Pataňdžaliho systém jógyPataňdžaliho systém jógy vznikl asi kolem roku 300 před naším letopočtem. O Patandžalim, který bývá též nazýván otcem jógy, dějiny nic bližšího nevědí a svědectví jeho života podává pouze jeho slavná Jógasútra, souhrn seřazených aforismů, podávajících výklad jeho filosofie a geniálně aplikovanou metodu. Nepředpokládá se, že by Pataňdžali byl samotným tvůrcem jógy, ale je, považován za jejího vydavatele a upravovatele. Jógové učení bylo tehdy již dávno známé a živé.
Pod pojmem jóga rozumí Ind snahu po dosažení osvobozujícího poznání či samotného vysvobození uskutečňovanou pomocí systematického cvičení těla a mysli na cestě vnitřní přeměny - pomocí bezprostředního vnímání a zažití. Je to tedy metoda, která může být spojena s rozličnými naukami.
Mnohé z autorit považují Pataňdžaliho systém za přirozené pokračování systému sánkhja. Filosofický systém sánkhja zastává dualistický realismus, jehož základem jsou dvě od věčnosti existující reality - duch a hmota.
Cílem tohoto systému je osvobodit ducha ze zajetí hmoty. Jeho původ se klade asi do 7. století před naším letopočtem. Následovníci Pataňdžaliho prohlašují jógu za vylepšení sánkhjového systému. Mahábhárata říká: "Moudrý je ten, kdo vidí sánkhju a jógu jako jedno." Hlavní rozdíl mezi oběma tkví právě v oněch Pataňdžaliho vylepšeních, která mají povahu určitých metod psychického rozvoje a duševní kontroly; jsou všeobecně známa jako metody rádžajógy. Než provedeme jejich výčet a než začneme uvažovat o metodách jógy, vysvětlíme si aspoň stručně filosofický aspekt systému.
Pataňdžali nediskutuje o existenci "Toho" - brahman, ale považuje "To" za zaručené. Přijímá učení sánkhji o tattvách, čili principech stvoření, a drží se koncepce dvou protikladných, ale navzájem se ovlivňujících principu - puruši (ducha) a prakrti (primární přírody). Předpokládá, že se z velkého vesmírného principu prakrti vyvinulo vše, co se týče povah, včetně mysli. Připouští celou řadu duchovních jsoucností, duchů či purušů (álmanů), jejichž vtažení do prakrti má za následek aktivní energetický start prakrti, jehož výsledkem je tvoření světů a životních projevů.
Purušové jsou ve své vnitřní přirozenosti a ve svém bytí pokládáni za zcela pasívní a jejich aktivita spočívá v osvícení a probuzení procesů prakrli, obzvláště formou čilta, tj. mysli. Princip mysli je představován vnitřní hmotnou aktivitou, neboli fází rozvíjející se prakrti, která sama o sobě je nevědomá a stává se vědomou jen ve spojení s purušou, když byla vystavena vlivu jeho osvícení. V původním stavu prožívá puruša blažený stav Sama Sebe, nediferencovaného bytí, a probouzí se k bolesti sebeuvědomění pouze tehdy, je-li zahrnut v prakrti. Když nakonec unikne z objetí prakrli a očistí se od "lepkavé sladkosti jejího opiového medu", puruša získává dokonalé osvobození a je zbaven aktivity, iluzí a utrpení; prožívá pak věčný, nerušený a blažený klid).
http://ifanda.cz/seberozvoj/joga/2010-0 ... stem-jogy/