Mystická svatba – maithuna a „nektar nesmrtelnosti“Mystická svatba není jen spojení kundaliní šakti s vědomím nad hlavou v sahasráře, jak se obecně uvádí. To je pravý počátek tohoto vnitřního duchovního procesu.
Podobně jako uvědomění v JÁ je začátek dosažení jeho ustálení v sahadža samádhi a dosažení podmínek vysvobození.
Cílem duchovního procesu mystické svatby je konečné sjednocení s Bohem, ke kterému dochází po odložení těla hmotného a překročení vazby - spojení vědomí s hmotným tělem skrze životní sílu vnitřního „dechu" vědomí.
Mystická svatba v sobě musí zahrnovat proces mystické smrti a znovuzrození,
tedy rozpuštění ega a sil, které udržují proces ega i znovuvtělování v nebožských světech, tedy činné i latentní sklony a tendence mysli vedoucí do nebožských zrodů (vásany a samskáry).
Odstranění ega a uvědomění v naší pravé duchovní podstatě, ve vědomí JÁ, je nutnou podmínkou v procesu mystické svatby.
Cílem mystické svatby je plné obnovení původní nedělitelné jednoty vědomí a jeho moci, tedy obou principů jediného vědomí, principů Šiva a Šakti.
Není to tak, že by jeden princip byl nadřazený druhému. Oba principy jsou rozlišené kvality jediného vědomí a jediné Nejvyšší skutečnosti - Boha.
Tyto dva principy se prolínají a jsou rozlišené ve všech úrovních projevu od samotného ryzího vědomí, až po nejnižší úrovně stvoření.
V samotném vědomí JÁ jsou oba principy vyjádřeny jako princip
uvědomovací (vimarša) - šaktický princip vědomí a základní
energie vědomí - pozornost (prakaša) - šivovský princip vědomí.
Oba tyto rozlišené principy vědomí jsou vždy přítomné, jsou naprosto rovnocenné, není jeden nadřazený druhému.
Podstatou vědomí je jeho moc, tedy Šakti.
Zdrojem moci vědomí je samo vědomí - Šiva, nejsou dva, ale jedno.
Chápání vědomí jako statického principu Šivy a projevu jako dynamického projevu Šakti je nepřesné zjednodušení, které může zavádět.
Moc vědomí - Šakti existuje ve dvou svých stavech:
- jako latentní potencialita v samotném vědomí JÁ JSEM
- a jako aktuální dynamický projev odhalené moci vědomí v podobě pozorovaných procesů.
Jinými slovy Šakti se nachází v Šivovi a Šiva se nachází ve všech projevech Šakti. Moc vědomí se může nacházet v obou stavech současně.
V tantrické advaitě je vědomí samo uvažováno zejména jako sebe si vědomá moc a inteligence.
Svým způsobem z našeho pohledu je princip Šakti nadřazen principu Šivy, neboť vědomí se může uvědomit pouze skrze svou vlastní Šakti - princip uvědomovací - vimarša šakti.V Nejvyšší skutečnosti jsou oba principy vždy jedním a z absolutního stanoviska nikdy nedochází k jejich oddělení. V našem aktuálním relativním pohledu však ano. Jedním z cílů duchovní praxe je opětné obnovení této nedvojné jednoty vědomí a jeho moci v celé naší existenci.
Někdy se hovoří o obnovení jednoty vědomí a bytí, kde aspekt bytí představuje právě samotnou moc vědomí - podstatu vědomí - jeho Šakti.
Prvním předpokladem je poznání sebe sama v JÁ a rozpuštění omezení vědomí na tělo a mysl, tedy odstranění procesu ega.
Dokud se neuvědomíme a nepoznáme ve svém duchovním základu, který je podstatou i zdrojem celé naší existence i projevené individuality - ve vědomí JÁ JSEM, dotud nejsme schopní obnovovat jednotu vědomí a jeho moci v procesu mystické svatby.
Dále je nutno probouzet dosud latentní energii - kundaliní šakti, která tvoří energetickou podstatu individuality, dosáhnout jejího očištění a zavedení skrze centrální nádí do sahasráry.
Pokud je kundaliní šakti plně probuzená, tedy když veškerá prána za projevenou individualitou vystoupá sušumnou do jednoty s JÁ ve vědomí vysoko nad úrovní projevu v sahasráře, je dosaženo prahové zkušenosti mystické svatby.
Úsilí musí dále směřovat k jejímu trvalému spočívání zde v jednotě s JÁ a současně k přímému čerpání ryzí moci vědomí z nevyčerpatelného rezervoáru moci Nejvyšší skutečnosti zpět do centrálního nádí.
Tím lze obnovit původní božskou jednotu ve všech nižších centrech - čakrách a celou individualitu sjednotit se svým duchovním základem v ryzím svobodném vědomí.
Z počátku tohoto procesu usilujeme o probuzení latentní síly kundaliní ve stoupající pránu, její transformaci v ryze duchovní energii světla (tzv. odžas) a její vedení sušumnou do jednoty s vědomím vysokou nad hlavou.
Později přímo čerpáme božskou podobu této síly - moci vědomí zpět do celé individuality v podobě tzv. nektaru - amrity.
Proces mystické svatby je tak dvouprocesní. Nejprve musí být individuální kundaliní šakti plně probuzena, vystoupat skrze jednotlivé čakry do jednoty s vědomím v sahasráře.
Tím dosáhneme možnosti přímo čerpat již transcendentální neomezenou kosmickou kundaliní šakti přímo z vědomí.
Pak začíná i do nižší projevené individuality proudit vyšší podoba této energie, které se říká v józe „nektar", sóma či amrita.
Tím plně transformujeme i projevenou individualitu a dochází k jejímu vnitřnímu doslova „zbožštění".
Nakonec obnovujeme božské působení vědomí a jeho moci ve všech, i těch nejnižších, čakrách.
Ty pak vyzařují nejvyšší možnou čistou duchovní energii, která je spojena se svým zdrojem v neomezeném vědomí v sahasráře.
Je to jako kdybychom všechny čakry a jejich úrovně doslova vyzdvihli do úrovně sahasráry. Jde o integraci nižších čaker - projevů šakti do jednoty a spojení s jejich božským zdrojem a základem.
Zkrátka proces mystické svatby nekončí jen vyvedením probuzené kundaliní nad hlavu do jednoty s JÁ, ale obnovením této jednoty napříč celou projevenou individualitou.
Mystická svatba je jak vertikální, tak horizontální proces. Obnovuje se původní jednota vědomí a jeho moci nejen v rámci projevené individuality, ale i v rámci celé individuality společně s jejím základem v ryzím vědomí.
K tomu je nutné si přímo uvědomovat vědomí, které je všepronikajícím základem původní božské moci, která dává povstat a oživuje projevenou individualitu, její čakry a centrální nádí.
Tuto jednotu vědomí a jeho moci obnovujeme společným soustředěním na základ projevené individuality, jejích čaker a centrální nádí ve svobodném vědomí JÁ, kdy necháváme v projevené individualitě volně působit moc svobodného JÁ a současně takto vybuzené pránické projevy opět sublimujeme v ryzí moc vědomí.
Nakonec se otevíráme a stáváme se průchodem ryzí moci vědomí skrze sahasráru do všech nižších úrovní naší projevené individuality skrze centrální nádí naplněné vědomím a jeho mocí.
Je možné uplatnit i „vložená soustředění", kdy například zahrneme do soustředění v JÁ celé tělo a svět naráz a současně je ve vědomí „vyzdvihneme" do sahasráry, tedy se současně silně soustředíme ve vědomí v nejvyšších centrech v sahasráře.
Tak dosahujeme vnitřně skutečné pozvednutí projevené části šakti do jejích vyšších úrovní.
Jedním z doslova „hmatatelných" přínosů mystické svatby ještě za existence těla hmotného je trvalý stav duchovní blaženosti, ve které se prolíná svobodné vědomí sebou samým pronikající celým projevem včetně těla.
Toto vědomé svobodné volné ničím neblokované pronikání vědomí tělem a jeho světem přináší ryzí duchovní blaženost.
Stav neomezené věčné blaženosti je ovocem duchovního procesu mystické svatby.
Nauka kašmírského šivaismu hovoří o stavu džagadánandy, ve kterém se blaženost samádhi a blaženost projeveného těla a světa prolínají v jediné skutečnosti.
Mnoho meditujících na stezce dosahuje zkušeností JÁ, ale málokdo usiluje o plné sjednocení kundaliní šakti se svým základem v JÁ a zpětné obnovení božské jednoty vědomí a jeho moci v celé individualitě.
K tomu je nutné se věnovat cíleným praxím, ve kterých se soustřeďujeme na společný základ vědomí a jeho projevů šakti v podobě jeho center, sušumny i těla a jeho světa jako takového.
Projevenou oblast šakti je nutné dále duchovně pozvedávat do jednoty s vědomím, pokud chceme poznávat i duchovní inteligenci a moc vědomí JÁ.
Poznání vědomí JÁ bez jeho moci a obnovení jejich jednoty není poznání celé, a proto je vždy nevědomostí a současně nepřináší vysvobození ani duchovní blaženost.
V rámci procesu mystické svatby také dochází k rozpouštění příčin nových zrodů a celý proces finálně ústí po odložení těla hmotného v Bohu samém.
Za existence těla hmotného se tak otevíráme „nektaru" božské síly, která oživuje celou individualitu, a ryze duchovní energie proudí a oživuje jemné i hmotné tělo, kterým proniká svobodné vědomí JÁ.
To přináší i přirozenou blaženost v sahadža samádhi. Nakonec se po odložení těla hmotného přímo stáváme součástí tohoto božského nektaru nesmrtelnosti v konečném splynutí s Bohem.
Pokud někdo nezakouší blaženost jako svůj přirozený stav svobodného vědomí, vysvětlení je v tom, že není obnovena původní jednota a spojení vědomí - základ naší bytosti s projevenou částí naší individuality. Je-li tak uskutečněno praxí, jak bylo naznačeno, nabývá naše uvědomění přirozené všepronikající blaženosti a co více, jsme spojeni s boží intuicí a vůlí, ze které čerpáme a stáváme se svobodným průchodem božské duchovní moci.
Z výše uvedeného je také zřejmé, že není pravdou, že konečný cíl stezky síly - světla je „sestoupení síly ze sahasráry do duchovního srdce na pravé straně hrudi", ale obnovení jednoty vědomí a jeho moci z nejvyššího centra do celého prostoru vědomí, které zahrnuje i projevenou individualitu a její svět.
Rozpuštění uzlu srdce, tedy omezení vědomí na tělo a mysl nebo duchovní srdce, je základní podmínkou.
Naopak musíme sjednotit sílu přímo ze srdce a oživit přímo ze srdce všechna centra a celou sušumnu.
Tedy ve skutečnosti přesně obráceně. Je nutné nejprve individuální kundaliní šakti vyvést do JÁ v sahasráře, sjednotit ji se Šakti kosmickou, a tak obnovit spojení i nižších složek individuality s mocí spočívající v samotném svobodném ryzím vědomí JÁ JSEM.
Ramana Maháriši se výše uvedeným výrokem vyjadřoval k dosahování transů předmětným soustředěním nad hlavou některých jogínů. Pak onou silou nemyslel nic jiného než pozornost, a ta skutečně v případě dosažení uvědomění v JÁ a rozpuštění ega musí směřovat na srdce - rozlišování vědomí od nevědomého těla a mysli.
https://stienrosemoon.infoblog.cz/clane ... sti-42030/