to.

T: Mám-li překročit sám sebe, proč se mám nejprve zabývat myšlenkou „já jsem“?
M: Mysl potřebuje střed, aby mohla nakreslit kruh. Kruh může narůstat a při každém zvětšení se pocit „já jsem“ trochu změní. Člověk, který vzal svůj osud do vlastních rukou, jógin, bude opisovat spirálu, ale střed bude zůstávat na místě, ať bude spirála sebevětší. Jednoho dne přijde okamžik, kdy pochopí, že celý ten podnik je falešný a vzdá se ho. Střed zmizí a je nahrazen celým vesmírem.

T: Ano, je to možné. Ale co mám dělat teď?
M: Pilně sledujte svůj věčně se měnící život, zkoumejte hluboce motivy svých činů, a brzy propíchnete tu bublinu, ve které jste uzavřen. Kuře potřebuje skořápku, aby mohlo růst, ale jednou přijde den, kdy je nutné skořápku rozbít. Pokud k tomu nedojde, bude tu utrpení a smrt.

T: Myslíte to tak, že když se nedám na cestu Jógy, tak jsem odsouzen k zániku?
M: Je tu ještě Guru, který vás přijde zachránit. Zatím se spokojte s pozorováním proudu svého života. Bude-li vaše pozorování hluboké a pevné, stále obrácené ke zdroji, postupně vás povede proti proudu, až vás dovede ke zdroji. Nechte pracovat své uvědomění, nikoliv svou mysl. Mysl není pro tenhle úkol vhodným nástrojem. Věčného lze dosáhnout pouze pomocí toho, co je věčné. Vaše tělo i mysl jsou závislé na čase; pouze uvědomění je věčné, dokonce i v přítomnosti. V uvědomění jste vystaven faktům a Skutečnost má fakta ráda.

T: Vy zcela spoléháte na mé uvědomění, které mne má dovést za mysl, a nemluvíte vůbec o Bohu či Guruovi.
M: Bůh vám dává tělo a mysl, Guru ukazuje způsob, jak je používat. Ale návrat ke zdroji je vaším vlastním úkolem.

T: Bůh mne stvořil, tak se o mne i postará.
M: Existuje nesčetně bohů, každý ve svém vlastním vesmíru. Tito bozi věčně tvoří, ničí a znovu tvoří. Chcete čekat, až vás zachrání? To, co potřebujete ke svému spasení, máte už k dispozici. Použijte to. Prokoumejte to, co jste dosud poznal, co nejhlouběji, až k samotným hranicím poznatelného, a dosáhnete nepoznaných hladin svého bytí. Jděte stále dál a exploduje ve vás něco neočekávaného, co zničí vše

T: Znamená to smrt?
M: Znamená to život – konečně skutečný život.

♥

[Návštěvník]

Závazek k sebepoznání - Největší dar, kterým se můžete obdařit (CZ titulky)

Mooji sdílí silné a jednoduché denní cvičení, které nás přivede zpět do Srdce bytí. Spousta lidí po celém světě zařadila toto cvičení do svého každodenního života a sklízejí ovoce této nové výzvy - závazku a odhodlání k sebepoznání.

„Chci, abyste jen seděli a byli si vědomi bytí. Pocitu, já jsem. Kdykoli se objeví mysl, je to v pořádku. Nebojujte, jen se vraťte do vědomí.“

I když máte pocit, že jste neuspěli, pocítíte rozdíl. V učení se nezaujatě pozorovat je síla. I když máte pocit, že to nezvládnete, prostě to udělejte.

Toto cvičení vám změní život, ale pouze když vytrváte. Je to ten největší dar, který si můžete sami dát.

[Návštěvník]

Když selžeš, nemysli si, že jsi nejhorší na tomto světě.
Když vyhraješ, nemysli si, že jsi na tomto světě nejlepší.