Srdce

[Návštěvník]

Co je vlastně Srdce?

Posvátné texty jej popisují slovy:
Uprostřed prsou, v hrudníku a nad břichem se nachází šest orgánů různých barev (nejedná se
o čakry – pozn. v textu knihy). Jeden z nich, podobající se poupěti lotosu a umístěný na dva
prsty vpravo od středu hrudi, je Srdcem. Poupě směřuje dolů a uvnitř je drobounký vstupní
otvor, jež je místem neproniknutelné temnoty (nevědomosti), plným tužeb. Veškerý nervový
systém (nádí) je na něm závislý. Je to sídlo životních sil, mysli a světla (vědomí).
Samotné Srdce (hridajam), ačkoli je takto popisováno, znamená pravé Já (Self, átman).
Třebaže je označováno termíny jako bytí, vědomí, blaženost, věčnost a neomezenost (sat,
čit, ánanda, nitja, púrna) neobsahuje žádné rozdělení ve smyslu vnější a vnitřní, či nahoře
a dole. Tento stav, ve kterém všechny myšlenky docházejí svého konce, se nazývá Self. Když
je tento stav dosažen – takový, jaký je – odpadají tím všechny dohady o tom, zda je Srdce
umístěno v těle či mimo něj.

Bhagaván Šrí Ramana Maháriši
Duchovní pokyny

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... uction.pdf

[Návštěvník]

Vaše srdce musí vyvinout tu fázi, která nebude obsahovat negativní vlastnosti, jako je základ nenávisti vůči nikomu. Právě vidíte, jak jsou všechny duše vedeny Bohem tajemným způsobem a vy se v tom stanete jeho nástrojem.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Přístup k Pravdě v nekonečném duchovním srdci je hluboký a přesto jednoduchý proces, který spočívá ve vnitřním ztišení a obrácení pozornosti dovnitř. Mohli bychom to shrnout do několika klíčových kroků:

Nejdříve je třeba nechat ustoupit proud myšlenek. Toho se nedosahuje bojem proti nim, ale tím, že je jednoduše pozorujeme a necháme je přirozeně odeznít. Myšlenky nejsou nepřítel, ale nemají ovládnout naši pozornost.

Ve chvíli, kdy se mysl utišuje, obracíme svou pozornost k vnitřnímu prostoru srdce, který je víc než jen fyzickým orgánem. Je to duchovní centrum, které v sobě nese přímý přístup k Pravdě. Místo hledání odpovědí ve vnějších zdrojích, začneme hledat v sobě.

V tichu není potřeba analyzovat, hodnotit nebo rozumově chápat. Stačí být. Toto „bytí“ je stav čistého vědomí, kde mizí hranice mezi „já“ a světem. Je to prostor, kde odhalujeme svoji pravou podstatu.

Když jsme v přítomném okamžiku plně ukotveni, myšlenky a emoce ztrácí svou moc. Pravda, kterou hledáme, není něco, co musíme najít venku, ale je to naše vlastní přirozenost. Je věčná, neměnná a přítomná v tomto tichu.

Jakmile se ponoříme dostatečně hluboko do tohoto prostoru, začneme si uvědomovat, že nejsme oddělenou bytostí, ale jsme součástí nekonečného vědomí. Tady mizí všechny iluze oddělenosti.

V praxi to znamená vytvořit si pravidelný prostor pro meditaci, ticho, kontemplaci nebo prosté bytí v přítomnosti. Každý člověk má tento „bod“ v sobě, i když ho nemusí vědomě vnímat. Je to stav, kdy člověk přesahuje slova, formy a koncepty a zakouší čistou realitu - Pravdu - přímo.

[Návštěvník]

V prostoru SRDCE není žádné „já“, žádné „moje“ a žádné „ty“.

[Návštěvník]

Osvobozující poznání Skutečnosti: Duchovní cesta skrze bolest srdce

Na duchovní cestě jsme všichni poutníci, kteří hledají Pravdu, Lásku a vnitřní Světlo. Tato cesta není cestou ven, ale cestou dovnitř – do hlubin vlastního srdce, kde sídlí Pravda, kterou nelze najít v žádné vnější podobě. A právě srdce – to, co bolí, krvácí, touží i miluje – je místem nejhlubší proměny.

„Chci milosrdenství, ne oběť“ (Matouš 9,13)

Tato Ježíšova slova mají hluboký význam, který přesahuje dobové zvyklosti náboženských obětí. Ježíš zde neodsuzuje oběť jako takovou, ale odhaluje její omezenost. Mnozí lidé přinášejí vnější oběti – dodržují rituály, pravidla, tradice – ale jejich srdce zůstává tvrdé, uzavřené, nepřístupné milosrdenství. Ježíš nás zve k něčemu hlubšímu: k obrácení srdce.

Skutečné milosrdenství není sentimentální lítost, ale stav vědomí. Je to poznání Jednoty, kdy v druhém vidíme sami sebe. Když poznáme Skutečnost – Boha v sobě a v druhých – mizí potřeba se obětovat, protože vše je již dokonalé v lásce. Ježíšova oběť nebyla voláním po krvi, ale nejvyšším aktem milosrdenství: odpuštění těm, kdo nevidí, a láska k těm, kdo raní.

Co nás učí bolest srdce?

Bolest srdce – ať už způsobená ztrátou, odmítnutím, zradou nebo samotou – je duchovním ukazatelem. Neříká nám, že je něco špatně, ale že jsme se dotkli hranic své oddělenosti. Zraněné srdce vzniká tehdy, když se naše očekávání, touhy nebo připoutanosti střetnou s realitou. Srdce se láme, protože jsme milovali s představou, ne v pravdě. Každá bolest je však zároveň pozvánkou – do hloubky, k pravdivosti, k Bohu.

Zlomené srdce není konec. Je začátek. Je to místo, kde se lámou masky a kde se může narodit opravdová láska – ne láska podmíněná, ale bezpodmínečná. Je to prostor, kde Bůh může vstoupit.

Duchovní cesta skrze srdce

Duchovní cesta není útěk od bolesti, ale její vědomé přijetí. Srdce je chrámem Boha, a právě skrze zranění a očištění srdce dochází k Poznání. Skutečnost – ta, která je za myšlenkami, emocemi, tělem – je vždy přítomná. Ale naše připoutanosti, ego, strach a bolest nám ji zakrývají. Bolest srdce je jako oheň, který spaluje závoje iluze.

Když se s bolestí nesnažíme bojovat, ale ji obejmeme, poznáváme hlubší pravdu – že jsme nebyli nikdy odděleni. Každé zlomené srdce nás vede k jednotě, k vnitřnímu tichu, k odevzdání. A právě v odevzdání se rodí mír, který přesahuje chápání.

Co je třeba si uvědomit?

* Skutečnost není mimo nás. Je v srdci, v tichu, v bytí.

* Bolest je učitel. Každá rána je brána. Skrze ni se učíme lásce, pokornosti, soucitu.

* Nemusíme se obětovat. Nemusíme si zasloužit Boží lásku – ona již JE. Stačí jí dovolit proudit skrze nás.

* Milosrdenství je poznání jednoty. Miluj druhého, protože je tebou.

Závěr

Srdce, i když krvácí, je nejmocnějším nástrojem duchovního růstu. Není třeba se bát bolesti, protože ona nás vede domů – k sobě, k Bohu. Ježíšova cesta nebyla o utrpení, ale o probuzení. Skrze oheň bolesti se rodí světlo vědomí. A v tomto světle poznáváme, že milosrdenství je cestou, Pravdou i životem.

[Návštěvník]

Duchovní Srdce: Brána k Nekonečnu ve Vašem Nitru

V naší řeči používáme slovo „srdce“ neustále. Mluvíme o zlomeném srdci, o radosti, která nám naplňuje srdce, nebo o rozhodnutích, která děláme „srdcem, ne hlavou“. Většinou tím myslíme sídlo našich emocí nebo intuice. Duchovní tradice však hovoří o Srdci (záměrně s velkým S) v mnohem hlubším, fundamentálnějším smyslu.
Není to fyzický orgán pumpující krev. Není to ani vrtkavé centrum našich emocí. Duchovní Srdce je samotný zdroj našeho Bytí. Je to brána k tomu, co je v nás věčné, neměnné a nekonečné.
Pojďme se společně podívat na toto tajemné místo a na paradox, proč na něj duchovní mistři ukazují, i když není omezeno prostorem.

Co je a co není Duchovní Srdce?

Nejprve je klíčové pochopit, čím Duchovní Srdce není:
Není to fyzické srdce: Ačkoli je s ním symbolicky spojeno, Duchovní Srdce není anatomický orgán. Nemůžete ho najít při operaci ani zobrazit na EKG. Fyzické srdce je ve světě formy, času a prostoru. Duchovní Srdce je zdrojem tohoto světa.
Není to emoční centrum: Emoce jako láska, smutek nebo radost jsou jako vlny na oceánu. Přicházejí a odcházejí. Duchovní Srdce je oceán sám – tichá, hluboká, nehybná voda, ze které se všechny vlny rodí a do které se opět vrací. Je to tichý svědek našich emocí, nikoli emoce samotné.

Takže, co to tedy je?

Duchovní Srdce je samotné Vědomí. Je to čisté „Já Jsem“, které existovalo předtím, než se na něj nabalily myšlenky, identity a příběhy. Je to prostor absolutního klidu a ticha, který je podkladem veškerého hluku naší mysli. Je to nestvořené světlo, které umožňuje, aby vše ostatní bylo viděno. Je ze své podstaty neomezené časem a prostorem – je věčné a všudypřítomné.

Paradox Polohy: Proč Mistři Ukazují na Hruď?

Zde se dostáváme k fascinujícímu paradoxu. Pokud je Srdce všudypřítomné a nemá žádné místo, proč velcí mudrci jako Ramana Maháriši ukazovali na konkrétní bod v těle – na pravou stranu hrudníku?
Představte si, že slunce je všude na obloze. Jeho světlo zaplavuje celou krajinu. Když ale chcete pocítit jeho teplo nejintenzivněji, nastavíte mu svou tvář. Vaše tvář není slunce, ale je to místo, kde prožíváte jeho přímý dotek.
Podobně je to s Duchovním Srdcem. Ačkoli je Vědomí všude, jeho „fokální bod“ nebo „brána“ v lidském těle je pociťována právě v oblasti hrudníku. Je to místo, kde se neviditelné a nekonečné setkává s viditelným a konečným. Je to jakýsi portál, kterým můžeme vstoupit z omezeného vnímání ega zpět do bezbřehého oceánu Bytí.

Ramana Maháriši na základě svého přímého prožitku identifikoval toto centrum na pravé straně hrudníku, odlišně od fyzického srdce na levé straně. Toto místo nazýval Hridajam. Není to anatomický fakt, ale spíše energetický a prožitkový. Je to místo, kde myšlenka „já“ (ego) povstává, a kam se musí vrátit, aby se rozpustila ve svém Zdroji.

Ukázání na hruď tedy není tvrzením: „Srdce je tady a nikde jinde.“ Je to spíše laskavá instrukce: „Když chceš najít cestu domů, začni s pozorností tady. Toto je tvůj výchozí bod pro cestu dovnitř.“

Jak se Spojit s Duchovním Srdcem?

Cesta k Srdci není cestou myšlení, ale cestou cítění a bytí. Intelekt ho nemůže pochopit, protože Srdce je za hranicemi myšlenek. Můžeme se s ním však spojit:
Přesměrujte Pozornost: Kdykoli se cítíte ztraceni v myšlenkách nebo ve stresu, jemně přesuňte svou pozornost z hlavy do prostoru hrudníku. Nehledejte nic konkrétního. Jen spočiňte svou pozorností v tomto prostoru. Dýchejte do něj. Představte si, že každý nádech a výdech tento prostor otevírá a zjemňuje.
Sebedotazování „Kdo Jsem Já?“: Toto je klasická metoda Ramany Mahárišiho. Kdykoli se objeví myšlenka, pocit nebo vjem, zeptejte se uvnitř sebe: „Komu se to děje? Mně. Kdo jsem já?“ Nesnažte se odpovědět myslí. Použijte tuto otázku jako háček, který stáhne pozornost z myšlenky zpět k jejímu Zdroji. Pocítíte, jak se energie stahuje z hlavy směrem k Srdci na pravé straně.

Spočiňte v Bytí: Najděte si chvíli, kdy můžete jen tak sedět bez cíle. Odložte všechny snahy něčeho dosáhnout. Jen buďte. Vnímejte tichou, živou přítomnost, která je základem všeho. To je prožitek Srdce.

Objevení Duchovního Srdce je ten nejdůležitější objev, který můžeme v životě udělat. Je to zjištění, že nejsme malá, křehká osoba bojující o přežití, ale nekonečný, klidný a láskyplný prostor, ve kterém se odehrává celý vesmír. Není to místo, kam máme dojít, ale prostor, ve kterém už jsme – stačí se jen rozvzpomenout.

[Návštěvník]

Co je to satsang?


Satsang je spojení se Sat (s Bytím), s Pravdou. Sdružování se pouze s Tím, co nezničí Lásku, je Satsang. Být Pravdou, být s Moudrými je Satsang.

HWL Poonja - Papadži