Mysl

Mysl

Nový příspěvekod rafael » ned 13. črc 2014 20:54:28

doporučuje všem shlédnutí CELÉHO tohoto videa, je starší, ale je to vněm všechno polopaticky vysvětleno.. má i novější videa letošní, ale tohle jsem vybral jako velmi dobré pro všechny ke shlédnutí k pochopení

Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Prázdná mysl

Nový příspěvekod Jana » ned 21. čer 2015 11:29:59

Prázdná mysl

Mistře, když má člověk prázdnou mysl, co má pak dělat?"
Džóšu: "Zahoď to !"
"Když tam ale nic není, jak to mám zahodit?"
"Pak ti nezbývá, než pokračovat."

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9056
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Prázdná mysl

Nový příspěvekod Jana » ned 21. čer 2015 11:36:07

Bez hranic a středu

MYSL NENÍ VĚC A NEMÁ ŽÁDNÝ TVAR, zvuk, chuť, vůni ani strukturu. Mysl je prázdná. Prostor je také prázdný. Ať se v něm pohybujete kamkoliv chcete, nenajdete žádné hranice, žádný okraj. I kdybyste cestovali jedním směrem sto miliard let, nedosáhli byste konce prostoru. Stejně tak i v jiných směrech. Můžete navždy cestovat a nikdy nedosáhnete jeho konce.

Jak může něco, co je nekonečné, mít střed? Nemůže. Říkáme proto, že prostor nemá hranice ani střed. Buddha použil prostor jako příměr k mysli. Řekl, že mysl je prázdná jako prostor. Stejně jako prostor nemá žádné hranice v žádném směru, nemá střed ani okraj. A kdekoliv je prostor, je také mysl. Kdekoliv v prostoru, všude jsou bytosti. A kde jsou bytosti, jsou také rušivé emoce a tvoří se karma. A kdekoliv jsou rušivé emoce a karma, je také buddhovská podstata. Probuzená mysl všech buddhů je vše‑pronikající.

Jako lidé přemýšlíme, pamatujeme si a plánujeme - pozornost jde k objektu a ulpí na něm. Tomuto mentálnímu pohybu říkáme myšlení, nebo koncepční mysl. Tibetština má mnoho různých slov pro toto diskursivní vědomí, které si není vědomo své vlastní podstaty. Tato ignorantská mysl se chápe objektů, dělá si o nich koncepty a zaplétá se do toho, co sama vytvořila. To je podstatou samsáry a trvá to tak od časů bez počátku až do dneška.

Zaujetí koncepty je jen uměle vytvořené, není to přirozený stav. Je založeno na subjektu a objektu, pozorovateli a pozorovaném. Tato dualistická struktura spolu s rušivými emocemi a karmou, kterou to tvoří, je silou, jež nás vede od jedné samsárické zkušenosti k další. Přesto je zde stále nějaká základní přirozenost, nevytvořená vůbec z ničeho. Je zcela nevykonstruovaná a prázdná, současně je ale bdělá a má poznávací schopnost. Tato nerozdílná jednota prázdnoty a bdělé pozornosti je naším původním základem, který jsme nikdy neztratili.

Co jsme ztratili je poznání, že náš přirozený stav je nerozdílnou jednotou prázdnoty a pozornosti. Ztratili jsme to, protože naše mysl hledá vždycky někde jinde. Neuvědomujeme si svoji skutečnou pozornost a místo toho hledáme všude jinde, mimo nás. A děláme to tak pořád. Šántidéva říká: „Dokud neznáte tajný klíč, ať děláte cokoliv, stále se budete míjet." Tajným klíčem mysli je, že její podstatou je samo‑existující vrozená bdělost. Abychom ten klíč rozpoznali, potřebujeme instrukci, ve které nám mistr ukáže a řekne: „Podstatou vaší mysli je buddhovská mysl sama o sobě." Teď jsme jako přihlouplý člověk, který naříká: „Ztratil jsem sebe. Kde jsem?" Ta instrukce je jako když mu řeknete: „Jsi tady." To je metafora k tajnému klíči.

Kdyby nebylo Buddhovo učení, byly by všechny bytosti zcela ztracené, protože potřebují, aby jim někdo ukázal jejich základ, stále přítomný, nikdy ale nerozpoznaný. To je smysl instrukce, doslova „instrukce, která vám tváří v tvář ukáže vaší vlastní podstatu." Ta instrukce má působivá jména jako mahámudra, madjámika (střední cesta), nebo dzogčen. Všechna tato učení ukazují tu samou základní podstatu. Jsou naprostým opakem koncepčního myšlení, které staví na objektu a subjektu - dualistického rámce mysli, která si není vědoma své vlastní podstaty.

Nemusí to tak ale být. Můžeme poznat svoji podstatu uplatněním instrukcí mahámudry, madjámiky, nebo dzogčenu. I když jsme v podstatě vrozeně osvícení, neuvědomujeme si to. Potřebujeme být proto znovu‑osvícení. Nejprve to musíme pochopit, pak se v tom cvičit a dosáhnout stability. Jako znovu‑osvícení už nemusíme bloudit samsárou.

Buddhovská podstata je totožná s tělem, řečí, myslí, vlastnostmi a činy všech buddhů. Její neměnnost nazýváme vadžra tělo, neumlčitelnost vadžra řečí a nezatemněnost vadžra myslí. Nerozdílnou jednotu těchto tří nazýváme buddhovskou podstatou. Tělo, řeč a mysl všech bytostí jsou jejím projevem. Fakticky má tělo, řeč a mysl všech samsárických bytostí stejný původ jako tělo, řeč a mysl osvícených bytostí. Tělo, řeč a mysl nemohou pocházet ze země, kamene, z hmoty.

Protože naší zkušeností nepoznáváme neměnnost buddhovské podstaty, uzavíráme se do fyzického těla z masa krve. Naše řeč se spojuje s pohyby dechu a stává se hlasem a slovy. Objevuje se a ztrácí. Vědomí začíná stavět na pozorovateli odděleném od pozorovaného. Jinými slovy, začínáme lpět na dualitě, na tom start‑stop procesu, který se v každém okamžiku spouští a zastavuje. Myšlenky se objevují jedna za druhou jako nekonečný proud a pokračuje to tak od časů bez počátku, dál a dál. Takový je náš normální stav mysli. Když nerozeznáme naši přirozenost v tomto životě, mineme naši samo‑existující bdělost. Místo toho se probíráme svými mizernými myšlenkami jako hrachem. Samsára se tak sama udržuje. Pokud nás ovládá předivo myšlenek, jsme zcela bezmocní.

Kdo může samsáru zastavit? Nikdo, jen my sami. I kdyby zde byly všechny bytosti šesti říší a volali bychom: „Pomozte mi, ať nejsem přemožen svým vlastním myšlením," ani jeden by nám nemohl pomoc. Je smutné, že jsme tak ovládáni předivem myšlenek, ve dne v noci, život za životem! Mohli bychom nechat vybouchnout atomovou bombu, abychom zastavili samsáru, ale ani to by nám nepomohlo. Atomové bomby mohou zničit města a celé země, nemohou ale zastavit myšlení. Dokud se nezbavíme koncepčního myšlení, není absolutně žádná cesta jak ukončit samsáru a probudit se k úplnému osvícení.

Když se koncepční myšlení ztiší a odpadne, nastane veliký mír. Je způsob jak toho dosáhnout. Myšlenky jsou ve skutečnosti projevem buddhovské podstaty, projevem naší přirozenosti. Když ji rozeznáme, myšlenky v tom okamžiku beze stopy zmizí a tím se ukončí samsára. Je na to skvělá metoda, a když ji známe, nepotřebujeme vědět už nic dalšího. Máme ji v sobě. Nemusíme ji odněkud získávat, kupovat, hledat a pracně se k ní dostávat. To všechno je zbytečné. Když poznáte svoji přirozenost, překročili jste tím všech šest samsárických říší. Co je to za metodu? Je to to, o co žádáme, když prosíme mistra o instrukci jak poznat podstatu mysli a jak se v tom cvičit. Podstata naší mysli je neuvěřitelně vzácná. Je naším přirozeným dědictvím, které už máme. Učení o tom, jak rozeznat podstatu naší mysli se nazývá: „Buddha ve tvé dlani." Ta analogie znamená, že v okamžiku kdy to rozeznáte, nemusíte už hledat probuzený stav někde jinde. Kdybyste dali na jednu hromadu všechno bohatství světa a na druhou buddhovskou podstatu, co by bylo cennější? Pokud to chcete srovnat, mohu vám rovnou říct, že poznání podstaty mysli, buddhy, kterého máme v sobě, je milionkrát cennější.

Má to smysl? Musíme si to rozvážit sami. Když obchodujeme, máme radost, když vyděláme a smutek když proděláme. Srovnejme tento obchod a buddhovskou podstatu, která je jako klenot, co splňuje všechna přání. Pokud jej nepoužijeme, čeká nás nekonečná samsára. Není zcela hloupé zahodit své štěstí a s tím i příležitost zbavit se nekonečných problémů? Přemýšlejte o tom. Nic nepapouškuji, ani vám nelžu. Je to skutečný, klíčový moment. Kdybychom neměli buddhovskou podstatu, nikdo by nás nemohl vinit.

My ji ale máme, buddhovskou podstatu identickou se třemi těly (káji) všech buddhů. Jamgön Kongtrül nicméně říká:



Ačkoliv je moje mysl buddha, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je mé myšlení dharmakája, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je to vrozené a nevytvořené, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je přirozenost mým základním stavem, nejsem o tom přesvědčen.

Guru, mysli na mě. Pohlédni na mě se soucitem!

Požehnej mi, ať se moje přirozená pozornost sama osvobodí.



Nic není v tomto světě podstatnějšího nežli mysl. S jedinou výjimkou, s přirozeností mysli, buddhovskou podstatou. Mají ji všechny bytosti bez výjimky. Má ji každý, od prvotního buddhy Samantabhadry, až k tomu nejmenšímu hmyzu, dokonce k entitám, které můžete vidět jen v mikroskopu. Všichni ji mají stejnou. Samantabhadra nemá velkou buddhovskou přirozenost a hmyz malou, ani ji nemá vyšší a moucha nižší. Není v ní vůbec žádný rozdíl.

Musíme ale rozlišovat mezi myslí a její podstatou. Podstata mysli všech bytostí a probuzené mysli buddhů je stejná. Buddhovství znamená stabilně setrvávat ve stavu před objevením dualistických myšlenek. Bytosti jako my, které si svoji podstatu neuvědomují, jsou zmatené a ztracené ve svých myšlenkách. Přesto ale podstata naší mysli a samotná podstata probuzených buddhů zůstává stejná. Bytosti i buddhové sdílejí stejný zdroj, buddhovskou podstatu. Buddhové jsou probuzení, protože ji poznali. Samsárické bytosti jsou ve zmatku, protože ji nepoznaly. Ze společného základu tak vyrůstají dvě rozdílné cesty.

Mysl je to co přemýšlí, plánuje a pamatuje si a má všechny ty myšlenky. Myšlení je to co udržuje samsáru a ta bude pokračovat donekonečna, pokud se myšlení nezastaví. Tibetsky je myšlení namtok. „Nam" je objekt myšlení a „tok" je myšlenkou, nebo konceptem o tomto objektu. Namtok je to co naší mysl neustále čeří, ve dne v noci. Buddha je ten, který poznal podstatu mysli, a to ho probudilo. Samsárická bytost je ten, kdo ji nepoznává a je zmaten svým vlastním myšlením. Kdo nepoznává podstatu mysli je samsárickou bytostí. Kdo ji poznává a je v tom stabilní, nazývá se buddhou.

Shrnuto: přirozenost mysli je v podstatě prázdná jako prostor. Nemá žádný tvar, chuť, vůni, zvuk ani strukturu, je zcela prázdná a vždy taková byla. Ve své prázdnotě vypadá mysl jako prostor. Je v tom ale rozdíl. Prostor nemá vědomí, necítí bolest a radost. Mysl je prostorná, otevřená a prázdná, cítí ale radost a bolest. Někdy se jí říká „stále‑vědoucí, stále‑pozorná mysl." Cokoliv existuje, mysl to zná.

Když začne mysl pracovat, může vynalézt spoustu věcí, třeba i atomovou bombu. Mysl tvoří všechny ty úžasné věci, magnetofony, letadla co létají oblohou. Vynálezy nemyslí, vytvořila je ale myslící mysl. Bytosti tvoří samsáru, ve které se nacházíme. Tento výtvor nám ale k ničemu nepomůže.

Mysl je neviditelná a nehmatatelná a proto ji lidé neznají. Proto se diví: „Poznal jsem skutečně podstatu mysli?" Kdyby to byl předmět, vědci by ji už dávno objevili. Předmětem ale není a ani vědci neví co je to mysl. Kdyby to věděli, už by byli všichni osvícení! Slyšeli jste ale někdy o vědci, kterého osvítila věda? Jistě, znají spoustu věcí. Mohou udělat telefony, se kterými můžete mluvit s kýmkoliv kdekoliv na zemi. Stroje, které létají se stovkami lidí oblohou. Mohou vést vlaky přímo skrz horstva. To všechno je možné. Když mysl začne pracovat, je to nevyčerpatelný poklad. Stále to ale neznamená osvícení. Když se mysl začne něčím zaobírat, nevede to k osvícení. Potřebujeme poznat její podstatu.

Jak lze rozpustit myšlenky, vymazat je a nechat je zmizet? Buddha měl techniku, jak vymazat myšlení. To je to, k čemu je instrukce od kvalifikovaného mistra. Když přijdete do školy, musíte opakovat A, B, C,... aby učitel poznal, jestli znáte abecedu, nebo ne. Když ji neznáte, musí vás to někdo naučit, ukázat vám to. Když neznáte podstatu mysli, potřebujete učitele. Je to prosté.

Opravdová ctnost a dobro se tvoří poznáním naší buddhovské podstaty, našeho přirozeného stavu. Uvědom si svoji mysl a spočiň v její prázdnotě bez přítomnosti čehokoliv konkrétního. Po čase se objeví myšlenky. Dělej to znovu a znovu a navykej si na ten přirozený stav. Je to jako když se něco učíte srdcem. Po čase na to nemusíte myslet. Naše těkání se tím bude víc a víc usazovat a mezery mezi myšlenkami se budou zvětšovat. Pak nebudete najednou půl hodiny na nic myslet bez toho, že byste myšlení potlačovali.

Podstata mysli, která je vrozeně prázdná a bez kořenů, není jako představa prázdnoty v mysli. Není to stejné jako snaha držet mysl trvale prázdnou. Nic takového nepomáhá. Spočinutím v přirozené prázdnotě si na ni navykáme. Až budeme setrvávat v prázdnotě celý den od rána do večera, s pozorností neposkvrněnou vnímáním objektu, nebo pozorující mysli, bude to odpovídat bódhisattvovským bhúmi. Až to tak bude celý den a noc bez přerušení, bude to buddhovství, pravé a úplné osvícení.

Z pohledu podstaty mysli jsou myšlenky jako oblaka na obloze a prázdná podstata sama jako nebeský prostor. Naše vědomí je jako sluneční zář. Nebe se nemění, ať je slunečno, nebo oblačno. Stejně tak když uskutečníte probuzený stav buddhů, všechny myšlenky zmizí jak oblaka. Vlastnost moudrosti, vrozená probuzenost, je ale plně přítomná, dokonce i teď, když máme myšlenky. Musíme se cvičit navykat si na poznávání podstaty mysli. Rozpustí to naši negativní karmu a rušivé emoce. Pak už nemůžete být poskvrněni karmou a emocemi, stejně jako nemůžete namalovat střed prostoru.
http://www.praha.shambhala.info/index.php?id=3216
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9056
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Vadžra mysl

Nový příspěvekod Jana » ned 21. čer 2015 11:43:07

Seong Am na sebe volal a odpovídal si - dvě mysli. Která z nich je pravý mistr? Někteří lidé nemají jenom dvě mysli, ale tři mysli, čtyři mysli, pět myslí, osmdesát myslí, mnoho myslí - mysl bolesti, mysl smutku, mysl sexu, mysl peněz, nejrůznější druhy mysli. Soeng Am má jenom dvě: „Mistře?“ ,,Ano!“ „Udržuj čistou mysl!“ - dvě mysli. Která z nich je pravý mistr? Dvě mysli splynou v jedno. Stanete-li se jed­ním, není mysl ani mistr. Dosáhnete potom svého skutečné­ho mistra. Abyste toho dosáhli, musí váš mistr a vaše mysl nejdříve zmizet; jste ničím.
Jste-li ničím, mohou pak vaše oči, uši, nos, jazyk a tělo pracovat správně, a vy můžete svého mistra uvidět - všech­no je vaším mistrem.

http://www.poustevnik.net/clanky/o-knihach/koany.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9056
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Prázdná mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2015 18:38:40

Když se mysl utiší a zmizí dvojí zatemnění,
zkušenosti a poznání se prohloubí;
když získáš moc nad svým vnímáním, podrobíš si
nepřátele i nežádoucí vlivy.
Avalókitéšvara je tím, kdo uděluje v tomto životě
nejvyšší i běžné siddhi;
zatímco se budou spontánně uskutečňovat čtyři aktivity,
recituj šestislabičnou mantru.

Není žádné entity, která by skutečně a trvale existovala. Veškeré jevy jak samsáry, tak nirvány - dokonce i jevy spatřované jako božstvo a zvuky vnímané jako mantra - jsou pouhými projekcemi mysli. Budete-li pátrat po podstatě této mysli, shledáte, jak se praví v Pradžňápáramitě, že:

Mysl -
mysl neexistuje,

jejím projevem je jas.

To, čemu běžně říkáme mysl, je mysl zmatená, bouřlivý vír myšlenek vybičovaný připoutaností, hněvem a nevědomostí. Tato mysl je na rozdíl od osvíceného vědomí unášena jedním klamem za druhým. Myšlenky náklonnosti nebo nenávisti povstanou náhle, bez varování, vyvolány různými okolnostmi, jako například nečekaným setkáním s přítelem nebo naopak s nepřítelem. Nejsou-li okamžitě přemoženy správným protijedem, rychle zapouštějí kořeny a rozrůstají se. Posilují tak v mysli obvykle převládající stavy připoutanosti nebo nenávisti a vytvářejí stále více karmických vzorců.

Nicméně ať se zdají tyto myšlenky jakkoli mocné, jsou to jenom myšlenky, a nakonec se rozplynou zpět do prázdnoty. Když jednou poznáte skutečnou povahu mysli, neustále přicházející a mizející myšlenky vás již neoklamou. Tak jako se vytvoří mraky, chvíli plují po obloze a zase se rozplynou, tak povstávají klamné myšlenky, chvíli setrvají v mysli a zase mizí v prázdnotě. Ve skutečnosti se vůbec nic nestalo. Když dopadne sluneční světlo na křišťál, objeví se všechny barvy duhy. Nemají však žádnou podstatu, kterou byste mohli uchopit. Podobně všechna hnutí mysli ve své nekonečné rozmanitosti - oddanost, soucit, nepřejícnost, chtění - jsou zcela bez podstaty. Toto je mysl Avalókitéšvary. Není myšlenky, která by byla něčím jiným než prázdnotou. Poznáte-li prázdnou povahu myšlenek v samotném okamžiku jejich vzniku, rozplynou se. Náklonnost ani nenávist již nikdy nebudou mít sílu vyvést mysl z klidu. Klamné emoce se rozpadnou samy. Zastaví se koloběh negativních skutků a následného utrpení. Toto je ztišení, završení první ze čtyř aktivit.

Praktikujete-li jógu těla, řeči a mysli a nestáváte se kořistí myšlenek, Avalókitešvarův soucit a vaše vlastní vrozená buddhovská přirozenost se začnou v tomto bodě setkávat a splývat v jedno. Meditační zkušenosti se prohloubí a spolu s oddaností a soucitem nabudou na síle jako paprsky slunce soustředěné lupou do jediného ohniska. To je dovršení druhé aktivity, obohacování neboli rozhojňování. Jakmile jednou pochopíte, že všechny jevy samsáry i nirvány jsou jenom výtvorem mysli a že podstata mysli je prázdná, pak proměna nečistého vnímání na vnímání čisté je snadná - všechny jevy jsou jednoduše rozpoznány jako prvotně čisté. Toto poznání obecně přináší neomezenou vládu nad všemi jevy a konkrétněji deset druhů moci nejvyšších bytostí. Říká se, že ovládnutím vlastního vnímání je možné ovládnout všechny jevy. Jakmile se vymaníte ze zajetí klamných myšlenek, budete schopni vůlí transmutovat prvky a ovládnout nevyčerpatelný nebeský poklad. V době strašlivého hladomoru v Indii přeměnil velký mistr Nágárdžuna železo ve zlato. Díky tomu byl tehdy schopen nejen uživit celou sanghu, ale dokonce zbudovat mnoho nových chrámů. Všechny zázraky, kterými osmdesát čtyři mahásiddhů demonstrovalo svou moc nad projeveným světem, byly umožněny jejich poznáním prázdnoty a osvobozením od klamu. Nakonec přichází vlastní osvícení - nabytí moci, dovršení třetí aktivity.

Je-li ovládnuta zmatená mysl, zlí duchové a negativní síly již nemají kde zakotvit. A když vaši bytost prostoupí bódhičitta, pak to, co jste možná dříve vnímali jako zlé a brzdící síly, vidíte nyní jako projevy svého učitele, díky nimž můžete posílit milující laskavost a soucit. Takto se vytratí utrpení a vy zužitkujete negativní síly, překážky a potíže jako prostředek k pokroku ve své praxi. Toto je završení podmaňování, čtvrté aktivity. Praktikováním stadia rozvoje - vizualizací Avalókitéšvary a recitací jeho mantry - poznáváte Avalókitéšvarovu moudrost. Z této jiskry poznání pak moudrost narůstá jako oheň šířící se suchým lesem. To je podstata stadia dovršení. Touto praxí je zkrocená mysl a jsou spontánně uskutečněny čtyři aktivity. Zatemnění, zlé skutky, nemoc a utrpení jsou zmírněny a utišeny; délka vašeho života, zásluhy a prosperita jsou rozhojněny; lidé, myšlenky a vnitřní energie se dostávají bez boje pod vaši kontrolu a veškeré negativní síly, nepřátelství, překážky a emoce - vnitřní démoni - jsou podmaněny.

http://www.buddhismus.cz/vadzra-mysl.html
Návštěvník
 

Re: Prázdná mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2015 18:53:35

Tři poklady Tao - Osho


„Prázdná mysl je božská mysl – je to ne-mysl. Staňte se prázdnem, buďte jak dutý bambus. Pohybujte se jako prázdnota, žijte jako prázdnota, dělejte všechno, co dělat musíte, ale dělejte to, jako byste byli vevnitř prázdní. Žádná karma se vás nebude týkat a vaše činy vás tudíž nezatíží. Nebudete pak do ničeho zapleteni, neboť prázdnota nemůže být do něčeho zapletena.“

:)
Návštěvník
 

Re: Prázdná mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2015 20:02:23

Od nevědomosti k prázdnotě

Adžán Mahá Bua

Dnes bych vám chtěl něco povědět o své vlastní nevědomosti a nejistotě, abychom se všichni mohli vymanit z říše nevědomosti a nejistoty, neboť i naši rodiče a jejich předkové byli lidé s nečistotami (kilésa), které je vedly k nevědomosti. Všichni, kdo tu sedíme: není zde asi ani jediný, který již vyklouzl ven, aby mohl být zrozen v říši inteligence oproštěné od všech pochybností. Z tohoto důvodu jsme všichni sužováni pochybnostmi. Dnes bych proto chtěl využít příležitosti k tomu, abych vyjasnil některé záležitosti, které vás trápí. Budu hovořit sám, místo abych odpovídal na vaše dotazy, které kladete z hlediska vašich různých pochybností, týkajících se těch nejzákladnějších i těch nejvyšších úrovní – neboť si nejsem jist, zda bych na ně dokázal odpovědět. Ale otázky, které jste mi položili, tak pěkně navazují jedna na druhou, že mohou sloužit jako rámec pro mou řeč, namísto debaty.
Každý z nás, než začne cvičit a také v počátečních fázích cvičení, jistě bude sužován nevědomostí a nejistotou, neboť to jsou ony vlastnosti, jež vedou do stavů bytí a zrození, do nichž se všechny živé bytosti rodí. Když stojíme teprve na začátku svého cvičení, nemáme dostatek počátečního kapitálu na to, aby naše inteligence okamžitě převzala každou situaci, a tak se nevědomost často dostane ke kormidlu. A co se týče této nevědomosti: pokud jsme nikdy necvičili svoji inteligenci, aby nám ukázala správnou cestu, nevědomost ovládající naši mysl nás jistě zavede tím nesprávným směrem.

Na začátku mé vlastní praxe jsem měl pochybnosti o tom, zda Buddhovo učení – jak metody cvičení, tak konečné výsledky – je skutečně tak dokonalé, jak to on něm Buddha tvrdil. Tato nejistota vězela hluboko v mém srdci, a to v době, kdy jsem se rozhodoval, zda mám či nemám doopravdy usilovat o ty nejvyšší stupně Dhammy – krátce řečeno, zda mám usilovat o dosažení nibbány. Než jsem začal takto uvažovat o nibbáně, tyto pochybnosti jsem skoro neznal, zřejmě proto, že jsem vůbec ještě neměl namířeno tímto směrem. Ale poté, co jsem oblékl mnišské roucho a začal jsem studovat Dhammu – především život Buddhy, příběh jeho velkého odříkání vedoucí k Probuzení vůči stezkám (magga), plodům (phala) a nibbáně; a také životy ušlechtilých žáků, kteří vyslechli Dhammu od Buddhy a vydali se cvičit na různá místa, dokud rovněž nedosáhli Probuzení a nestali se tak svědky Buddhy a jeho učení – když jsem o tomto četl, vyvstal ve mně silný pocit důvěry a chtěl jsem se cvičit, abych byl takový jako oni.

Ale jak jsem měl postupovat v tomto cvičení podle jejich vzoru? Přinese Dhamma – tj. cvičení, které by vedlo mysl k procitnutí vůči vyšším stupňům Dhammy, jak tomu bylo u Buddhy a jeho žáků – tytéž výsledky, anebo bude bezvýsledná a způsobí jenom zbytečné obtíže těm, kteří se jí věnují? Či přinese plné plody v souladu s dobře vyloženou naukou (svákkháta-dhamma)? To byla má hlavní nejistota. Ale co se týče důvěry v Probuzení Buddhy a jeho žáků, o tom jsem byl plně přesvědčen i jako obyčejný, nevědomý člověk. V počátečních fázích mé praxe mě zatěžovaly hlavně pochyby o tom, zda stezka praxe, na kterou jsem se vydal podle vzoru Buddhy a jeho žáků, mě skutečně dovede k témuž cíli. Nebyla už teď zcela zarostlá trním a křovím? Nezměnila se v něco jiného, než je Dhamma vedoucí ven z utrpení (nijjánika-dhamma), ačkoliv Buddha a jeho žáci tuto stezku následovali až do říše míru a bezpečí? To byla má nejistota ohledně příčin v oblasti cvičení. Co se týče výsledků cvičení, tázal jsem se, zda stezky, plody a nibbána stále existují, tak jako v Buddhově době. S těmito pochybami, které vězely hluboko v mém srdci, jsem se nedokázal nikomu svěřit, jelikož jsem cítil, že by je pro mě nikdo nevyřešil a nerozptýlil by tím nejistotu v mém srdci.

Proto jsem vkládal všechny své naděje do setkání se ctihodným Adžánem Manem. Ačkoliv jsem se s ním ještě nikdy nesetkal, donesla se ke mně jeho pověst, která se již nějakou dobu šířila z Chiang Mai a podle které šlo vskutku o neobyčejného mnicha. Lidé, kteří mi o něm vyprávěli, ho většinou nelíčili v rámci běžných stupňů ušlechtilosti. Všichni hovořili o jeho arahantství. To mě přimělo k tomu, že po dokončení svých studií, jak jsem si předsevzal, půjdu a budu se cvičit pod jeho vedením, abych rozptýlil pochybnosti, jež mě v té době hluboce trápily.

Slíbil jsem si, že dokončím třetí stupeň studia páli. Co se týče studia Dhammy, nezáleželo mi na tom, zda uspěji či neuspěji při zkouškách. Jakmile složím pálijské zkoušky třetího stupně, budu se už jen cvičit. Naprosto odmítnu dále studovat či skládat jakékoli vyšší zkoušky. Toto jsem si předsevzal. A tak cílem mého vzdělání byl třetí stupeň pálijských studií. Nemohu říci, zda to byl můj dobrý nebo špatný osud, ale u zkoušek jsem neuspěl dva roky po sobě, a až napotřetí se mi je podařilo složit. Co se týče tří stupňů studia Dhammy, nakonec jsem jimi prošel, neboť jsem studoval a skládal zkoušky z obou předmětů zároveň.

A stalo se, že když jsem dorazil do Chiang Mai, ctihodný Čao Khun Dhammačedi z Udorn Thani pozval ctihodného Adžána Mana, aby strávil období dešťů (vassa) v Udornu, a on proto opustil svou samotu a dorazil do Wat Chedi Luang v Chiang Mai právě v době mého příchodu. Když jsem se o tom dozvěděl, naplnila mne veliká radost. Příští den, když jsem se vrátil ze své ranní almužní obchůzky, mi jeden z mnichů řekl, že ctihodný Adžán Man prošel tou samou cestou na své almužní obchůzce jen chvíli přede mnou. To ve mně ještě umocnilo touhu se s ním setkat. Byť bych s ním nehovořil tváří v tvář, stačilo by mi ho zahlédnout před jeho odjezdem do Udorn Thani.

Další den brzy ráno, než se ctihodný Adžán Man vypravil na svou almužní obchůzku, jsem rychle posbíral nějaké almužní jídlo a vrátil jsem se do svého příbytku. Odtud jsem pozoroval cestu, po které se měl vracet, jak mi o tom řekli jiní mniši, a zanedlouho jsem ho vskutku spatřil. Vykoukl jsem ze svého úkrytu, abych si ho prohlédl, naplněn hladem tak dlouho odkládané touhy ho vidět. A pak jsem ho skutečně uviděl. V ten okamžik ve mně vyvstala naprostá důvěra v něj. Nepromarnil jsem své zrození jako lidská bytost, říkal jsem si, neboť jsem nyní spatřil arahanta. Ačkoliv mi nikdo neřekl, že je arahant, mé srdce o tom pojalo pevné přesvědčení, jakmile jsem ho uviděl. V tentýž moment mne zalil nepopsatelný pocit náhlé extáze, až se mi z toho zježily chlupy po celém těle – ačkoliv mne ještě nespatřil svýma fyzickýma očima.

Několik dní poté Adžán Man opustil Wat Chedi Luang a vydal se společně se svými žáky do Udorn Thani. Já jsem zůstal studovat ve Wat Chedi Luang. Když jsem složil své pálijské zkoušky, vrátil jsem se do Bangkoku s úmyslem odejít a cvičit se v meditaci, jak jsem si předsevzal. Ale jeden starší mnich, který mi chtěl laskavě pomoci v dalších pálijských studiích, mi řekl, že mám zůstat v Bangkoku. Snažil jsem se najít nějakou cestu ven, neboť jsem cítil, že podmínky mého slibu byly splněny ve chvíli, kdy jsem složil své pálijské zkoušky. V žádném případě jsem už nemohl dále studovat či se připravovat na další stupeň pálijských zkoušek.

Vždy již bylo v mé povaze vážit si pravdivosti. Když si jednou dám nějaký slib, tak ho také dodržím. Ani života si tak necením jako svého předsevzetí. A tak jsem nyní musel najít nějaký způsob, jak opustit Bangkok za účelem cvičení. Onen starší mnich, který byl mým učitelem, dostal zrovna tehdy pozvání do vnějšíh provincií, což byla pro mě jedinečná příležitost zmizet. Kdyby byl přítomen, bylo by pro mě těžké odejít, protože jsem mu byl za mnohé zavázán a asi bych nedokázal překonat svou úctu k němu. Ale jakmile jsem viděl tuto šanci, rozhodl jsem se ten večer učinit předsevzetí a očekával jsem nějaké znamení od Dhammy, které by posílilo mé odhodlání.

Když jsem skončil svou recitaci, slíbil jsem si, že pokud můj odchod z Bangkoku za účelem meditace, v souladu s mým dřívějším předsevzetím, má proběhnout hladce a naplnit má očekávání, měla by se mi buď v meditaci nebo ve snu zjevit nějaká neobvyklá vize. Ale kdyby se mi nepodařilo odejít nebo kdybych se měl ve svém cvičení dočkat zklamání, přál jsem si, aby vize ukázala důvod tohoto zklamání a neuspokojení. Pokud by však měl můj odchod naplnit má očekávání, přál jsem si, aby vize byla neobyčejně zvláštní a podivuhodná. Poté jsem zasedl k meditaci, ale ačkoli jsem meditoval dlouho, žádná vize se neobjevila, a tak jsem ulehl ke spánku.

Jakmile jsem zavřel oči, zdál se mi sen, v němž jsem se vznášel vysoko na nebi nad velkým městem. Nebyl to Bangkok, ale nevím, které jiné město to mohlo být. Rozprostíralo se až po obzor a bylo velmi mohutné. Přelétl jsem třikrát nad městem, a pak jsem se vrátil na zem. Jakmile jsem se dotkl země, probudil jsem se. Byly čtyři hodiny v noci. Rychle jsem vstal s pocitem naplnění a uspokojení v srdci, protože když jsem přelétával nad oním městem, viděl jsem mnoho zvláštních a podivuhodných věcí, které vám nemohu detailně popsat. Když jsem procitl, cítil jsem se šťastně, radostně, a byl jsem velmi spokojen se svou vizí, neboť jsem byl nyní přesvědčen o tom, že mé naděje se jistě naplní. Nikdy předtím jsem neměl takovou úžasnou vizi – a navíc se ještě shodovala s mým předsevzetím. Tu noc jsem skutečně žasl nad svou vizí. Další den, hned po jídle, jsem se šel rozloučit s mnichem, který měl na starost klášter, a on mě ochotně propustil.

Vydal jsem se do provincie Nakhorn Ratchasima, kde jsem strávil období dešťů v okresu Cakkaraad. Začal jsem cvičit soustředění (samádhi) a byl jsem překvapen nad tím, jak se má mysl postupně zklidňovala a utišovala. Jasně jsem viděl, jak se mé srdce noří do stavu klidu a míru. Poté mě onen starší mnich, můj učitel pálijštiny, požádal, abych se vrátil do Bangkoku a pokračoval ve svých studiích. Dokonce byl tak laskavý, že mě navštívil, načež pokračoval ve své cestě do dalších provincií. Na zpáteční cestě jsem se k němu měl připojit a doprovázet ho do Bangkoku. Měl jsem z toho hlavu plnou starostí, a tak jsem se vypravil do Udorn Thani, abych našel ctihodného Adžána Mana. Avšak pokrok, který jsem učinil ve svém soustředění, se ztratil v mé rodné vesnici Baan Taad, pouze proto, že jsem si musel vyrobit jeden klod. Nestrávil jsem v Baan Taad ještě ani celý měsíc, když jsem začal cítit, že má mysl se nechce usadit v soustředění tak lehce jako dříve. Někdy se mi podařilo ji zklidnit, jindy zase ne. Když jsem viděl, že to nevypadá příliš slibně a že to půjde spíš jen z kopce dolů, rychle jsem svou rodnou ves opustil.

Na cestě z Nakhorn Ratchasima do Udorn Thani jsem chtěl dohonit ctihodného Adžána Mana, který strávil období dešťů ve Wat Noan Nives, v Udorn Thani. Již jsem ho však nezastihl, jelikož přijal pozvání do Sakon Nakhorn ještě před mým příjezdem, a tak jsem asi tři měsíce strávil ve Wat Thung Sawaang, v Nong Khai.

V květnu roku 1942 jsem se z Nong Khai vypravil do města Sakon Nakhorn, a odtamtud jsem odjel do kláštera v Baan Khoak, okrsek Tong Khoam, okres Muang, v provincii Sakon Nakhorn, kde prodléval ctihodný Adžán Man. Když jsem dorazil do kláštera, on ještě meditoval v chůzi za večerního šera. „Kdo je to?“ zeptal se, a tak jsem mu řekl, kdo jsem. On poté opustil svou meditační stezku a zavedl mě do haly – měl tam svůj pokoj, v němž spal – a hovořil tam se mnou. Projevoval velikou laskavost a soucit vůči tomu nesmírně zaslepenému člověku, který ho vyhledal. Dal mi ponaučení v Dhammě hned onen první večer, jehož hlavní body vám teď zopakuji, pokud si je dokážu vybavit. Je to poselství, které zůstává blízké mému srdci až do dnešního dne.

„Už jsi hodně studoval,“ řekl mi, „dost na to, aby sis zasloužil titul ‘Mahá’. Teď ti řeknu něco, nad čím by ses měl hluboce zamyslet. Nemysli si, že podceňuji Buddhovu Dhammu, ale v této chvíli, ať jsi ji studoval sebevíce, bude pro tebe jako učence pouze překážkou v meditaci, protože neodoláš a budeš ji používat k posuzování věcí, když se snažíš utišit svou mysl. Budeš-li tedy rozvíjet klid ve své mysli, měl bys vzít všechnu nastudovanou Dhammu a odložit ji prozatím stranou. Až přijde doba k jejímu použití, vproudí opět do tvé mysli a sloučí se dokonale s praxí. Zároveň ti bude sloužit jako měřítko, podle něhož bys měl formovat své srdce. Ale zatím by ses vůbec neměl zabývat tou Dhammou, kterou jsi studoval. Když budeš uklidňovat svou mysl nebo používat porozumění (paňňá) ke zkoumání povahy pěti khandh, měl by ses nejprve zaměřit na oblast těla, jelikož všechna Dhamma v textech poukazuje právě na tělo a mysl, ale mysl ještě nemá žádný pevný základ a nedovede proto správně uplatnit Dhammu naučenou z textů. Z Dhammy se stanou pouhé domněnky a pojmy, které tě povedou k nekonečné spekulaci, až se z tebe stane člověk bez jakýchkoli základů, neboť mysl je upnutá na teorii způsobem, který odporuje Buddhově cestě. Chtěl bych, aby ses zamyslel nad tím, co jsem ti dnes řekl. Pokud budeš vytrvale cvičit, přijde den, kdy se ti tato má slova vtisknou do srdce.“ To je zatím vše, co vám řeknu z jeho ponaučení.

Okamžitě ve mně vyvstal pocit důvěry v něj, jakmile jsem ho ten večer spatřil tváří v tvář, a to jak díky mé důvěře v Dhammu, kterou mě laskavě učil, tak díky pomoci, kterou mi poskytoval, když jsem se cvičil pod jeho vedením. Zůstal jsem s ním s nepopsatelným pocitem uspokojení – ale také s nepopsatelnou hloupostí v mé mysli. On sám byl velmi laskavý a pomáhal mi s Dhammou, kdykoliv jsem ho o to požádal.

Má počáteční praxe s ním byla záležitostí střídavého pokroku a úpadku mysli. Má mysl se jen málokdy pevně soustředila na delší dobu. První období dešťů, které jsem s ním strávil, bylo celkově mým devátým, jelikož prvních sedm období dešťů jsem strávil studiem a jedno období v Nakhorn Ratchasima poté, co jsem začal cvičit. Během tohoto prvního období dešťů s ctihodným Adžánem Manem se v oblasti mého soustředění střídal jen pokrok s úpadkem. Po deštivém období jsem více než dva měsíce strávil na jedné hoře, načež jsem se opět vrátil k němu, přičemž má mysl stále postupovala vpřed a vracela se zpět jako předtím. Nemohl jsem přijít na to, proč se vždy znovu vrátila zpět, ačkoliv jsem se snažil cvičit opravdu naplno. Některé noci jsem vůbec neusnul kvůli obavám z toho, že má mysl poklesne na nižší úroveň, a ona tak přesto učinila. Zvláště když se mysl začala uklidňovat, ještě jsem zvýšil své úsilí, z obavy před poklesem mysli – a ani tak jsem neuspěl. Po chvíli mysl zase pokročila vpřed, načež se opět vrátila zpět. Když pokročila vpřed, zůstala na té úrovni pouze tři dni, a pak mi přímo před očima klesla zpět. Začal jsem se starat a ptal jsem se sám sebe, jak je možné, že se takto vrací zpět. Bylo to snad proto, že jsem opustil své meditační slovo? Možná v té chvíli ochabla má bdělost (sati). Uvědomil jsem si to a slíbil jsem si, že za všech okolností musí má mysl být pod kontrolou meditačního slova. Ať jsem potom dělal cokoliv, ať jsem byl či nebyl ve stavu soustředění – dokonce i když jsem zametal v klášteře nebo jsem vykonával nějakou práci –, nedovolil jsem své mysli, aby se odchýlila od buddhó, slova, které jsem si opakoval ve své meditaci.

Když se tedy mysl pohroužila do klidného stavu, a pokud v tomto klidném stavu mohla stále opakovat slovo buddhó, nedopustil jsem, aby se od něj odchýlila. A pokud měla mysl jakkoli poklesnout, musel jsem to vidět právě tam.

Jakmile jsem si tohoto povšimnul a dal jsem si zmíněné předsevzetí, začal jsem opakovat slovo buddhó. Když jsem si je opakoval, má mysl se dokázala rychle utišit, mnohem rychleji než kdykoliv předtím. Meditační slovo jsem opustil až tehdy, když se mysl pohodlně usadila ve stavu uklidnění. V té chvíli, ať jsem si mentálně opakoval buddhó či nikoliv, bylo již vědomí tohoto utišení samo o sobě pevně „buddhó“. Netvořily se vůbec žádné myšlenky. Tehdy jsem přerušil své mentální opakování. Jakmile mysl naznačila, že chce vystoupit z tohoto stavu – jinými slovy, jakmile se lehce zachvěla –, okamžitě jsem znovu začal opakovat meditační slovo, abych udržel mysl na tom správném místě. Zároveň jsem dával bedlivý pozor na to, v jakém bodě mysl poklesne zpět. Již jsem se nestaral o pokrok či úpadek mysli. Ať mysl sebevíce pokročila nebo poklesla, nebyl jsem ochoten opustit své meditační slovo. A i když měla mysl poklesnout, nechal jsem ji, protože když jsem byl dříve rozhodnut, že ji poklesnout nenechám, stejně poklesla bez ohledu na mé přání.

Teď jsem se již nestaral o to, zda má mysl pokročí vpřed nebo se vrátí zpět. Prostě jsem ji jen přiměl k tomu, aby si byla vědoma buddhó. Snažil jsem se sledovat pokrok či úpadek pouze v rámci mysli zaměřené na buddhó. Tam jsem to musel jasně vidět. Do tohoto místa jsem vložil svou důvěru. Přestal jsem se starat o nějaký pokrok či úpadek.

Jak čas postupně ubíhal, mysl, která střídavě postupovala vpřed a klesala zpět, najednou nepoklesla. To mě přivedlo k poznání: skutečnost, že mysl tak často klesala zpět, byla důsledkem opuštění meditačního slova; má bdělost (sati) musela jistě v tom okamžiku ochabnout. Od té chvíle jsem proto neustále udržoval pozornost u svého meditačního slova. Ať jsem šel kamkoliv či jsem dělal cokoliv, nenechal jsem svou bdělost ochabnout. I kdybych měl být na pokraji smrti, nedopustil bych, aby se má pozornost odchýlila od buddhó. Pokud měla mysl poklesnout na nižší úroveň, toto bylo jediné místo, kde jsem se to snažil sledovat. Nezabýval jsem se tou věcí žádným jiným způsobem. Následkem toho si má mysl dokázala vybudovat pevný základ díky meditačnímu slovu buddhó.

Pak přišlo mé druhé období dešťů s ctihodným Adžánem Manem. Ještě než začaly deště, má už mysl byla klidná a pevná ve svém soustředění, aniž by jakkoli klesala zpět. A i kdyby tak byla činila, odmítal jsem opustit své meditační slovo. Došlo to tak daleko, že jsem byl schopen sedět v meditaci v jediné pozici, od pozdního večera až do rozbřesku.

Během mého druhého období dešťů s ctihodným Adžánem Manem jsem považoval celonoční sezení v meditaci za nejdůležitější metodu v mém cvičení. Pak jsem v tom postupně polevil, když jsem tělo začal vidět jako nástroj, který by se mohl opotřebovat, kdybych ho používal neumírněně. I tak jsem však zjistil, že zesílení mého úsilí pomocí celonočního sezení dalo mé mysli více energie než jakákoli jiná metoda.

V době, kdy jsem sedával v meditaci celou noc až do rána, jsem dosáhl jasného pochopení pocitů bolesti, které se objevují při dlouhém sezení v jediné pozici, jelikož bolest, která se tehdy objevovala, byla velmi zvláštní a výjimečná. Porozumění (paňňá), které zkoumalo bolest a zápasilo s ní, pracovalo neustále a bez umdlévání, dokud neproniklo všemi aspekty bolesti v těle – které teď bylo jedinou masou bolesti. Porozumění současně pronikalo k pocitům v srdci a poznávalo je. To velmi posílilo mou bdělost, mé porozumění a mé odhodlání v úsilí se cvičit. Zároveň mi to dodalo odvahu a důvěru do budoucnosti, neboť jsem věděl, že bolesti v okamžiku smrti se nebudou nijak lišit od bolestí, které jsem zakoušel a zkoumal v přítomnosti. Na těchto bolestech nebude nic zvláštního či výjimečného, co by mě mohlo zmást či oklamat v momentu smrti. To bylo mé další poznání. Bolest, jakmile ji mé porozumění dokonale prohlédlo, okamžitě zmizela a mysl spočinula v naprostém klidu a míru.

V tomto bodě by se dalo říci, že mysl je prázdná, ale je prázdná pouze během soustředění (samádhi). Když vystoupí ze stavu soustředění, tato prázdnota zmizí. Mysl proto obnoví své zkoumání a pokračuje v něm tak dlouho, dokud nedosáhne jistoty ve svém soustředění. (Zde svůj výklad trochu zestručním, abych nemluvil příliš dlouho.) Jakmile je soustředění opravdu silné, porozumění zintenzivní své zkoumání různých aspektů těla, až je všechny uvidí jasně a bude moci jednou provždy přetnout svou připoutanost k tělu. Tehdy se mysl začíná vyprazdňovat, ale ještě to není dokonalá prázdnota. V mysli se pořád ještě objevují různé představy, dokud nezíská dostatečnou zkušenost díky neúnavnému cvičení. Obrazy v mysli se pak začínají den ode dne vytrácet, až nakonec zmizí úplně. Žádné mentální obrazy se pak neobjevují ani uvnitř, ani vně mysli. Tomu se rovněž říká prázdná mysl.

Tento druh prázdnoty je vnitřní prázdnotou mysli, která dosáhla své vlastní úrovně. Není to prázdnota soustředění, tj. sezení a cvičení soustředění. Když sedíme v soustředění, tak je to prázdnota soustředění. Ale když mysl nechá jít tělo díky onomu plnému pochopení, jež má za následek zmizení všech vnitřních obrazů a představ, a díky síle její bdělosti a jejího porozumění, které si jasně uvědomují tyto věci, říká se tomu prázdnota mysli spočívající na své vlastní úrovni.

Je-li dosaženo tohoto stupně, mysl je skutečně prázdná. Ačkoliv se tělo stále objevuje, je tu pouze pocit jeho přítomnosti. Žádný obraz těla se neobjevuje v mysli. Prázdnota tohoto druhu je prázdná na úrovni mysli – a je neustále takto prázdná, bez přerušení. Je-li tato prázdnota totožná s nibbánou, pak je to nibbána toho daného meditujícího či toho konkrétního stupně mysli, ale není to ještě Buddhova nibbána. Pokud by někdo považoval prázdnotu soustředění za nibbánu, když se mysl usadí v utišeném stavu, byla by to pouze nibbána soustředění toho daného meditujícího. Proč nejsou tyto dva druhy prázdnoty prázdnotou Buddhovy nibbány? Protože mysl prázdná v soustředění je nevyhnutelně spokojená a připoutaná ke svému soustředění. Mysl prázdná na své vlastní úrovni je nevyhnutelně pohroužená a upoutaná k tomuto druhu prázdnoty. Musí nejprve učinit tuto prázdnotu předmětem svého zkoumání, aby ji mohla překonat. O tom, kdo nazývá tuto prázdnotu nibbánou, lze říci, že je připoután k nibbáně v této prázdnotě, aniž by si toho byl vědom. Je-li tomu tak, jak může být tento druh prázdnoty nibbánou?

Nechceme-li zůstat na této rovině nibbány, musíme rozprostřít pocity (védaná), vjemy (saňňá), mentální formace (sankhárá) a vědomí (viňňána) k podrobnému prozkoumání, abychom je viděli jasně a ve všech detailech – neboť ta prázdnota, o které zde hovoříme, je prázdnotou pociťování, jelikož pocity slasti stále naplňují tuto prázdnotu. Vjemy naší mysli ji označují jako prázdnou. Mentální formace se zabývají touto prázdnotou jako svým předmětem. Vědomí umožňuje, že jsme si jí vědomi uvnitř, a není pouze vědomím o vnějších věcech – proto je tato prázdnota také prázdnotou mentálního předmětu.

Jestliže tyto věci a tuto prázdnotu jasně zkoumáme jako sankhára-dhammy, neboli formace, otevře nám to cestu, po níž jednoho dne jistě dospějeme k jejich překonání. Zkoumáme-li je tímto způsobem, tyto čtyři khandhy a tato prázdnota – jež zastírají pravdu – se nám postupně odhalí a odkryjí, až budou zcela zjevné. Mysl pak určitě nalezne způsob, jak se od nich oprostit. Dokonce ani základna všech sankhára-dhamm, která je plná těchto zformovaných věcí, neodolá naší bdělosti a porozumění, neboť je s těmito věcmi provázaná. Bdělost a porozumění (sati-paňňá) radikálního druhu si prorazí cestu dovnitř – stejně jako oheň, který spaluje vše, co mu přijde do cesty –, dokud nevymýtí kořen všech těchto zformovaných věcí. Teprve pak zastaví své tažení.

Co na této úrovni funguje jako protivník Buddhovy nibbány? Prostě věci, k nimž je mysl upoutána: pocit, že „má mysl je prázdná“, „má mysl je spokojená“, „má mysl je čistá a průzračná“. Ačkoliv můžeme vidět mysl jako prázdnou, je stále ještě spjata s jistou ne-prázdnotou. Mysl může vypadat jako spokojená, ale pořád ještě závisí na strasti. Může se jevit jako čistá a průzračná, ale stále ještě prodlévá s nečistotami – aniž bychom si toho byli vědomi. Prázdnota, spokojenost a průzračnost jsou tudíž vlastnosti, které zastírají mysl, neboť jsou to příznaky bytí a zrození. Ten, kdo chce odetnout bytí a zrození, by měl tyto věci zkoumat, tak aby jim porozuměl a nechal je jít. Nesnažte si je přivlastnit, nebo se změní v oheň a popálí vás. Pokud vaše porozumění pronikne těmito třemi pány bytí a zrození, jak se objevují v mysli, dospějete k samému jádru bytí a zrození, které se rozsype a ztratí se z mysli, jakmile porozumění vypátrá základ, na němž spočívá.

Když tyto věci zmizí díky síle porozumění, vyvstane jiná forma prázdnoty. V této prázdnotě se neobjevují znaky žádné konvenční skutečnosti (sammati). Tato prázdnota se liší od těch dvou předchozích. Nevím, zda lze tuto prázdnotu nazvat prázdnotou Buddhy, nebo čí prázdnota to vlastně je; pouze mohu říci, že je to prázdnota, kterou každý meditující musí zakusit sám pro sebe.

Tato prázdnota nemá žádný čas ani období. Je akálika – ne-časová –, ale v průběhu času. Prázdnota soustředění se může změnit v rámci pokroku a úpadku. Prázdnota na nehmotné či bezpředstavové (arúpa) úrovni, která slouží jako součást naší cesty, se také může změnit nebo může být překonána. Ale tato prázdnota uvnitř se nemění – protože v ní není žádné Já, ani žádný pocit, že tato prázdnota jsem já. Je tu pouze poznání a vidění věcí tak, jak jsou (jathábhúta-ňánadassana) – vidění této prázdnoty v souladu s jejími přirozenými principy, a všech jevů tak, jak skutečně jsou, jak pomíjejí a vůbec celkově existují. Dokonce i ctnost, soustředění a porozumění – vlastnosti, které používáme k napřímení svého srdce – jsou nazřeny ve své pravé povaze a ponechány své přirozenosti. Naprosto nic nezůstane skryto na tomto posledním stupni prázdnoty.

Chtěl bych, abychom všichni uvažovali o těchto třech druzích prázdnoty a snažili se jich dosáhnout – a to především ten poslední druh prázdnoty, která je prázdnotou v principech přírody, kde se nás již nikdy nemůže dotknout žádná jiná osoba či jakákoliv konvenční skutečnost. Naše pochybnosti, od těch počátečních stupňů Dhammy až k této konečné prázdnotě, se vyjasní, přičemž naše vlastní poznání a vidění zaujmou místo soudce.

Tím dospívám ke konci svého výkladu, který začal vyprávěním o mé vlastní nevědomosti, a pak se stočil k této poslední prázdnotě, kde již selhávají mé schopnosti dále vysvětlovat. A tak bych teď rád skončil, protože čas se již nachýlil.

Nechť vás všechny provází štěstí a spokojenost.

http://dhamma.wz.cz/mhbua1.htm
Návštěvník
 

Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 06. črc 2019 11:44:37



Pochopení přichází za nepřítomnosti mysli



Jak zastavit mysl? Jak přestat přemýšlet?

Nesnažte se!

Nechte mysl na pokoji, sama se uklidní.
Návštěvník
 

Re: Ego

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. črc 2019 7:36:26

Návštěvník
 

Re: Ego

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. črc 2019 11:16:53

Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. črc 2019 11:55:56

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. zář 2019 11:24:04

Mysl je hřbitovem

Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. zář 2019 10:55:08

Mysl je poznávajícím činitelem i poznávaným objektem. Není zde nic vnějšího, co bychom poznávali. Vnímaný objekt, fyzické smysly i samotný akt vnímání, to vše je součástí mentálního výtvoru, vše jsou to ideje. Žádné vjemy bychom nemohli vnímat, kdybychom byli zcela osamoceni. My jsme ale malinkým kruhem mysli zakotveným ve větším kruhu Světové Ideje, která je sama výrazem Světové Mysli. Z tohoto základu veškerého Bytí získává naše osobnost své vlastní vědomí.

Paul Brunton
Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. lis 2019 8:33:05

Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. pro 2019 6:57:22

Síla mysli - Vy si určujete svoji realitu



Jedna žena vyprávěla Nisargadattovi Maharadžovi o tom, co vidí ve světě, kolik utrpení a bojů, násilí, zloby a chamtivosti, a jak se s tím vším ona sama v sobě potýká. Ptala se ho, jak se s takovým světem vyrovnáva on, a jí odpověděl:

"To je váš svět. Já ve vašem světe nejsem. Ten váš svět ani neznám. V mém světe nic takového není."
Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 01. bře 2020 10:39:46

http://www.chovani.eu/fungovani-lidske-mysli/c386

Mysl bez emocí může tedy být praktickým nástrojem, umožňujícím rozpoznávat vnímané objekty a rozlišovat je od sebe - například rozpoznávat jednotlivá písmena při jejich psaní + čtení a pochopit, co jednotlivá slova znamenají.

Na rozdíl od mysli ovládané emocemi, které rozhodují z podvědomí o tom, jakým způsobem to pochopíme a jaké všechny předsudky se tím v nás zaktivují.
Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod ... » ned 01. bře 2020 16:45:11

Obrázek

Úvod:

Je mysl naším nepřítelem, anebo spojencem? Co můžeme dělat pro to, abychom se stali pány vlastních myšlenek, místo abychom se jimi nechali ovládat? Autor knihy Sakyong Mipham objasňuje, že klíčem ke klidnému, vyrovnanému a smysluplnému životu je výcvik mysli. Pokud ji necvičíme, jsme neustále vydáni napospas svým náladám a emocím, kterým navíc nejsme sto rozumět. Chceme-li v životě dosáhnout nějakého cíle, potřebujeme nejprve zklidnit a ustálit vlastní mysl a také se učit rozvíjet vyrovnanost a jasnost. Právě to nás naučí kniha Jak si ze své mysli udělat spojence. Základním nástrojem, který nám může pomoci stát se jejím pánem, je meditace. Autor čtenářům přesvědčivě vysvětluje, proč je meditace nezbytná, a zároveň je přístupnou formou zasvěcuje do jejích základů. Věnuje se jak velmi praktickým tématům (například jak při meditaci sedět s rovnými zády), tak i hlubokým otázkám filozofické povahy (kupříkladu proč a jak bychom měli rozjímat o nemocech, stáří a smrti). Miphamův bezprostřední přístup k meditaci je nepochybně přínosem pro všechny, kdo se věnují duchovním naukám bez ohledu na to, v jaké konkrétní tradici (včetně křesťanské či pohanské) se pohybují. Jeho průvodce se vyznačuje čtivostí a také srozumitelností – na rozdíl od mnoha jiných učitelů totiž čtenáře nezahlcuje pojmy, jimž rozumí jen zasvěcení. Základní buddhistické koncepty jsou jasně definovány a vysvětleny. Knihu, jejíž předmluvu napsala Pema Čhödrön, doplňují tři užitečné dodatky, které obsahují přesné pokyny k meditační pozici a ke kontemplaci. Dílo Jak si ze své mysli udělat spojence patří bezesporu k vůbec nejlepším pojednáním o buddhismu určeným pro západní čtenáře. Sakyong Mipham, narozený v Indii v roce 1962, je respektovaný tibetský lama a hlava celosvětové komunity meditačních center Shambhala. Je vzdělán v buddhistické meditaci, filozofii a rituálech. Využívá jedinečnou kombinaci východních a západních tradic, již vyučuje po celém světě. V mládí se mu dostalo rovněž výcviku v jezdectví a bojových uměních. Je také nadšeným běžcem a absolvoval devět maratonů. Sakyong Mipham je autorem bestselleru Běžící Buddha a řadou cen ověnčené knihy Váš svět je váš svět.
...
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 02. bře 2020 7:35:50

Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 02. bře 2020 8:48:06

V buddhismu slovo meditovat znamená „přivést mysl do vyrovnaného stavu, zbaveného všech extrémů; bez úsilí spočívat v tom, co je“. Dalším významem tohoto pojmu je „cvičit se, na něco si zvykat“. Spojíme-li tyto významy, pak meditace umožňuje nacházet vlastní střed, vnímat skutečnou podstatu věcí a uvolněně spočívat v přirozeném stavu mysli.

Metody Diamantové cesty
Umožňují prožití přirozeného stavu mysli v relativně krátkém čase. Toho je možné dosáhnout zklidněním mysli a vhledem do její podstaty...

https://bdc.cz/meditace/

Návštěvník
 

Re: Mysl

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 02. bře 2020 11:30:28

https://www.dhamma.org/cs/about/art

"Technika sebepozorování ukazuje skutečnost v jejích dvou aspektech, vnitřním a vnějším. Dříve jsme se dívali jen ven a unikala nám vnitřní skutečnost. Vždy jsme příčinu svého neštěstí hledali ve světě okolo nás; vždy jsme obviňovali vnější okolnosti a pokoušeli se změnit vnější realitu. Protože jsme neznali vnitřní realitu, nikdy jsme nechápali, že příčina utrpení leží uvnitř, v našich vlastních slepých reakcích na příjemné a nepříjemné pocity.

Nyní se můžeme díky tomuto cvičení podívat na druhou stranu mince. Můžeme si být vědomi svého dechu a zároveň toho, co se odehrává uvnitř. Ať je to cokoliv, dech nebo pocit, učíme se to jen pozorovat, aniž bychom ztráceli rovnováhu mysli. Přestáváme reagovat a násobit své utrpení. Místo toho necháme mentální nečistoty, aby se projevily a zmizely.

Čím více člověk praktikuje tuto techniku, tím rychleji se negativity rozpouštějí. Postupně se jeho mysl očistí od nánosů; bude čistá. A čistá mysl je vždy plná lásky — nesobecké lásky k ostatním; plná soucítění s chybami a utrpením druhých; plná radosti z jejich úspěchu a štěstí; plná vyrovnanosti za jakékoliv situace.

Když člověk dosáhne této úrovně, změní se celý vzorec jeho života. Už není dál možné, aby na slovní nebo fyzické úrovni dělal cokoliv, co by rušilo klid a štěstí druhých. Namísto toho nejenže je vyrovnaná mysl pokojná, ale navíc atmosféra obklopující takového člověka bude prostoupena mírem a harmonií. To začne ovlivňovat ostatní a pomáhat jim."

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků