O osvíceníPaul BruntonV tomto světě můžeme potkat jen dva druhy lidí. Nevědomé, kteří znají jen své vlastní ego se svými vlastními touhami, a vědomé, kteří ví, že jsou v přítomnosti Nadjá a radují se z jeho vznešeného míru. Duchovní evoluce člověka je naplněna jakmile je dosaženo trvale duchovní úrovně, kterou nazýváme osvícení. Tohoto stavu může dosáhnout kterákoli lidská bytost udělením milosti a zároveň i vlastním dosažením. Je to stav, kterého dosáhlo v jeho úplnosti v každém století jen velmi málo lidí, ale který ve formě záblesku zažilo velmi mnoho lidí.
Během svého života člověk nemůže poznat Boha ale může poznat svou duši. Nemůže se spojit přímo s Bohem ale pouze se zástupcem Boha, se svým vyšším Jástvím, se svým vlastním Nadjá. Úplné osvícení je nedosažitelné, protože propast mezi člověkem a Bohem je příliš hluboká a příliš široká. Dosažitelné je pouze částečné osvícení, protože paprsek božství nosíme ve svém srdci. Nemůžeme se stát částí Boha ale můžeme se stát člověkem inspirovaným a řízeným Bohem. Konečná a omezená lidská inteligence se nemůže spojit přímo s nekonečným a neomezeným Mystériem. Spojit se může pouze s Nadjá.
Podle toho jak člověk vyvíjí své chápání, tak postupuje z obyčejné existence do pravé podstaty. Duchovní vyvrcholení života člověka nastává když vědomí rozpoznává a chápe sebe. Osvícení vytváří spojovací článek s absolutnem, a odpovídá na otázku: „Co jsem já?“ Odpověď je pociťována jako božská Přítomnost a jasně poznávána jako Význam a Mysl.Vyvíjející se lidská mysl vytváří vyšší a vyšší pojmy o božství, až je nakonec povznesena nad sebe samu do ohromujícího zážitku. Nejvyšší osvícení je čisté, klidné, vyvážené a vytříbené. Díky němu je dosaženo osvobození od vtělování ještě během života, ale plné uskutečnění vnitřního míru může nastat teprve po konečném odchodu z těla.
Osvícení je jedinou krátkou událostí, to co zabírá tolik času, je příprava mysli a srdce člověka. Dosažení může být trvalé nebo také jen částečné. A ať už osvícení přichází postupně nebo zcela náhle, musí být stavem bez jakékoli představy, dogmatu a rozpoznáním toho co vždy je. Jak náhle budeme ukotveni v Pravdě, může být u každého jiné, někdy se jedná o pár hodin a jindy o několik let. Pokud je trvalé, setrvá navždy, ale záblesk který inspiruje hledání pravdy je pomíjející. Pokud nejsme trvale zakotveni na samotné nejvyšší úrovni, může být vědomí narušeno a my můžeme klesnout zpět.Vize, mentální stavy a zážitky mohou přicházet velmi často, ale nejsou totéž jako trvalé uvědomování si toho, co je za všemi těmito dočasnými stavy.
Trvalé osvícení není možné bez patřičné přípravy a očistění. Aby bylo osvícení absolutní, ryzí a spolehlivé, musí být všechny aspekty lidské povahy osvíceny a rovnoměrně vyváženy. Morální očista a citová disciplína jsou přípravou, která nakonec vyústí v hledání Skutečnosti a odhození iluzornosti. Cesta k nejvyššímu dosažení musí překročit jógu, metafyziku a činnost sebeodříkání. K tomuto znovuzrození potřebujeme mít vědění moudrosti, živou mystickou zkušenost a obojí se musí spojit v plnou intuitivní realizaci, kterou udělí Nadjá. Proto musí hledající rozřešit mystérium duše nejen intelektuálně, ale i na základě zážitku, který vše překračuje, nejen v hlubině meditace, ale i ve světě činnosti.
K dosažení realizace je nutné začít nejdříve pěstováním intuitivních pocitů. Mnohem později dospějeme k bodu,kdy naše vlastní ego vidí vlastní omezení, poznává svou bezmoctnost a závislost, čímž si uvědomuje, že samo se nemůže povznést k nejvyššímu osvícení. Tehdy je nutné se zcela odevzdat Nadjá a vše předat Milosti síly za sebou. Pak musíme projít čekacím obdobím duchovní stagnace a neschopnosti pociťovat vřelou oddanost, což je určitý druh temné noci duše. To bude provázeno mentální depresí a citovou flustrací. Po určité době přijde vyšší fáze, kde se cítíme zcela odevzdaní do vůle Boha nebo osudu a odpoutaně přijímáme onu vyšší vůli. Po této fázi přichází zcela neočekávaně nesmírná realizace stavu bez ega, pocit osvobození od osobnosti s ohromujícím vědomím nekonečnosti, univerzálnosti a inteligence života.
Vnitřní klid který realizace přináší nevzniká z ničeho, ale přichází po dlouhém boji a nejrůznějším utrpení. Jakmile podmínky dozrají a jsou splněny nutné kvalifikace, pravda se sama odhalí. Probuzení k Pravdě neprovází žádná okultní vize, astrální zkušenost ani uchvacující extáze. Probouzíme se k ní ve stavu naprostého ticha a s vědomím toho, že pravda byla vždy uvnitř nás a že skutečnost byla vždy kolem nás. Mnozí očekávají v realizaci cosi melodramatického nebo zázračného, přestože se jedná o udělení jedinečného klidu. Při dosažení nezískáme vševědoucnost, ale můžeme obdržet odhalení činnosti vyšších zákonů řídících život a člověka nebo přírody. Toto naplnění přináší radost srdci a mír mysli.
Osvícený člověk žije ve vnitřně tichém vědomí, které je bez myšlenek, oproštěné od od všeho co je mu dáno, ať už je to prostředí ve kterém se nachází, nebo tělo, ve kterém musí žít. Celá jeho přírozenost spočívá v Nadjá. Osvíceného člověka neopouští Boží přítomnost ve spánku, snu ani v bdělém stavu, protože je to něco co je věčně přítomné. Jeho mysl zůstává upevněna na své vlastní nejhlubší úrovni, jejímž charakteristickým znakem je nádherný mír. Cítí přítomnost, těší se z míru Nekonečna a přesto se věnuje běžným každodenním záležitostem, i když je tím částečně sníženo jeho uvědomování si oné přítomnosti a míru. Po tomto zářivém vstupu do věčnosti je již zcela sám sebou. Vše co nyní vykoná, přímo vychází z jeho středu, ze svého zdroje, bez přetvářek a deformací.
Čtvrtý stav vědomí je vyrovnaný a neměnný, protože je prostý myšlenek a vášní. V tomto pokročilém stavu je člověk schopen kdykoli vstupovat přímo a ihned do meditace. Když se dostaví jako výsledek filozofické přípravy, je to náhlý, neočekávaný a spontální zážitek. Chceme-li se dozvědět pravdu o tomto prostém poznání duše, musíme se oprostit od neskutečných mýtů a vybájených zázraků, které byly kolem tohoto tématu vytvořeny. Po dosažení tohoto stavu existuje v mysli hledajícího průhlednost, která dává hlubší a více božský význam všem věcem, všem lidem, všem událostem. Od této chvíle má život obdivuhodný a krásný význam. Je to trvalé uvědomování si věčně přítomné existence duše. Všechny problémy z mysli vymizí, jako by nikdy neexistovaly.
Osvícení dosažené filozofickým způsobem přináší zkušenost i pochopení. Dosahuje jej velmi málo hledajících a jen po velkém boji. V tomto stavu jím bude stále prostupovat vnitřní síla, božská radost, hluboké chápání a nevýslovný klid. Když člověk přejde pod vládu Nadjá neztratí svou individualitu, ale ztrácí připoutanost k ní a k jejím touhám a vášním. Jakmile jsme konečně osvobozeni z tohoto věčného koloběhu zrození a smrti, ke kterému jsme byli připoutáni vlastními touhami, vstupujeme do nového a lepšího stavu. Jsme na konci hledání, když dosáhneme plného pochopení. Naše vlasní mysl je vědomě spojena s boží Myslí. Člověk je zakotven v Pravdě a Skutečnosti, když jeho pocit přítomnosti je trvalý, poznání mentálního zážitku světa je nepřetržité, a když klid přicházející jako důsledek je neotřesitelný.
Osvícený člověk má stejný druh těla i pět smyslů jako každý jiný člověk. Jeho zkušenost světa je stejná, ale nesmírný rozdíl je v tom, že on zažívá svět spolu s Nadjá. Chápe Pravdu, protože se sám Pravdou stává. Jeho odhalení Pravdy uvolňuje sílu Pravdy a uděluje její mír. Zažívá vnější svět stejně jako ostatní lidé, ale zároveň chápe vztah mezi tím co vidí a mezi tím co je za tím co vidí. Je stále toutéž osobou, přestože jeho chování prokazuje rozeznatelné známky vyšší úrovně než tomu bylo doposud. Působí jako lidský nástroj nad-lidské síly a má s ní vědomě a láskyplně spolupracovat. Pro osvícení je charakteristická jasnost mysli, lehkost chápání a vyjasnění všech problémů. Ego je zachováno ale zcela podřízeno Nadjá. Člověk nezískává nic nového, když opouští iluzi a získává tuto nevšední celistvost.
Paul Brunton:,,Osvícený člověk si je vědom nejvyšší jednoty i bezprostřední rozmanitosti světa. To je paradox. Ale jeho trvalé místo klidu, když jedná s ostatními lidmi,se nachází ve styčném bodě duality a jednoty, takže v každém okamžiku je připraven upnout svou pozornost na kteroukoliv z těchto dvou úrovní".