Víra

Víra

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. srp 2020 7:32:14

Obrázek
Alan Watts

“To have faith is to trust yourself to the water. When you swim you don’t grab hold of the water, because if you do you will sink and drown. Instead you relax, and float.”

"Mít víru znamená věřit ve vodu. Když budete plavat, nebudete se chytat vody, protože pokud tak učiníte, ponoříte se a utopíte se. Místo toho si odpočiňte a vznášejte se. “
Návštěvník
 

Re: Víra

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 17. zář 2020 16:24:28

Proč bych měl začít věřit, že existuje věčnost?

O důležitosti odpovědi na tuto otázku jsem přesvědčen z vlastní zkušenosti. Pokud totiž nevěřím, že existuje něco, co je věčné, pak se mé poznání a pohled nemohou posunout dále.

Věčnost je ze samotného významu slova něčím, co nikdy nevzniklo, a tedy ani nikdy nekončí. Představuje cosi, co tu věčně je, a veškeré dění je její součástí. Jakmile připustím její existenci, okamžitě se významně změní mé uvažování. Věčnost je totiž nepředstavitelně dlouhá. Delší, než si umím představit. Je – věčná!

Pokusme se na chvíli ve věčnost uvěřit a představit si, že naše bytí nemá konce. Můj pohled na různé životní situace se náhle mění. Jako by se jevy, které se vyskytují v mém životě, ukazovaly v jiném světle:

➤ Hněv
Na nějakého člověka se hněvám. Budu však mít chuť zlobit se na něho věčně? Časem se změní naše těla, doba i názory. Promění se on i já. Zajisté mu jednou odpustím. Nebude mě bavit udržovat svůj vztek. Proč se na toho člověka tedy hněvat a neodpustit mu hned? Tímto způsobem přichází odpuštění.

➤ Strach
Bojím se smrti. Nejsou však zrození a smrt těla pouze jakýmisi mezníky navléknutými na šňůře věčnosti, které se stále opakují?
Je zřejmé, že mé tělo se mění celý život, každým okamžikem. Proč by tato změna neměla pokračovat, je-li součástí věčnosti. Tak se dostavuje absence strachu.

➤ Obavy
Stále mám nějaké obavy, které se týkají výsledku mých činností a očekávání různých událostí. Pokud se ale všechno věčně mění, pak je tato změna pro mne jakousi hrou, kterou mohu libovolně a věčně hrát. Proč se tedy něčeho obávat? Takto se přibližujeme bezstarostnosti.
S pohledem, že věčnost existuje, život nikdy nekončí a že se vše časem změní, vás jistě ihned napadne další nepřeberné množství jednoduchých příkladů z vašeho každodenního života.

Jakým způsobem však ve věčnost uvěřit? Nejlepší je použít svou inteligenci a své zkušenosti. Není vůbec jednoduché jen tak přijmout názor, že věčnost existuje. Proto je dobré mít se na začátku o co opřít. Kupříkladu nejmodernější věda tvrdí, že všechno ve vesmíru je energie. Říká se o ní, že nevzniká ani nezaniká, jen stále mění svou formu a svůj tvar. Vše tomu nasvědčuje. A hle, už zde máme první náznak věčnosti, které lidé obecně věří. Také je dokázáno, že všechno, co existuje, má svou příčinu a je jejím následkem. Následek je pak příčinou dalšího následku. To nelze popřít. Má velmi prostá úvaha zní – jak a kdy to tedy všechno začalo?

Jakmile totiž najdu jakýkoli první opěrný bod v měnícím se vesmíru, pak i on musel mít svou příčinu. Nekonečný řetězec příčin a následků poukazuje jednoznačně na věčnost, a to i v případě, že uvěříme teorii velkého třesku jako vzniku vesmíru – bodu o nulových rozměrech a nekonečné hmotnosti, ze kterého vznikl. I on se tu někde vzal a měl svou příčinu…


Tímto způsobem se mohu otevřít a začít uvažovat o světě jinak. Není důležité hned vědět, jak všechno vzniklo a jak se věci opravdu mají. Jde jen o to připustit, že věčnost je možná, a pokusit se podívat na věci, které se dějí, s tímto nadhledem.
Je velmi dobré zařadit mezi ně i sebe, svou mysl, vědomí a tělo. Použít fakt potvrzený zkušeností, že se vše neustále mění, a to včetně mého poznání. Teprve pak si mohu tváří v tvář věčnosti položit otázku:

Kdo jsem já a jak mé já vzniklo?

O tom, že se mé tělo v každém okamžiku mění, není pochyb. Stejně je tomu s mými pocity, náladami, myšlenkami, pohledy a názory. Moje já by však neexistovalo bez mého vědomí.

Vždyť vědomí sebe – je já!

Jen díky němu jsem si vědom všeho výše vyjmenovaného a také světa kolem sebe. Nejdůležitější otázka v rámci hledání Skutečnosti zní:

„Je zde něco věčného, o co se mohu ve svém poznání opřít?“

Jestliže je změna tvaru trvalá, není tu nějaká vlastnost věčnosti, která je jí přirozená a je neměnná? Tímto způsobem začíná hledání skutečné Pravdy, a pokud budu celým svým srdcem toužit Ji poznat, dostane se mi jednou odpovědi. Tento stav se nazývá probuzení – nalezení vlastní podstaty. Je to poznání jediné neměnné a věčné Skutečnosti.

Stanislav Šlenc Odpovědi
Návštěvník
 

Re: Víra

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. zář 2020 22:52:44

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků