Význam hlubokého spánku

[irulan]

MUDr. Radkin Honzák, CSc psychiatr, odborník na spánek - krátká videa, která na sebe navazují, ptá se J. X. Doležal

REM spánek, snění

Prášky na spaní, figle jak usnout

Spánková deprivace jako léčba deprese?

Snění a jeho vyznam

Objektivni potreba spánku, nedostatky

[rafael]

hluboký spánek je člověk bez vnitřní pozornosti JÁ, mysl usne a vrátí se do srdce .. pokud nemáme dostatečnou sílu vnitřní pozornosti JÁ, nevíme o sobě nic.. v tomto případě říkáme že máme hluboký spánek.. když se ale vzbudíme, řekneme jak sme tvrdě spali ale přitom si nic nepamatujeme.. pořád je za hlubokým spánkem vnitřní pozornost božského JÁ (každý at si to pojmenuje podle sebe..) snění bdění a hluboký spánek jsou stavy ega a a mysli... všechny tyto stavy mizí postupně mizením ega mysli.. pak se nám může stát že vidíme (JÁ) sebe (svou mysl ego) jak spíme a sníme a ještě dokážeme v tom snícím stavu rozpustit sen nebo ovlivnit jeho děj..
jakmile síla vnitřní pozornosti dosáhne siného stavu mizí nám pojmy a přechody mezi bytím být vzůru a stavem spánkem.nejsme schopni pojmenovat a najít ten moment kdy sme usnuli a kdy ty stavy přešli jeden v druhý.. pak ani ráno nevíme jestli sme vůbce spali protože sme měli dojem že jsme pořád celou noc vzhůru a přitom sme odpočinutí a ještě se nám zdál nějaký sen, ve všem tom sme ale byli silně přítomni vnitřní pozorností JÁ.

pokud tělo a mysl usínají je zde stále prožívající (ego mysl) a prožívané (spánek snění bdění), pokud ale síla vnitřního JÁ v nitřní pozornosti nabývá na síle mizí tyto stavy snění a bdění a mizí i ten kdo tyto stavy prožívá.. je to jednoduše proto, že prožívající a prožívané jsou stavy ega mysli..

pokud máme natolik silnou vnitřní pozornost JÁ, můžeme vidět sebe (ego mysl tělo) jak se ráno probouzí.. také lze docílit stavu kdy JÁ je přítomno ve vnitřní pozornosti a vnímá tělo mysl před probuzením a jakoby by člověk vidí "bez očí" vše kolem sebe.. chci jen upozornit že orgány očí jsou okna přes které se díváme. dívá se přes ně božské JÁ vnitřní pozornost.. proto vnímáme před probuzením vše okolo ikdyž tělo spí..

cvičit vnitřní sílu poroznosti lze různými meditacemi ale dá se na sobě pozorovat když meditujeme v bdělém stavu tak mysl má tendeci se vracet do srdce a člověk začátečník u meditace usíná.. je to proto že mysl je takto naučená.. takže před spaním se dá trénovat meditace a mysl nechat usnout ale být stále přítom v přítomném okamžiku vnitřní pozornosti.. pak se nám stane že JÁ vnímá tělo a mysl jak usne..

[Návštěvník]

Co je spánek a recept na spaní
https://www.em.muni.cz/vite/3814-co-se-deje-kdyz-spite

[Návštěvník]

Tibetská škola buddhismu nazvaná dzogčhen rozvinula systém duchovní praxe jógy snu, která je jednou z cest vedoucí k osvobození. Vychází z předpokladu, že substance veškeré existence, všech jevů, procesů a jednotlivců je neoddělitelnost prázdnoty a jasnosti – totalita, v tibetština nazývaná künži, kterou si jedinec může uvědomit v podobě tzv. rigpy –uvědomění pravdy. Dokud si jedinec neuvědomí pravou povahu skutečnosti a mylně se domnívá, že věci nebo on sám je nezávislá existence oddělená od podstaty bytí, zmítá se – rozlišujíc subjekt a objekt – v nevědomosti duální mysli, které s sebou přináší lpění a odpor, a tedy utrpení. Tento stav se nazývá sansára.



Veškerá zkušenost, tedy i spánek a sny, je iluzorní a vychází z nevědomosti, neboť neobsahuje inherentní, nezávislou podstatu v sobě samé.„Podstatou všech bytostí je tedy prázdnota, což znamená, že věcí nemají svou samostatnou, skutečnou existenci. A pokud je za skutečné považujeme, je to jenom konceptuální uchopení – dočasné a pomíjivé. Jakmile se podmínky, které určitou existenci podpořily, změní, vytvoří se nové podmínky a změní se i tato existence. Jestliže zapálíme strom, vznikne oheň, popel a nakonec po něm nezbude ani stopa. Kam se strom poděl? Podmíněny, konceptuálně vytvořeny, proměnlivý a pomíjivý je i náš subjektivní pocit o existenci našeho já.“

Z hlediska tibetského buddhismu se rozlišují tři druhy spánku: nevědomy spánek, sansáricky spánek a spánek čirého světla. Nevědomý, neboli hluboký spánek připomíná hlubokou temnotu a zažíváme jej jako vyprázdněnost bez sebeuvědomění nebo vědomí – zkrátka zmizíme. Sansáricky spánek je také nazýván velký klam a je to spánek, při němž se zdají sny. Wangyal přirovnává tento spánek k velkému městu, kde se dějí nejrůznější věci: „Lidé se tam objímají, hádají, povídají si a vzájemně se opouštějí. Jsou tam lidé hladoví i zámožní, obchodníci i zloději, jsou tam krásná místa, chudinské čtvrti i místa, která vzbuzují hrůzu. V každém městě lze najít projevy všech šesti říší, a sansárický spánek je městem snů, neomezenou říší mentální aktivity, která se rodí z karmických stop našich minulých činů. Na rozdíl od nevědomého spánku, při němž hrubá pohyblivá mysl zaniká, vyžaduje sansárický spánek účast hrubé mysli a negativních emocí. Zatímco příčinou nevědomého spánku je tělo, prvotní příčinou snu je emocionální aktivita.“ Spánek čirého světla nastává tehdy, jestliže jsme překonali nevědomost a dokážeme spočívat v bdělém uvědomění rigpy. V takovém případě tělo spí, ale vědomí se neztrácí v temnotě ani ve snech.

https://viziebosorky.wordpress.com/2013 ... pce-sneni/

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[medvídek Pú]

Za nás medvědy rozhodně doporučuji zimní spánek,

chce to mít ovšem zateplený brloh a dostatečnou zásobu medu to kdyby vás honila mlsná...

Železo, které je obsažené v medu, zlepšuje krvetvorbu. Mezi méně známé účinky medu patří také snižování krevního tlaku, regulace cholesterolu v krvi a hojení menších popálenin. Díky svým regeneračním a zklidňujícím účinkům se používá také v kosmetickém průmyslu.

[medvídek Pú]

Spánek čirého světla nastává tehdy, jestliže jsme překonali nevědomost a dokážeme spočívat v bdělém uvědomění rigpy. V takovém případě tělo spí, ale vědomí se neztrácí v temnotě ani ve snech.

Tak už konečně Jano víš, jak vypadá bdělý spánek, škoda že jen nic nevíš o tom světle,

i když,

jak tě znám zanedlouho nás o tom začneš poučovat....

[Jana]

Spánek čirého světla nastává tehdy, jestliže jsme překonali nevědomost a dokážeme spočívat v bdělém uvědomění rigpy. V takovém případě tělo spí, ale vědomí se neztrácí v temnotě ani ve snech.

Tak už konečně Jano víš, jak vypadá bdělý spánek, škoda že jen nic nevíš o tom světle,

i když,

jak tě znám zanedlouho nás o tom začneš poučovat....

Dity brebto, jak to víš? Vždyť víš přeci, že nic nevím. Tohle bys už mohl vědět.

[Jana]

To, že víme, že nic nevíme, už přeci víme, ne? A dotaženo do dokonalosti ani nevíme, že to víme.

Podobně jako v nejsladším hlubokém spánku beze snů.

[Jana]

a ty jsi v tom svém docela dobrá...

Ano, děkuji, Ty taky.

[Návštěvník]

Naše osobní ego je přítomno i ve stavu snu, proto je v tomto stavu přítomna také radost a zármutek. Jeho nepřítomnost v hlubokém spánku přináší konejšivý klid a odstraňuje z mysli úzkost. Uvolnění od napětí, které nastává následkem nepřítomnosti ega, dovoluje životní Síle, aby prostoupila každou buňku a tím odstranila vyčerpanost z fyzického těla. Hluboký spánek je cennou protiváhou k aktivitě ega, které se takto ocitá bez objektu pro své vědomí, nebo těla pro svou činnost, a navrací se ke svému zdroji. Pak vládne pravé „Já“. V okamžicích které následují po probuzení z bezesného a nerušeného spánku, se cítíme svěže, odpočatě a klidně. Tyto okamžiky však dlouho netrvají, protože se rychle ponoříme do událostí a starostí nového dne. Existuje hluboká úroveň meditace, ve které zažíváme stejnou zkušenost jako v bezesném spánku, ale podržujeme si své vědomí. Tato úroveň může být popsána jako stav zevšeobecněného bytí, protože zde není přítomno ego se svými myšlenkami, emocemi a touhami.

Kdybychom neupadali do nevědomí, které představuje hluboký spánek, přemíra vzpomínek by ochromila všechny možnosti aktivního života a byla by oslabena naše pozornost. Pokud by mechanismus myšlení nebyl pravidelně uváděn do odpočinku, byli bychom zavaleni nesčetnými nežádoucími myšlenkami a i to nejjednodušší soustředění by bylo obtížné. Vstupem do hlubokého spánku se vracíme do bezesného světa, který absorbuje a dočasně přerušuje naši existenci. Během hlubokého spánku je poznávací schopnost včetně vědomí zahalena nevědomostí. V hlubokém spánku vědomí pokračuje, jinak bychom si nemohli uvědomit, že jsme hluboce a klidně spali. U běžného člověka ve spánku není návrat k Nadjá úplný, proto se probouzí druhý den do duchovní nevědomosti. Pouze mudrc vnáší do spánku vědomí, které má v bdělosti i když ho může ztlumit na pouhou jiskřičku.
Paul Bruton
https://www.paulbrunton.cz/show-free.htm?fid=107

[Návštěvník]

Začněte si uvědomovat, že v hlubokém spánku není žádné „já“. Co se stalo s „já“, když jste byli v hlubokém spánku? Tehdy není nikoho, kdo by mohl prohlásit: „já spím“. Kam se ztratilo? Ale když se probudíte, říkáte: „spal jsem“. Odkud najednou přišlo toto „já“?

Když se ráno pozorujete při probuzení, zjistíte, že „já“ vychází z vaší hrudi a směřuje do vašeho mozku. Tehdy se ztotožňujete s tělem a myslí. Pak vstoupí do existence svět. Vy pak říkáte: „vidím svět, já jsem tělo a mysl“. Když jdete večer spát, tak než usnete, můžete zjistit, že „já“ slábne a slábne. Ztrácí svou sílu, protože se vrací k Srdci, ze kterého vyšlo. Pak spíte.

Co by se však stalo, kdybyste u toho neusnuli? Co by se pak stalo? Byli byste čirým Vědomím. Byli byste jako školní tabule, na které vznikají a vystupují obrázky. Tabule se nikdy nemění, obrázky se mění. Pokud dovolíte, aby já myšlenka klesla do hrudi, do duchovního centra, pak se probudíte do Skutečnosti. Pak budete osvobození. To je pravé probuzení.

Robert Adams
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/neni_utrpeni.htm

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Rozhovor o vnímání srdce a stavu spánku

Otázka: Jak víte, že máte srdce? Jak víte, že srdce bije?

Papaji: Cítím jeho tep. Slyším, jak bije.

Otázka: Když vnímáte tlukot srdce, kdo je tím, kdo ho cítí?

Papaji: Já. Jsem to já.

Otázka: Pokud jste tím, kdo cítí tlukot srdce, kdo je pak tím, kdo to celé pozoruje? Pozorovatel tepu srdce nemůže být tím tepem samotným. Když spíte, pozorujete tlukot srdce?

Papaji: Ne, nepozoruji.

Otázka: A přesto srdce bije, i když spíte. Kdo ho tedy v tu chvíli pozoruje?

Papaji: Nikdo. Když spím, nikdo ho nepozoruje.

Otázka: A přesto jste spali. Řekli jste ráno: „Spal jsem.“ Co jste tedy vnímali během spánku? Byli jste si vědomi nepřítomnosti všeho, včetně tlukotu srdce?

Papaji: Ano, byl jsem si vědom, že tam nic nebylo. Ani tlukot srdce, ani svět, ani žádní lidé.

Otázka: Kdo byl tím vědomím, které zaznamenalo tuto nepřítomnost? Když se probudíte, říkáte: „Spal jsem dobře.“ Jak to víte? Co si pamatujete?

Papaji: Pamatuji si pocit hlubokého klidu, prázdnoty. Byla to absence všeho.

Otázka: Přesně tak. Tento stav, kdy nebylo nic - žádné věci, žádné myšlenky, žádné osoby - a přesto tam bylo vědomí, to je důležité si uvědomit. V tom klidu nebyl žádný rozruch, žádné utrpení. Ale nyní, když jste vzhůru, vás trápí věci, lidé nebo myšlenky. Proč?

Papaji: Protože tyto věci mě rozčilují nebo zraňují.

Otázka: A právě tyto věci, lidé a myšlenky nebyly přítomny ve spánku. Přesto jste byli vědomí, i když si to neuvědomujete. Vědomí samo o sobě není narušováno věcmi ani myšlenkami. Tento klid, který jste zažili ve spánku, je stále tady, i nyní, když jste vzhůru.

Papaji: Zkuste na jednu vteřinu zůstat zcela v klidu, bez myšlenek a pozorujte. Vracíte se zpět do toho stavu vědomí, který jste měli během hlubokého spánku. Tento klid je tu stále, je vaším základem. Když se na něj napojíte, nikdy nebudete rozrušeni.

[Návštěvník]

Dopisy z Ramanášramu - 88 - Spánek a skutečný stav

Kdosi dnes ráno podal Bhagavánovi útržek papíru s napsanou otázkou. Smysl dotazu byl následující: „Co se stane s tímto světem, když spíme? V jakém stavu se nachází džňánin, když spí?“

Bhagaván s překvapením odpověděl: „Ale podívejme! Tohle vás zajímá? Chcete vědět, co se stane s vaším tělem a v jakém stavu jste, když spíte?

Během spánku zapomenete, že je tu tělo. Že je tady, že leží na matraci a že spí. Vy se zatím kdesi potulujete a něco děláte. Že tu jste, si uvědomíte, až když se vzbudíte. Vy však stále existuje. Existujete během spánku stejně, jako když bdíte. Když spíte, vaše tělo žije bez jakékoli aktivity. Je netečné. Proto během stavu spánku nejste tělem. K čemu jste tedy během spánku připoután? Musí existovat něco, co je oporou usnutí a probuzení. Lehnete si s tím, že chcete usnout. Ale začnete snít. Pak spíte (spánkem beze snů) se slastným vědomím ničeho. Je to nesmírně blažený spánek. Tedy připouštíte, že jste v tomto stavu (spánku beze snů) existovali. A přesto říkáte, že si v něm nejste ničeho vědom. Říkáte, že nevíte, co je skutečné. Co je však neskutečné a prchavé, o tom prohlašujete, že to poznáváte. Vpravdě však poznáváte to, co je skutečné. Všechny ty prchavé záležitosti – nechte je přijít a odejít – nebudou se vás dotýkat. Sebe neznáte, ale ptáte se, jak je to se světem? Co zažívá džňánin, když spí? Jestliže nejdříve poznáte, co se stalo s vámi, záležitost světa se vyjasní sama od sebe.

Ptáte se, jak je to s džňániny. Za jakýchkoli okolností a v každém stavu jsou stále stejní, protože znají skutečnost, pravdu. Během dne, když jí, chodí a po celý zbytek dne jsou džňáninové činní jen pro druhé. Sami pro sebe nic nečiní. Už jsem vám mnohokrát vyprávěl, že tak jako existují lidé, jejichž profesí je truchlit za peníze, tak i džňáninové jsou s odpoutaností činní pro druhé, aniž by tím byli ovlivněni.“

Do promluvy se vmísil další stoupenec a zeptal se: „Svámí, říkáte, že skutečný stav musí být poznán a k jeho uvědomění, že je nutná meditace. Co je meditace?“

„Meditace je brahman,“ odpověděl Bhagaván. Pak pokračoval: „Říká se, že abychom zlikvidovali zlo, stvořené myslí, musíme si osvojit určitou ništa (duchovní praxi) a na jejím základě pak meditovat. Když tak činíte, ono zlo se rozplyne. A po jeho rozplynutí se meditace samo od sebe ustálí jakožto brahman. Tapas označuje to samé. Když se ptáte, jak se zbavit všech vásán, řekne se vám: ‚Provádějte tapas.‘ Jaká je však odměna za tapas? Tvrdíte se, že tapas sám je odměnou. Tapas znamená svarúpu (uvědomění Já). To, co je skutečné, je svarúpa, je to átman, svrchované bytí, je to brahman. Je to vše. Samozřejmě že omezen jazykem musíte říci ‚Dělám meditaci‘, ale pochyby nevyvstanou, když poznáte, co je to, co skutečně medituje.“



Stejná myšlenka je vyjádřena v Bhagavánově Upadéša Sáram, verš 30: „Skvostným tapasem je uvědomění toho, co zbyde, když zmizí veškerá stopa po já. Tak pěje Ramana.“

https://www.ramana-maharisi.cz/article/ ... tecny-stav

[Návštěvník]

Bhagaván Šrí Ramana Mahariši
Kdo jsem já?

Když jsme si zdánlivě vědomi odlišností, jak je tomu ve stavu bdění a snění, zakoušíme směs
relativního štěstí a neštěstí. Ale když si neuvědomujeme nic jiného než sebe sama, jak je tomu ve
spánku beze snů, tehdy zažíváme absolutní, naprosté štěstí. Jelikož ve spánku zažíváme absolutní
nedvojnost či nerozlišenost, znamená to – protože ve spánku neznáme nic jiného než 'Já jsem' – že
to, co ve spánku zakoušíme, musí být naše pravé Já. Poněvadž víme, že ve spánku existujeme, naše
pravé Já je jak naše bytí, tak naše vědomí našeho bytí. A vzhledem k tomu, že víme, že jsme ve
spánku šťastni, naše pravé Já je také štěstím – štěstím vědomého bytí a ničeho jiného než našeho
vlastního bytí, 'Já jsem'.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... m_ja_2.pdf

[Návštěvník]

Učení Šrí Ramana Mahárišiho je ojedinělé hodnoty, neboť je samostatným potvrzením pravdy advaity. Ramana Maháriši neformuloval svou teorii až poté, co prostudoval védántu, ale znovuobjevil cestu a její cíl, když sám získal plnou zkušenost při jediném krátkém činu sebezkoumání. Když mu byly později předčítány védántické texty, poznal, že ony hovoří stejnou řečí, kterou znal, a teprve tehdy poznal řeč advaity.

Středem jeho nauky je, že cesta sebezkoumání je přímou cestou k seberealizaci. Pocit „já“ je přirozený a společným všem. Ale jen málokdo přichází k tomu, že zkoumá skutečnou přirozenost svého „já“ Bereme „já“ jako samozřejmost a používáme fráze jako „já jsem přišel“, „já to udělal“, nebo „já byl“. Co je to já? Kdo jsem já? Je zřejmé, že tělo nemůže být „já“, neboť neexistovalo před narozením a nepřežije smrt. Při bdění si tělo uvědomujeme, v hlubokém spánku však odpadá vědomí těla. Z tohoto střídavého uvědomování si těla vyplývá, že nemůžeme být tělem. Horší však je, máme-li zato, že mysl-ego je „já“. Mysl má původ v nevědomosti a je pouze navalena na naše pravé Já. Mysl-ego je tím, co běžně vyráží řečištěm smyslů a vrhá se na vnější objekty a zmocňuje se jich, aby je užívala. Když má však zkoumat přirozenost sebe sama, je nutné mysl přimět, aby se obrátila dovnitř do nitra. Zkoumání je jedinou metodou, která ji k tomu přivádí, a která ukončuje veškerou bídu a umožňuje svrchovaný mír. Ať řekneme cokoli dalšího, toto je jádrem pravdy.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... vicara.htm