Svoboda

[Návštěvník]

Svoboda být nikým - Ram Dass

Zrodil jsem se do těla a to tělo je má osobnost. Nadechl jsem se do osobnosti a ta osobnost je v těle. Procházím souborem zážitků zvaným žít život a tyto zkušenosti mají určitou funkci. Pokud je používám vědomě a záměrně, jsou tyto zkušenosti prostředky, jejichž prostřednictvím se mohu probudit k tomu, kdo ve skutečnosti jsem.

Dovolte mi, abych vás provedl příkladem, který často používám – malý metaforický obrázek, analogie. Představte si, že máte vedle očí ovládací spínač. Na kanálu jedna, když se podíváte na jinou lidskou bytost, vidíte fyzické tělo: muže, ženu, starého, mladého, tlustého, hubeného, ​​hezkého, hezkého, ošklivého. Pokud jste vědec, můžete je klasifikovat jako mezomorfy, ektomorfy a endomorfy. Je to matrice individuálních rozdílů ve fyzické rovině, rovina stání na rohu a sledování všech dívek, jak jdou kolem. To je jedna realita.

Nyní řekněme, že přepnete svůj televizní přijímač na jiný kanál. Nyní se podíváte na jinou osobu a uvidíte její psychologii: "Ach, jsi maniodepresivní," nebo "Jsi šťastný člověk. Kéž bych byl šťastný jako ty." Lidé v psychoterapii často žijí na tomto kanálu, zaujatí svými vlastními depresemi, euforiemi, strachy, úzkostmi, osamělostí, nadějemi. Pro ně je to realita a fyzické tělo je pouze jejím nositelem.

Znovu otočte ciferníkem a na jiném kanálu uvidíte: "Ach, vy jste Váhy" nebo "Jste Střelec." Zde vidíte astrální identitu jednotlivce, jinou rovinu reality, jiný způsob pohledu na individuální rozdíly.

To jsou tři způsoby pohledu na individuální rozdíly, tři matice. Ale teď ještě jednou otočte ciferníkem. Začíná to být zajímavé. Podívejte se do očí jiné osoby a uvidíte jinou bytost, která se na vás dívá v astrální konfiguraci, osobnost v těle. Vidíte, čemu křesťané říkají duše. Vidíte jinou duši, stejně jako vy, žádnou jinou, jen jinou bytost. Všechny individuální rozdíly jsou jen věci, ve kterých je tato bytost uzavřena.

Pokud znovu otočíte číselníkem, uvidíte, že se na sebe díváte. Na této úrovni existuje pouze jedno vědomí v množství forem. Konečně, pokud mi dovolíte ještě jednou švihnout číselníkem, zmizíte vy, já zmizím a číselník zmizí. Zabýváme se tím, co buddhisté nazývají prázdnotou nebo tím, co Nový zákon nazývá stavem před Slovem, před vibrační jedinečností, nebo proč nelze v hebrejském náboženství psát Boha – je to nevyslovitelné, nepoznatelné, nepředstavitelné.

Kdo jste ze všech těchto kanálů? Se kterým se chcete spokojit? Chcete být ve středním věku? Mám 50 let staré tělo. Je to, jako bych měl také dodávku Dodge z roku 1958. Ale neřekli byste: "Jsem dodávka Dodge." Proč jsem se rozhodl identifikovat se s tímto tělem? Mám si vybrat osobnost? "Jsem někdo na cestě, zvědavý na budoucnost, zodpovědný, divoký, líný, pracující na sobě." Každá rovina, každé otočení číselníku má jiné vyjádření vaší identity, každé je hlubší.

Když se ptáme: "Kdo jsem?" o kterém kanálu mluvíme? Začneme-li shora a půjdeme dolů do hrubších rovin: Já jsem prázdnota, projevuji se jako ten, kdo se stává mnoha, působím prostřednictvím jedinečného astrálního, psychologického a fyzického těla. Vzal jsem si tělo, abych vykonal určitou práci, a když tu práci dokončím, pustím to tělo. Zabýváme se otázkami karmy a reinkarnace.

Na Západě, po koncilech v Tridentu, Konstantinopoli a Nicaea (kdekoli od roku 400 do 700 n. l.), byly tyto myšlenky z křesťanství hrubě vyvrženy, protože neudělaly z církve fungující situaci. Reinkarnace a karma učinily z každé lidské bytosti svého vlastního kněze, jako tomu bylo mezi vámi a Bohem. Církev, aby si zachovala svou kontrolu a funkci udržování morálně řádných lidí, se musela těchto konceptů zbavit.

Žil jsem už v nějaké jiné inkarnaci? Nemám o tom žádné zkušenosti, ale nepochybně tisíckrát a tisíckrát. Budu znovu rodit? Nepochybně tisíckrát a tisíckrát. Dokud se zabýváme vaším tělem, vaší osobností, vaší astrální identitou nebo vaší duší, jednáme s časem. Čas plyne, věci se mění. Ve vyšší rovině, v jedné, není čas. Čas je relativní. Když se znáte takoví, prostě jste. Nikam nejdete a odnikud přicházíte. Zenový mistr říká, že váš odchod a příchod není nikde jinde než tam, kde jste teď.

Pokud dokážete začít vnímat – dostatečně se vcítit, abyste je ocenili – jaké to je vidět svůj život jako funkční k vašemu probuzení, stejně jako k vaší smrti, celý proces se stane jedním z procesů růstu, probuzení, otevírání, prohlubování, čištění a posouvání kanálů. Není problém s přechodem, žádné držení se ze strachu, jen otevření.

[Návštěvník]

Paradox hledání svobody

Tazatel: Myslel jsem si, že toto duchovní pochopení se nějak projeví v mém těle a mysli, a osvobodí mě také od psychologických jevů.

Rupert Spira: Osvobození od psychologických jevů není nutné. Vědomí je samozřejmě vždy svobodné, ale tělo a mysl zdánlivě ne. Když však víš, že to, čím jsi v podstatě, je svobodné od obsahu tvé psychiky, kdo je pak ten, kdo chce být osvobozen? Kdo je ten, kdo žádá o osvobození od tohoto obsahu? Kdo je ten, kdo si stěžuje na tento obsah? Není potřeba, aby existovala osoba žijící nenaduální pochopení, která by trpěla. Utrpení je jen kontrakcí, která chce expandovat, a myslím si, že je přirozené, že usiluje o expanzi. Nemyslím si, že je to nutně egoistické chtít expandovat, je to jako kámen, který se valí z kopce.

Tazatel: Ano, máš pravdu, je naprosto přirozené chtít, aby tvá mysl a tělo byly v souladu s tímto pochopením.

Rupert Spira: Ano, je to jako neosobní touha žít toto pochopení nejen hluboko v sobě, ale také na povrchu – ve tvých myšlenkách, pocitech, činech, vztazích a podobně.

Tazatel: Mluvíš tedy o dvou osvobozeních. První osvobození je osvobození od tyranie tvých myšlenek a pocitů – to je rozpoznání tvé inherentní svobody. Druhé osvobození, o kterém mluvím, by pak bylo znovu sladění tvých myšlenek a pocitů s tímto předchozím rozpoznáním.

Rupert Spira: Ano, přesně tak. V konverzaci s duchovním učitelem se může zdát, že je to jako dvojitá past – říká se ti, že aby ses osvobodil, musíš přestat po tom toužit, což vypadá jako nemožný úkol. Musíš si však pečlivě vybírat učitele. Já nesouhlasím s tvrzením, že aby ses osvobodil, musíš přestat toužit po svobodě. Pokud se necítíš svobodný, není možné tuto touhu jen tak odříznout. Trpíme-li, není možné, abychom netoužili po štěstí. Lidé, kteří říkají, že "nikdo tady není, mé utrpení prostě vzniká", tomu nerozumí. Pokud trpíme, automaticky hledáme štěstí – utrpení a hledání štěstí jsou totéž.

Ne, nesouhlasím s tím, že abychom nalezli svobodu, musíme přestat ji hledat. Měli bychom ji hledat, ale správným způsobem. Je to rozpoznání naší inherentní svobody, co ukončuje to hledání, nikoliv naopak. To rozpoznání přichází jako první, a dokud se to nestane, budeme svobodu hledat, ať už si to přiznáme, nebo ne. Pokračuj v hledání svobody nebo osvobození, dokud nebudeš spokojený, že jsi ji našel – nebo přesněji, rozpoznal.

Tazatel: Co se týče rozdílu mezi rozpoznáním pravého Já a termínem osvícení, nejsou to různé věci?

Rupert Spira: Ne, nejsou. Používám raději termín rozpoznání než osvícení, protože osvícení může vyvolávat představu nějakého nového úžasného zážitku, což není úplně přesné. Rozpoznání znamená „poznat znovu“, vrátit se k tomu, kým skutečně jsme, což není nový zážitek, ale návrat k něčemu, co jsme vždycky znali.

Osvícení je zavádějící pojem, protože může naznačovat, že se něco nebo někdo stal osvíceným, což je ve skutečnosti jen návrat k pravému poznání sebe sama.

[Návštěvník]

Osvícení není zavádějící pojem,

Znamená totiž světlo a to je ta naše přirozenost

Zatímco rozpoznávat si může každý cokoliv libo

Třeba housku od rohliku...

[Návštěvník]

Utrpení je jen kontrakcí, která chce expandovat, a myslím si, že je přirozené, že usiluje o expanzi. Nemyslím si, že je to nutně egoistické chtít expandovat, je to jako kámen, který se valí z kopce.

No to si nemyslí asi spousta lidí,

Ale asi to nutné bude

Že ta harmonie bude neharmonicka a nevyvážená

Nejspíš to bude zakódováno už v samotném vzniku vesmiru

Čehož si povšimli i taoisté a do černého pole umístili bílou tečku a naopak...

[Návštěvník]

Vyřeš otázku ‚Kdo jsem?‘ a tato odpověď ti přinese úplnost. Tím se naplníš a zbavíš hladu navždy. Jsi hladový už miliony let. Potkal jsi mnoho učitelů a kazatelů, kteří tvůj hlad neuspokojili. Toto je elixír, který tě zbaví hladu. Najdi, kdo opravdu jsi. To jsi nikdy předtím neudělal. Udělej to teď. Abys zjistil, kdo jsi, nemusíš cestovat daleko. ‚Já' je zde, Átman je zde, duše je zde a teď musíš zjistit, kdo jsi. Dokud to neuděláš, nemůžeš přerušit cyklus znovuzrození, objevování se a mizících životů. Tento cyklus bude pokračovat věčně, po miliony let, pokud jej nezastavíš. A pokud to chceš zastavit, můžeš udělat okamžitě – zjisti, kdo opravdu jsi. Je to tak jednoduché. Pokud ti to někdo řekl, nemusíš už nikam jinam chodit. Řekni mi tedy, jak se k tomu postavíš. Toto je otázka, kterou bychom měli vyřešit nyní. Tento čas je velmi šťastný, protože jsme v satsangu. Kdybychom satsang měli dříve, nebyl by už žádný návrat. Jsi mladý a schopný, máš to udělat teď, v tomto okamžiku, teď, lusknutím prstů. Ano, přesně tak.

Když se mnou mluvíš, použil jsi slovo ‚když' (if), ale ‚když' není pravda. Ano, kdy jsem to řekl? Ty jsi použil slovo ‚když'. Když používáš ‚když', znamená to pochybnost. Použil bys slovo ‚když', když mluvíš se svou ženou a ptáš se jí: ‚Jsi moje žena?' Nikdo by nepoužil ‚když'. Řekl jsi: ‚když'. Ano, řekl jsi ‚když', a to znamená pochybnost. Pokud slova nevystihují účel, není to dotazování. Slovo slouží jen k usnadnění komunikace mezi lidmi, kteří jsou ve stavu nevědomosti. S nevědomými lidmi musíme mluvit jazykem nevědomosti. Proto také používám slova. Ale pokud jsi za touto úrovní, pak ti skrze ticho vše bude jasné. Naznačuji ti, jak přistoupit k otázce ‚Kdo jsem?' – prostě mlč. A toto mlčení není pokyn, abys mlčel, ale stále musím použít sl

Když jsou děti ve třídě hlučné, učitel jim řekne ‚Buďte zticha!' a výsledek je, že všichni sedí a mlčí. Přesto to není ticho. Říkat ‚Buďte zticha!' není skutečné ticho. Když ti řeknu ‚Jsi svobodný', bereš to jako slova, ale tato slova tě nezavazují. Svoboda musí být zde, uvnitř tebe. Ale tato slova nemají skutečnou váhu. Když ti řeknu ‚Jsi svobodný‘, nemusíš přemýšlet o těchto slovech. Nech se vést do ticha – a ani slovo ‚ticho' se tě nesmí dotknout. Co se stane pak? Naše jazyky se stanou úplně jinými. Jak se stát bezmyšlenkovým? To je tvá otázka. Jak vypnout mysl, která pracuje dnem i nocí? Řeknu ti, jak se stát bezmyšlenkovým okamžitě a jak vypnout všechny ty spínače, které neustále pracují. Je to velmi jednoduché a můžeš to mít hned teď

A co to je? Prostě mlč. Mlč a nedělej žádné úsilí, abys byl ticho. Nepřemýšlej. Především nedovol žádné myšlence vstoupit do tvé mysli. Rozumíš? Žádná myšlenka, protože každá myšlenka je jako hřbitov. Každá myšlenka je minulost. Můžeš si představit něco, co není minulost? Myslet znamená jít na hřbitov, vyhrabat hrob a hledat, co je uvnitř. To je myšlenka. Nemá smysl se vrátit na hřbitov. Pokud nemyslíš, jsi svobodný. Jen na vteřinu nepřemýšlej v tu chvíli, v tom okamžiku, ochutnáš svobodu. Neexistuje lepší dar než tento – být svobodný. Každý chce být svobodný. Proto jsme sem přišli, abychom našli svobodu vlastním úsilím v tomto životě, letos, teď, na satsangu.

Musíš si vybrat: Jsem teď svobodný, nebo to odložit na tento rok, nebo až na konec tohoto života. To záleží jen na tvém rozhodnutí. Toto vyžaduje absolutní sílu, touhu být svobodný teď. A já ti říkám, že už jsi svobodný. Jaká je tvá další otázka? Musíš říct buď ‚Přijímám', nebo ‚Odmítám.'

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Svoboda není něco, co lze najít v objektivním světě, tedy ve věcech, které můžeme vidět, slyšet, dotknout se jich nebo je jinak vnímat smysly. Svoboda není žádným objektem, což znamená, že není žádnou konkrétní věcí nebo entitou.

Svoboda není ani stvořením, ani stvořitelem vesmíru, ani Bohem, který se stará o zachování nebo zničení. Není to slunce, měsíc, hvězdy ani vítr. Žádný objekt není svobodou.

Pokud budeš pokračovat v odmítání všeho objektivního z mysli, nakonec dospěješ k tomu, co nelze odmítnout. Svoboda je něco, co mysl nemůže pochopit nebo vnímat. Když odmítneš vše, co lze odmítnout, mysl se uklidní a stane se “nemyslí” (no-mind = žádná mysl). To nelze popsat, protože všechny popisy patří do objektivního světa a vědomí nelze objektivizovat.

Na začátku, když nebylo nic, existovalo vědomí — úplné vědomí — kde neexistovaly žádné objekty ani subjekty. Ty jsi toto vědomí. Od počátku, před počátkem, jsi toto vědomí. A toto vědomí se stalo vším, co vidíš. Jsi toto vědomí samo. Existují miliony druhů projevů ve vědomí a ty jsi se stal vším tímto. Jsi pramenem veškerého tohoto stvoření.

[Návštěvník]

Musíš si vybrat: Jsem teď svobodný, nebo to odložit na tento rok, nebo až na konec tohoto života. To záleží jen na tvém rozhodnutí. Toto vyžaduje absolutní sílu, touhu být svobodný teď. A já ti říkám, že už jsi svobodný. Jaká je tvá další otázka? Musíš říct buď ‚Přijímám', nebo ‚Odmítám.'
Návštěvník

Vybírám si jednoduše oboje,

Protože názor který není paradoxní,

Je sice logicky

Ale jinak je to jen pitomost k sebevoblbovani představou...

[Pedriito]

Svoboda není něco, co lze najít v objektivním světě, tedy ve věcech, které můžeme vidět, slyšet, dotknout se jich nebo je jinak vnímat smysly. Svoboda není žádným objektem, což znamená, že není žádnou konkrétní věcí nebo entitou.

Svoboda není ani stvořením, ani stvořitelem vesmíru, ani Bohem, který se stará o zachování nebo zničení. Není to slunce, měsíc, hvězdy ani vítr. Žádný objekt není svobodou.

Pokud budeš pokračovat v odmítání všeho objektivního z mysli, nakonec dospěješ k tomu, co nelze odmítnout. Svoboda je něco, co mysl nemůže pochopit nebo vnímat. Když odmítneš vše, co lze odmítnout, mysl se uklidní a stane se “nemyslí” (no-mind = žádná mysl). To nelze popsat, protože všechny popisy patří do objektivního světa a vědomí nelze objektivizovat.

Na začátku, když nebylo nic, existovalo vědomí — úplné vědomí — kde neexistovaly žádné objekty ani subjekty. Ty jsi toto vědomí. Od počátku, před počátkem, jsi toto vědomí. A toto vědomí se stalo vším, co vidíš. Jsi toto vědomí samo. Existují miliony druhů projevů ve vědomí a ty jsi se stal vším tímto. Jsi pramenem veškerého tohoto stvoření.

A pak že já jsem básník...

[Pedro.]

Ale úplně nejvíc se mi líbí, jak každej nedvojník pečuje o svý neexistující tělo.
Účesy, koupele, vymačkávání beďarů, holení nohou a pipiny, fousní střih, postřiky vůněmi, hebké hajzlpapírky, tělocvik, dřep, prd, bazén, sauna, masáž....

[Jana]

Ale úplně nejvíc se mi líbí, jak každej nedvojník pečuje o svý neexistující tělo.
Účesy, koupele, vymačkávání beďarů, holení nohou a pipiny, fousní střih, postřiky vůněmi, hebké hajzlpapírky, tělocvik, dřep, prd, bazén, sauna, masáž....

O tělo nedvojníka pečuje láska.

[Návštěvník]

Ale úplně nejvíc se mi líbí, jak každej nedvojník pečuje o svý neexistující tělo.
Účesy, koupele, vymačkávání beďarů, holení nohou a pipiny, fousní střih, postřiky vůněmi, hebké hajzlpapírky, tělocvik, dřep, prd, bazén, sauna, masáž....

O tělo nedvojníka pečuje láska.

A o tvoje tělo pečuje Belzebub v rouše lásky?

[Návštěvník]

A o tvoje tělo pečuje Belzebub v rouše lásky?

„Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho.“

Buddha

[Pedro.]

A o tvoje tělo pečuje Belzebub v rouše lásky?

„Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho.“

Buddha

S belzebubem si musíš zahrát šachy. Páku ani box nedoporučuji.

Má sílu všech eg, ale nemá soucitnou laskavou mysl, nerozumí umění, poezii,
neví že má duši... Není moudrý, jen vychytralý, a když mluví o lásce a bohu,
není v tom žádná síla, jsou to mrtvá slova... Protože neví, že má Šakti. Jen z ní bere, jako jedlík jí a jí...
Jeho srdce je přikryto jím samým, a to je jeho blaho, parazitovat. Má oporu v egu, kolektivně. Je to syn egoismu. Umí manipulovat politiku, kulturu, i duchovno... A to se děje.
Kdysi přicházeli Avatarové, když belzebub ovládal mocnosti světa...
A mám tušení, že už nepříjdou.
Nejde o jednotlivce jako je Jana, o její blaho, jde o osud lidstva.

[Návštěvník]

Tělo je nástroj. A ​​je to stále jen mysl, která vytváří iluze. Láska, která je podmíněna či zamaskována, není skutečná láska. Skutečná láska, láska vyvěrající z pravého Já, nezná rozdělení ani dualitu.
Jakmile poznáš pravou přirozenost, bude ti jasné, že to, co nazýváš ďáblem či Belzebubem, je jen projekcí tvé vlastní mysli, iluze oddělenosti, kterou jsi sám vytvořil.

V tomto světle mizí všechny představy o zlu, neboť poznání sebe sama odhaluje, že existuje jen jednota, ve které nemá místo žádné dělení na dobro a zlo, na já a druhé, na Boha a ďábla. Všechny tyto koncepty jsou jen iluzorní konstrukce mysli, která se snaží popsat nepopsatelné. Ve skutečnosti je vše projevením jediné, nedělitelné Skutečnosti.

[Návštěvník]

Ve skutečnosti je vše projevením jediné, nedělitelné Skutečnosti.

Tedy všechna jména a tvary včetně mysli, iluzí, představ atd.

[Pedro.]

Tělo je nástroj. A ​​je to stále jen mysl, která vytváří iluze. Láska, která je podmíněna či zamaskována, není skutečná láska. Skutečná láska, láska vyvěrající z pravého Já, nezná rozdělení ani dualitu.
Jakmile poznáš pravou přirozenost, bude ti jasné, že to, co nazýváš ďáblem či Belzebubem, je jen projekcí tvé vlastní mysli, iluze oddělenosti, kterou jsi sám vytvořil.

V tomto světle mizí všechny představy o zlu, neboť poznání sebe sama odhaluje, že existuje jen jednota, ve které nemá místo žádné dělení na dobro a zlo, na já a druhé, na Boha a ďábla. Všechny tyto koncepty jsou jen iluzorní konstrukce mysli, která se snaží popsat nepopsatelné. Ve skutečnosti je vše projevením jediné, nedělitelné Skutečnosti.

Tenhle vesmír, makrokosmos i mikrokosmos, je srdcem Boha, tluče v něm. A ztoho tlukotu jme tu i my, co ten rytmus mohou slyšet. Jestli ho někdo slyší jako zvuk a píseň, nebo jako jména a tvary, nebo jako třpyt, světlo... To není důležité.
Je to zázrak a radost ve své přirozenosti.
Bytosti však byla dána svoboda, dar myslet.
A proto je i cesta "odmyšlení" její důležitosti.
Někomu jen stačí večer lehnout na zem a koukat na hvězdné nebe.
A někdo potřebuje k utišení toho svého já promluvy moudrých, co
jen ulehli na zem a viděli...

[Jana]

A o tvoje tělo pečuje Belzebub v rouše lásky?

„Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho.“

Buddha

S belzebubem si musíš zahrát šachy. Páku ani box nedoporučuji.

Má sílu všech eg, ale nemá soucitnou laskavou mysl, nerozumí umění, poezii,
neví že má duši... Není moudrý, jen vychytralý, a když mluví o lásce a bohu,
není v tom žádná síla, jsou to mrtvá slova... Protože neví, že má Šakti. Jen z ní bere, jako jedlík jí a jí...
Jeho srdce je přikryto jím samým, a to je jeho blaho, parazitovat. Má oporu v egu, kolektivně. Je to syn egoismu. Umí manipulovat politiku, kulturu, i duchovno... A to se děje.
Kdysi přicházeli Avatarové, když belzebub ovládal mocnosti světa...
A mám tušení, že už nepříjdou.
Nejde o jednotlivce jako je Jana, o její blaho, jde o osud lidstva.

Je vidět, že jsi odborník, Pedrito. Zeptej se, prosím, Honzama: "Jaký rozdíl je mezi Belzebubem, o kterém tady píšeš a Ďáblem, se kterým se Honzam, jak tvrdí, sjednotil?"

[Pedro.]

Mé vidění nemůžeš změnit ty ani Honzam, vidím naprosto přesně, co je to, co nazýváme satanem.
Kolektivní pod-nad-zkrátka nevědomí. A v tobě to vidím naprosto jasně.
Ale neboj, bourat ti to nebudu, to je tvoje práce.

[Návštěvník]

To, co někdo vidí jako ‘satana’ nebo ‘pod-nad-zkrátka kolektivní nevědomí’, je jen projekce jeho mysli. Skutečné Já je mimo všechny tyto koncepty. Je to čisté vědomí, které není ovlivněno dualitou dobra a zla.