Svět

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 20. srp 2022 11:57:38

Jsou barvy skutečné, nebo je to jen iluze?

Snad žádný člověk nepochybuje o tom, že existují barvy. Třeba že jablko, na které koukáme, je skutečně červené. Který blázen by si dovolil tvrdit, že červená barva neexistuje. S její existencí to však není až tak jednoduché.
Právě u barev je vachrlatost, nejistota existence ze všech smyslových vjemů nejvíce zřejmá. Nelze zpochybnit, že vidíme jablko opravdu červené. Snadno lze ale ukázat, že tato jeho červená barva existuje jen v naší hlavě. Tam venku totiž existují pouze určité frekvence fotonů a ne barvy.

Když použijeme (libovolný) fyzikální přístroj, který umí měřit frekvenci elektromagnetického záření, dostaneme údaj o kmitočtu daného záření, což je číslo, a ne barvu. Pro tento přístroj dané světlo nemá barvu, ale pouze frekvenci.

Obrázek

Když se podíváme na to, jak lidské bytosti vnímají světlo, zjistíme, že už na sítnici oka samotné fotony, které jsou podle nás červené, "mizí", neboť jsou pohlceny sítnicí a informace o nich je převedena pomocí chemické reakce do podoby nervového signálu, který opravdu červený není. :-) Konkrétně to probíhá takto: "Signály na sítnici jsou výsledkem fotochemické reakce barviva rhodopsinu. Je to Schiffova báze retinalu.... Po pohlcení fotonu přejde retinal ze své 11-cis-formy ve stabilnější trans-formu a rychlým sledem chemických reakcí způsobí uzavření iontového kanálu na membráně senzoru, což vede ke vzniku nervového signálu."

Vlastně se zcela zásadně změní "materiál", nositel, který přenáší tu informaci, kterou my nakonec označujeme jako barvu. Kdybychom měli za to, že dopadající foton je červený, pochopíme, že červená není chemická látka, která informaci, že je jablko je červené, přenáší. A i kdyby náhodou byla, červené nejsou neurony, které informaci o této červené barvě přenášejí do mozku, nebo třeba elektrické impulsy, pomocí níž tak neurony činí. Neurony a jejich elektřina nemají ty všechny vlastnosti okolního světa (barvu, chuť, pevnost, drsnost, chlad atd., atd.), o nichž informace přenášejí do mozku.

Informační přenos do našeho mozku, který vlastně dlí ve vizuálně izolované "jeskyni" naší lebky, kam tady žádné fotony nemohou proniknout, se tedy nutně děje nepřímo. Můžeme si jej představit třeba jako spojení dvou (spíše více) lidí. První vidí červenou barvu, ale druhý je slepý (jako náš mozek), tak mu ten první pouze řekne, že to jablko je červené, neboť mu nemůže ukázat červenou barvu. Nijak mu tedy nepředá přímý vizuální vjem červené barvy, jen mu sdělí, že je jablko červené. Možná ještě příhodnější je přirovnání, v němž ten první je slepý a doví se slovně, že je jablko červené. Tuto větu předá druhému v řadě (mozku) a ten si onu červenou barvu vizuálně představí na základě této původně "bezbarvé" věty. (Digitální fotoaparáty přenášejí z čipu třeba 3 černobílé obrazy, u každého z nichž je jen digitální informace, jakou barvu představují.)

Je tedy jasné, že červená barva není to, co existuje v našem okolí, což je určitá frekvence fotonů, ale že si našeho oči, naše zrakové nervy a mozek tuto původní frekvenci kmitání fotonů přeložily do výrazně odlišné podoby, podoby barev. Červená barva je tak pouze modelem původní vlastnosti, i když modelem dobrým, neboť nějaké frekvenci je jednoznačně přiřazena nějaká brava. Různé frekvence fotonů, se z této "řeči fotonů", tedy konkrétních kmitočtů, překládají do úplně jiné "řeči" a to řeči barev. Tato řeč barev vůbec neexistuje mimo náš mozek. A naše intuitivní představa, která říká, že vidíme barvy v našem okolí, je jen značné zjednodušení celého tohoto opravdu hodně složitého "tlumočnického" procesu. V realitě totiž musíme reagovat rychle na barvy (třeba semaforu), abychom přežili, a nemůžeme používat tento složitý "překlad" vědomě, což by bylo extrémně pomalé.

Že je to jen "tlumočení" je evidentní i z toho, že existují lidé s jiným "tlumočením", třeba lidé zcela barvoslepí, nebo částečně barvoslepí, kteří nevidí třeba právě jen červenou barvu, kterážto "porucha" se jmenuje protanopie. Slovo porucha jsme uvedli v uvozovkách proto, že mnozí živočichové mají odlišné vnímání barev, vidí některé barvy, které lidé vůbec nevidí, nebo naopak nevidí některé barvy, které lidé vidí. Toto pak nelze nazvat poruchou. Co je pro člověka poruchou, odchylkou od normálu, může být pro nějaké zvíře normální.


Že je vnímání barev skutečně velké zjednodušení, je jasné také z toho, že viditelné světlo je pouze nepatrný zlomek celého spektra elektromagnetického záření, počínaje gama záření, Rentgenovými paprsky, přes viditelné světlo až k vlnám radaru nebo radiovým vlnám.

Je tedy teď jasné, že věta "v realitě existují barvy", vlastně není pravdivá, ale je to velmi zjednodušená zkratka skutečnosti, že v realitě existují (i takové) frekvence fotonů, která náš mozek interpretuje v naší hlavě jako barvy.

Stejná analýza by se dala provést pro zvuk (a pro každou informaci, kterou o okolí získáme, třeba i abstraktní, a každý náš smysl). U zvuku je to kmitání vzduchu, které sluch a mozek přeloží třeba do podoby tónů. Tón je opět ale jen elektrochemická neurální informace o kmitání vzduchu mimo náš mozek, ne kmitání vzduchu samotné v našem mozku. Je to tedy informace ve zcela jiném "jazyce" než je "jazyk" chvění vzduchu. Říkáme, že slyšíme zvuk, ale přitom ten zvuk, který si přímo uvědomujeme, je něco velmi jiného než chvění vzduchu.

A když si všimneme poměrně nenápadné poznámky, která je v závorce v předchozím odstavci, pochopíme, že to, co nazýváme realitou, rozhodně není okolním světem, stejně jako červená barva není něčím, co je mimo náš mozek. Realita je pouze zjednodušený obraz okolního světa, ne okolí svět sám. Realita je jen interface mezi námi a okolním světem. Realita nemůže být naším okolím, když je přímo vnímána naším vědomím, skrytým v našem mozku. Realita je jen obraz okolního světa, ne svět sám.
Návštěvník
 

No přece trpaslíci :-D

Nový příspěvekod Pedro » sob 20. srp 2022 12:12:13

salmo1cz. píše:I ten úžas jak se dějí barvy, světla, hmota a další přejde.Zrovna tak jako přešel úžas nad prvním rádiem, nedej bože televizí.Sledujte paralelu...kdo nebo co stojí za rádiem, kdo nebo co stojí za Světem.


Pedro
 

Re: Svět

Nový příspěvekod salmo1cz. » sob 20. srp 2022 12:23:25

Proč iluze?Je to geniální způsob jak něco vyjádřit, změna frekvence.Úžasně jednoduché a zároveň geniální.
Máte jedince kteří vnímají barvy jinak, nebo dokonce jako tóny zvuku.
Máte zvířata která vnímají pouze dvě barvy.Ta druhá barva je obvykle červená, barva zralosti.
Iluze je záměr...je to Božská iluze která se děje.
Vy jste svědky Božské iluze.Blahopřeji.
Jste svědky Božské iluze ze které sebevědomě povstáváte a kam se zase navracite.
salmo1cz.
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 20. srp 2022 12:27:27

:)
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod salmo1cz. » sob 20. srp 2022 12:42:14

Můžete se zeptat, jak vnímají barvy jako tóny zvuku.Protože vše má stejnou podstatu které říkáme brahma nebo bůh.Ani Buddha, ani Kapila nejsou autory, toto vědění je násobně starší a jmenování nějak toto vědění formulovali.Toto vědění pochází z ranné doby železné.Jak k tomu vědění došlo je docela dobrá otázka. :D
Říkáme tomu znalost tattev.(25, 27, 31)
salmo1cz.
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 10. říj 2022 12:22:27

Základní omyly vnímání a prožívání světa

"Všeprostupujícího ducha se nedotkne hřích ani dobrý skutek, ať jej vykonal kdokoli. Pokud je poznání bytostí zastřeno nevědomostí, tak jsou tyto bytosti zmatené iluzí." Bhagavadgíta 5.15.

Tato kapitola uvede nejzákladnější jevy, které nejsou při zkoumání světa uvažovány. Tyto jevy nejsou moderními vědami popsány a jejich existenci připomínají pouze náboženské systémy. Mnoho náboženství však logický popis těchto jevů ztratilo ve složitém systému předpisů a rituálů. Pouze indický hinduismus nikdy neztratil kontinuitu a stále je schopen nejenom upozornit na tyto jevy, ale navíc i na jejich důsledky na kvalitu lidského života a dokonce nabízí i způsoby a metody odstranění problémů mysli pocházejících z těchto jevů.

1. omyl - Prožívaný svět je skutečný


"Celá duchovní cesta se odehrává pouze v naší mysli." Šrí Ramana Maharši

Při hledání se všechny obory lidské vzdělanosti zaobírají pouze tím, co vnímají lidské smysly. Pokud však chceme osobně získat co nejvyšší přesnost zkoumání světa, potom musíme dojít až ke zdroji všeho, až ke své mysli. Ptám-li se: "Jaký je svět?", potom nejprve musím odpovědět na otázku: "Kdo jsem a jak svět vnímám?" Nejprve musím jasně zkoumat to, co vlastně zkoumám.
Je svět, tak jak ho prožívám, skutečný? Co o něm vím? Okolní svět vidím (oči vnímají světelné záření), slyším (uši vnímají zvukové vlny plynného prostředí), cítím (nos vnímá chemické vlastnosti plynného okolí), chutnám (ústa vnímají chemické složení přijímané potravy), hmatám (různé tlakové a teplotní senzory vnímají existenci pevných předmětů, kapalin a plynů), dále vnímám vnitřní informace těla (bolesti, hlad a další příjemné i nepříjemné vzruchy). Z těchto vjemů se v mysli sestaví představa světa. V mysli se vytvoří představa trojrozměrného prostoru a do něj jsou vjemy umístěny. V mysli tedy není zkoumán svět, ale jen jeho obraz sestavený z těchto jednotlivých smyslových vjemů. Kromě smyslů však zkoumající inteligence nemá žádný jiný důkaz o správnosti této představy poskládané ze smyslových vjemů.
Mysl zpracovává částečně vědomě, ale převážně nevědomě, milióny informací - myšlenek. Jednu chvíli je v představě hlavní jedna informace, po chvíli se do popředí dostává informace jiná a původní informace se v pozadí ukládá do paměti. Jakákoli informace, jakákoli myšlenka je vždy jen součástí obrazu, určitým detailem, ze kterých se výsledná představa skládá. Neexistuje žádný důkaz, že představa koresponduje s nějakým vnějším světem. Zároveň však neexistuje žádný důkaz, že vnější svět není. To důležité, co z této úvahy vychází, je poznání, že mimo představu obsahující obraz světa není pro zkoumající bytost nic jistého a i přesnost a důvěryhodnost této představy je velice nejistá.
Tato úvaha snad názorně osvětlila, že to, co běžně považujeme za skutečnost, je jen obraz světa. Zde odhalujeme první chybu v předpokladech. Při zkoumání předpokládáme, že zkoumáme svět, ale každý musí připustit, že to, co zkoumá, není svět, ale představa vzniklá v mysli. A nyní je nutno se skutečně zamyslet. Co je nutno nejdříve zkoumat, obraz světa a nebo raději fungování mysli? Není pozorovaný a prožívaný obraz světa závislý na fungování mysli více, než si dokážeme připustit?

2. omyl - Já jsem tělo.


"Nejprve poznejte, kdo jste. Pak vám bude vše jasné." Šrí Ramana Maharši

Všem nám je od dětství vštěpován tento názor. Jsi člověk, tělo, které se narodilo do tohoto světa. To, co vidíš, jsou ostatní lidé a při pohledu do zrcadla uvidíš svou podobu. Jsi člověkem. Nikoho nenapadne, že by vše mohlo být trochu jinak.
Podívejme se však na celou věc za uvážení prvního omylu. To, co vidím je pouze vidina, představa vytvořená myslí. Odpoutejme se nyní od všech předsudků a vnímejme vše pouze jako vidinu. Uvedu malý příklad. Každý už viděl v kině film. Někdo prožívá příběh prezentovaný na plátně emotivně, pláče a směje se podle situace. Někdo vnímá příběh jen jako příběh někoho jiného a nezapojuje se do něj. Lidé, kteří filmy tvoří, vidí film jinak. Vidí jednotlivé scény, střihy, zvuky, efekty. Příběh filmu prakticky nevnímají tak jako obyčejní diváci, ale vnímají jak je celý film vytvořen. Stejně by měli lidé přistoupit i k vlastní představě vytvořené myslí. Měli by vnímat obraz na plátně mysli, měli by vnímat jednotlivé dílčí vjemy i následné zapracovávání do obrazu. Neznalý člověk se nechá vytvořenou představou klamat, znalý člověk ji vnímá jen jako představu a nenechá se jí obelstít.
Je možné vnímat část představy jako Já - já jsem toto tělo, které vidím v zrcadle a další část představy označit za Nejá - okolní svět? Pro většinu lidí je to naprosto přirozené, stejně jako tvrzení, že prožívaný hmotný svět je skutečný. Největší tajemství spočívá v tom, že označení části představy jako "Já" je čistě konstrukce mysli nad vytvořenou představou. Tato konstrukce je založená na odpozorovaných jevech a souvisí s vnuceným názorem "Já jsem tělo".
Pro většinu lidí bude další krok naprosto nepochopitelný, ale je naprosto logický. Lze sice říci, že "Já" jsem to, co vidím a prožívám ve své představě, což znamená, že "Já" jsem támhle ta ruka, támhle ta noha atd. Jednodušší a přesnější je však prohlásit "Já jsem ten, kdo vnímá" a ruka a noha jsou pouze částí vytvořené představy. Když zavřu oči, ruce i nohy zmizí z mé představy. Nevidím je. Jiné smyslové vjemy sice dále podávají informace, ale hlavní lidský smysl, zrak je do mé představy nevkládá. Pokud je "Já" ve vytvořené představě, potom se objevuje a mizí v závislosti na smyslových vjemech, což je značně nelogické. Vnímající "Já" však existuje stále, na smyslových vjemech nezávisle.
Takže když víme, že celý náš svět je představa a ta je jen obraz hmotného světa, je také správné k němu jako k obrazu přistoupit. To, že část obrazu si označíme jinak než zbytek obrazu, nemá odůvodnění. Jediný důvod je ten, že jsme se to tak naučili, což zcela určitě neznamená, že je to pravda.
Celý tento postup je určen k oddělení ducha od hmoty. Pokud připustíme, že prožívaný svět je jen představa, potom by se pokračováním názoru "Já jsem tělo" stalo vnímání "Já" pouze součástí představy, a tudíž pouze výtvorem mysli. Vnímání "Já" se novým pohledem stává sice těžko představitelným zdrojem mysli, ale je tak trvalé a naprosto nezávislé na představě, která se v mysli tvoří. "Já" jest jakýmsi pozorovatelem, který pozoruje to, co se v mysli děje.
Vy, vaše já, opravdu není tělo. Co znamená prohlášení : "Já si myslím"? Myslí si to noha či ruka? Myslí si to hlava? Myslí si to mozek? Ne. Ani mozek, tato dokonalá struktura, si to nemyslí. "Já si myslím" znamená "v mysli je nyní tato myšlenka" a ruka, noha, hlava ani mozek o ní vůbec nic neví. Stejně tak prohlášení "Já držím v ruce" není vlastní ruce. Ruka samotná vůbec neví, že něco drží. Kdo ale ví je ten, kdo celou mysl sleduje. Je to naše pravé Já, původ všech myšlenek. Je to vědomí, které si může uvědomovat signály ze smyslů a těla a řídit tělesné funkce. Je to duch, je to inteligence. Je to nepopsatelné a nepostižitelné, ale toto je naše pravé Já. Doporučuji studovat práce Šrí Ramany Maharšiho nazvané Kdo jsem Já? (Who Am I?), Duchovní pokyny ( Spiritual Instructions) a Sebedotazování (Self Enquiry), kde mudrc vlastním způsobem popisuje hledání svého pravého Já.
Spojení základu nehmotného ducha, který se projevuje jako "Já" a hmotného těla je základní subjektivní omyl. Nelze velkoryse spojit vnímanou hmotu a vnímajícího ducha bez následných, byť pouze subjektivních problémů. Tyto subjektivní problémy vycházející z tohoto spojení podstatně ovlivňují fungování mysli, psychiku člověka a tím i způsob prožívání života. Musíme si však uvědomit, že pouze toto prožívání života je v konečném důsledku jediným ukazatelem kvality života bytosti.

3. omyl - Mysl funguje logicky


"Co to vlastně nutí člověka spáchat zlý čin, když je hnán jakousi silou proti své vůli?" Bhagavadgíta 3.36.

Tento omyl je pouze doplňkem, abychom si uvědomili zásadní vliv mysli na vnímání světa a jednání lidí. Ze zkušeností víme, že různí lidé mají různé jednání v přibližně stejných situacích. Důvodem je pouze to, že situace, která vypadá objektivně stejně, je každým člověkem vnímána subjektivně různě a díky tomu i lidé různě jednají. Vše záleží na zkušenostech, schopnostech řešení problémů a sebeovládání jednotlivých lidí. Do určité míry se mysl chová logicky, ale při větší nebo dlouhodobější zátěži se začnou objevovat zkratkovitá emoční jednání, která s logikou už moc společného nemají. Záchvaty strachu, hněvu, zoufalství, pláče nebo agresivity jsou chvíle, kdy člověk již logicky nejedná. Emotivní jednání je sice objektivně trpěné, ale v subjektivním světě představuje jakousi černou skvrnu zakrývající část představy, kterou však mysl důmyslně nahradí vlastní představou. Tato představa se nikterak neliší od představy založené na smyslovém vnímání a je tudíž nerozpoznatelná. Pokud je těchto černých skvrn více, potom se velice významně podílejí na tvorbě představy, ve které daný člověk žije. V případě duševních nemocí se objektivní svět zprostředkovaný smyslovými vjemy podílí na tvorbě představy minimálně a představa je tvořena převážně poškozenou myslí. Ale i u ostatních jedinců se představa tvoří pouze za spolupráce mysli a smyslových vjemů a dlouhodobé zátěže mysli vytvářejí citlivé spouštěče nekontrolovaného chování nebo zdroje trvalých duševních traumat.
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. lis 2022 9:53:55

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. lis 2022 9:44:53

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 11. led 2023 6:37:14

Nejúžasnější problém světa



Když budeme upřímní, tak nejhlubší problém na světě je otázka: "Kdo jsem?"

Co tím myslíš?
Co cítíš, když říkáš slovo :"já"?

"Já sám"

Nemyslím, že by bylo něco jiného předmětem tak fascinujícího zájmu, než toto. Protože to je tak tajemné. Tak nepolapitelné.
Protože to uniká možnosti prozkoumání stejně, jako se nemůžete podívat do svých očí bez pomoci zrcadla.
Prst se nemůže dotknout vlastní špičky prstu.

Proto je v problému "Kdo jsme" vždy prvek hlubokého tajemství.

Tento problém mě zajímá již mnoho let a vždycky se ptám, co tím míníte, když říkáte "Já".

A panuje v tom jistá shoda. Zejména mezi lidmi, kteří žijí v západní civilizaci.

Většina z nás cítí, že sama sebe vnímáme jako svůj vlastní zdroj vědomí, jako centrum uvědomění. Centrum akce, která sídlí v centru těla. Máme pojetí sebe sama jako ega zapouzdřeného v kůži.
Jinými slovy, nepovažujete mě samotného za totožného s celým mým fyzickým organismem. Považujete mě za něco uvnitř toho.

A většina západních lidí nachází své ego ve svých hlavách. Jste někde mezi očima a mezi ušima, ostatní vnímáte z tohoto místa.

V jiných kulturách to tak není. Některé kultury ukazují na srdce, jiné se cítí být v solaru plexu.

V hlavě máme sami o sobě představu jako o malém človíčku, který získává zprávy z uší a očí, signály z rukou a tak dále, má před sebou panel s tlačítky, kterými ovládá své tělo, má na starosti to, čemu se říká dobrovolné činy, a to, čemu se říká nedobrovolné činy těla. Dějí se mi, jsem jimi tlačen, ale do jisté míry mohu také své tělo tlačit podle toho, k jakému jsem dospěl závěru.

Toto je běžné pojetí já.

Malé děti se ptají: "Maminko, kým bych byl, kdyby můj otec byl někdo jiný?"

Podle našeho konceptu mu matka a otec dali tělo, do kterého byl vražen v okamžiku početí. V celém našem způsobu myšlení je myšlenka, že jsme duše, nějaká duchovní esence, uvězněná uvnitř těla. A že se díváme na svět, který je nám cizí. Slovy básníka: "Jsem cizinec a bojím se ve světě, který jsem nikdy nestvořil."

Proto mluvíme o konfrontaci s realitou. Tváří v tvář k faktům, o kterých mluvíme. S pocitem, že jsme vědomím uvězněným v pytli z kůže, tváří v tvář tomu, co je venku.

Svět, který je pro nás hluboce cizí v tom smyslu, že to, co je mimo mě, to nejsem já. Toto nastavuje základní pocit ohrožení, pocit nepřátelství a odcizení mezi námi a tzv. vnějším světem. Proto pokračujeme v rozhovoru o dobývání přírody, vesmíru. Vidíme sebe v jakési bitvě.

Ve skutečnosti je absurdní říkat, že jsme přišli na tento svět.
Nepřišli, vyšli jsme z něj.

Co si myslíš, že si myslíš: Že tenhle svět je strom s listy na jeho větvích?
Nebo jsme jako hejno ptáků, které se usadilo na mrtvém starém stromě odjinud?

Vše co víme o živých organismech z hlediska vědy nám ukazuje, že vyrůstáme z tohoto světa, že každý z nás je tím, co byste mohli nazvat příznaky stavu vesmíru jako celku.

Ale vidíte, že to není součástí našeho zdravého rozumu.
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. led 2023 19:57:52

V této promluvě odpovídá Mooji tazateli, který se ptá, jak můžeme zůstat ve své vnitřní prázdnotě, v pravém Já, když nás život vyzývá, abychom se zabývali i problémy a strastmi světa. Jak se můžeme angažovat v životě druhých a dohlížet na své povinnosti, aniž bychom ztratili kontakt se svou pravou přirozeností?

„Zdá se, že celý svět se nachází ve zvýšeném napětí osobnosti a obav, úzkostí a tužeb, které s tímto stavem souvisejí. Všechny situace a podmínky vám pomáhají rozpoznat, rozlišit a vrhnout pozornost zpět do propasti nepohyblivého Já.

Jste-li upevněni ve svém vlastním bytí, i ostatní mohou zcela přirozeně dosednout do svého bytí - v tom spočívá síla vašeho spočívání ve středu."

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. led 2023 13:24:44

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. led 2023 13:54:14

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » sob 28. led 2023 16:59:56

O čem tam povídaj? Dokáže to jejich sypatizant říct i vlastnímy slovy?
Pedriito
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » sob 28. led 2023 17:03:41

Máš sama sebe, nepotřebuješ borce manipulujícího ti s podvědomím!
Pedriito
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedro » sob 28. led 2023 17:07:58

Koukám že kdo maže, jede
Pedro
 
Příspěvky: 166
Registrován: pon 07. lis 2022 10:22:59

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. led 2023 17:26:44

Pedriito píše:O čem tam povídaj?


Ten kto má svoj čistý svet
Nemusí sa báť
Lživých slov a podlých viet
Nečaká ho pád
Ten kto v lásku uveril
Iným neškodí
Neurobí s diablom deal
Nemá dôvody
V tom je ten fór
Mať ľudí rád
Tak začni skôr
Než príde skrat
Počuť ten chór
Znie zďaleka
Všetci sme zbor
Ujsť nie je kam
Je asi málo kníh
Však čosi vieme z nich


Ten kdo má svuj čistý svět
Nemusí se bát
Lživých slov a podlých vět
Nečeká ho pád
Ten kdo v lásku uvěril
Jiným neškodí
Neudělá s ďáblem deal
Nemá duvody
Máš v srdci led
Měj lidi rád
Tak začni hned
Než přijde zkrat
Je slyšet chór
Zas trochu blíž
Všichni jsme zbor
Kdy pochopíš
Je asi málo knih
Však něco známe z nich


Z veľkých slov
A krásnych tém
Staviaš ten svoj hrad
Z nich sa ale nenajem
Vidím priveľa vád


Ja ti říkam zkus to jen
A měj někoho rád



A překlad v češtině:

Ten kdo má svůj čistý svět
Nemusí se bát
Lživých slov a podlých vět
Nečeká ho pád
Ten kdo v lásku uvěřil
Jiným neškodí
Neudělá s ďáblem deal
Nemá důvody
V tom je ten fór
Mít lidi rád
Tak začni dříve
Než přijde zkrat
Slyšet ten chór
Zní zdaleka
Všichni jsme sbor
Ujít není kam
Je asi málo knih
Však cosi víme z nich
Ten kdo má svůj čistý svět
Nemusí se bát
Lživých slov a podlých vět
Nečeká ho pád
Ten kdo v lásku uvěřil
Jiným neškodí
Neudělá s ďáblem deal
Nemá důvody
Máš v srdci led
Měj lidí rád
Tak začni hned
Než přijde zkrat
Je počut chór
Zas trochu blíž
Všichni jsme sbor
Kdy pochopíš
Je asi málo knih
Však něco známé z nich
Z velkých slov
A krásných témat
Stavíš ten svůj hrad
Z nich se ale nenaji
Vidím příliš mnoho vad
Já ti říkám zkus to jen
A měj někoho rád
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » sob 28. led 2023 19:37:20

Guut
Pedriito
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » sob 28. led 2023 19:46:18

A kdo je autor? Měl bych pro něj pár informací ohledně slohu.
Pedriito
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. led 2023 21:04:06

Autorem textu i hudby je Miro Žbirka
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » sob 28. led 2023 21:09:51

Viděl jsem ho tu na koncertě. Absolutní profík. A výborné texty :yes:
Pedriito
 

PředchozíDalší

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků