Lehkost bytí

[Návštěvník]

"Mějte tendenci všechno pustit, udržujte pozornost pouze v přirozenosti, že existujete a že jste tady. Udělejte vědomou volbu nezapojovat se nebo být vtažen do proudu své mysli. Jen si to uvědomujte, nebojujte s tím, ale zůstaňte prázdní, vědomě."

[Návštěvník]

Být pohlcen samotným bytím

'Zeptejte se sami sebe: "Jaký je skutečný motiv všeho, co dělám, na co myslím, co chci?". Uvidíte, že vaše skutečné přání je být bez přání. Vaší skutečnou touhou je klid. Ve všech různých situacích svého života neustále usilujete o spokojenost. Stále přehlížíte, že vytoužený objekt nikdy nedodrží svůj slib.' - Jean Klein



Přišel jsem si vás poslechnout poprvé, můžete mi říct něco o své životní filozofii?

Začněme tím, že se nejdříve podíváme na to, proč jste sem dnes přišel. Když budete hledat důvod, možná v sobě objevíte pocit vnitřního nedostatku, jakýsi hlad, který jste sem přišel zkusit ukojit.

Než ale budeme pokračovat, uvědomme si, že ve skutečnosti není čeho dosáhnout. Ve chvíli, kdy jste o tom zcela přesvědčeni, nastává zastavení.

Veškerá energie dříve vynaložená k nějakému cíli se vrací ke svému zdroji a vy se vracíte zpět do své přítomnosti. Zpočátku to může být přítomnost namířená k něčemu, protože v povaze očí je vidět a uší slyšet. Když se však vidění a slyšení oprostí od motivu, cíle a záměru, nepatří již pouze očím a uším. Nezaujatá pozornost je vícerozměrná: celé tělo slyší a vy můžete cítit, i když ne smyslově, že se slyšení a vidění objevuje ve vás, ve vaší celistvé přítomnosti. Nakonec se i slyšení a vidění rozpustí v této přítomnosti a vy s ní splynete v jedno.

Nakonec již neexistuje subjekt, který vidí, ani objekt, který je viděn. Existuje pouze jednota.

To je to, co vám přicházím sdělit. Ztotožnění se s touto přítomností, s touto celistvostí, s touto plností, to je meditace, ale není zde žádný prostředník ani objekt, na který by se meditovalo. To není filozofie - to je vaše skutečná přirozenost.

Intelektuální pochopení se tomuto nevyrovná?

Ne, protože nikdy nemůžeme vědět, kdo skutečně jsme stejným způsobem, jakým poznáváme jiné věci, protože my jsme poznáváním samotným. Musíme tedy přistoupit k bytí. Cokoli jiného je pouze koncept.

Ale můžeme mít záblesk, který se dotkne jistoty, na kterou pak nemůžeme zapomenout. A pak se k tomu snažíme neustále vracet.

Připadá mi obtížné pochopit myšlenku, že "máme záblesk TOHO", a přesto se vracíme ke svému obvyklému způsobu života. Jak by to mohlo být opravdu TO? Zdá se mi, že je to stále ještě zkušenost svázaná časem a pojmy.

Zážitek patří někomu, nějakému "já". Je chápán ve vztahu k minulosti, k paměti, k tomu, co už známe. Stále má subjekt, prožívajícího, a objekt, něco prožívaného. Ale to, co jsme v podstatě my, nemůže být nikdy zakoušeno, nemůže nikdy existovat ve vztahu subjekt-objekt, takže musíme opustit veškerou touhu po zkušenosti.

Co tedy znamená lépe poznat sám sebe? Znamená to, že se stanete více obeznámeni s tím, co nejste. Nejste svým tělem, smysly, emocemi a myslí.

To je směr diametrálně odlišný od snahy snažit se poznání získat. Musí k vám přijít samo. Musíte naslouchat svému tělu, smyslům a mysli, což je naslouchání, které vyžaduje opustit vše, o čem si myslíte, že víte, všechna podmínění, všechny vzorce. Když v tomto naslouchání setrváte, vynoří se vjemy z toho, co by psychologie nazvala podvědomím a nadvědomím.

Nepřikládejte však těmto vjemům velkou pozornost, protože důraz na vnímaný obsah vás udržuje ve vztahu subjekt-objekt. Nejprve pozornost zaměřujte na vnímajícího a později zjistíte, že do popředí vystoupí samotné naslouchání, až nakonec v tomto naslouchání rozpoznáte sami sebe.

Naslouchání je pozadím všeho, co se objevuje. Je to klid. Vaše tělo, smysly, mysl a všechny stavy přicházejí a odcházejí, ale vy jste touto bezčasou přítomností.

Myšlenka, že existuje něco, čeho lze dosáhnout, je hluboce zakořeněná, a tak stále žijeme v procesu stávání se a vrháme energii do toho, abychom si něco vzali nebo udrželi. Naslouchání bez motivů však prohlubuje přesvědčení, že ve skutečnosti není co získat ani ztratit, a z mysli odpadá podmiňování, ustupuje rozrušení a nastává klid.

Jste pak jako rybář, který neovládá ani ryby, ani vodu. Pouze se dívá. A dojde k pocitu, že vše je obsaženo v tomto dívání, v tomto tichu - mimo něj není nic. V tuto chvíli stojíte na prahu svého skutečného bytí, ale žádná vůle vás přes něj nemůže přenést. Jste pohlceni samotným bytím.

*
Přeloženo z knihy Eas of Being od Jeana Kleina.

[Návštěvník]

Rupert říká: "Během meditace jste měli zkušenost návratu k Bytí a mohli jste vidět svět průhledný pro jeho realitu. Jak se vaše myšlenky a vnímání postupně rozplynuly, Bytí bylo zbaveno svých omezení a ztratili jste veškerý smysl pro prostor, čas, svět a objekty. Cítili jste pocit expanze a nekonečnosti, ale pak i to zmizelo - nekonečnost je jen způsobem mysli, jak reprezentovat skutečnost, že bytí již není obsaženo v těle - Bytí nemá rozměry.

Pak, jak se myšlenka a vnímání pomalu vrátilo, vrátil se pocit expanze. A jak se pojmy a formy začaly více zhmotňovat, svět se vám znovu jevil jako hmotný a vy jste se cítili znovu uvězněni ve svém těle. Bytí se zdálo, že se opět stává omezeným. Jako dospělí ztrácíme spojení s bytím a máme pocit, že Bytí již neproniká do světa a nejeví se jako jeho součást.. Ale během meditace jste prožili Bytí jako zkušenost."

[Návštěvník]

Lehkost bytí

[Návštěvník]

Nekonečné bytí je nejintimnější zkušenost každého

Co má Rupert na mysli, když mluví o nekonečném bytí nebo nekonečném vědomí? A jak to souvisí s konečným já?

Rupert říká: ‚Když mluvím o nekonečném bytí, nemluvím o nějaké abstraktní, metafyzické nebo filozofické myšlence. Mluvím jen o jednoduché, obyčejné, intimní bytosti, kterou v podstatě každý z nás je, a kterou každý dobře zažije. Ta nekonečná bytost se ve skutečnosti nikdy nestane konečnou. Zdá se, že se stává konečným, když se obléká do lidské zkušenosti a mísí se s myšlenkami a pocity.

„To, co zde děláme, nemá nic společného s přeměnou konečného bytí nebo já, kterým se zdáme být, na nekonečné já nebo bytost, kterou bychom se mohli stát. Jde jen o to rozpoznat nekonečnou bytost, kterou věčně jsme.“

0:00 Nekonečné bytí
0:46 Zkušenost „Já jsem“
2:43 Slovy nelze popsat bytí
4:05 Nekonečno se nikdy nestane konečným
5:25 Rozpoznání svého nekonečného Já

[Pedriito]

Nic proti těmhle tezím vycházejícím z véd, upanišad, atp. Jen, že to tenkrát náleželo, co do počtů chápajících, do nauk skrytých před davy, nebo spíš ony samy tomu byly tou krytkou... A v moderní době multimédií to jaksi horliví objevitelé a prezentátoři po svém rozprskli do etéru. Nejspíš měli a maj za to, že už stačí většině jen podrbat to ego, a všem se v mysli rozsvítí ... Holt to tak asi musí být, neb pokrok. Civilizace má překvapivě i přes něj na kahánku. To přece neva, však podstata je věčná a blažená... Nu což.

[Návštěvník]

Nejspíš měli a maj za to, že už stačí většině jen podrbat to ego, a všem se v mysli rozsvítí ...

Ta lokalizace by neměla být v mysli, pak by nebylo co drbat a bylo by rozsvíceno.

Holt to tak asi musí být, neb pokrok. Civilizace má překvapivě i přes něj na kahánku. To přece neva, však podstata je věčná a blažená... Nu což.

Když jsi věčný a blažený, tak to neva, ale když jsi civilizace, která má na kahánku, tak to va.

[Pedriito]

Nejspíš měli a maj za to, že už stačí většině jen podrbat to ego, a všem se v mysli rozsvítí ...

Ta lokalizace by neměla být v mysli, pak by nebylo co drbat a bylo by rozsvíceno.

Holt to tak asi musí být, neb pokrok. Civilizace má překvapivě i přes něj na kahánku. To přece neva, však podstata je věčná a blažená... Nu což.

Když jsi věčný a blažený, tak to neva, ale když jsi civilizace, která má na kahánku, tak to va.

Jedna loď. Jsou tací, najede-li na útes, scháněj se po únikových člunech, hlavně že oni vyváznou. Co oči nevidí, to srdce nebolí. To je vesta novodobé advaity. To je přesně to, co ona není.

[Pedriito]

Nejde o to že máš ego, každá osobnost ho má, i Mistr, Buddha v těle, má velmi malé a jemné ego, jde o to, zda se ho dokàžeš, jako jeho "majitel" vzdát. Ale ne potlačováním, to nefunguje. Nýbrž odevzdáním. Tehdy mu není slouženo, a splnilo svůj účel.

[Pedriito]

Neboť ego není jen vzdor a hněv a strach a vír myšlenek .. jsou to i pocity a emoce... Od nejjemňejších až po nejhrubší, co stylizujou tvou povahu, jak bylo naučeno. A je velmi úzce navázáno na tvý podvědomí, čili paměť dávno překrytou novými a novými vjemy. Podhoubí, prastaré zážitky, co spolu interaktují a kvasí nevědomě, dávné křivdy i pyšnosti... A tyhle kořínky ho furt nějak vyživují, a nedaj mu sklonit "hlavu"... Proto meditační praxe . Co se stane, když bez ní se dá osobnost na duchovno?

[Pedriito]

Na ego platí humor, to zaponíná na svou vážnost. Uchechtat ho. Ale někdy hraje brouka. Tak třeba dojemná scéna, nad kterou třou oči i tvrďáci na Pankráci... Když ani to, tak holt ring. Boule bude jen jedna. Pak mu třeba bodne nějaká ukolíbavka, např. "Máš má ovečko dávno spát, .. "

[Jana]

Jedna loď. Jsou tací, najede-li na útes, scháněj se po únikových člunech, hlavně že oni vyváznou. Co oči nevidí, to srdce nebolí. To je vesta novodobé advaity. To je přesně to, co ona není.

V letadle při startu dostaneš informaci, že v případě nehody, nejdřív musíš zachránit sebe, abys byl schopen pomoci ostatním. Nejdřív musí nasadit kyslíkovou masku matka sama sobě a pak ji teprve může nasadit svým dětem.

Proto všichni Probuzení učí, že nejdřív musíš poznat sám sebe a pak teprve můžeš poznávat , kdo jsou ostatní, pak teprve můžeš šířit tohle poznání, které osvobozuje od veškerého utrpení.

Nejde o to že máš ego, každá osobnost ho má, i Mistr, Buddha v těle, má velmi malé a jemné ego, jde o to, zda se ho dokàžeš, jako jeho "majitel" vzdát. Ale ne potlačováním, to nefunguje. Nýbrž odevzdáním. Tehdy mu není slouženo, a splnilo svůj účel.

Ale dity, co je to ego?

Ego je myšlenka, že já jsem tělem, že jsem jiným tělem, než Ty, myšlenka na to, jak jiná těla umírají a trpí a jak kdo jako tělo s jinými těly netrpí si zaslouží ta nejhorší jména.

S poznáním, kdo jsi, kdo jsem, kdo jsme, s poznáním nejvyšší pravdy, kde by se vzala tahle nevědomost?

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Proto tenhle odkaz Eduarda Tomáše je možné vidět jako záchranný kruh, který hází Tobě a všem Tvým milovaným ze své nesmrtelnosti. Můžeš v tom vidět všechno možné, pokud tahle myšlenka uvízne jen ve Tvé mysli. Ale pokud se dotkne srdce, dotkne se Tvého srdce nejvyšší pravda, kterou je láska.

Ta Tě zve do světa Probuzených, do světa, kde si nemyslíme, že jsme těly, rozmanitými tvary, na základě kterých si dáváme různá jména, podle toho, co si myslíme, že o těch tělech víme,

zve Tě do světa Probuzených, kde ticho v srdci dává poznání lásky, blaha, štěstí, krásy, toho nekonečného, věčného Bytí bez jakékoliv iluze a nevědomosti.

Neboť ego není jen vzdor a hněv a strach a vír myšlenek .. jsou to i pocity a emoce...

Ego je iluze oddělenosti od celku, ego je iluze, že každý z nás je oddělený tvar, ke kterému patří různá jména. S egem se žije ve světě pseudoosvícenců, idiotů, chcimírů, ve světě, kde se ta těla zabíjejí, válčí, ubližují si, sebestředně se předvádějí, nadávají si, myslí si o každém to nejhorší. Tenhle svět je plný utrpení.

Bez myšlenky, že jsme těmi rozmanitými těly, tady tenhle projev může klidně dál být, ale s poznáním nejvyšší pravdy je každá bytost stejnou nekonečnou věčnou Boží láskou, jako my sami. Ona řídí to, že ta těla, když mají hlad, se shání po potravě, když mají žízeň, tak se napijí. Svět s těly je jako snem, ve kterém se láme sat-čit-ánanda na spektrum pocitů a emocí, podobně jako se láme čiré bezbarví světlo na spektrum barev. Je to nádherná a zajímavá podívaná, ale s poznáním nejvyšší pravdy zmizel strach, že je tady někdo tím tělem, které zemře. Zmizel strach ze smrti, zmizel strach z čehokoliv.

Nejvyšší pravda stále dává poznání celku, s Bohem, který tím vším je, se absolutně nikdy nic neděje. Za všemi těmi barvami světa je stále stejné čiré světlo, za všemi těmi různými pocity a emocemi je stále stejné uvědomění míruplné blaženosti, lásky.

Od nejjemňejších až po nejhrubší, co stylizujou tvou povahu, jak bylo naučeno.

V nejvyšší pravdě nemáš žádnou jinou povahu, než Bytí, nemáš nic naučeného, Tvou přirozeností je láska, štěstí, blaho.

A je velmi úzce navázáno na tvý podvědomí, čili paměť dávno překrytou novými a novými vjemy. Podhoubí, prastaré zážitky, co spolu interaktují a kvasí nevědomě, dávné křivdy i pyšnosti...

Tohle všechno se ztrátou nevědomosti, že jsi tělem, které má tvar, jméno, minulost, které si mohlo něco prožít, zmizelo, jsi zcela od toho všeho osvobozen.

A tyhle kořínky ho furt nějak vyživují, a nedaj mu sklonit "hlavu"...

Se ztrátou nevědomosti, že jsme těmi těly, není co před čím sklánět. Jsi nekonečný, věčný, Boží

Proto meditační praxe . Co se stane, když bez ní se dá osobnost na duchovno?

Co se stane, když nejvyšší pravda zůstane bez myšlenky, že jsme tělem - osobností, které se na něco dává?

Na ego platí humor, to zapomíná na svou vážnost. Uchechtat ho. .. "

Ano, zapomenutí na to, že by se ta myšlenka, že jsme tělem, musela brát vážně.

[Návštěvník]

Ego je myšlenka, že

Ego rozhodně není myšlenka,

Ty jen kopírujes pitomosti druhých a pak si tady chceš hrát na osvícenou,

A přitom tvrdíš pitomosti opsaný od nějakýho Tomáše...

[Jana]

Ego je myšlenka, že

Ego rozhodně není myšlenka,

Ty jen kopírujes pitomosti druhých a pak si tady chceš hrát na osvícenou,

A přitom tvrdíš pitomosti opsaný od nějakýho Tomáše...

Co je ego jiného, než iluze oddělenosti?

Co je iluze oddělenosti jiného, než myšlenka, že jsi něco jiného, než to všechno, co JE ?

A co vůbec ta iluze je?

Není to nic skutečného, pravdivého.

[Návštěvník]

Ano, zapomenutí na to, že by se ta myšlenka, že jsme tělem, musela brát vážně.

Zapomenutí není uvolnění,

Smích je uvolnění, zapomenutí je potlačení...

[Jana]

Ano, zapomenutí na to, že by se ta myšlenka, že jsme tělem, musela brát vážně.

Zapomenutí není uvolnění,

Smích je uvolnění, zapomenutí je potlačení...

A když se z celého srdce směješ, neuvolnil ses od toho, co způsobovalo smutek a trauma? Nezapomněl jsi v té chvíli na všechno, co Tě trápilo?

[.Petra]

Ego je myšlenka, že

Ego rozhodně není myšlenka,

Podle E. Tomáše je ego paprsek Nadjá.

Původně je čistý a pak se na něj nabalí vasany.

[Pedriito]

K dozvědění se něco o egu, a souvislostí s ním spjaté, doporučuji, krom meditace, Carla Junga. Ta meditace je základ k pochopení popisu. Jinak popis zůstane trčet v hlavě coby popis a ego se ho chopí... A tak je to se vším.

Např;
https://wikisofia.cz/wiki/Carl_Gustav_Jung

Nebo;


PS. V různých duchovních naukách se ego popisuje různě, doporučuji podívat se na to z vícero úhlů, a netrvat na fixaci žádného z nich. Z toho jsou jen další pouta. Čili nestranné meditativní pozorování.

[.Petra]

Ego je myšlenka, že

Ego rozhodně není myšlenka,

Podle E. Tomáše je ego paprsek Nadjá.

Původně je čistý a pak se na něj nabalí vasany.

E. Tomáš: ...Cožpak má ego samostatnou a nezávislou existenci? Vrátí se jen tam, kam odjakživa patří, k Bohu, bez něhož by ani neexistovalo. Jeho zdánlivá samostatnost je největší omyl světa.

[.Petra]

PS. V různých duchovních naukách se ego popisuje různě

Nejlepší je popis, který odpovídá vlastní zkušenosti. Mé zkušenosti odpovídá popis E. Tomáše.

(Bez zkušenosti mne ani nenapadlo nějáké ego řešit. Proč řešit koncept, který jsem nepoužívala. )