Vědomí

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. črc 2020 16:12:45

Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. črc 2020 16:32:03

Obrázek

T: Zkušenost může být chybná a zavádějící.
M: Přesně tak, ale nikoli samotný fakt zkušenosti. Ať je zkušenost jakákoli, pravdivá nebo nepravdivá, samotný fakt, že se zkušenost odehrála, nemůže být popřen. Tento fakt dokazuje sám sebe. Pozorujte se pečlivě a uvědomíte si, že ať je obsahem vašeho vědomí cokoli, samo pozorování není tímto obsahem nijak ovlivněno. Uvědomění je samostatné a nemění se spolu s uvědomovanou událostí. Událost může být příjemná či nepříjemná, nepodstatná či důležitá, ale uvědomění je stále stejné. Všimněte si té zvláštní povahy čirého uvědomění, jeho přirozené totožnosti s Já, bez sebemenší stopy ztotožnění s pocitem „já jsem“, a jděte k jeho základům. Brzy pochopíte, že uvědomění je vaší pravou přirozeností a že nic z toho, co je obsahem vašeho uvědomění, nemůže být vaše.
T: Copak není vědomí a jeho obsah jedno a totéž?
M: Vědomí je jako mrak na obloze a kapky vody jsou jeho obsahem. Aby byl mrak vidět, potřebuje slunce. Podobně vědomí potřebuje být zaostřeno v uvědomění.
T: Copak není uvědomění formou vědomí?
M: Je-li obsah pozorován nezaujatě a odpoutaně, potom je vědomí uvědoměním. Ale přesto je rozdíl mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí, a čirým uvědoměním, které je za vědomím. Odrážené uvědomění, pocit „jsem si vědom“, to je svědek, zatímco čiré uvědomění je podstatou skutečnosti. Odraz slunce v kapce vody je nepochybně odrazem slunce, ale není to slunce samotné. Mezi uvědoměním, které se odráží ve vědomí jakožto svědek, a čirým uvědoměním je mezera, kterou mysl nemůže překročit.

T: Není to závislé jenom na úhlu pohledu? Mysl říká, že tu je rozdíl, ale srdce říká, že ne.
M: Samozřejmě, že tu není žádný rozdíl. Skutečné vidí skutečnost v nesku­tečném. Je to mysl, kdo vytvořil neskutečné, a je to opět mysl, kdo vidí neskutečné jako neskutečné.

T: Chápu, že zážitek skutečného je následován pochopením nesku­tečného jako neskutečného.
M: Nic takového jako zážitek skutečného neexistuje. Skutečné je za zkušeností. Každá zkušenost je pouze v mysli. Znát skutečné můžete jen tak, že jste skutečným.
T: Je-li skutečné za slovy a myslí, proč o něm tolik mluvíme?
M: Pro radost, samozřejmě. Skutečné je nejvyšší blažeností. I pouhý rozhovor o skutečném je štěstím.

http://www.advaita.cz/26650n-85.-quot-j ... ja-jsem-to
Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. srp 2020 21:26:56

Obrázek

M: Mysl se musí naučit, že za pohybující se myslí je neměnné pozadí uvě­domění. Mysl musí poznat pravé Já, respektovat je a přestat je zakrývat, jako Měsíc zakrývá Slunce při slunečním zatmění. Prostě si uvědomte, že nic z toho, co je možné pozorovat nebo zakoušet, nejste vy a nejste tím ani nijak omezen. Nevšímejte si ničeho, co nejste vy.

T: Abych mohl dělat to, co mi říkáte, musel bych být neustále vnímající.

M: Být vnímající znamená být bdící. Nevnímat znamená spát. Vědomý už jste, o to se nemusíte snažit, ale to, že jste vědomý, si musíte uvědo­movat. Buďte vědomý úmyslně a vědomě, rozšiřujte a prohlubujte své pole uvědomění. Vy si vždycky uvědomujete jen svou mysl, ale neuvě­domujete si sebe sama jakožto toho, kdo si je vědom.

T: Jestli jsem to dobře pochopil, tak rozlišujete mezi pojmy „mysl“, „vě­domí“ (consciousness) a „uvědomění“ (awareness).

M: Podívejte se, mysl neustále tvoří myšlenky, dokonce i když je nesle­dujete. Když víte, co se děje ve vaší mysli, říkáte tomu vědomí. To je váš bdělý stav – vaše vědomí přeskakuje z jednoho vjemu na druhý, od myšlenky k myšlence, pořád dokola. Potom přichází uvědomění, přímý vhled do celku vědomí, do celku mysli. Mysl je jako řeka, která bez přestání proudí v korytě těla. Vy se na chvíli ztotožníte s určitou vlnkou a nazvete ji „moje myšlenka“. Jediné, čeho jste si vědom, je vaše mysl. Ale uvědomění je vnímáním vědomí v jeho celistvosti.

T: Každý je vědomý, ale ne každý si to uvědomuje.

M: Neříkejte „každý je vědomý“. Řekněte: „Je tu vědomí, ve kterém se vše objevuje a zase mizí.“ Naše mysli jsou pouze vlny na povrchu oceánu. A stejně jako vlny přijdou a zase odejdou. Jako oceán jsou však nekonečné a věčné. Poznejte sebe sama jako oceán bytí, lůno veškeré existence. To všechno jsou samozřejmě metafory, skutečnost je nepo­psatelná. Můžete ji poznat jen tak, že jí jste.

T: Stojí její hledání za to utrpení?

M: Bez ní je všechno utrpení. Chcete-li žít zdravě, tvořivě a šťastně a mít nekonečné bohatství, o které se můžete podělit s druhými, hledejte to, čím jste.

Zatímco mysl je soustředěna v těle a vědomí je soustředěno v mysli, uvědomění je svobodné. Tělo má své potřeby a mysl své bolesti a radosti. Ale uvědomění je nedotknutelné a neotřesitelné. Je jasné, tiché, klidné, bdělé a nebojácné, bez touhy a strachu. Meditujte o něm jako o svém pravém bytí, snažte se jím být ve svém každodenním životě a poznáte uvědomění v celé jeho plnosti.

Mysl se zajímá o to, co se děje, kdežto uvědomění se stará o samotnou mysl. Dítěti jde o hračku, ale matka hlídá dítě, ne hračku.

Neúnavným pozorováním jsem se stal zcela prázdným a s touto prázdnotou se opět vrátilo vše, kromě mysli. Zjistil jsem, že jsem mysl nenávratně ztratil.

T: Když s námi teď mluvíte, jste nevědomý?

M: Nejsem ani vědomý, ani nevědomý. Jsem za myslí se všemi jejími rozličnými stavy a podmínkami. Rozdíly jsou vytvářeny myslí a vztahují se jen na mysl. Já jsem čiré Vědomí samo, ustavičné uvědomění všeho, co je. Jsem ve stavu, který je skutečnější, než váš. Nejsem rozptylován žádným rozlišováním a oddělováním, kterými je tvořena osobnost. Do­kud je tu tělo, má své potřeby jako kterékoli jiné, ale mentální procesy u mě skončily.

http://www.advaita.cz/26384n-48.-uvedom ... ja-jsem-to
Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 23. srp 2020 6:42:42

Uvědomění

(z knihy Já Jsem To)


Tazatel: Zabere realizace Já nějaký čas, nebo je to tak, že čas nemůže při realizaci nijak pomoci? Je realizace Já pouze záležitostí času, nebo záleží na jiných faktorech, než je čas?
Maharádž: Jakékoli čekání je zbytečné. Myslet si, že naše problémy vyřeší čas, je sebeklam. Budoucnost sama o sobě jen opakuje minulost. Změna se může udát jedině v přítomnosti, nikdy ne v budoucnosti.
T: Co způsobí změnu?
M: Musíte naprosto jasně cítit potřebu změny. To je vše.
T: Dochází k realizaci v rámci hmoty, nebo mimo ni? Není snad k tomu, aby se mohla projevit, nutné tělo a mysl?
M: Každá zkušenost je iluzorní, omezená a dočasná. Od zkušenosti nic neočekávejte. Realizace sama o sobě není žádná zkušenost, i když může vést k novému druhu zkušeností. Ale ani tyto nové zkušenosti, jakkoli zají­mavé, nejsou o nic skutečnější než ty staré. Realizace určitě není nějaká nová zkušenost. Je to objev věčného faktoru, který je v každé zkušenosti přítomen. Je to uvědomění, které zkušenost umožňuje. Tak jako je ve všech barvách přítomno světlo jakožto bezbarvý faktor, tak je i v každé zkušenosti přítomno uvědomění, které ale není zkušeností.
T: Není-li uvědomění zkušenost, jak potom může být realizováno?
M: Uvědomění tu je neustále. Proto nemusí být realizováno. Otevřete okenici a mysl bude okamžitě zaplavena světlem.
T: Co je hmota?
M: Hmota je to, čemu nerozumíte.
T: Věda hmotě rozumí.
M: Věda pouze odsouvá hranice naší nevědomosti.
T: A co je příroda?
M: Příroda je souhrn všech vědomých zkušeností. Jakožto vědomé já jste součástí přírody. Jakožto uvědomění jste za ní. Uvědomění znamená vidět přírodu jako pouhé vědomí.
T: Má uvědomění nějaké úrovně?
M: Úrovně existují ve vědomí, nikoliv však v uvědomění. Uvědomění je celistvé, homogenní. Jeho odrazem v mysli je láska a pochopení. Hloubka pochopení a intenzita lásky mohou být na různých úrovních, ale v jejich zdroji žádné úrovně nejsou. Zdroj je jediný a jednoduchý, ale jeho dary jsou nekonečné. Jenom nesmíte považovat tyto dary za jejich zdroj. Pochopte, že nejste řekou, ale samotným zdrojem; to je vše.
T: Ale já jsem i tou řekou.
M: Jistěže jste. Jakožto „já jsem“ jste řekou, která proudí mezi břehy těla. Jste ale také zdrojem a oceánem a mraky na obloze. Všude, kde je život a vědomí, tam jste i vy. Menší než to nejmenší, větší než to největší, vy jste, zatímco vše ostatní se jen jeví.
T: Jsou pocit bytí a pocit žití jedno a totéž, nebo se liší?
M: Jeden je tvořen totožností v prostoru, druhý kontinuitou v čase.
T: Jednou jste říkal, že pozorovatel, pozorování a pozorované jsou jedno a totéž, nikoliv tři různé entity. Pro mne jsou ale oddělení. Nepochybuji o vašich slovech, jenom tomu nerozumím.
M: Dívejte se pozorně a zjistíte, že pozorovatel a pozorované se objevují jenom v případě, že tu je pozorování. Jsou to atributy pozorování. Řeknete-li „já vidím tohle“, potom „já“ a „tohle“ přicházejí spolu s viděním, nikoliv dřív. Nemůžete mít neviděné „tohle“ ani nevidící „já“.
T: Mohu říci: „Já nic nevidím.“
M: To se jen „já vidím tohle“ změnilo na „vidím, že nic nevidím“ nebo „vidím tmu“. Ale vidění zůstává. V trojici poznávající, poznávání a poznané je nesporné pouze poznávání („vidím“ – pozn. překladatele). Ale „já“ a „tohle“ jsou sporné. Kdo poznává? Co je poznáno? Nic není jisté, kromě toho, že tu je poznávání.
T: Proč jsem si jistý poznáváním, ale ne poznávajícím?
M: Poznávání je spolu s bytím a milováním odrazem vaší pravé přirozenosti. Poznávající a poznávané je přidáno myslí. Mysl má v povaze vytvářet dualitu subjektu a objektu tam, kde žádná není.
T: Co je příčinou touhy a strachu?
M: Jsou to zjevně vzpomínky na minulé bolesti a radosti. Není na tom nic bůhví jak záhadného. Konflikt vzniká teprve tehdy, když se touha a strach týkají téhož objektu.
T: Jak utnout vzpomínky?
M: To není ani nutné, ani možné. Uvědomte si, že se všechno odehrává ve vědomí a že vy jste kořenem, zdrojem a základem vědomí. Svět je jenom posloupnost zkušeností a vy jste tím, co umožňuje, aby byly vědomé, ale sám stojíte mimo jakoukoli zkušenost. Je to jako zdroj tepla, plamen a hořící dřevo. Zdroj tepla udržuje plamen, plamen spotřebovává dřevo. Bez zdroje tepla by nebyl ani plamen, ani palivo. Podobně bez uvědomění by nebylo ani vědomí, ani život, který přeměňuje hmotu v nástroj vědomí.
T: Vy tvrdíte, že nebýt mne, nebyl by tu ani svět, a že svět a mé poznání světa jsou jedno a totéž. Věda dospěla k úplně jinému závěru: svět existuje jako něco konkrétního a nepřetržitého, zatímco já jsem vedlejším produktem biologické evoluce nervového systému, který není primárně ani tak sídlem vědomí, jako spíše mechanismem přežití jak individua, tak druhu jako takového. Váš pohled je zcela subjektivní, zatímco věda se všechno snaží popisovat pomocí objektivních pojmů. Je tento protikladný přístup nevyhnutelný?
M: Tohle je zjevné nedorozumění, které je čistě verbální. To, co je, je. Není to ani subjektivní, ani objektivní. Mysl a hmota nejsou oddělené, jsou to aspekty jedné a téže energie. Podíváte-li se na mysl jako na funkci hmoty, máte vědu. Podíváte-li se na hmotu jako na produkt mysli, máte náboženství.
T: Ale co z toho je pravda? Co bylo první – mysl nebo hmota?
M: Ani jedno nebylo první, protože mysl a hmota se nevyskytují samostatně. Hmota je forma, mysl je jméno. Společně vytvářejí svět. To, co hmotou a myslí prostupuje a obojí překračuje, je Skutečnost, čiré bytí – uvědomění – blaženost, vaše pravá podstata.
T: Já znám jedině proud vědomí, nekonečnou posloupnost událostí. Řeka času plyne bez ustání a přináší a zase neúprosně odnáší jednotlivé události. Budoucnost se neustále přeměňuje na přítomnost.
M: Nestal jste se obětí svého způsobu vyjadřování? Mluvíte o plynutí času, jako byste sám byl neměnný. Ale událostí, kterých jste byl svědkem včera, může být někdo jiný svědkem zase zítra. Vpohybu jste vy, nikoliv čas. Přestaňte se hýbat a čas zanikne.
T: Co to znamená – čas zanikne?
M: Minulost a budoucnost splynou do věčné přítomnosti.
T: Ale jak se to projeví v konkrétní zkušenosti? Jak víte, že pro vás čas zanikl?
M: Může to znamenat, že minulost a budoucnost už nehrají žádnou roli. Může to také znamenat, že vše, co se stalo a co se stane, je pro vás otevřenou knihou, ve které si můžete libovolně číst.
T: Dokážu si představit nějaký druh univerzální paměti, která je dostupná na základě patřičných cvičení. Jak se dá ale poznat budoucnost? Tam je neočekávané jistě nevyhnutelné.
M: To, co je neočekávané na jedné úrovni, může být jisté z hlediska úrovně vyšší. Koneckonců, pohybujeme se teď v rámci omezení, která vytváří mysl. Ve skutečnosti se nic neděje, není tu ani minulost, ani budoucnost – vše se jen jeví a nic není.
T: Co to znamená, že nic není? Znamená to, že máte okno nebo usnete? Nebo rozpustíte svět a necháte nás všechny v nebytí, dokud nejsme přivedeni zpátky k životu při dalším záblesku vaší myšlenky?
M: Kdepak, tak špatné to není. Svět mysli a hmoty, jmen a tvarů trvá dál, ale mne se to vůbec nedotýká. Je to jako můj stín. Stín tu je pořád a následuje mne všude, kam jdu, ale vůbec mi nepřekáží. Zůstává světem zkušeností, ale ne světem jmen a forem, které by se mnou byly propojeny prostřednictvím tužeb a strachu. Ty zkušenosti jsou bez kvalit, jsou to čiré zkušenosti, jestli to tak mohu říci. Říkám jim zkušenosti jenom proto, že výstižnější slovo nemohu najít. Jsou jako vlny na hladině oceánu, jsou neustále přítomné, ale nijak neovlivňují jeho míruplnou sílu.
T: Chcete říci, že zkušenost může být bezejmenná, bezforemná, neurčená?
M: Každá zkušenost je zpočátku taková. Teprve touha a strach, které se rodí ze vzpomínek, dávají zkušenosti jméno a formu a oddělují ji od ostatních zkušeností. Není to vědomá zkušenost, protože není v protikladu k ostatním zkušenostem, ale přesto je to stále zkušenost.
T: Není-li vědomá, proč o ní mluvit?
M: Většina vašich zkušeností je nevědomá. Vědomých zkušeností je jenom pár. Vy si to neuvědomujete, protože pro vás se počítají jen ty vědomé. Začněte si uvědomovat nevědomé.
T: Může si člověk uvědomovat nevědomé? Jak?
M: Touha a strach zatemňují a pokřivují. Když se od nich mysl osvobodí, stává se nevědomé dostupným.
T: Znamená to, že se nevědomé stane vědomým?
M: Je to spíš naopak. Vědomé se sjednotí s nevědomým. Rozdíly prostě zmizí, ať se na to díváte z jakékoli strany.
T: Jsem z toho zmatený. Jak si může člověk něco uvědomovat, a přesto být nevědomý?
M: Uvědomění není omezeno na vědomí. Uvědomění je uvědoměním všeho, co je. Vědomí je vědomím duality. Ale v uvědomění není žádná dualita. Je to jeden jediný celek čirého poznání. Podobně můžeme mluvit o čirém bytí a čirém tvoření – je bezejmenné, bezforemné, tiché, a přece absolutně skutečné, mocné a účinné. Jejich nepopsatelnost jim ani v nejmenším nijak nevadí. Přestože jsou nevědomé, jsou esenciální. Vědomé se nemůže v zásadě změnit, může se jen modifikovat. Aby se jakákoli věc mohla změnit, musí projít smrtí, zatemněním a rozpuštěním. Zlatý šperk musí být nejprve roztaven, aby mohl být vytvarován do nové formy. To, co odmítá zemřít, nemůže být znovuzrozeno.
T: Co to znamená zemřít, kromě toho, že zemře tělo?
M: Smrt znamená ukončení, odstoupení, zanechání. Pro plný život je podstatná smrt; každý konec znamená nový začátek. Na druhou stranu musíte pochopit, že zemřít může jenom mrtvé, nikoliv živé. To, co je ve vás živé, je nesmrtelné.
T: Odkud bere touha svou energii?
M: Své jméno a formu získává ze vzpomínek. Energie vyvěrá ze zdroje.
T: Některé touhy jsou ale naprosto špatné. Jak mohou špatné touhy vyvěrat z božského zdroje?
M: Zdroj není dobrý ani špatný. Podobně žádná touha není sama o sobě dobrá ani špatná. Není ničím jiným než snahou o dosažení štěstí. Tím, že jste se ztotožnil s nepatrným bodem, kterým je vaše tělo, připadáte si ztracený a zoufale hledáte pocit plnosti a celistvosti, kterému říkáte štěstí.
T: Kdy jsem ho ztratil? Myslím, že jsem ho nikdy neměl.
M: Měl jste ho dneska ráno, dokud jste se neprobudil. Překročte své vědomí a najdete ho.
T: Jak mám překročit vědomí?
M: Vy už to víte; udělejte to.
T: To říkáte vy. Já o tom ale nic nevím.
M: Přesto opakuji – už to víte. Udělejte to. Jděte za vědomí, zpátky ke svému normálnímu, přirozenému, nejvyššímu stavu.
T: Jsem z toho zmatený.
M: Smítko v oku způsobilo, že si myslíte, že jste slepý. Vypláchněte si oko a dívejte se.
T: Já se dívám! Ale vidím jenom tmu.
M: Odstraňte to smítko a vaše oči budou zaplaveny světlem. To světlo tu je – čeká na vás. Oči tu jsou také – jsou připravené. Tma, kterou vidíte, je jenom stínem drobného smítka. Zbavte se ho a vraťte se zpátky ke svému přirozenému stavu.
Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 23. srp 2020 18:23:37



:D
Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. zář 2020 6:01:59

Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků