Otázka: Jak víte, že máte srdce? Jak víte, že srdce bije?
Papaji: Cítím jeho tep. Slyším, jak bije.
Otázka: Když vnímáte tlukot srdce, kdo je tím, kdo ho cítí?
Papaji: Já. Jsem to já.
Otázka: Pokud jste tím, kdo cítí tlukot srdce, kdo je pak tím, kdo to celé pozoruje? Pozorovatel tepu srdce nemůže být tím tepem samotným. Když spíte, pozorujete tlukot srdce?
Papaji: Ne, nepozoruji.
Otázka: A přesto srdce bije, i když spíte. Kdo ho tedy v tu chvíli pozoruje?
Papaji: Nikdo. Když spím, nikdo ho nepozoruje.
Otázka: A přesto jste spali. Řekli jste ráno: „Spal jsem.“ Co jste tedy vnímali během spánku? Byli jste si vědomi nepřítomnosti všeho, včetně tlukotu srdce?
Papaji: Ano, byl jsem si vědom, že tam nic nebylo. Ani tlukot srdce, ani svět, ani žádní lidé.
Otázka: Kdo byl tím vědomím, které zaznamenalo tuto nepřítomnost? Když se probudíte, říkáte: „Spal jsem dobře.“ Jak to víte? Co si pamatujete?
Papaji: Pamatuji si pocit hlubokého klidu, prázdnoty. Byla to absence všeho.
Otázka: Přesně tak. Tento stav, kdy nebylo nic - žádné věci, žádné myšlenky, žádné osoby - a přesto tam bylo vědomí, to je důležité si uvědomit. V tom klidu nebyl žádný rozruch, žádné utrpení. Ale nyní, když jste vzhůru, vás trápí věci, lidé nebo myšlenky. Proč?
Papaji: Protože tyto věci mě rozčilují nebo zraňují.
Otázka: A právě tyto věci, lidé a myšlenky nebyly přítomny ve spánku. Přesto jste byli vědomí, i když si to neuvědomujete. Vědomí samo o sobě není narušováno věcmi ani myšlenkami. Tento klid, který jste zažili ve spánku, je stále tady, i nyní, když jste vzhůru.
Papaji: Zkuste na jednu vteřinu zůstat zcela v klidu, bez myšlenek a pozorujte. Vracíte se zpět do toho stavu vědomí, který jste měli během hlubokého spánku. Tento klid je tu stále, je vaším základem. Když se na něj napojíte, nikdy nebudete rozrušeni.