KDO JSI?

[Návštěvník]

Zkoumání sebe sama, kdo jsem, není nic jiného, než oddanost.

[Návštěvník]

Ta nehmotná bytost, kterou si to vědomí může uvědomovat, a pak to není nic, je to zcela zřejmé, pak je to skoro, jakoby nic nebylo zjevnější, což je docela zajímavé, že něco začíná být tak nehmotné a prázdné. A může se zdát, jako by vám prostor proklouzl mezi prsty, celý prostor si začne uvědomovat sám sebe a najednou se zdá, že to je nejzřejmější věc, zjevnější, než to, co vidíme zrakem, než chuť, než pocity, které cítíme nebo cokoliv jiného.

Ale víte, dokud se to nestane, může to vypadat trochu amorfně.

[Návštěvník]

Je to jako návrat domů, vždycky, když ho poslouchám.
"A ta věc, kterou hledáte (nebo si myslíte, že ji hledáte), je to, co děláte, to, čemu se říká "vy". Jenomže, jak všichni víme, jsme se uvrhli do představ a myšlenek, kde je tak těžké vidět sám sebe."

[Návštěvník]

Vězte, že jste neměnným svědkem proměnlivé mysli,

to stačí.

[salmo1cz.]

Svědka tedy zajímá co si v myslích šuškáme.
Co se tu proboha celou tu dobu řeší?

[Návštěvník]

Čím méně jsi, tím více dostáváš. Čím více jsi, tím méně přijímáš, protože jsi příliš plný sám sebe. Nic většího, než tvůj nesmysl se ti nestane. Pokud neexistuje nic takového, jako já, prostě tu sedíš a celá existence v tobě tančí. Jinak budeš snůškou myšlenek, emocí, předsudků a odpadků. Toto je volba, kterou má každá lidská bytost. Není to dar. Je to volba. Člověk dělá správnou volbu a v životě se dějí správné věci. Když člověk dělá špatnou volbu, v životě se stávají špatné věci. Je to velmi spravedlivé.....

[Návštěvník]

„JÁ“ NENÍ NIKDY ZTRACENO

Nejsi ten šátek, který máš na sobě, ne. Nejsi ty šaty. Tělo také nejsi. Co není trvalé, nejsi ty. Takže nejsi tělo. Tělo patří tobě. Zapomínáš, že každou noc, když jdeš spát, nemáš tělo. Také nemáš žádné vztahy. Takže takhle nejsi tělo. Mysl také nejsi, protože to moc dobře víš. ‚Moje mysl je v klidu. Teď je má mysl rozrušená." Takže je tu něco, nějaký svědek mysli, který ví: ‚Jsem šťastný a nejsem šťastný.‘ “Tak co je to ‘něco’, kvůli čemu jsem se považoval za ‘já’?”

Takže zjisti, co je to „já“. Musíš strávit pár chvil. Nemusíš tento svět odmítat. Nemusíš nikam chodit. Zůstaň kde jsi. Tady. Vždy v tomto okamžiku, v tomto velmi cenném okamžiku. Tento moment. Pouze tento okamžik je potřebný k tomu, abys zjistil, kdo jsi.

[Návštěvník]

Z hlediska uvědomění existují situace; pro ego existují problémy.

Jste Štěstí, které hledáte

Rupert Spira

https://twitter.com/RupertSpira/status/ ... 9289776536

[Návštěvník]

Ty jsi štěstí, které hledáš

Vědomí se nikdy nemění; zkušenosti se vždy mění. Z tohoto důvodu má každý z nás pocit, že jsme nyní stejným člověkem, jakým jsme byli před pěti minutami, před pěti dny, před pěti lety nebo když jsme byli pětiletými dětmi.

Ale co je v nás, co skutečně zůstává stejné? Myšlenky, obrazy, pocity, vjemy, vjemy, činnosti a vztahy, které tvoří „já“, osobu, se v průběhu našich životů nesčetněkrát změnily. A přesto cítíme každou z těchto zkušeností jako ‚moji‘, čímž zrazujeme naše uznání, že v nás existuje stabilní princip, komu se dějí nebo patří.

Tím stabilním principem je naše já, neměnná přítomnost vědomí, kterým v podstatě jsme.

– Rupert Spira

[Návštěvník]

Ty jsi štěstí, které hledáš



Nic se nemusí stát Já, kterým už v podstatě jste. Není třeba je utišovat, čistit, transformovat nebo vylepšovat. Především to není třeba osvětlit. Je to již jasné světlo uvědomění, které září uprostřed všech zkušeností, ať už jde o hlubokou depresi, okamžik extáze nebo chuť čaje. Jen je potřeba vidět, co to je. To znamená, že se potřebuje vidět nebo rozpoznat takové, jaké je, než bude zabarveno nebo kvalifikováno zkušeností.

Jaká je povaha „ty“ – toho, kterému říkáte „já“ – které jasně září ve všech vašich zkušenostech?

– Ruperte Spira

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Kdo jsi?

....Ať řeknu, cokoliv, pokud to nezažiješ, je to pohádka,

ale jakmile zažiješ sám sebe, je to obrovský rozdíl....

[Návštěvník]

Na světě není nic tak posvátného, jako sebepoznání.

Veškerá další práce nebo aktivity postrádají smysl.

.

[Návštěvník]

„Já jsem“ je intimní, ale neosobní

Rupert říká: ‚Když říkáte „já jsem“, nevyčleňujete se jako individuální bytost – jdete k tomu, co sdílíte se všemi bytostmi a všemi věcmi. Když se necháte vtáhnout do toho, k čemu se slova vztahují, cestujete zpět všemi vrstvami osobní zkušenosti a bytost, ke které dospějete, je bez omezení, a proto není osobní.

„Ta jedna bytost je svobodná, ale ne v tom smyslu, jak naznačuješ – že se vyčleňuješ jako samostatné já mezi mnoha dalšími samostatnými já. Nekonečné bytí je jediné, protože vedle něj nejsou žádné jiné bytosti. A tato jedinečná nekonečná bytost září ve vašem velmi intimním zážitku jako pocit bytí nebo poznání „Já jsem“.

0:00 Samostatné já
1:00 Bytí je neosobní
2:10 Neexistují žádné individuální bytosti
3:12 „Já jsem“
4:25 Sdílené bytí

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Mooji hovoří o procesu odpoutání. Když se učíme od něčeho odpoutávat, pozorně to sledujeme a zkoumáme. To nás vede k většímu pochopení a uvědomění. Slovo “odpoutat” znamená osvobodit se od připoutanosti k myšlenkám, emocím nebo vnějším vlivům. Bůh (nebo vnitřní pramen moudrosti) nám pomáhá toto slovo “odpoutat” a oživit v našem srdci. To nás přibližuje k našemu pravému já, kdy se odhaluje, kdo jsme.
Poznáváme sami sebe, a v tomto uvědomění nacházíme pravdu. Všechny nepřátelské myšlenky a přesvědčení, které jsme považovali za špatné, jsou ve skutečnosti iluze. Když se zbavíme těchto iluzí, objevíme Boží velikost – ne jako něco odděleného, ale jako součást naší vlastní podstaty.
Někdo to podrobil testu, a my ho následujeme. To znamená, že zkoumáme, zkoušíme a nacházíme pravdu. Velikost Boží je v tomto procesu poznání, kdy se odhaluje naše vlastní bytí.
Bůh zde není vnímán jako oddělená entita, ale jako vnitřní síla, která nás vede k pravdě.

[Návštěvník]

Dokud se soustřeďuješ na svět, nemůžeš poznat sám sebe, pro možnost poznat sama sebe, je nezbytné odvrátit pozornost od světa a podívat se dovnitř.

.

[Návštěvník]

Myslí to nepochopíte.
Jen mlč.
Nechej to povstat samo.
Buď zticha.
Podívejte se, že se vás v tuto chvíli nedotkne žádná myšlenka.
A ty jsi tady...vždycky tady.

[Návštěvník]

"Ahoj, přátelé. Rád bych s vámi nyní sdílel rozdíl mezi tím, když říkám ‘JSEM’ a ‘Jsem Deepak Chopra’.

Co na to říkáte? ‘Jsem Deepak Chopra’ je mentální konstrukt. Bylo mi dáno jméno a identita, která vytvořila rozdělení mezi subjektem a objektem.

‘Jsem Deepak Chopra’. A pak je tu zbytek světa. Mentální konstrukt, bez reality.

‘JSEM’ je vědomí. Takže právě teď. Co si uvědomuje ‘JSEM’? ‘JSEM’ si uvědomuje toto. ‘JSEM’ si uvědomuje toto a všechno ostatní. ‘JSEM’ zahrnuje celý vesmír. ‘JSEM’ je vědomí, které se samozřejmě mění jako mentální konstrukty, včetně konstruktu, který nazýváme Deepak Chopra.

‘Jsem Deepak’ je způsob, jakým je vytvořeno rozdělení mezi subjektem a objektem, což je zcela umělé. Je to jen vytvořeno myslí. Povaha základní reality, na nejzákladnější úrovni reality, která, jak jsem řekl dříve, není ani vnímatelná, ani představitelná, a přesto je to základ, ze kterého všechny vnímání a představy vycházejí. Tato perspektiva tvrdí, že na nejhlubší úrovni existuje pouze čisté vědomí, které se projevuje ve formě pocitů, obrazů, pocitů a myšlenek. Rozdělení mezi subjektem a objektem je tedy individuální mysl, která převádí nediferencované vědomí na to, co nazýváme subjektem ‘Jsem Deepak Chopra’ a objektem, který nazýváme vnějším světem, s lidmi a objekty a tak dále.

Vnímáme se jako oddělení od objektů našeho vnímání. Nicméně to, co právě říkám, je, že v podkladovém vědomí neexistuje základní rozdělení mezi subjektem a objektem.

Neexistuje žádné rozdělení mezi subjektem a objektem. Všechny subjekty a všechny objekty jsou vnímány současně, dokonce i právě teď, ‘JSEM’, který jste, vnímá své tělo, svou mysl a svět současně. Vědomí zahrnuje veškerou zkušenost. Takže abychom to zvážili, abychom to pochopili, uvažte o příkladu osoby stojící pod noční oblohou, která se dívá na úplněk a hvězdnou oblohu a uvědomuje si tělo a mysl. Úplněk, hvězdná obloha, tělo a mysl jsou vnímány současně. Měsíc, hvězdy, Země a tělo a mysl a všechny ostatní těla a objekty jsou fenomény jediného pole vědomí. To vědomí je bez formy, je bez hranic a je nekonečné. Není to věc ani objekt. Dokonce i věci a objekty jsou modifikovanými zkušenostmi v něm.

Tato myšlenka, že vědomí zahrnuje celou existenci a přesto zůstává nevyjádřené a neuchopitelné, může opravdu změnit náš pohled na sebe a svět.

Když se začneme vnímat jako součást tohoto jednotného vědomí, může to vést k empatii, soucitu a radosti. A strach z úmrtí může ustoupit, protože smrt postihuje diferencované projevy tohoto neoddělitelného vědomí, kterým jsme. “JSEM” je tím. To je to, co znamená Tat Tvam : “JSEM to, ty jsi to, všechno to je to a toto je všechno, co je.” A když toto zažijeme, stává se to láskou. Láska jako konečná pravda, protože láska je bez rozdělení mezi subjektem a objektem. Milenec a milovaný jsou jedno. Pozorovatel a pozorovaný jsou jedno. Poznávající a poznávaný jsou jedno. To je úžasné, když to skutečně zažijete."