Pravda

[Návštěvník]

"Zeptejte se sami sebe, kdo ve skutečnosti jste, všímejte si sebe, vždyť vy opravdu nejste tímto tělem. Tělo se narodí a tělo zemře. Tělo je necitné a ve spánku neexistuje. Vy sami jste jen vědomím, jste jen vědomí. Vědomí je tím, co existuje, aniž by se narodilo a nikdy nezmírá. Ve spánku je vědomí, ale není tělo. Ten, kdo ví, že ve spánku neexistujete, jste vy. Je tu někdo, kdo ví, že se tělo nenarodilo? A je tu někdo, kdo poznal zrození vědomí? Z toho, co je řečeno, je jasné, že nejste tělo, proto zničte špatnou myšlenku, že jste tělo. Stále přemýšlejte, co ve skutečnosti jste. Na nic jiného nemyslete. Myšlenka „já jsem tělo“ je kořenem všech ostatních myšlenek. Když zmizí, všechny ostatní myšlenky s ní zmizí také. Zkoumání, prováděné s otázkou „Je toto tělo citným já?“, to jediné je schopné zničit myšlenku „já jsem tělo“. Kdo žije v klamu „já jsem tělo“, bude mentálně trpět pro své oblečení, jídlo, apod. Kdo zničí myšlenku „já jsem tělo“, nebude trpět pro oblečení, jídlo, apod. I když se blíží smrt, nebuďte sklíčení a vězte, že je činem Boha a buďte v nečinném a volném stavu pravého Já. Není nejmenší výhody v tom, když víte, že jsou jedno, dvě či tři těla. Jinými slovy, není užitek v tom, že tělo má 3 formy, hrubohmotnou jemnohmotnou a příčinou. Když ostře zkoumáme pocit „já“ a přitom nedbáme na hrubohmotné tělo, se kterým se jako s „já“ ztotožňujeme, pak nezůstane prostor pro existenci jiných těl. Nevšímejte si projevů, které vidíte jako jiné. Pokládejte je za ne-Já. Nedbejte na množství kolektivních předpisů. Jsou jako smetí a pokládejte je za cizí. Vězte, že stav oproštěný od myšlenek, který zůstává, když i ta jediná myšlenka „Kdo jsem já?“ také ustala, že To jedině Jsi Ty. To, co existuje bez výstupu či klesání, to je tvé pravé Já, které spontánně září. Dokonalé Já září jako slunce; prováděj bez ustání zkoumání Kdo jsem já?“

http://www.celostnimedicina-ajurveda.cz/vedomi/

[Návštěvník]

~ Nemusíš rozumět.

Cosi se pohybuje hlouběji než běžné chápání.

Toto je přítomnost samotné Milosti.

Nikdo nemůže porozumět Milosti.

Můžeš jen říct:„Děkuji. Děkuji.

Děkuji, že sis mne vybrala a že mne spaluješ!“

Kafr hoří a nic po něm nezbývá.

Ani po tomto spalování nic nezůstane.

[Ticho]

Modlitba zní: Nezanechej nic neshořelé.

Nejvyšší stav Vrcholného osvobození je vaší pravou podstatou.

Je zde vždy, neměnící se. Když toto víš, buď klidný.~

Šrí Ramana Mahariši

[Návštěvník]

Návštěvník: Jak máme kontrolovat mysl?

Ramana Mahariši: V Bhagavadgítě je uvedeno, že toulání mysli je přirozené. Je nutné přivést myšlenky k tomu, aby spočívaly v Bohu. Mysl se dlouhou praxí zklidní a spočívání v Bohu se stane trvalejší. Kmitání mysli je slabostí, pocházející z mrhání energie množstvím myšlenek. Podaří-li se nám přidržet mysl u jediné myšlenky, pak je energie zachována a mysl zesílí. Síla mysli se projevuje ve schopnosti se nerušeně soustředit na jedinou myšlenku. Toho lze dosáhnou cvičením.

Uctívající sádhak se soustřeďuje na Boha.
Sádhak, jdoucí cestou džňány, hledá svrchované Já.

Praxe je pro oba stejně svízelná.

Návštěvník: I když mysl přimějeme k tomu, aby hledala své svrchované Já, tak i po delším snažení mysl unikne naší pozornosti a člověk si až po chvíli uvědomí, že ho mysl opět oklamala.

Ramana Mahariši: Je tomu tak. V raných fázích duchovní praxe se mysl odvrací od hledání, někdy i na dlouho. Pokračují praxí jsou však její odvracení kratší, až se nakonec přestane toulat. Tehdy se začne projevovat spící šakti. Sattvická mysl je volná od myšlenek, zatímco radžasická je jich plná.

Návštěvník: Proč není možné stočit mysl dovnitř, i když se o to opakovaně pokoušíme?

Ramana Mahariši: Úspěch se dostavuje jen pozvolna, a to na základě cvičení a odpoutanosti. Mysl se podobá krávě, která byla dlouho zvyklá se zlodějsky pást na cizích pastvinách a těžko si přivyká, aby zůstávala v chlévě. Ten, kdo se o ni stará, ať se ji snaží jakkoli nalákat na šťavnatou píci a dobrou krmi, tak zpočátku neuspěje. Později kráva zhltne tu a tam nějaký žvanec. Jelikož je však zvyklá se toulat, stará nestálost se prosadí a ona znovu uteče. Když však je svým chovatelem znovu a znovu vábena, začne si pomalu na chlév přivykat, až se konečně nevzdálí, i když je ponechána volně. Podobně je to s myslí. Jakmile nalezne své vnitřní štěstí, neuteče.

Návštěvník: Co je meditace?

Ramana Mahariši: Obecně se tím rozumí, že je to soustředění na jedinou myšlenku. V tom čase jsou jiné myšlenky vyloučeny. Ale i jediná myšlenka musí také jednou zmizet. Cílem je vědomí oproštěné od myšlenek.

Návštěvník: Nejsou změny v intenzitě kontemplace závislé na okolnostech?

Ramana Mahariši: Ano, jsou. Když nastane osvícení, pak je kontemplace snadná. Někdy je kontemplace nemožná i při opakovaných pokusech. To je způsobeno střídáním a působením gun. Pocit konajícího je také překážkou. Cestující, který ve vlaku nese své zavazadlo, to dělá jen z bláznovství. Když jej položí, zjistí, že dojede do místa určení stejně bezpečně, jako když ho nese. Proto si nehrajme na činitele, ale podrobme se vyšší Síle.

Jakýsi člověk poprosil Ramanu Maharišiho, aby mu odpustil hříchy. Bylo mu sděleno, že stačí, když bude pečovat o to, aby jej mysl nevzrušovala.

Návštěvník: Má mysl mi však vždy vyklouzne z kontroly.

Ramana Mahariši: Nevadí. Nemyslete na to. Když si to uvědomíte, přiveďte ji nazpět a stočte ji dovnitř. To stačí. Nikdo neuspěje bez úsilí. Kontrolu mysli neumíme od narození. Těch pár, co uspěli, uspěli pro svoji vytrvalost.


http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/rozhovor_3.htm

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Být laskavý je důležitější, než mít pravdu,

protože nepotřebujeme inteligentní mysl,

která vždy mluví, ale někdy všichni potřebujeme trpělivé srdce,

které vždy naslouchá.

[Návštěvník]

BUĎME REÁLNÍ

"Základní dění tohoto okamžiku je pohybující se, měnící se, tančící událost, která se zpřítomňuje. I když ji nijak nenazýváme - i když se o ni nepokoušíme - stále se děje." - Darryl Bailey

Pokud se zamyslíme nad tím, co máme na mysli, když říkáme "existuji", myslíme tím jednoduše to, že máme pocit, že se něco děje právě teď. Žádnou jinou životní zkušenost nemáme. Existuje pouze pocit, že se teď něco děje. I když to nijak nenazýváme, stále máme pocit, že se toto bezprostřední dění děje.

Pokud se nad tím zamyslíme blíže, možná si uvědomíme, že nemáme žádný způsob, jak říci, co to dění je. Máme pro něj mnoho slov (vědomí, existence, bytí, já, svět, stromy, auta, lidé a tak dále), Jsou to nálepky, které jsme se naučili myslet, slova, která jsme se naučili říkat, ale tyto nálepky nám neříkají, co toto dění je. Pouze poukazují na různé části této události.

Nevíme, co tento pocit něčeho, co se děje, je, když je nám jedna hodina, a nevíme to ani dnes. Byli jsme naučeni štěkat mnoho slov, ale tuleň, vycvičený štěkat na povel, nám existenci nevysvětlí. A stejně tak ani člověk štěkající nálepky.

Lepší představu o tom, co toto dění je, získáme, když se zamyslíme nad otázkou: "Co je, když není myšlení?". Pokud tuto otázku pomyslíme, pak na jejím konci sice žádné myšlení není, ale necítíme to jako nicotu. Stále máme pocit, že se něco děje. Buďme prostě tímto bezprostředním pocitem, že se něco děje.

Nikdo nevytváří to, co se děje. Pokud zde sedíme, odpočíváme, nevyvíjíme žádné úsilí, toto dění okamžiku se stále děje. Proces, kterým jste, se stále děje. Toto dění, kterým jsme, nevytváříme.

Naše "existence" je událost, pohyb, akce, ... pohybuje se sama od sebe... děje se automaticky... stává se v každém okamžiku něčím novým.

Když tiše sedíme, nic neděláme, přicházejí myšlenky, vznikají nutkání, dějí se činy. Akce/odpočinek, emoce/uklidnění, jasnost/zmatek, úzkost/pokoj ... to vše se prostě děje tak, jak se děje.

Uvolněte se. Budete tím, co tento okamžik přináší, a budete dělat to, k čemu budete nutkáni.

Jsme tímto nevysvětlitelným děním, které se pohybuje podle svých nevysvětlitelných pohnutek. Neexistuje způsob, jak říct, co to je. Neexistuje způsob, jak říct, proč se to děje tak, jak se to děje.

Je to akce, pohyb, plynutí. Řeka Života. Velký Duch. Neformovaný oceán Existence. Říkejte tomu, jak chcete.

Nebo tomu možná neříkejte nijak. Nemusíme se soustředit na falešná jména a vysvětlení. Můžeme jednoduše být tímto bezprostředním děním.

To je ono. Pocit toho, co se děje právě teď. Prostě odpočívejte... a plyňte. Jakýmkoli způsobem, kterým plynete.

Kromě této bezprostřední události není nic, čím byste mohli být. Nic jiného neexistuje. Není co vytvářet. Jsme stvořeni v každém okamžiku. Jsme tímto pohybem, pohybujeme se spontánně, automaticky. Neexistuje žádné "já", které by to řídilo. Jakýkoli popud, který se objeví, není naším výtvorem.

Proč hledat pravdu ve fantaziích o názvu a formě, když ji tak snadno pocítíme v plynutí tohoto okamžiku?

Vše se pohybuje podle vnitřního nutkání. Když tiše sedíme a nic neděláme, přichází jaro, tráva roste sama od sebe. Stejně tak se stáváme tím, čím máme být, a děláme to, co máme dělat.

Jako květina, jako východ slunce, jako galaxie sama. Jsme zázrakem stvoření, hřejivým, důvěrným, rozvíjejícím se okamžikem, který vždy naplňuje své pohnutky. Ne "svět". Ne "já", ne "konání". Nic z toho.


https://www.darrylbailey.net/

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Čtyři důležité věci pro zapamatování v životě:

1. Pokud máte pravdu, neztrácejte čas dokazováním, že máte pravdu.

2. Pokud se mýlíte, neztrácejte čas předstíráním, že máte pravdu.

3. Pokud potřebujete pomoci, požádejte včas o pomoc.

4. Život je příliš krátký, tak neztrácejte čas smutkem a negativitou.

[Návštěvník]

Původ vesmíru je soustředěn v „já“-myšlence. Pokud půjdete k původu, odkud pochází, bude vám vše známo. Dostanete se do tohoto stavu, kde vše vzniká. Popravdě řečeno, nikdy nic nevzniklo.

[Návštěvník]

Jak si mohu uvědomit pravdu?

Kdo je ten, kdo zažije pravdu?
Je pravda objekt nebo něco úplně jiného, co nelze popsat?



Pokud vidíte pravdu, všechno utrpení končí, protože jste si jí vědomi.

[Návštěvník]

„Dialogy o pravdě“

V této očekávané epizodě podkastu „Dialogy o pravdě“ autor a hlasatel Simon Mundie moderuje nádherný rozhovor s Rupertem a Francisem Lucillem. Diskutují o širokém spektru témat, včetně neduality, jejích důsledků, podobností a rozdílů mezi Rupertovým a Francisovým přístupem a jak se jejich vztah vyvíjel z jednoho studenta a učitele na vztah založený na přátelství.

Ponořují se do jejich historie a vlivů, jejich různých stylů a způsobů vyjádření nedvojného chápání a různých aspektů základní reality. Zkoumají také osvícení, „těžký problém vědomí“ a projekci dokonalosti na ty, kteří jsou považováni za takzvané duchovní učitele. Ve skutečnosti tito dva tvrdí, že lidé je spíše než za učitele považují za přátele, kteří sdílejí pravdu s přáteli.

0:00 Rupert a Francis: Krátká historie
5:30 Role utrpení: Francis Lucille
10:49 Vlivy: Krishnamurti
12:25 Vlivy: Jean Kein
22:53 Role utrpení: Rupert Spira
32:09 Přátelé, ne-učitelé
35:05 Jak se Rupert setkal s Francisem
43:21 Porozumění založené na zkušenostech
50:46 Advaita Vedanta’s Otevřené tajemství
53:54 Základní realita našeho já
1:00:55 Co je osvícení?
1:07:15 Promítání dokonalosti na učitele
1:15:09 Evoluce přístupů k nedualitě
1:20:45 Pokusy na odstranění víry v odloučení
1:28:37 Nachází se vědomí v těle?
1:30:37 Je ego problém?
1:34:22 Sdílení nedvojného porozumění
1:41:26 Různé způsoby vyjádření nedvojného porozumění
1:43:03 Tvrdý problém vědomí
1:48:22 Další otázky o realitě

[Návštěvník]

“Jméno a tvar maskují Skutečnost: Toto je Nauka.

Ulpění na jméně a tvaru je překážkou Svobody, protože pak základ, Vědomí, není viditelný.

Nazvěme to sochou koně a žula je skrytá, uvidíš prsten a zlato neuvidíš. Jméno a tvar nikdy nemohou opustit Vědomí, stejně jako prsten nikdy nemůže opustit zlato. Dokonce i prostor je v tom, protože existuje pouze Já.”

.

[Návštěvník]

Když se podíváme na věc zvanou pravda a nezaměřujeme se na ni příliš abstraktním způsobem nebo z dálky, ani neztotožňujeme pravdu s myšlenkou pravdy, pravdivými pojmy, filozofií pravdy nebo skutečnými přesvědčeními, zjistíme, že v ničem z toho pravdu nenajdeme. Vše, co objevíme, jsou různé nápady, víry a pojmy. Když se ale podíváme na to, co je pravda z velmi blízkého, intimního pohledu, zjistíme, co je skutečně pravda teď a tady.

Z mé zkušenosti je pravda něco, co znám ze své vlastní zkušenosti právě teď. Když se ptáme, kde je pravda v mé zkušenosti, často se ani nezastavíme a nezamyslíme se nad tím. Jsme zaneprázdněni honbou za konkrétním stavem mysli nebo pocitem, který chceme mít, že si málokdy dáme tu práci zastavit se a zamyslet se: co je skutečně pravda v mé zkušenosti právě teď?

Když se na to začneme ptát velmi intimně a tiše, zjistíme, co je a co není pravda. Tato otázka nám pomáhá vidět, co v naší víře a přesvědčení není skutečné. Často jsme měli jistoty, které se později ukázaly jako nepravdivé. Člověk může mít emocionální nebo intelektuální jistotu o tom, co považuje za pravdu, ale to ještě neznamená, že je to skutečně pravda.

Například lidé, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě natolik, že jsou ochotni položit za ni život, nám ukazují, že jistota ještě neznamená pravdu. Lidé mohou mít intelektuální nebo emocionální jistotu, která je velmi pomíjivá.

Když se začneme dívat dovnitř a zkoumat, co skutečně víme a co považujeme za pravdu, často narazíme na nejistotu. Tato nejistota není tajemná nebo mystická, ale velmi intimní a reálná. Je to stav, kdy si uvědomujeme, že mnoho věcí, které jsme považovali za jisté, nemusí být skutečně pravdivé.

Historie je plná velkých myslitelů, kteří hledali pravdu, a přesto mnoho z nich nedosáhlo konečné pravdy. I když měli velké intelektuální schopnosti, pravda jim stále unikal. To nám ukazuje, že hledání pravdy prostřednictvím intelektu nebo emocí má své limity.

V každé bytosti je touha po probuzení a sebepoznání. Pravdu a svobodu nenajdeme v mysli nebo pocitech, ale v hlubokém a upřímném zkoumání naší vlastní zkušenosti právě teď.

A právě zde leží krása tohoto hledání, které je v každé bytosti existence. Je to touha probudit se a uvědomit si sebe sama. Součástí tohoto uvědomění je pochopení omezení, ve kterých jsme obvykle hledali pravdu. Toto uvědomění nás vede k svobodě.

[Návštěvník]

„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“

[Návštěvník]

Čtyřicet veršů na oslavu Skutečnosti

Autor: Šrí Ramana Mahariši

Advaita, nedvojnost, ryzí Totožnost, je vrcholnou naukou. Džňána-marga, stezka sebe-poznání, nás dovede k prožívání této nedvojnosti. Sebedotazování: "Kdo jsem já?", je technika, kterou Šrí Ramana Mahariši učil adepty na této stezce sebepoznání. Hluboký a vyčerpávající popis této techniky je uveden v textu nazvaném 40. veršů na oslavu Skutečnosti, který Ramana Mahariši napsal pro adepty na této stezce.

I. Bylo by možné mít povědomí o své existenci v případě, kdyby Skutečnost vůbec neexistovala? Skutečnost prodlévá v Srdci, Zdroji všech myšlenek, prosta všech myšlenek. Proto se jí říká Srdce. Jak o ní má adept rozjímat? Tím, že prostě bude tím, čím je, v Srdci - to je rozjímání o Skutečnosti.

II. Ti, kdo se setkali s mohutným strachem ze smrti, hledají úkryt pouze u nohou Pána (Boha) - který nezná ani smrt ani zrození. Mohou pak opět myslet na smrt ti, co umřeli sami sobě a oprostili se od všech svých závazků? Ne, jsou nesmrtelní.


1. Z našeho vnímání světa vyplývá přijetí jedinečného Vládnoucího principu, jenž obsahuje různé síly. Obrazy tvarů a jmen; osoby, která vidí objekty; plátno, na kterém se objekty zobrazují a světlo, pomocí kterého jsou objekty viděny; subjekt Sám o sobě je tím vším.

2. Všechna náboženství mluví o třech základech - svět, duše a Bůh. Ve skutečnosti to je však jen jedna realita, která se projevuje v podobě těchto třech základů. Mohlo by se říci "Tyto tři základy jsou opravdu třemi pouze potud, pokud trvá ego." Tudíž prodlévat ve svém vlastním Já, kde není žádné "já", kde je ego mrtvé, lze nazvat dokonalým Stavem.

3. "Svět je skutečný." "Ne, je to pouze klamný jev." "Svět je vědomý." "Ne." - Jaký smysl má tato debata? Skutečný stav je pro všechny shodný. V tomto stavu si poté, když se vzdáte objektivního postoje a ztratíte všechny koncepty ať už o jednotě či dualitě, o sobě či egu, uvědomíte si své vlastní Já.

4. Pokud se někdo začne považovat za jméno a tvar, svět a Bůh se také projeví ve tvaru. Avšak je-li někdo bezforemný, je otázkou, kdo vidí tyto formy a jak je vidí? Lze vidět nějaký objekt bez očí? Já-Já je Oko, pozorující vše a toto Oko je Oko Věčnosti.

5. Tělo je hmotná forma, složená z pěti vrstev; v konceptu "tělo" je zahrnuto
všech pět vrstev. Existuje svět mimo tělo? Viděl někdo svět bez těla?

6. Svět není nic než ztělesnění objektů vnímaných pěti smyslovými orgány. Protože však je svět vnímán samostatnou myslí prostřednictvím pěti smyslových orgánů, není svět nic než mysl. Může zde být svět bez mysli?

7. Třebaže z toho vyplývá, že svět a znalost světa vyvstávají a mizí společně, je to díky znalosti samotné, že se svět zdá být očividný. Ta Dokonalost, ve které svět a znalost světa vyvstávají a mizí, a která září nezávisle na vyvstávání a mizení, je samojediná Skutečnost.

8. Ryzí Skutečnost je možné uctívat v jakékoliv formě a jménu - stejně to je pouze prostředek k uvědomění si Toho, co je bezejmenné a bezforemné, což je pravé uvědomění, při kterém dojde k nabytí klidu z poznání sebe sama ve vztahu k Této Jediné Skutečnosti a uvědomění si své totožnosti s Ní.

9. Dvojnost subjektu a objektu a trojnost pozorovatele, pozorování a pozorovaného může existovat pouze na základě podpory Jediné Skutečnosti. Obrátíme-li pozornost dovnitř ve snaze nalézt tuto Jedinou Skutečnost, dvojnost i trojnost zmizí. Ti, kdo to nazřou, vidí Moudrost a jsou navždy zbaveni zmatené pochybnosti.

10. Světské poznání existuje vždy spolu s nevědomostí a nevědomost spolu s poznáním. Pouze pravé Poznání je charakteristické tím, že díky němu poznáváme věčné Já. Jak dochází k poznání věčného Já? Dotazováním se, komu náleží poznání a nevědomost.

11. Není znalost všeho spíše nevědomost, neznáte-li sama sebe, poznávajícího? Jakmile poznáme věčné Já, pozadí veškerého poznání a nevědomosti, poznání i nevědomost zmizí.

12. To, co není ani světské poznání ani nevědomost, je skutečná Moudrost. Vše poznané není pravá Moudrost. Věčné Já je Samo o Sobě vyzařující. Nemusí k tomu nic znát ani poznat. Ono Samo je Moudrostí. Není to nicotnost.

13. Věčné Já je ryzí Poznání, jedinou Skutečností. Poznání rozmanitosti je falešné poznání. Toto falešné poznání, jenž je ve skutečnosti nevědomostí, nemůže existovat odděleně od Já - ryzího Poznání, jediné Skutečnosti. Mnohotvárnost zlatých ozdobných šperků je neskutečná vzhledem k faktu, že žádný z nich nemůže existovat bez podkladu - zlata, ze kterého jsou všechny šperky vyrobeny.

14. Jestliže existuje jedna osoba, pak existují i další - druhá, třetí … Ty a on (a) také existují. Začnete-li se dotazovat po přirozenosti pocitu 'já', toto 'já' se vytratí. Spolu s tím se vytratí i "ty" a "on(a)". Konečný stav, který září jako Absolutní Bytí, je vaše vlastní přirozenost, Já.

15. Minulost a budoucnost mohou existovat pouze z hlediska přítomnosti. Když se dostanou do současnosti, jsou taktéž přítomností. Snažit se zjistit, jakou podstatu má minulost a budoucnost nevšímaje si přítomnosti je stejné jako pokoušet se spočítat něco a nevědět co.

16. Existuje čas a prostor odděleně od nás? Jen pokud se ztotožňujeme s tělem, zapletáme se do pojmů času a prostoru. Jsme však tělem? Jsme jedno a to samé nyní, předtím a potom, tady a všude. Tudíž jsme Bytí Samojediné, nezávislé na čase a prostoru.

17. Slovo "já", vztahující se k tělu, používají jak ti, co nerealizovali ryzí věčné Já, tak ti, co realizovali. Jenže rozdíl je v tom, že pro ty, co nerealizovali, je slovo 'já' omezeno pouze k tělu, zatímco pro ty, co realizovali Já uvnitř svého těla, září "já" jako neomezené věčné Já.

18. Pro ty, co nerealizovali Já, stejně jako pro ty, co realizovali, je svět skutečný. Jenže ti, co nerealizovali Já, považují svět za jedinou Pravdu, zatímco ti, co realizovali, Pravda září jako bezforemná Dokonalost a Podklad světa. To je veškerý rozdíl mezi nimi.

19. Pouze ti, kdo nemají žádné poznání Zdroje, svádějí boj o to, co převažuje - zda osudová předurčenost nebo svobodná vůle. Ti, jenž poznali věčné Já jakožto jediný Zdroj osudu a svobodné vůle, jsou od obojího osvobozeni. Budou se znovu zaplétat do těchto konceptů?

20. Ten, kdo zří Boha, aniž by nazíral Já, vidí pouze mentální představy. Realizovaní prohlašují, že ten, kdo nazírá Já, nahlíží i Boha. Ten, jenž zcela ztratil pocit omezenosti (ego), nazírá Já a zároveň nalezl Boha, neboť Já neexistuje odděleně od Boha.

21. Tvrdí-li se v posvátných knihách, že pokud někdo nazírá své Já, vidí zároveň Boha, pak co je to za Pravdu? Může někdo vidět své vlastní Já? Přece vlastní Já není nic než my sami, ne? Proto své Já nebo Boha vidět prostě nelze? Pouze snad v případě, když se stáváme Jeho kořistí.

22. Božské osvětluje mysl a září v ní. Božské Já nelze poznat jinak než pomocí mysli, kterou obrátíme dovnitř a stabilizujeme v Božském.

23. Tělo neříká samo sobě "já". Nikdo však nemůže popřít, že i v hlubokém spánku "já" přestane existovat. Jakmile "já" vyvstane, vše ostatní vyvstane s ním. Dotazujte se s pronikavou myslí, odkud se toto "já" vynoří.

24. Toto netečné tělo neříká "já". Skutečnost - Absolutní Vědomí, nevyvstává (jako objekt). Mezi tělem a Skutečností vyvstává něco, co si říká 'já' a co je v mezích tělesnosti. Označuje se to čit džada granthi, (smyčka mezi Skutečností a netečností), a také jako omezenost, duše, jemné tělo, ego, samsara, mysl atd.

25. Ego přichází k životu vybaveno tělesnou formou, a této formy se drží do té doby, dokud forma trvá. Formu má, a tak ego roste a roste. Ale když začnete pátrat po realitě tohoto ducha zla, zjistíte, že nemá žádnou svou vlastní formu. Pak se tento zloduch přestane držet formy a zmizí do neznáma.

26. Pokud je zde ego, je zde vše ostatní. Jestliže zde ego není, není tu nic jiného. Opravdu platí, že ego je vším. Proto dotazováním se po podstatě tohoto ega je jediný způsob, jak se osvobodit od všeho.

27. Stav, při kterém nevyvstává omezené 'já', je prožívání Skutečnosti. Jak by mohlo dojít k vlastnímu vyhynutí, po kterém již omezené 'já' neožije, neproběhne-li dotazování se po Stavu prostého vyvstávání omezeného 'já' a Jeho následné dosažení? Jak je možné bez tohoto dosažení spočívat ve svém skutečném Stavu, kde jste Tou Skutečností?

28. Stejně jako se potopíte do vody, abyste ze dna vylovili to, co tam spadlo, tak je třeba se s jednobodově zaměřenou pronikavou myslí ponořit do sama sebe, kontrolujíce přitom řeč a dech; tak hluboko, až dosáhnete místa, odkud vyvstává omezené "já".

29. Hledat Zdroj omezeného pocitu 'já' s uvnitřněnou myslí, aniž byste si samomluvou opakovali "já", je právě ten jediný způsob dotazování, který vás dovede k uvědomění pravého Já. Meditace ve smyslu 'já nejsem toto; já jsem Touto Skutečností' může fungovat jako pomocný prostředek před prováděním dotazování, ale je třeba si uvědomit, že se nejedná o samotné dotazování.

30. Jestliže se někdo ve své mysli dotazuje 'Kdo jsem já?', individuální 'já' zahanbeně podlehne ve chvíli, kdy je dosaženo Srdce a kdy se spontánně zjeví Skutečnost jako 'Já-Já'. Třebaže Skutečnost odkryje Sebe Samu pociťováním 'Já', nejedná se o ego (omezené 'já'), ale o Dokonalé Bytí, Absolutní Já.

31. Čeho by měl ještě dosáhnout někdo, kdo je pohroužen v klidném prožívání Absolutního Já, spontánně vyšlého po vyhynutí ega? Neuvědomuje si nic než (že vše je) Absolutní Já. Kdo může pochopit jeho Stav?

32. Není to nic než projev slabé mysli, meditujete-li ve smyslu "já nejsem toto; já jsem Touto Skutečností"' třebaže písma proklamují "Ty jsi To". Proč je to projev slabé mysli? Protože vy Tou Skutečností již věčně Jste. Co musí být tedy uskutečněno? Prozkoumat, co opravdu jste, a stále Tím být.

33. Je směšné říkat 'já jsem nerealizoval Já' nebo 'já jsem realizoval Já'; jsou zde dvě Já? Jedno já má být objektem realizace dalšího já? Každý přece zakouší existenci pouze jednoho Já.

34. Právě důsledkem iluze, vzešle z nevědomosti, se lidem nedaří rozpoznat To, co existuje stále a je každému k dispozici. Je to naše vlastní Podstata, která přebývá ve svém přirozeném středu - Srdci. Místo aby zde spočívali, polemizují, zda Skutečnost existuje či nikoliv, zda má formu či nikoliv, zda je ne-duální či duální.

35. Hledat již uskutečněnou Skutečnost a spočívat v ní, je jediné Uskutečnění. Všechna další uskutečnění (siddhis) jsou podobné něčemu, co je získáno ve snu. Mohou se zdát být reálná někomu, kdo se probudil ze spánku se sny? Je možné moudré adepty, ukotvené ve své Podstatě a zbavené iluze, oklamat těmito snovými zisky?

36. Pouze vyskytne-li se myšlenka 'já jsem tělo', dopomůže vám meditace ve smyslu 'já nejsem toto, já jsem Toto', ke spočinutí ve své Podstatě. Proč bychom se jinak měli stále zatěžovat přemýšlením typu 'já jsem To'? Má si člověk stále dokola pro sebe opakovat 'že je člověk'? Nejsme To vždy?

37. Tvrzení "Dvojnost existuje v průběhu praxe, nedvojnost se objeví při Realizaci", je také falešné. Zatímco někdo úzkostlivě hledá Sebe, jiný Sebe nachází, nejedná se o onoho desátého muže z příhody o jednom "ztraceném muži" (kdy zapomněl počítat sebe sama)?

38. Dokud se někdo považuje za konatele, sklízí ovoce svých skutků. Jakmile si však prostřednictvím dotazování typu 'Kdo je konatel?' uvědomí Já, jeho pocit konatelství zmizí a trojí karma (sanita, agami a prarabdha) je ukončena. Toto je prožívání věčného Vysvobození.

39. Pouze považuje-li se někdo za nesvobodného, trvají myšlenky o Vysvobození a nesvobodě. Když však dotazováním se 'Kdo je nesvobodný?' dojde k uvědomění své pravé Podstaty (Já-Já), dojde též k věčnému uskutečnění této Podstaty, a tudíž k věčné Svobodě. Mohou pak přežít myšlenky o Vysvobození, jsou-li myšlenky o nesvobodě zlikvidovány?

40. Jestliže se říká, že jsou tři druhy Vysvobození, ve formě (1), bez formy (2), a s formou a zároveň bez formy (3), pak si dovoluji tvrdit, že odstranění všech těchto třech forem je jediné pravé Vysvobození.

https://www.advaita.cz/24933-ctyricet-v ... kutecnosti

[Návštěvník]

“Jste v nejhlubší BLAŽENOSTI a nikdy z ní nevystoupíte. Čas se do ní nemůže dostat. Ani mysl, ani smysly nemají v ní místo. Je to NADČASOVÝ OKAMŽIK.”

[Návštěvník]

"Něco, co dnes fenomenálním způsobem vnímáš jako Pravdu, v příštím okamžiku to zpochybníš. Může být Pravda něco, co je pravdivé jednoho dne a ne jindy? Nemůže. A pravda, o které mluvím, nemá žádný opak. Pravda je jen bytí. Je tu již předtím, než ve vás povstal svět."

[Návštěvník]

„Ať uctíváme jakékoliv jméno či formu, vede nás to k poznání bezejmenného, beztvarého Absolutna. Avšak vidět své pravé Já v Absolutnu, ponořit se do něj a být s ním jedno – to je skutečné Poznání Pravdy.“

– Bhagavan Sri Ramana Maharši

[Návštěvník]

Chci, abyste věděli, že si velmi vážím našeho setkání zde. Zdravím vás a beru vás jako někoho, kdo je zvědavý na to, co znamená žít skutečný život, život v pravdě. Když jsem se poprvé začala zajímat o duchovní záležitosti, bylo to v raných letech a byla to pro mě volba životního stylu. Zdálo se, že to byla hlubší než jiné volby, ale stále to zahrnovalo určité způsoby oblékání, chování a myšlení. Když jsem potkal svého učitele Papajiho, ukázal mi, že jsem zjednodušovala a zlehčovala svou hlubokou touhu po poznání pravdy. Znala jsem celou teorii, ale snaha přizpůsobit jí svou touhu bylo povrchní a nesmyslné.

Řekl mi, abych se zastavila tam, kde jsem, a jen byla tichá a uznala to, co je vždy zde. Říkal také, abych přestala přizpůsobovat svůj život představě o tom, jaký by měl být, nebo představám někoho druhého. Když mě požádal, abych přišla a promluvila k vám, nechtěl, abych vás něco učila nebo vám něco nabídla. Chtěl, abych jen potvrzovala to, co je ve vás živé a významné.

Můžete se přestat snažit přizpůsobit svůj život nějakému životnímu stylu nebo systému víry. Můžete se přestat snažit kopírovat život někoho jiného. A jediný způsob, jak je to možné, je být ochoten být tichý a nevědět, co byste měli myslet nebo cítit. Můžete zastavit ten tlak na hromadění životního stylu a věnovat svůj život objevování toho, co je život.

Otázka "Kdo jsem?" nikdy nemůže být uspokojivě zodpovězena tím, že řeknete, že jste muž nebo žena, osvícená nebo neosvícená osoba. Odpovědi jsou věci, které jsou nám dány, ale nemají žádnou podstatu. Vaše ochota skutečně se ptát na tuto otázku a věnovat jí plnou pozornost je tam, kde je vaše svoboda a pravda.

Ramana říkal, že otázka je "Kdo jsem?", Papaji říkal, abychom se zastavili. A já vás zvu k tomu, abychom společně objevovali, jak je otázka "Kdo jsem?" relevantní pro to, kdo jsem v tomto životě. Jak to znamená žít vědomě, svobodně a otevřeně v objevování? To samozřejmě nikdy nemůže být vyučováno, protože pokud existuje učení, jsou zde věci, které byste měli a neměli dělat.

Neexistuje žádný závěrečný stupeň, je zde jen neustálé prohlubování, osvěžení a poznávání toho, co znamená být skutečně sebou samým. Nemluvím o vašem pohlaví ani o vaší historii. Nemluvím ani o vašich problémech, protože to může být zajímavé jen pro vás. Mluvím o pravdě toho, kým jste, a o vaší schopnosti to objevit a být tím uchváceni.

Zvu vás k tomu, abychom si navzájem věnovali plnou pozornost a zapojili se do rozhovoru, který má možnost prolomit závoj osobní identity a zbytečného utrpení. Nečiním žádné sliby ohledně bolesti ve vašem životě; všechny životy mají někdy bolest. Utrpení je ale to, co přidáváme k této bolesti vyprávěním o tom, co by mělo nebo nemělo být. Toto je zbytečné.

Ve své ochotě zastavit tento příběh, být tichý a ptát se "Kdo jsem?" jste ochotni odložit vše a objevit to přímo. Říkám, že je to velmi jednoduché, ale není to snadné. Je to výzva na celý život a jediný způsob, jak víte, že jste na tuto výzvu připraveni, je, pokud cítíte nějaké vnitřní volání.

Zvu vás být sami sebou.

A pokud najdete možnost být sami sebou, zvu vás k tomu, abyste odhalili, co si myslíte, že vám v tom brání.