Advaita

Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. lis 2019 15:36:17

Co je advaita

Advaita je učení o nedualitě (nedvojnosti), které říká, že všechno je jediné Vědomí (Jednota, Absolutno, Bůh, Já, Já-Já, Zdroj, Brahman, Nejvyšší Princip, Nejvyšší Skutečnost, To, Prázdnota) a jakákoli dualita (dvojnost) je pouze zdánlivá (je to sen, iluze, mája).

Projevené a neprojevené
Vědomí má dva aspekty:

Neprojevený aspekt - Vědomí v klidu (noumenalita, Šiva)
Projevený aspekt - Vědomí v pohybu (fenomenalita, Šakti)
1) Vědomí v klidu je Absolutní Jednotou, Čirým Uvědoměním, neomezené časem a prostorem, je bez jakékoli vlastnosti, neměnné, věčné, smysly neuchopitelné a není si vědomo samo sebe.
2) Vědomí v pohybu vzniká tehdy, když ve Vědomí dojde (naprosto spontánně) k pohybu, čeření a objeví se myšlenka "Já jsem". Zároveň s ní se ve zlomku vteřiny vynoří celý projevený svět.

Dualita projeveného a neprojeveného
Mohlo by se zdát, že projevením světa byla narušena původní Jednota a vznikla dualita projeveného a neprojeveného. Dualita projeveného a neprojeveného je však pouze zdánlivá a nikoli skutečná, protože základní Jednota se nemůže rozdělit. Dva aspekty, Vědomí v klidu a Vědomí v pohybu, se nerozdělují ani vzájemně nespojují, neboť duální aspekt vzniká jen jako koncept. Šiva existuje i v pohybu Vědomí, protože tento pohyb (projevení, činnost - Šakti) nemá jiný zdroj než Šivu. Dualita projeveného a neprojeveného je pouhým konceptem, pouhou iluzí, která nemá vliv na jednotu Absolutna.

Dualita vzájemně závislých protikladů
Základem projeveného světa je dualita vzájemně závislých protikladů. Svět je založen na vzájemně závislých protikladech, jako jsou dobro a zlo, radost a bolest, krása a ošklivost, ctnost a hřích. Dobro nemůže existovat bez zla, radost bez bolesti atd. I tato dualita je však jen zdánlivá, jelikož samotný projevený svět je pouhým zdáním. Pojmy dobro a zlo, radost a bolest a další jsou pouhé konceptuální obrazy ve vědomí.

Dualita poznávajícího a poznávaného
To, co jsme, se může projevit pouze prostřednictvím duality, na jejímž začátku je pocit "Já jsem". Tento proces projevení a objektivizace (zpředmětnění) způsobí rozdvojení na vnímající subjekt a vnímaný objekt. Vyvstává tak pocit duality poznávajícího a poznávaného. Jak poznávající, tak i poznávané jsou jen objekty ve Vědomí, ale poznávající se začne považovat za subjekt vnímání ostatních objektů. Vzniká tak pseudo-entita, ego - představa odděleného, individuálního "já", které se považuje za konatele, jenž má moc jednat podle své vlastní vůle.

Utrpení
Jakmile ego ve své roli pseudo-subjektu začne přemýšlet na základě porovnávání vzájemně závislých protikladů, vzniká proces konceptualizace (tvoření pojmů). Ego nepřijímá dualitu vzájemně závislých protikladů, neboť nechápe jejich neoddělitelnost. Přeje si dobro, radost, krásu, ctnost a odmítá zlo, bolest, ošklivost a hřích. Tím vzniká utrpení ega.

Zdánlivé omezení a zdánlivé osvobození
Zdánlivá dualita je příčinou našeho zdánlivého "omezení", které spočívá právě v ohraničení čiré subjektivity a neomezené potenciality Absolutna do jednotlivého, bezvýznamného, od ostatních odděleného objektu, pseudo-osobnosti, jež si říká "já" a představuje si, že má možnost volby vlastního konání. Tento jev, pouhá představa, přichází za guruem pro "osvobození". Guru tomuto jedinci řekne, že mu může pomoci pouze Vědomí, myšlenka "Já jsem", jediné jmění, se kterým se vnímající bytost rodí, jediné spojení s Absolutnem.

Vědomí je viníkem, který přináší člověku iluzorní omezení, a zase jenom Vědomí mu může pomoci dosáhnout iluzorního osvobození. Vědomí je májou, která vytváří iluzorní omezení, a je to opět Vědomí, Íšvara, které jedná jako Satguru, a je-li příznivě nakloněno, odkryje tajemství vesmíru, a tak v tomto dramatu živoucího snu, v němž je jediným hercem, hrajícím nejrůznější role, uskuteční iluzorní osvobození. Není na zemi síly, která by byla větší, než je toto Vědomí, tento pocit přítomnosti, pocit "Já jsem", k němuž musí iluzorní jedinec směřovat všechny své modlitby. Pak právě toto Vědomí uskuteční iluzorní osvobození iluzorního jedince od iluzorního omezení odhalením své pravé přirozenosti, kterou není nic jiného než hledající sám, ale nikoli jako individualita!

Shrnutí
Absolutno, noumenon (skutečnost o sobě) je neprojeveným aspektem, zatímco fenomén (jev) je projeveným aspektem toho, co jsme. Nejsou odlišné. Připodobnit by se to dalo k podstatě a stínu, až na to, že projevené bude stínem beztvarého neprojeveného! Absolutní noumenon je bezčasové, bezprostorové, smysly nepoznatelné. Fenomény jsou časově omezené, s ohraničenou formou a smysly poznatelné. Noumenon je to, co jsme; fenomén je to, čím se zdáme být jako oddělené objekty ve vědomí. Ztotožňování Jednoty, toho, co jsme (absolutní subjektivity), s duální odděleností toho, čím se zdáme být (objektu), vytváří "omezení" a zbavení se tohoto ztotožňování vede k "osvobození". Ale obojí, "omezení" i "osvobození", jsou iluzorní, protože žádná entita, která by byla omezená a toužila po osvobození, neexistuje; entita je pouze koncept, vyplývající ze ztotožňování Vědomí s objektem, který je pouhým jevem ve Vědomí!
http://www.advaita.cz/24926-co-je-advaita
Návštěvník
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. lis 2019 15:38:56

"Samotný tvůj učitel, Papaji, bývá často nazýván mistrem Advaity. Jeho guru, šrí Ramana Maharši, má dle mnohých hlavní podíl na oživení této starobylé neduální filozofie v moderní době. Rád bych se tě tedy zeptal, o čem vlastně Advaita pojednává.

Mooji: Advaita pojednává o Tobě, o tom kdo nebo co jsi. Má jednu velkou výhodu – nemusíš být nijak nábožensky založený, nemusíš věřit vůbec v nic. Advaita je otevřena všem lidem nezávisle na vyznání. Aby však byla Pravda, na kterou tato starobylá a účinná nauka ukazuje, vyjevena, je zapotřebí silná niterná touha po sebepoznání nebo po ukončení utrpení.

Advaita nám Pravdu ukazuje od samotného začátku, přímo a okamžitě. Jsi dokonalý takový, jaký jsi, říká, čímž ti ukazuje směr kudy ven z utrpení. Nemusíš následovat žádnou cestu, stačí jen tahle konečná Pravda. Prohlubující se poznání této Pravdy postupně přináší obrovskou úlevu. Nikdo zde nemluví o cestě, na kterou se musíš posilovat denními meditacemi a které musíš být oddán. Podobné rady nepůsobí nic jiného, než že před tebe kladou cíle ještě předtím, než začneš se samotným hledáním.

Oproti mnohým jiným způsobům dosáhnutí duchovní seberealizace, které nám říkají, že je třeba začít s předpokladem, že jsi tím, čím je tvá mysl, že jsi připoutaný a musíš něco udělat, aby ses vymanil a osvobodil, je absence spirituální praxe u Advaity tím největším rozdílem. Advaita ti hned od začátku ukazuje, že osoba, kterou skutečně jsi, byla vždy svobodná. Ukazuje ti přímou cestu k dokonalému a neměnnému, skutečnému Bytí, tvému nejhlubšímu Já. Základní pravidlo zní – objev Pravdu, poté dělej to, po čem touží tvoje srdce.

Skutečně, Advaita očividně poskytuje mnoho svobody.

Nikoli pouze mnoho svobody, ale absolutní Svobodu. Ptáš se proč? Protože Advaita nás učí, že Svoboda není něco, co si musíš vydobýt, ale něco, čím už jsi.

Co se emocí týče, jak se s nimi pracuje? Jak se na ně nahlíží v rámci této Svobody?

Emoce jsou toliko projevem nekonečného Bytí. Nikoli však pouze emoce. Každý čin, každá myšlenka, každý pohyb, vše je obsaženo v tomhle úžasném projevu Bytí. Advaita se ale nezaměřuje na jakoukoli interpretaci kteréhokoli z těchto záchvěvů reality. Pouze malá či žádná pozornost je věnována téhle „vlnové souhře.“ Emoce dostávají prostor k vyjádření se, vyčerpání se a ke spočinutí zpět uvnitř Bytí.

Čiré Vědomí není možno poměřovat přítomností a souhrou emocí. Osoba probuzená k Pravdě se již více neidentifikuje s jakýmkoli objektem, myšlenkou, osobou nebo emocí. Nemá žádná očekávání, tudíž netrpí žádným zklamáním.

Je zajedno s přirozeným proudem projevené reality, přirozeným tancem kosmických energií, které nám proudí uvnitř těl. Mizí její vnitřní identifikace s podmíněným chováním, ačkoli se i nadále mohou projevovat jeho příznaky, a takto zůstává přirozeně svobodná. Se ztrátou identifikace s osobní pamětí mizí i všechny „nánosy“ podmíněnosti. Samotný koncept podmíněnosti se v tomto stádiu jeví coby pouhá myšlenka a časem se postupně vytrácí.

Vždy jsem vycházel z jógy a meditace. Býti součástí satsangu a dozvídat se o Advaitě mě poněkud mate.

To je přirozené. Mysl je zmatená, neboť se vždycky snaží o to něco pochopit, něčemu porozumět, chce si říct „tohle vím“, „tomuhle rozumím“, „vím, kam směřuji.“ Mysl je z velké části založena na přímočaré projekci budoucnosti. Pokud se najednou střetne s něčím tak prostým, jako je nedualita, ve které se nedá nikam dále „jít,“ kde není nic, co by se dalo „uchopit,“ podmíněná mysl se stává velmi, ale opravdu velmi zmatenou.

Všechno to zní vlastně docela jednoduše.

Je to dokonce jednodušší než jednoduché. Pojem „jednoduchý“ implikuje dělání něčeho, co není složité. Naproti tomu To existuje ještě předtím, než je vůbec nějaká myšlenka o jednoduchosti vytvořena. Jelikož je však idea o připoutanosti hluboce zakořeněna v tvojí mysli, připadá ti to složité.

Mysl vytváří nespočet konceptů a lpěním na těchto nepravdách dusí naši přirozenou spontánnost, bránu k poznání našeho vrozeného Bytí. Je to tedy mysl, která říká: „Nerozumím tomu!“ Jak by taky mohla mysl pochopit něco tak absolutně prostého, když je její přirozeností dělat z jednoduchých věcí složité?

Co je to sebedotazování?

Sebedotazování je zrcadlo, ve kterém Věčnost rozeznává samu sebe. S pomocí tohoto zrcadla okamžitě vidíš, kdo skutečně jsi; ne to, kým je tvoje tělo, ani to, kým si myslíš, že jsi, nebo za koho tě považují ostatní. Tvoje neduální Já se z této perspektivy pohledu okamžitě vyjevuje.

Tvoje Já ovšem není objekt. Jak pak může mysl poznat nebo obsáhnout něco, co není objektem? Nebavíme se totiž pouze o fyzických objektech. Myšlenka je stejně tak objekt vnímání jako jakákoliv jiná materiální věc, a stejně tak i pocity, představy, vzpomínky nebo počitky. Stručně řečeno, všechny jevy jsou zároveň objekty. Mysl je zvyklá tyto jevy analyzovat a poměřovat. A jak tedy mysl dokáže rozeznat něco, co si je vědomo těchto jevů, tedy naše skutečné Já, jedinou Skutečnost?

Ty sám jsi schopen být si vědom čehokoli, co se před tebou odehrává na plátně Vědomí. Kde by byl svět bez tebe? Kde a co by byly myšlenky bez tebe, jejich přijímače? Co by byly zkušenosti bez tebe, který je vnímáš? Ty jsi základ a zdroj každé zkušenosti. Bez tebe není žádné zkušenosti."

zdroj: http://www.mozaika.bloguje.cz/917630-advaita-cesta-bez-cesty.php
Návštěvník
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. črc 2022 18:30:57

Návštěvník
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Špacír » sob 16. črc 2022 1:53:43

Tohle je pilíř advaity - Šankara - Brahma je jediné skutečné, Svět je iluze a klam, Svět a Brahma jedno jsou...

Kabír šel dál..

Ó Sluho Boží, co bude s Idou, Pingalou a Sušumnou,
když nit života bude přetržena?“
„Ten kdo tuto nit drží, je mimo čas,
kde však žije?
Ona nit není ani přivázána ani přetržena,
kdo je tady pánem a kdo je sluhou,
to On jen své tajemství zná, neboť jest Věčnost.“
„Co je zde osnova a co je zde tkanina,
co je to za vlákna z kterých čadar je utkán?
Ida a Pingala jsou osnova a tkanina,
Sušumna jsou vlákna z kterých čadar je utkán,
osm je Lotosů a deset je kolovrátků,
pět je elementů a tři vlastnosti čadar má.
Toto se na mistrův požadavek pečlivě tkalo a vyšívalo
po deset měsíců.“
Špacír
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Špacír » sob 16. črc 2022 2:42:29

Když můžeš poučen(a) říci že toto je takto a tamto tak.
Tak ti stále na něčem záleží?
Musí, když už na ničem nezáleží, jsi mrtvola.
Tak jsi šťastná mrtvola, plná boží lásky
A co? Znáš blaženost. Znáš čakry, znáš meditaci..
neznát to, nebylo by, co číst... No tak to vše znáš..
neříkám ty známý držkofleky, kdo to zná, kdo to čte.
Vědomí a v něm manévry.. to to čte a to to vidí, přes vrstvy hrubé i jemné
pohled učí se, skuliinkou...
Špacír
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 17. lis 2022 20:29:48

Kapali Šastri se zeptal: Jak nevědomý člověk, tak i realizovaný si ve svých běžných, denních
životech uvědomují zakoušejícího, zakoušení a zakoušené objekty. V čem je na tom realizovaný lépe,
než nevědomý?
Maháriši: V tom, že realizovaná spatřuje jednotu skutečnosti uprostřed mnohosti projevení,
zatímco nevědomý vidí pouze projev mnohosti a podléhá mu. Realizovaný spatřuje sebe sama, tedy
zakoušejícího, zakoušené objekty a proces zakoušení jako jedno a to samé pravé Já. U nevědomého
tomu tak není. Nespatřuje pravé Já a všechno je mu mnohostí.

Kapali Šastri: Obsahuje tato skutečnost (v níž se projevují rozdílnosti) energii (šakti)?
Maháriši: Ano! Skutečnost obsahuje veškerou energii (šakti).


Kapali Šastri: Je tato energie, která se nachází uvnitř skutečnosti, aktivní?
Maháriši: Ano. Je aktivní a vytváří tyto světy. Tato energie v pohybu potřebuje a také má podporu
(asraja). Tato podpora je nečinná a stálá, třebaže energie samotná je aktivní a proměnlivá. Této
činnosti a proměnlivosti se říká „nepopsatelná iluze“ (mája). Iluze je mnohotvárná. Změny, pohyb či
události ve vesmíru jsou samy o sobě jen iluzí. Skutečné se nemůže měnit a také se nemění. Rozdíl
mezi pravým Já a energií je jen zdánlivý. Pokud smysly spoutaný člověk změní svůj úhel pohledu,
rozdíl zmizí a zůstane jen samotná jednota.
Návštěvník
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 20. lis 2022 20:52:34

Nekonečná láska

Pozorujte sami sebe a uvidíte, že myšlenka je zdrojem veškerého strachu.
Uvidíte, že myšlenka je vytvořena z času a znalostí.
Můžete žít život bez znalostí a psychologického času?
Psychologicky nepotřebujeme znalosti ani čas, pouze nám brání vidět to, co je, brání nám být na místě neduality.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Advaita

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. led 2024 12:22:02

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků

cron