Osvícení

Re: Osvícení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. čer 2020 6:59:24



T: Jedna věc, která se mi v tomto životě ještě líbí, je slyšet popisování stavu osvícení. Pro ty z nás, kteří rádi poslouchají, můžete o tom ještě jednou něco říci?

O: Je to pravda, že není nic krásnějšího, více blaženého, než osvícení, dokonce i o tom mluvit, i vzdálená ozvěna toho, dokonce i jeho stín.
Odraz měsíce ve vodě, není skutečný měsíc, a přesto má ohromnou krásu. A pokud je tou vodou vaše mysl a mlčí, pak se měsíc odrazil v těchto vodách, je to někdo, komu důvěřujete.
A jen proto, že milujete a důvěřujete, začnete sdílet zážitek jemným způsobem. Určitě je těžké o tom něco říct, i když celý život o tom mluvím, a jen o tom. I když mluvím o jiných věcech, vedu vás jenom k pochopení osvícení.
Je to vaše ticho, to jsi Ty bez ega a jeho problémů. To jsi Ty bez jakýchkoliv dotazů a odpovědí. Prostě ticho. A není radost, která by mohla být větší. Je to čisté světlo, je to čistá radost. Rozumím vaší otázce. Je to nezbytná potřeba, nezapomenout, proč jste tady.
Návštěvník
 

Re: Osvícení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. črc 2020 17:57:52

Obrázek

Jakmile se přestanete soustředit na minulost a budoucnost a učiníte ústředním bodem svého života přítomný okamžik, vaše schopnost radovat se z toho, co děláte – a s tím i kvalita vašeho života – se výrazně zvýší. Radost je dynamickým projevem Bytí. Když si tvůrčí energie vesmíru uvědomí sama sebe, projeví se jako radost. Nemusíte tedy čekat na nic „smysluplného“, abyste si mohli začít užívat to, co děláte. Radost je dostatečně smysluplná sama o sobě. Čekání na to, až jednou konečně začnete „žít“, plyne z jedné z nejrozšířenějších iluzí nevědomí.

Expanze, růst a pozitivní náboj mohou do vašeho života přijít až tehdy, když dokážete ocenit to, co už máte a co děláte právě teď, místo abyste stále čekali na něco lepšího.

K tomu, abyste měli radost z toho, co děláte, nepotřebujete svolení své mysli. Ta má vždy spoustu námitek, proč to nejde. „Teď ne,“ bude se snažit bránit. „Copak nevidíš, kolik mám práce? Na tohle nemám čas. Možná zítra…“ Jenže zítra bude tvrdit to samé.

„Vaší jedinou šancí je začít si užívat to, co děláte právě teď.“

Když řeknete, že vám nějaká činnost přináší radost, je to mylný pohled na věc. To by znamenalo, že radost přichází z toho, co děláte, jenže tak to není. Radost proudí do toho, co děláte, a tedy i do tohoto světa, z hloubky vašeho nitra. Pocit, že vám radost přináší určitá činnost, je celkem běžná, ale velmi nebezpečná iluze, protože tak snadno uvěříte, že radost najdete ve vnějším světě – ve věcech a činnostech. Radost a štěstí pak hledáte kolem sebe. Tam ji ale nemůžete nalézt. To je důvod, proč mnoho lidí žije v trvalé nespokojenosti. Svět jim nedává to, co si myslí, že potřebují.

Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a pocitem radosti? Radost budete mít z každé činnosti, při které dokážete být plně přítomní a která nebude pouze prostředkem k dosažení cíle. Ve skutečnosti si však neužíváte danou činnost, ale intenzivní pocit živosti, který při ní vnímáte. Tato živost je tím čím jste. To znamená, že když něco děláte rádi, je to proto, že při tom zažíváte radost z Bytí v její dynamické podobě. Je to způsob, jak se pomocí oblíbené činnosti spojit s tvůrčími silami celého vesmíru.

Snažte se zůstat bdělí. Buďte plně přítomní a vnímejte ten bdělý, živý klid v pozadí. Brzy zjistíte, že cokoliv, co děláte ve stavu zvýšené pozornosti a uvědomění, není stresující, únavné, ani nepříjemné, ale že přitom cítíte radost. Abychom byli přesní, ve skutečnosti nemáte radost z vykonávané vnější činnosti, ale z vnitřní dimenze Bytí, kterou při dané činnosti vnímáte. Dokázali jste nalézt radost z Bytí v tom, co děláte. Pokud máte pocit, že váš život nemá význam nebo že je příliš náročný a únavný, je to proto, že jste do něj ještě nevnesli dimenzi radosti z Bytí. Být vědomý v tom, co děláte, se zatím nestalo vaším hlavním cílem.

„Radost z Bytí je radostí z plného vědomí.“

Probuzené vědomí pak převezme od ega vládu nad vaším životem. Možná pak zjistíte, že činnost, jíž jste věnovali mnoho času, se najednou sama od sebe – posílená vědomím – změní v něco mnohem hlubšího.

Někteří lidé, kteří svou tvůrčí činností obohacují životy mnoha dalších, prostě dělají to, co mají rádi, aniž by se snažili něčeho dosáhnout nebo se něčím stát. Teď mluvím například o umělcích, spisovatelích, vědcích, učitelích a architektech nebo těch, kteří se snaží zavést nové ekonomické nebo sociální struktury (osvícený obchod). Někdy bývá sféra jejich vlivu zpočátku malá, ale pak, náhle nebo postupně, naplní jejich konání tvořivá síla a jejich činy překonají jejich vlastní představy a osloví bezpočet dalších lidí.

Pokud je to i váš případ, dejte si pozor, aby vám to nestouplo do hlavy, protože tam se pravděpodobně skrývá zbytek vašeho ega. Nezapomeňte, že jste stále pouhým člověkem. Výjimečné je to, co přichází skrze vás – vaše esence. Tu ale sdílíte se všemi bytostmi. Perský básník a súfijský mistr čtrnáctého století, Hafiz, tuto pravdu překrásně vyjádřil slovy: „Jsem dírkou na flétně, skrze kterou může proudit dech Krista. Naslouchejte té hudbě.“
z knihy Nová země od Eckharta Tolleho
Návštěvník
 

Re: Osvícení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 26. črc 2020 18:13:12

Obrázek

Představte si, že sedíte na židli a usilovně se snažíte posadit. Co byste měli udělat, abyste si uvědomili, že sezení je již zcela přítomné? Jediným důvodem, proč právě teď v tento okamžik dokážete číst tyto řádky, je, že jste probuzeni. Již jste vzhůru, jak je to jen možné. Jste plně probuzeni.

Pokud jste již probuzeni, jak by pak bylo možné probudit se ještě více? Dává to vůbec smysl? Více se již probudit nelze. A zcela jistě není možné probudit se znovu.

Chcete-li použít své tělo k přečtení knihy, sledování videa, či chcete zaujmout odstup kvůli jasnějšímu porozumění nebo získání souvislostí, které vám pomohou otevřít dveře k dalšímu porozumění, je to skvělé. Než tak ale učiníte, uvědomte si, že kvůli probuzení není třeba číst dalších knížek, shlédnout další video nebo odjet do ústraní. Jste už totiž probuzeni.

Chcete-li meditovat, bubnovat, tančit, zpívat nebo cokoli jiného, co vám pomáhá k ukotvení v současné lidské zkušenosti nebo k utišení mysli, abyste si dokázali lépe naslouchat a lépe se vnímat, je to báječné. Klidně to dělejte. Buďte si ale plně vědomi, že probuzení nelze vytrénovat. Nemůžete dosáhnout něčeho, čím již jste.

Myslíte si, že jste lidská bytost, která čte tyto řádky.

Nejste. Dobrá, ve skutečnosti jste i tento člověk, ale nejste pouze tato osoba. Jste vědomí, které čte tato slova skrze lidskou bytost. Tento text nečte člověk, ale vy. Člověk je pouze pomůcka při čtení stejně tak, jako jsou brýle pomůcka při čtení pro člověka. Brýle na čtení si sebe nikdy nespletou se čtenářem. Lidé tohle činí téměř vždy.

Myslíte si, že se musíte probudit. Nemusíte. Stačí, když si sami sebe uvědomíte jako to, co skutečně jste. “Probudit” zní, jako by se mělo stát něco zvláštního, nového a jiného. Tak to ale není. Uvědomění je oproti tomu jednoduše o rozpoznání, kým už jste. Vidíte, jak je představa o uvědomění mnohem jednodušší než představa o probuzení? Proč si to dělat těžké, když přeci chcete být jen sami sebou?

Proč to neprovést jednoduše? Buďte k sobě jemní. Jaké úsilí musí člověk vynaložit, aby sám sebe poznal v zrcadle? Žádné. To stejné platí i pro vás. Stačí pouze chtít podívat se do zrcadla a spatřit svůj obraz namísto představy.

Přestaňte se alespoň na pár minut dívat okolo. Koneckonců máte spousty času! Otočte svou pozornost. Uchopte svou obyčejnou starou pozornost, tedy vaší osobní pozornost, a převraťte ji. Dívejte se zpátky namísto ven.

Všimněte si, jak jednoduché je přesouvat svou pozornost, kamkoli ji chcete přesunout. Všimněte si, jak roste cokoli, na co ji zaměříte. Vnímejte, jak jednoduché je stáhnout celkovou pozornost, myšleno nezaměřenou pozornost v pozadí, která je neustále v pohybu, a přetvořit ji na pozornost zaměřenou .

Všimněte si, že jakmile vidíte to, co chcete vidět, vaše zaměření se samovolně uvolní zpět k rozprostřené pozornosti. Prostě se to stane, a nemusíte pro to udělat vůbec nic. Vše pracuje pro vás. Je to vždy tady, vždy v pohotovosti, a zcela jistě vždy vzhůru. Jinak to ani nejde. Celé je to vaší součástí, součástí jedné trvalé věci – vás.

To, co hledáte, hledáte mylně pomocí zaměřující pozornosti, jakobyste hledali nějaký předmět. Jenže „to“ je rozprostřenou pozorností, která je živoucím pozadím všech věcí. Jste pak jako pes honící vlastní ocas. Můžete se za ním honit po celý svůj život a nikdy ho nechytit, dokud se budete zaměřovat navenek, tedy tam, kam je vaše pozornost přirozeně přitahována. Vězte, že hledané je hledajícím samotným.

Vždy jste byli vzhůru, vždy budete, nemůžete to zkazit. Probuzení není vaší vlastností, ve skutečnosti vy samotní jste tímto probuzením.

Fred Davis, http://awakeningclarity.blogspot.cz/
Návštěvník
 

Re: Osvícení

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2020 13:32:00

O osvícení

Obrázek
Paul Brunton

V tomto světě můžeme potkat jen dva druhy lidí. Nevědomé, kteří znají jen své vlastní ego se svými vlastními touhami, a vědomé, kteří ví, že jsou v přítomnosti Nadjá a radují se z jeho vznešeného míru. Duchovní evoluce člověka je naplněna jakmile je dosaženo trvale duchovní úrovně, kterou nazýváme osvícení. Tohoto stavu může dosáhnout kterákoli lidská bytost udělením milosti a zároveň i vlastním dosažením. Je to stav, kterého dosáhlo v jeho úplnosti v každém století jen velmi málo lidí, ale který ve formě záblesku zažilo velmi mnoho lidí.

Během svého života člověk nemůže poznat Boha ale může poznat svou duši. Nemůže se spojit přímo s Bohem ale pouze se zástupcem Boha, se svým vyšším Jástvím, se svým vlastním Nadjá. Úplné osvícení je nedosažitelné, protože propast mezi člověkem a Bohem je příliš hluboká a příliš široká. Dosažitelné je pouze částečné osvícení, protože paprsek božství nosíme ve svém srdci. Nemůžeme se stát částí Boha ale můžeme se stát člověkem inspirovaným a řízeným Bohem. Konečná a omezená lidská inteligence se nemůže spojit přímo s nekonečným a neomezeným Mystériem. Spojit se může pouze s Nadjá.

Podle toho jak člověk vyvíjí své chápání, tak postupuje z obyčejné existence do pravé podstaty. Duchovní vyvrcholení života člověka nastává když vědomí rozpoznává a chápe sebe. Osvícení vytváří spojovací článek s absolutnem, a odpovídá na otázku: „Co jsem já?“ Odpověď je pociťována jako božská Přítomnost a jasně poznávána jako Význam a Mysl.Vyvíjející se lidská mysl vytváří vyšší a vyšší pojmy o božství, až je nakonec povznesena nad sebe samu do ohromujícího zážitku. Nejvyšší osvícení je čisté, klidné, vyvážené a vytříbené. Díky němu je dosaženo osvobození od vtělování ještě během života, ale plné uskutečnění vnitřního míru může nastat teprve po konečném odchodu z těla.

Osvícení je jedinou krátkou událostí, to co zabírá tolik času, je příprava mysli a srdce člověka. Dosažení může být trvalé nebo také jen částečné. A ať už osvícení přichází postupně nebo zcela náhle, musí být stavem bez jakékoli představy, dogmatu a rozpoznáním toho co vždy je. Jak náhle budeme ukotveni v Pravdě, může být u každého jiné, někdy se jedná o pár hodin a jindy o několik let. Pokud je trvalé, setrvá navždy, ale záblesk který inspiruje hledání pravdy je pomíjející. Pokud nejsme trvale zakotveni na samotné nejvyšší úrovni, může být vědomí narušeno a my můžeme klesnout zpět.Vize, mentální stavy a zážitky mohou přicházet velmi často, ale nejsou totéž jako trvalé uvědomování si toho, co je za všemi těmito dočasnými stavy.

Trvalé osvícení není možné bez patřičné přípravy a očistění. Aby bylo osvícení absolutní, ryzí a spolehlivé, musí být všechny aspekty lidské povahy osvíceny a rovnoměrně vyváženy. Morální očista a citová disciplína jsou přípravou, která nakonec vyústí v hledání Skutečnosti a odhození iluzornosti. Cesta k nejvyššímu dosažení musí překročit jógu, metafyziku a činnost sebeodříkání. K tomuto znovuzrození potřebujeme mít vědění moudrosti, živou mystickou zkušenost a obojí se musí spojit v plnou intuitivní realizaci, kterou udělí Nadjá. Proto musí hledající rozřešit mystérium duše nejen intelektuálně, ale i na základě zážitku, který vše překračuje, nejen v hlubině meditace, ale i ve světě činnosti.

K dosažení realizace je nutné začít nejdříve pěstováním intuitivních pocitů. Mnohem později dospějeme k bodu,kdy naše vlastní ego vidí vlastní omezení, poznává svou bezmoctnost a závislost, čímž si uvědomuje, že samo se nemůže povznést k nejvyššímu osvícení. Tehdy je nutné se zcela odevzdat Nadjá a vše předat Milosti síly za sebou. Pak musíme projít čekacím obdobím duchovní stagnace a neschopnosti pociťovat vřelou oddanost, což je určitý druh temné noci duše. To bude provázeno mentální depresí a citovou flustrací. Po určité době přijde vyšší fáze, kde se cítíme zcela odevzdaní do vůle Boha nebo osudu a odpoutaně přijímáme onu vyšší vůli. Po této fázi přichází zcela neočekávaně nesmírná realizace stavu bez ega, pocit osvobození od osobnosti s ohromujícím vědomím nekonečnosti, univerzálnosti a inteligence života.

Vnitřní klid který realizace přináší nevzniká z ničeho, ale přichází po dlouhém boji a nejrůznějším utrpení. Jakmile podmínky dozrají a jsou splněny nutné kvalifikace, pravda se sama odhalí. Probuzení k Pravdě neprovází žádná okultní vize, astrální zkušenost ani uchvacující extáze. Probouzíme se k ní ve stavu naprostého ticha a s vědomím toho, že pravda byla vždy uvnitř nás a že skutečnost byla vždy kolem nás. Mnozí očekávají v realizaci cosi melodramatického nebo zázračného, přestože se jedná o udělení jedinečného klidu. Při dosažení nezískáme vševědoucnost, ale můžeme obdržet odhalení činnosti vyšších zákonů řídících život a člověka nebo přírody. Toto naplnění přináší radost srdci a mír mysli.

Osvícený člověk žije ve vnitřně tichém vědomí, které je bez myšlenek, oproštěné od od všeho co je mu dáno, ať už je to prostředí ve kterém se nachází, nebo tělo, ve kterém musí žít. Celá jeho přírozenost spočívá v Nadjá. Osvíceného člověka neopouští Boží přítomnost ve spánku, snu ani v bdělém stavu, protože je to něco co je věčně přítomné. Jeho mysl zůstává upevněna na své vlastní nejhlubší úrovni, jejímž charakteristickým znakem je nádherný mír. Cítí přítomnost, těší se z míru Nekonečna a přesto se věnuje běžným každodenním záležitostem, i když je tím částečně sníženo jeho uvědomování si oné přítomnosti a míru. Po tomto zářivém vstupu do věčnosti je již zcela sám sebou. Vše co nyní vykoná, přímo vychází z jeho středu, ze svého zdroje, bez přetvářek a deformací.

Čtvrtý stav vědomí je vyrovnaný a neměnný, protože je prostý myšlenek a vášní. V tomto pokročilém stavu je člověk schopen kdykoli vstupovat přímo a ihned do meditace. Když se dostaví jako výsledek filozofické přípravy, je to náhlý, neočekávaný a spontální zážitek. Chceme-li se dozvědět pravdu o tomto prostém poznání duše, musíme se oprostit od neskutečných mýtů a vybájených zázraků, které byly kolem tohoto tématu vytvořeny. Po dosažení tohoto stavu existuje v mysli hledajícího průhlednost, která dává hlubší a více božský význam všem věcem, všem lidem, všem událostem. Od této chvíle má život obdivuhodný a krásný význam. Je to trvalé uvědomování si věčně přítomné existence duše. Všechny problémy z mysli vymizí, jako by nikdy neexistovaly.

Osvícení dosažené filozofickým způsobem přináší zkušenost i pochopení. Dosahuje jej velmi málo hledajících a jen po velkém boji. V tomto stavu jím bude stále prostupovat vnitřní síla, božská radost, hluboké chápání a nevýslovný klid. Když člověk přejde pod vládu Nadjá neztratí svou individualitu, ale ztrácí připoutanost k ní a k jejím touhám a vášním. Jakmile jsme konečně osvobozeni z tohoto věčného koloběhu zrození a smrti, ke kterému jsme byli připoutáni vlastními touhami, vstupujeme do nového a lepšího stavu. Jsme na konci hledání, když dosáhneme plného pochopení. Naše vlasní mysl je vědomě spojena s boží Myslí. Člověk je zakotven v Pravdě a Skutečnosti, když jeho pocit přítomnosti je trvalý, poznání mentálního zážitku světa je nepřetržité, a když klid přicházející jako důsledek je neotřesitelný.

Osvícený člověk má stejný druh těla i pět smyslů jako každý jiný člověk. Jeho zkušenost světa je stejná, ale nesmírný rozdíl je v tom, že on zažívá svět spolu s Nadjá. Chápe Pravdu, protože se sám Pravdou stává. Jeho odhalení Pravdy uvolňuje sílu Pravdy a uděluje její mír. Zažívá vnější svět stejně jako ostatní lidé, ale zároveň chápe vztah mezi tím co vidí a mezi tím co je za tím co vidí. Je stále toutéž osobou, přestože jeho chování prokazuje rozeznatelné známky vyšší úrovně než tomu bylo doposud. Působí jako lidský nástroj nad-lidské síly a má s ní vědomě a láskyplně spolupracovat. Pro osvícení je charakteristická jasnost mysli, lehkost chápání a vyjasnění všech problémů. Ego je zachováno ale zcela podřízeno Nadjá. Člověk nezískává nic nového, když opouští iluzi a získává tuto nevšední celistvost.



Paul Brunton:,,Osvícený člověk si je vědom nejvyšší jednoty i bezprostřední rozmanitosti světa. To je paradox. Ale jeho trvalé místo klidu, když jedná s ostatními lidmi,se nachází ve styčném bodě duality a jednoty, takže v každém okamžiku je připraven upnout svou pozornost na kteroukoliv z těchto dvou úrovní".
Návštěvník
 

Re: Osvícení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 15. zář 2020 6:31:33



Úkolem není dělat to, co je nedokonalé, dokonalým.

Úkolem je poznat to, co už dokonalé je.
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron