Krása

Tripura Sundari – velká kosmická mocnost krásy

Nový příspěvekod Jana » pon 10. bře 2014 17:36:29

Krása, výraz božské dokonalosti


„Bohu je vše dobré, krásné a pravdivé, jen lidem se některé věci jeví správné, zatímco jiné ne.“

Od počátku věků mudrci tvrdí, že krása je tu přítomna především jako princip, který ve své božské hojnosti nepřetržitě a tajuplně vnáší dobro a pravdu do celého Stvoření. Ozvěny této odvěké moudrosti stále zní dějinami lidstva, jak jedna po druhé všechny školy autentické duchovnosti předávají její pochodeň svým následovníkům, obnovujíc tak spojení s prvotní tradicí, aby tajuplný příslib nesmrtelnosti nebyl zapomenut.

Toto učení bylo přizpůsobeno specifickým podmínkám každé éry. Podle východní vize je síla božské dokonalosti a krásy, Tripura Sundari, Krása tří světů, považována za zdroj pěti základních kosmických dějů: Tvoření, Udržování, Resorpce, Ukrytí a Odhalení. Božská síla triády, Tripury Sundari, je projevena v každé triádě a všechny trojice také současně podporuje a transcenduje: tři stavy vědomí: bdělost, sen a spánek, tři tendence přírody (guny): sattva – čistota, radžas – expanze a vášeň, tamas – inercie a ignorance, tři dimenze času: minulost, přítomnost a budoucnost, atd.

Nad jakoukoliv teorii či pokusy ji definovat se mudrcové všech věků snažili vždy o dosažení vnitřní krásy, tedy přiblížení se ideálu dokonalosti vedoucí ke svatosti, v níž může člověk vnímat krásu tak hluboce a intenzivně, že sám krásou žije. Přitom Střed a původ krásy je vždy v Bohu: „…vše je kolem Krále všeho, On je původem všeho, co je a je důvodem veškeré krásy.“ (Platón, Druhý dopis Dionýsovi)

Podle tantry je na úrovni univerzálních principů známo, že ženský princip je projevem Boha ve jménech a formách, zatímco mužský princip je transcendentní a je zbaven všech atributů (Božského). Proto byla ženská přirozenost vždy s krásou spojována. V tomto ohledu se však můžeme tázat, kde se vlastně nejzazší krása nachází?

Učení tantry nás celou dobu nabádá k tomu, abychom se zaměřili na krásu uvnitř nás, protože vnější krása může pouze na pár okamžiků odrážet nevýslovnou vnitřní krásu, která překračuje všechny podoby. Sundari znamená doslova „krása“ a uctívání velké kosmické mocnosti Tripury Sundari není ničím jiným než praktickým následováním extatické cesty krásy a štěstí od projeveného k absolutnímu.

Na úrovni běžného chápání si představujeme krásu jako něco, co zahrnuje dokonalost a harmonii ve formě a viditelné podobě, jako třeba velmi krásná žena nebo květina. Bez ohledu na to, jak velmi krásné skutečně jsou, pokud půjdeme hlouběji, objevíme některé jejich stránky, které se nám budou už líbit méně, stejně jako i jisté nedokonalosti.

tripura-sundari9.jpgNavíc, díky přímé životní zkušenosti si uvědomujeme, že bez ohledu na míru krásy, kterou v nějaké formě spatřujeme, bude tato krása nakonec narušena nebo dokonce úplně zmizí – a to někdy i velmi rychle. Je to proto, že forma může nabýt dech beroucí krásy jen po určitou dobu. Avšak krása je a znamená něco mnohem více než jakýkoliv její projev. Na nejvyšší úrovni je krása věčná a v různých proporcích pouze sama sebe zrcadlí v černých proměnlivých formách věcí a bytostí v projevu.

Z tohoto pohledu Tripura Sundari není pouze krásou formy, ale je nepopsatelnou krásnou vjemu božské dokonalosti. Na krásu bychom tedy neměli pohlížet jako na něco neodmyslitelně spojeného s vnějšími objekty, protože vychází ze světla božského vědomí, které září všude. Jelikož nejvyšší vědomí je nekonečné a věčné, krása je také věčná. Nikdy nezmizí, pouze se ukazuje v různých podobách.

Síla transfigurace (jinými slovy: schopnost vidět vytříbené tam kde jiní nevidí nic dobrého nebo dokonce vidí opak) je základní vlastností hojně přispívající k úspěšné sádhaně či tantrické duchovní praxi.

Taoistická moudrost v sobě nese hlubokou duchovní perspektivu krásy, dobra a božské pravdy takovým způsobem, který nám umožňuje intuitivně vycítit, co se za nádechem jejích metafor skrývá:

Když všichni pod nebem rozeznali krásné jako krásné,
objevila se ošklivost
když poznali dobré jako dobré,
bylo tu nedobré
proto přítomnost jednoho vytváří nepřítomnost druhého
lehké a těžké dává smysl jeden druhému
dlouhé a krátké skládá společnou míru
vysoké a nízké se k sobě vztahuje
zpěv a hudba se doplňuje

předtím a potom se následují
proto moudrý nekoná ze sebe a učí beze slov
deset tisíc věcí povstává bez jeho přičinění
a následuje jej
moudrý jim dává život, ale nevlastní je
činí ale nevytváří žádnou závislost
završuje bez zásluh
a proto jej úspěch nemine!


(Taoteťing, kap. 2, podle překladu p. Cílka)

Mudrcové Východu stejně jako i někteří filozofové tvrdí, že krása je přítomna jako idea modulovaná specifickou energií ještě předtím, než se nějak konkrétně projeví v něčem, co nás obklopuje: například v přírodě či umění, tady anebo na úrovni jiných sfér a světů. Krása je navíc vždy vnímána ve vztahu mezi pozorovatelem (poznávající subjekt) a objektem vnímání. Bez ohledu na její podstatu je krása reprezentací takových vlastností a charakteristik v lidském vědomí, které jsou považovány za pravdivé, harmonické, dobré a povznášející.

Krása tedy nějak povznáší skutečnost, objekty nebo vnímající bytost samotnou. Ve chvíli, kdy si člověk zcela uvědomuje a oceňuje něco, co je krásné, začnou jeho energie vibrovat v souladu s pravdou, harmonií a tajemstvími, která se nachází za vnímaným objektem. Tak do sebe pozorovatel skrze rezonanci vnáší pravdu, harmonii a dobré pocity vnímané i mimo něj. Následkem těchto komplexních procesů rezonance bude každý, kdo si zrovna uvědomuje krásu, okamžitě vibrovat v souladu s blahodárnými subtilními objektivními energiemi vyvěrajícími z neomezené sféry krásy, pravdy a univerzálního dobra.

tripura-sundari8.jpg Krása projevovaná ve fyzické formě je vytříbené, harmonické, blahodárné, objektivní (pravdivé) a kreativní vyjádření nezbytnosti, která vede ke štěstí. Nezbytnosti, jež nepřímo reflektuje ponětí řádu, pravdy, vyváženosti, symetrické struktury, evoluce a produchovnění.

Ve svém bezprostředním, naprosto úžasném, energickém a oslnivém vyjádření je krása pravdou, dobrem i harmonií současně. Z tohoto pohledu by smysl pro krásu mohl být vnímán jako vědomí dokonalosti, tajuplný apel či pohnutka k intuici nebo k plné realizaci možností dokonalosti. Cit krásy je ve své podstatě spontánní stav nadšení, hmatatelný ideál obklopující absolutno.

K postupnému vypěstování rezonance s tímto euforickým stavem vnímání krásy je nicméně nezbytné odstranit všechny pokroucené postoje, předsudky či mrzké představy vycházející z toho, co nyní známe nebo co si můžeme vyvolat z paměti. Jinými slovy, aby se světlo věčného Já mohlo pro nás ve velkolepé nádheře skvostně odrážet na všech úrovních stvoření, od prostého stébla trávy až na nezměrné úrovni fyzických či astrálních galaxií, je„úklid hlavy“ absolutně nezbytný. Pokud se tak nestane, naše reziduální myšlenky a emoce budou jako tmavý film clonit subtilní božské kráse, která se ve všech formách odvíjí kolem nás, a to i pokud dokážeme vnímat fyzický rysy těchto forem nezkresleně.

Vrátíme-li se k podstatě, Tripura Sundari představuje konečnou krásu čistého vnímání, které je možné, pokud dokážeme vnímat celý projev v nás samých a celou přírodu jako přímé zrcadlení reality božského vědomí.
http://www.jogin.cz/Tripura-Sundari-vel ... ost-krasy/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Krása

Nový příspěvekod Jana » pon 10. bře 2014 17:39:54

Tripura Sundari – velká kosmická mocnost krásy

Pokud se vztahujeme k transcendentním božským záležitostem zahrnující esenciální formy vědomí a božské síly je Tripura Sundari asociována s nedělitelnou realitou čit-šakti. V aspektu čistého poznání je Tripura známa jako Samvit, což značí sílu pochopení a schopnosti vnímat naprosto vše (objekty, bytosti, jevy, atd.) jako prostoupené božským Vědomím Boha Otce. Z tohoto hlediska se velká kosmická mocnost Tripura Sundari jeví jako síla poznání, především toho intuitivního a božského, méně už pak poznání založeného na analýze či na rozumové dedukci. Je to projev Nejvyšší božské energie (Paramešvari), který se zjevuje jako čisté vědomí a jako nekonečná blaženost, která z něho vyvěrá.

Abychom to shrnuli, můžeme říci, že Tripura Sundari kombinuje aspekty energie akce, které manifestuje Kálí, s určitými aspekty energie poznání, které manifestuje Tara, zatímco k nim přidává rozměr extatického štěstí či blaženosti nejvyšší duchovní realizace.

Protože je tak úzce spjata s energií duchovní blaženosti a s přítomností božského nektaru (sóma), představuje Tripura Sundari také Měsíc coby viditelné ztělesnění krásy a transcendentního štěstí. Sundari je extatická zkušenost rozlévání božského nektaru či „ambrosie“ dovnitř aspiranta, které nastává díky jeho hluboké rezonanci s těmi nejvytříbenějšími aspekty božského vědomí. Coby velmi blahodárný zdroj subtilní sómy má bohyně své sídlo na úrovní lotosu sahasráry na vrcholku hlavy. Nektar nesmrtelnosti se její milostí rozlévá uvnitř aspiranta, dokud mu není celý Projev prostoupen stejnou subtilní energií nekonečného blaha.

Velká bohyně se nám pak zjevuje jako zářivá krása celého Stvoření, avšak tohoto vjemu je dosaženo vždy s ohledem na věcnou božskou jednotu (v tom smyslu že celý makrokosmos je bráhman nebo Bůh Otec) a na to, že vně absolutního vědomí Boha nic neexistuje.

Vroucí uctívání velké kosmické mocnosti Tripury Sundari je tak jednou z nejkratších a nejbezpečnějších cest k odhalení našeho věčného božského Já. Když mysl obsáhne toto neomezené poznání, snadno nalezne uspokojení ve všem, co zkoumá. Naše vnímání je pak naplněno transfigurací, takže dokážeme nalézat radost a štěstí i v těch nejobyčejnějších a zdánlivě nedůležitých věcech, protože jsme zcela osvobozeni od konceptu času, prostoru, velikosti, vzdálenosti či důležitosti věcí. Každý vjem se nám odhaluje věčnou a soucitem prodchnutou přítomnost boha a stává se jakoby malým vesmírem, ve kterém intuitivně cítíme hlubokou jedinečnost božského vědomí za zdáním myriád druhů jeho různých vyjádření.

Nejvytříbenější způsob uctívání Tripury Sundari spočívá v nalezení věčného klidu a ticha v nesmrtelném Já (átmanu), neboli jinak řečeno v odhalení božské esence a základní neměnné reality celého Stvoření. Nejpřímější cesta k dosažení tohoto cíle je skrze hlubokou introspekci naší skutečné identity, což je átmavičára (někdy redukována na kladení základní otázky „Kdo jsem já?“) či povznesené abstraktní metody džňánajógy.

Výsledkem je základní životní zkušenost, ve které hluboce chápeme, že nic kolem se od nás neliší, že vše má stejný zdroj a podstatu. Tradice védánty nás navíc učí, že je pod naši důstojnost (coby bytostí, jejichž esenciální podstata je věčné božské Já – átman) nechat se strhnout pocity strachu, starostmi, hněvem či jinými emocemi, které nejsou v souladu s dokonalou a duchovní harmonií, kterou ztělesňujeme.

Jelikož jsme vědomé bytosti, ve kterých září božské vědomí, nehodí se ani falešně se ztotožňovat s fyzickým tělem z masa a kostí nebo s pomíjivou mentální strukturou. Podobně je až urážející vnímat podstatu jiného člověka a chovat se kněmu jako k toliko omezenému tělu či osobnosti, která stále vyžaduje pomoc, povzbuzení a stálý pocit pohodlí. Hluboké porozumění těmto pravdám do nás přitahuje překypující projev milosti velké kosmické mocnosti Tripury Sundari, která připraví naše tělo, mysl a srdce na zakoušení a nepopsatelné vnímání nekonečné věčné blaženosti božského Absolutna.

Bala, šestnáctiletá dívka

Jedna z nejoblíbenějších reprezentací velké kosmické mocnosti Tripury Sundari je podoba 16 leté dívky. Tato antropomorfní podoba bohyně je známa jako Shodasi (což znamená šestnáctiletá) nebo jako Bala (mladá dívka). Věk 16 let není zvolen náhodně, právě v tomto období totiž žena prožívá možná nejradostnější a nejvíce fascinující aspekty života, plné štěstí a slasti. Hluboké vnitřní impulsy ji nutí k tomu, aby si neustále hrála, zakoušela nové a nové vjemy a fascinovala ostatní svojí intenzivní přitažlivostí.

Říká se, že čistota a nevinnost Shodasi odzbrojí i tu nejtemnější duši. Je jako silný magnet, který přitahuje vše, co rezonuje s pravdou, láskou a dobrem. Tato věčně mladá a milá 16 letá dívka vede aspiranta k rozlišování na duchovní cestě. Představuje mu čistotu a nevinnost, jeho vroucí aspiraci k božskému, stav, který musí od začátku své praxe cíleně kultivovat, aby dosáhl nejvyššího duchovního osvobození (mókša).

Bala může být aspirantem k dokonalosti vnímána v meditaci například takto: první vjem se objevuje přímo u základny páteře jako jemné éterické vibrace, jako stonek lotosu, který se zvedá k vrcholu hlavy, kde rozevírá svůj velký květ emanující pronikavé intenzivní zářivě bílé světlo, ze kterého vystupuje neobyčejná podoba bohyně krásy. Vlasy má spletené věnci květin, čelo zdobené šperky, rty ověnčené jemným úsměvem a na hlavě překrásnou tiáru. Je zdobena perlami a diamanty, jedním z drahocenných šperků na její hlavě je i srpek Měsíce. Tři jasné oči září jako safíry, v uších se skví perleťové náušnice vytvořené z třpytivých šperků, kolem krku skvostný náhrdelník podobající se včelímu úlu. Je zahalena v jemný světlý šat, který jí odhaluje vděčné paže. Ověšena zlatem a jinými drahými kovy, zářivými a lesklými šperky, celá sladce voní po semínkách grepu. Její prsty jsou jako lístky rudého lotosu, zdobené perlami jako pupeny. V první pravé spodní paži drží knihu a levou činí gesto rozhánějící strach. V druhé pravé paži drží modlitební korále a levou horní rukou činí gesto požehnání.

Velké kosmické mocnosti Tripuře Sundari je, jak je ukázáno v tantrické tradici, přiřazeno na tisíc jmen. Tato milá ženská manifestace, plná něhy a vášně, se zjevuje v mnoha formách a každá je krásnější a úžasnější než ta předchozí. Aspirantům plným oddanosti a zapálení se zjevuje např. pod jmény Oceán nejzazšího štěstí, Blažená, Královna, Císařovna, Neodolatelná Šakti, Ta s tváří Měsíce, Esence vášně, Rozkošná rozdmýchávající oheň nadšení, Zlatá nádoba, Ta která září jako milión Sluncí, Půvabná bohyně lásky, Malý Měsíc, Ta která miluje Šivu, Kosmická tanečnice, Bohyně probuzené inteligence, Bohyně tří měst, Mladistvá, Vášnivá, Hrající si s šípy lásky, Ta která plní přání, Věčně zamilovaná atp.

Tradiční reprezentace velké kosmické mocnosti Tripury Sundari


Velká kosmická síla Tripura Sundari může být během meditace vizualizována jako božstvo, jehož podoba je zářivější miliónů Sluncí, na vrcholku hlavy nosí srpek měsíce (někdy tvořen přímo z jejích vlasů). Tripura Sundari je zobrazována symbolicky se čtyřmi pažemi, dvě drží misku se sladkostmi a pět šípů spletených z květin, další dvě drží smyčku a hák. Je většinou nahá nebo oblečena v jemný rudý závoj a ozdobena různými krásnými ornamenty (náramky kolem kotníků a zápěstí, náušnice, prsteny, náhrdelníky atd.). Září krásou a má velmi mladou tvář i tělo. Někdy sedí na posteli, která představuje velkého boha Sadašivu, který se klene nad Brahmou, Višnou, Rudrou a Mahešvarou (představují čtyři nohy postele).

Zářivá červená barva, ve které je zobrazována, značí její extatické štěstí, její osvěcující a úplné poznání, stejně jako neomezený soucit ke všem živým bytostem Stvoření. Miska s cukrovím v jejích rukou představuje mysl a šípy symbolizují pět smyslů, které se milostí bohyně stanou „branami“ k projevu nezměrného štěstí.

Tripura Sundari pro nás metaforicky „loví“ svými šípy rozkoš a štěstí, odhalujíc nám všechny formy Stvoření jako aspekty mající božskou podstatu, které jsou plné nekonečného blaha nejvyšší extáze. Řetěz, který drží ve své třetí ruce,naznačujejejí schopnost připoutat si upřímného a oddaného ctitele svojí zářivou krásou. Hák v poslední ruce je prostředek, kterým zpřetrhává všechna pouta k iluzorním podobám okolního světa.

tripura-sundari2.jpg Pět podob Šivy, na kterých Sundari sedí, je zváno „pěti mrtvolami“, protože bez její energie, která by je napájela,zůstávají absolutně inertní. Těchto pět tvarů symbolizuje pět elementů (mahábhúta) Projeveného a pět druhů hlavních činností Šivy (tvoření, udržování, destrukce, ukrytí a odhalení/milost). Brahma představuje zemský prvek (prthivímahábhúta) a tvoření. Višnu je vodní element (ápasmahábhúta) a čin udržování a podpory toho, co již bylo stvořeno. Rudra je element ohně (agnimahábhúta) a čin destrukce a změny. Mahešvara symbolizuje prvek vzduchu (vájumahábhúta) a nevědomí o původu, jinými slovy činnost zakrývání či zatajení skutečné podstaty, čímž umožňuje makrokosmu anebo Stvoření projevovat nekonečné vědomí. Sadašiva je pátý a nejvytříbenější element, kterým je éter (ákášamahábhúta). Symbolizuje rovněž milost Šivy, který nás osvobozuje z pevných pout iluze Projevu a umožňuje nám ho současně transcendovat.

Uctívaná od pradávných dob

Podle některých názorů pochází jméno Tripura ze slov „Tui“ a „Pra“. Tui znamená vodu a Pra blízkost. Tripura tedy znamená oblast v blízkosti vody. Tuipra se časem změnilo na Tipra a odtud na Tripura. Podle jiných škol je Tripura sanskrtská verze jména, které bylo dáno jednomu kmeni v horách.

V Mahábháratě se objevuje historie města Tripury. Syn krále MaharadžeDaityje jménem Tripura zdědil království po svém otci. Podle Rádžmaly, kronikáře oněch časů, je země či teritorium pojmenováno po králi. Takže se jmenovalo Tripura. Rozluštění nápisů na sloupech v době krále Ášoky odhaluje, že ze všech království, město Tripura existovalo dlouhou dobu. Je tradičně považováno za přednostní rezidenci pána Šivy.

Chrám Tripury Sundari je jeden z nejstarších v Indii. Ve Starověku započala výstavba chrámu Kamakhya blízko Guwahati, města v Assamu, a také stavba chrámu Kalighat v Kalkatě. V Království Tripury postavil MaharádžaDhanyaManiya chrám Tripury Sundari v roce 1501. Soška bohyně Tripury Sundari z tohoto chrámu je vyrobena z kamene, 1,57m vysoká a 0,64m široká. Stojí na kamenném oltáři. Jak je popsáno ve svatých textech, její pravá ruka činí gesto Varmudra, mudru požehnání. V druhé pravé ruce drží luk a šípy. V první levé ruce drčí smyčku a v druhé levé ruce bidlo, se kterým jsou poháněni sloni. Na soše není tak zřetelné. Bohyně má na hlavě korunu. Kolem krkupak věnec ze 13 lebek. Obličej je oválný s malým nosem a drobnýmpárem kulatých očí.

Ačkoliv je v Dhyana-Shlokách popisována jako výjimečně milostivá velká kosmická síla, jenom zřídkakdy je zpodobňována ikonograficky. V porovnání s ostatními mocnostmi je jen velmi málo jejích soch, pár jich je možné uctívat v šivaickém chrámu v jižní Indii. Její uctívání kvetlo v Kašmíru, kde bylo zhotoveno několik jejích symbolických vyobrazení, avšak bohužel se nedochovaly. To však tolik nevadí, protože způsob jejího uctívání je mnoho a s velkým duchovním účinkem. Je možné jí uctívat skrze mantru nebo vizualizaci její specifické jantry (Šrí jantra).

Šrí jantra, subtilní reprezentace Tripury Sundari

Co je to jantra? Tantrická tradice si uvědomuje, že náš svět je velmi komplexní systém a proto využívá zjednodušení, redukci na samou esenci až k nejmenším detailům. Jantra je pak lineární či geometrický dvojrozměrný nebo trojrozměrný obraz, skrze který se dostáváme k esenciálnímu zdroji projevu některého aspektu stvoření. Vládnoucí či ochranné božstvo jantry zaujímá vždy postavení uprostřed (pokud je jantra plochá) nebo na vrcholu jantry (pokud se jedná o trojrozměrnou reprezentaci). Jantra může být zachycena v rovině, bhuprastara (dvě dimenze), natočená k východu či severu, nebo jako meruprastara (tři dimenze), kdy má jantra tvar pyramidy. Aby nabyla účinnosti, může být jantra nabita mantrou či bídžamantrou síly, kterou zobrazuje.

Bindu čili bod ve středu Šrí jantry je „ohnisko síly“, do nějž je ve zhuštěné formě promítnut celý vesmír a skrze který je uváděn mikrokosmos uctívače do nevýslovné rezonance se specifickými aspekty a energiemi Tripury Sundari. Ta prodlévá jako gigantický univerzální duch v bindu, v centru Šrí jantry, avšak jelikož je skryt, není na jantře zobrazen. Z tohoto ohniska se pak rozbíhají všechny siločáry stvoření.

Šrí jantra má jádro tvořené devíti trojúhelníky, které představují projekci kompletního cyklu devatera božských sil na zemské úrovni. Diagram vyjadřuje trojici božských sil – univerzální Emanaci, Rovnováhu trvání a Resorpci kosmu. Takto se trojí tvář božství odráží ve stvoření podle principu shody: Vody shora (nebe) jsou zrcadleny ve Vodách zdola (země). Tak dostaneme 4 páry komplementárních trojúhelníků, z nichž ty s vrcholem dolů představují sestupné „ženské“, jinové energie Projevu. Trojúhelníky obrácené vrcholem vzhůru odpovídají vzestupným „mužským“, jangovým energiím Resorpce.

Ve středu diagramu se nachází unikátní trojúhelník nejvyšších božských energií. Nespatřená desítka vládne všemu prostřednictvím ohniskového bod středového trojúhelníku, sídla skutečné transcendence.

tripura-sundari11.jpgOstatní části, z nichž se jantra sestává – okvětní lístky a linie jantry – jsou obvyklým způsobem uspořádány v soustředných kruzích (mandalách) a každý prvek symbolizuje nějaký atribut bohyně. Na Šrí jantře jich nalezneme 111. Můžeme nalézt spojitost se symbolikou lidského těla, ve kterém se jeho různé části rovněž nachází v přesných poměrech. Na Tripuru Sundari se můžeme dívat jako na bohyni, která se do nejmenších podrobností ztotožňuje s člověkem, chápaným jako mikrokosmos.

Čtverec či bhupara představuje zemskou energii. Je přítomen jako hradba, která obklopuje všechny části jantry. Tři linie bhupary u Šrí jantry představují každá jeden z aspektů Tripury Sundari. Ve vnější linii je obsaženo osm ochranných sfér (lokapalas), ochranní duchové 4 hlavních a 4 dílčích světových stran. Střední linie představuje osm siddhi šakti, které zastupují smyslový svět. Ve vnitřní linii je osm šakti představujících kontrolu nad nižšími sklony.

Šrí jantra analogicky zobrazuje celý vesmír v expanzi či v resorpci. Je třeba ji kontemplovat aktivně a uvědomovat si její obrazný, subtilní význam – to, že zachycuje kosmický pohyb Tripury Sundari, který se rozprostírá ze středu a vytváří tak vesmír, anebo můžeme naopak při jejím uctívání vyjít od vnějšku a nakonec dospět ke středu, kde se nalézá nejvyšší duchovní esence Tripury Sundari. Oddaný ctitel Tripury Sundari brzy pochopí celý tento subtilní vesmírný proces.

„Každý hluboce duchovně probuzený člověk musí nepřetržitě meditovat na nejvyšší všemocnou nádheru, která je boží vůlí.“ (72. sútra, Joginihridaja)
http://www.jogin.cz/Tripura-Sundari-vel ... /strana-2/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » stř 11. čer 2014 19:36:03

Ot.:Někdy říkáte, že Já je ticho.Proč?

Ramana Maháriši: Pro ty, kdo žijí v Já jakožto kráse prosté myšlenek, neexistuje nic, o čem by se mělo přemýšlet. Co by se s tím dalo srovnat je jenom zkušenost ticha, neboť v tomto svrchovaném stavu neexistuje nic, co by mělo být dosaženo, než člověk sám.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » stř 11. čer 2014 19:37:55

Marta:
Čisté vědomí je prvotní a přirozený stav našeho ducha, z tohoto pramene tvůj duch vyvěrá. Je to stav harmonie, klidu a míru ve statusu absolutního vědomí, stav který leží v transcendentálním poli a v čistém absolutním bytí. Tento stav nemanifestovaného (neprojeveného) čistého bytí je nejvyšší stav života. Čistá existence. Tady je naše báze, naše jediná stabilita, které se musíme držet, neměnné věčné absolutní bytí. Tady je tvůj duch jasný a nic nepřekrývá jeho pravou podstatu. V transcendentálním čistém bytí vyvstává neduální, absolutní blaženost, vyvěrající sama ze sebe, bez jakýchkoliv příčin, a nad veškerým cítěním a myšlením. Když jsi tady, tvůj duch je natolik krásou své pravé podstaty nasycen, že má naprosto přirozenou tendenci setrvávat i nadále v tomto naplněném a láskyplném stavu.
http://bytismartou.blog.cz/1003/o-cistem-vedomi
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » stř 11. čer 2014 19:57:58

Budhovi se vypráví, že jednou dal svým učedníkům „tiché kázání“, při němž si jen mlčky prohlížel květinu, kterou držel v ruce. Jeden z přítomných mnichů, Mahákášjapa, to po chvíli nevydržel a začal se usmívat. Podle legendy byl právě on jediným, kdo pochopil smysl Buddhova kázání. Uvědomění, které vyvolalo onen úsměv, si postupně předávalo dvacet osm mistrů, až se později stalo základem zenu. Květiny mohou lidem zprostředkovat krásu, jež je základní součástí našeho nejvnitřnějšího bytí, naší pravé přirozenosti. Uvědomění si krásy bylo jednou z nejdůležitějších událostí v evoluci lidského vědomí. Vyvolávalo v lidech pocity radosti a lásky. Květiny se tak staly, aniž bychom si to plně uvědomovali, symbolem, projevem toho nejcennějšího a nejposvátnějšího uvnitř nás - beztvaré krásy neviditelného Bytí - ve světě forem. Květiny jsou mnohem křehčí a pomíjivější než rostliny, z nichž se vyvinuly. Staly se posly z jiných sfér, tvoří most mezi světem hmotných forem a neviditelným Bytím ~ světem bez forem. Nejenže příjemně voní, ale přinášejí lidem i vůni duchovních sfér. Použijeme-li slovo „osvícení“ v jeho širším významu, můžeme květiny nazvat „osvícenými“ rostlinami.
Osho http://srdcenoveenergie.blogspot.cz/201 ... rosto.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » stř 11. čer 2014 20:08:10

Rupert Spira
Říkáš, že jsi věřil, že krása je spojena s duchovností, a že tak jsi mohl přenést toto pojetí do života. Připomíná mi to Keatsovy verše:

Krása je pravda, pravda krása – to jest vše
Vše, co víš na zemi, a vše co vědět potřebuješ.

Mohl bys to rozvést?

Náš zjevně objektivní prožitek se skládá z myšlenek, pocitů a vnímání – tj. mysli, těla a světa.

Když na sebe Vědomí vezme formu myšlení, zdá se, že se stává myšlenkou. Když zaujme formu cítění, zdá se, že se stává tělem, a když ‚zaujme formu vnímání‘, zdá se, že se stává předmětem, druhým nebo světem.

Když myšlení ustane, jeho zjevně objektivní část (myšlenka) zmizí, ale jeho podstata, Vědomí, přetrvává. V tomto nadčasovém momentu (nadčasovém, jelikož mysl zde není přítomna) se Vědomí může poznat takové, jaké je, nepoznamenané zdánlivou objektivitou myšlenky. Tento prožitek se nazývá Porozumění.

Když ustane cítění, jeho zdánlivě objektivní část (pocit či část těla) zmizí, nicméně jeho podstata, Vědomí, přetrvává a vnímá sebe sama jako Lásku a Štěstí.

A když ustane vnímání, jeho předmět, druhý či svět zmizí, ale jejich podstata, Vědomí, přetrvává, nezahaleno předměty. To je prožitek nazývaný Krása.

Jinými slovy, Porozumění, Láska, Štěstí a Krása jsou jinými jmény pro jeden a ten samý prožitek, přítomnost Vědomí, vnímání našeho Bytí.

O duchovní cestě skrze Porozumění a Lásku (Džnána a Bhakti) toho bylo hodně napsáno, ale cesta prostřednictvím vnímání již tak často zmiňována není. Cesta vnímání nebo Cesta Krásy je cestou umělce.

Je to cesta, skrze kterou začne být jasné, a prostředek jehož prostřednictvím je vyjádřeno, že Vědomí tvoří podstatu veškerého vnímání.

Přestože jsou veškeré zdánlivé předměty tvořeny Vědomím, není (na relativní úrovni) funkcí všech předmětů toto vyjevit. Například, účelem varné konvice je vařit vodu, a ne odhalit skutečnou podstatu prožitku.

Existuje nicméně jedna kategorie předmětů, které vznikají s konkrétním záměrem odhalit skutečnou podstatu prožitku a tyto předměty nazýváme uměleckými díly.

Funkcí uměleckého díla není jen jednoduše poukázat směrem k, ale skutečně opravdu odhalit skutečnou podstatu prožitku. Jak pravil Cezanne, „dát okusit Věčnost.“

Tak jako slova učení, takové předměty přicházejí plné jejich původu, ticho a láska, s kterých vycházejí, a jako takové jsou nesmírně působivé.

Krása je tedy prožitkem, skrze který poznáme a pocítíme, že všechny domnělé věci jsou tvořeny tím, co je zná (vnímá).

Keats měl pravdu. „Krása je pravdou, pravda je krásou.“ Prožitek Pravdy a Krásy je jedním a tím samým prožitkem.

„To jest vše, co víš na zemi.“ Mysl (která je vyjádřením Pravdy) a svět (který je vyjádřením Krásy) jsou jedno. To znamená, že ten, který ví, a to co je věděno, jsou jedno. Toto je vždy naším prožitkem bez ohledu na to, zda to rozpoznáváme či ne. Je to tak jak říká Keats „vše co víš na zemi“ – vnímání našeho Bytí ve všech a jako všechny domnělé věci.

„...a vše, co vědět potřebuješ.“ Ano, tato vědomost sama, když hluboce zvážena, přijata za vlastní a následně aplikována ve všech situacích, je vše co potřebujeme k tomu, abychom mohli žít duševně zdraví, šťastný a milující život.

Keats byl trošku stručnější než já!

Významní umělci minulé doby, Keats byl jedním z nich, byli možná prostředky, skrze které byla tato znalost komunikována nejúčinněji v naší kultuře, nicméně, nevzešla pouze z nich.

Tato prožitá znalost skutečné podstaty prožitku je totiž známa nám všem, jen někdy zdánlivě zapomenuta. Nikdy se však nenachází daleko od povrchu a dokonce i v populární kultuře – hudba, móda atd. – vidíme stejnou touhu po Lásce, Kráse a Štěstí, což je vše jen obměnou naší touhy po návratu ke skutečné podstatě našeho nejvnitřrnějšího bytí.

Když je tato Láska, Krása a Štěstí zdánlivě zahalena onou entitou „Já“, tak o to hlasitější jsou její výkřiky. Všude kolem nás v naší kultuře slyšíme tyto „výkřiky lásky“ jak zoufale hledají na špatném místě to, co leží v jejich srdcích.

Já jsem navštěvovala sesterskou školu Studijního spolku, nazvanou Škola ekonomické vědy, kde krása bylá také oslavována. I když souhlasím s tím, že krása je prostředkem, který může otevřít srdce, tak si říkám, zda tomu tak není na úkor ostatních složek života, které jsou velmi „nekrásné“. Na úrovni každodenního života, kult fyzické dokonalosti efektivně zkresluje postoj člověka ke svému tělu, jakožto i k tělům ostatních lidí, a je příčinou velkého utrpení. Jako žena cítím, že budu vždy posuzována na základě fyzického vzhledu.

Kult fyzické dokonalosti je slabým odvarem a mylným výkladem našeho vnitřního poznání Krásy. Když zapomeneš na přítomnost Vědomí, Krása je degradována na status předmětu, stejným způsobem, jako když je Vědomí zdánlivě zapomenuto, tak vlastní osoba, druhý, předmět a svět se zdají být skutečné.

Jestliže je Krása považována za vlastnost předmětů, pak bude vnímána pouze jako opak ošklivosti. Dokonce i v některých projevech současné advaity je toto někdy nesprávně pochopeno a skrze takové projevy učení je Krása degradována na objektivní prožitek, který považován jen za další „jev uvnitř Vědomí“.

Ale tak to není. Krása je dalším jménem Vědomí, vnímání našeho Bytí.

A stejně tak, když milujeme někoho druhého, co je ve skutečnosti milováno je Já v tom „druhém“. Já je tudíž obojí, jak milující, tak milovaný. Jinými slovy, jedná se o Lásku samou, bez druhého. To je Láska – absence zdánlivého druhého. Všichni známe ten prožitek rozplynutí se v Lásce. Vše, co nás odděluje a izoluje, se rozplývá a toto rozplynutí, dokonce i v běžném způsobu řeči, se nazývá Láskou. Když se mysl vrátí, tak si samozřejmě přivlastní tento neobjektivní prožitek Lásky a vytvoří z něho „milovníka“ a „milovaného“ a pak se diví proč tento prožitek Lásky jakoby zmizel.

Krása a Láska jsou tedy jedním a tím samým prožitkem. Jen v naší kultuře je toto přehlíženo a sníženo na úroveň předmětů. Kult fyzické dokonalosti, který jsi zmínila, vychází z tohoto neporozumění, i když stále v srdci hoří plamen rozpoznání skutečné podstaty Krásy a Lásky.

Shakespeare si toho byl vědom: „Všechny věci se zdají, ale nemohou být. Krása se chvástá, ale není to Ona“.

Všechny věci se zdají mít svou vlastní existenci, oddělenou a nezávislou na Vědomí, ale nemají. „Bytí“ zdánlivého předmětu patří jen samotnému Vědomí.

„Krása se chvástá“, tj. krása (s malým k), která se zdá, že patří předmětu „se chvástá“, předstírá, že je skutečná, přivádí pozornost na předmět, „ale není to Ona, tj. není to Ona, skutečná Láska naších srdcí, bezpředmětná (prázdná) Krása sama.

Říkáš, že v tomto období tvého života jsi měl vzory pravdy, a že jsi také žil běžný život (vztahy, rodina, vydělávání peněz, atd.) Mezi těmito věcmi existoval rozpor. Jak bys to vysvětlil?

Mými vzory byli velcí mudrcové předešlých let, jako Ramana Maháriši, Nisargadatta a Rúmí, a po nějakou dobu jsem chápal kulturní projevy jejich chápání jako pravdu samou.

Cítil jsem, že k tomu, abych získal přístup k celé této pravdě, se musím zříci světa. Tento postoj je uchováván v některých tradičních učeních. Pro mnohé z nás je víra a pocit, že to jsem „Já“, tělo/mysl, který zná svět zpočátku nahrazena porozuměním založeném na zkušenosti, že „Já“ je tím Vědomím, které vnímá tělo/mysl/svět.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... ert-spira/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » pát 13. čer 2014 20:15:34

Návštěvník píše:jj Jeff Foster : Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.

Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomé Bytí - Krása

Nový příspěvekod Jana » sob 14. čer 2014 6:37:15

Návštěvník píše:jj Jeff Foster je také jedním z probuzených co upozorňují že

"Jsi lidskou bytostí, hluboce spojený s každým a se vším nepředstavitelnými způsoby, závislými na celém vesmíru a každém kolem tebe. A to díky šatům, které nosíš, jídlu, které jíš, slovům, která používáš, příběhům, které slyšíš a čteš a sleduješ. Také díky vzduchu, který dýcháš, i kvůli této zprávě, kterou právě čteš.

Jako lidská bytost jsi zranitelný a perfektně nedokonalý, učící se znovu milovat, protože jsi to zapomněl za ta léta podmiňování. Jsi lidská bytost učící se jak cítit a sjednocovat se, mluvit autenticky a svobodně a naslouchat s porozuměním a bez předsudků. To je stezka stále se prohlubujícího ozdravování a uskutečňování, která nikdy nekončí.

Některá učení zdůrazňují tento "relativní" pohled.

Ale zároveň jsi vědomí samo, před všemi koncepty, vždy přítomné, již nyní úplné, nikdy na ničem a na nikom nezávislé. Není zde žádná otázka, jak se stát probuzený nebo osvícený, neboť ty jsi To vždy byl, dokonce ještě před tím, než vznikl čas. Jsi zde před vznikem všech otázek a odpovědí. Není zde žádná léčba, neboť zde není nikdo, kdo by měl být léčen a žádná budoucnost mimo Teď. Pro vědomí není žádného utrpení. Pro vědomí není žádného úsilí.

Některé duchovní stezky zdůrazňují tento "absolutní" pohled, nebo alespoň prohlašují, že je to jediný skutečný pohled.

Ale má to háček:

Zamítni relativní, lni k absolutnímu, odvrhni nebo zamítni lidskou cestu, a zůstaneš navždy zraněný a polapený do utrpení, odmítání nebo neschopen čelit svým jizvám, i když věříš, že jsi plně probuzený a osvobozen od příběhů a osobnosti.

Zavrhni absolutní, lni k relativnímu, zapomeň na to, kdo skutečně jsi, a navždy zůstaneš hledač, provždy hledající a zaměstnaný příběhy, dokonce i když věříš, že jsi plně zdravý na lidské úrovni, ať už to pro tebe znamená cokoli.


Proto existuje nejprve První přikázání: "Miluj Boha", tedy miluj to absolutní a pak existuje druhé přikázání: "Miluj bližního", tedy miluj i to relativní.
Teprve když se objeví poznání nejen, že neexistuješ, nejsi ničím, ale zároveň, že existuješ a že jsi vším, tak ten život začíná být pravým Životem, objevuje se Boží království, nirvána, samadhi v meditaci a je k tomu i jak říká Bible vše přidáno, život je požehnaný, bezstarostný.

Ten princip, proč to tak funguje, je jednoduchý.
Při lásce k Bohu, při poznávání Absolutna, je potřeba opustit svět, přestat řešit to pomíjivé, přestat to soudit, přestat být v tom relativním zapleten.
Nemůžeš milovat Boha, stvořitele všeho, když je Tvá mysl upnuta ke špatnostem světa. Jakmile se v mysli objevují myšlenky, že cokoliv stvořeného je zlé, buď obviňuješ Stvořitele nebo bereš Stvořiteli všemohoucnost.
Proto při poznávání Boha je důležitá kontemplace, pohroužení do nitra a stejně tak při poznávání Absolutna je potřeba meditace, což je ve své podstatě totéž, protože Bůh je Absolutno.

Bezpodmínečná láska k Bohu je spojením s Bohem, sjednocuje nás s ním a objevuje se pak zcela jiný pohled na svět, než dřív. Je tady pohled s vědomím celistvosti, všechno je prozářené Boží přítomností, vše je stvořeno z prázdna a proto je takovou vzácností.

Když Bůh z prázdna stvoří i tu nejobyčejnější věc, je to zázrak. Bůh vše tvoří ze sebe sama, proto je vše Bohem, proto je všechno láskou, když Bůh (Absolutno, Život) je láska.

Potom všechno, co se ve Tvém životě objevuje, je štěstím, blahem. Pro tu psychosomatiku to nemusí být vždycky příjemné, zima zůstává zimou, vedro vedrem, bolest bolestí...
Ale bez připoutanosti k tělu a mysli, jako by ta projekce psychosomatiky byla jen tím přidaným, ne tím na čem stojí sama existence. Tedy blahem je i pomíjivost všeho, co je pro tělo a mysl nelibé a vznikání všeho, co je pro tělo a mysl libé.
Je tady ve skutečnosti jediná lajna přirozenosti a pravdivosti, že psychosomatické jednotky ve spojení s vědomím pravého Já, s Bohem, se přiklánějí všemu, co jim prospívá a tudíž je jim libé a vyhýbají se všemu, co jim škodí, tudíž je jim to nelibé. Proto je jejich život ve spojení s Bohem šťastný.
Skrz filtr ega, skrz připoutanost vědomí k iluzi oddělenosti, vstupují do hry další faktory, psychosomatická jednotka se ze svého přirozeně šťastného stavu vykolejí a namísto něj pořádá krysí závody za slávou, mocí, majetkem, s vizí, že jednou to přinese štěstí.

Během let jsem se setkal s mnoha lidmi, někteří z nich jsou duchovní učitelé, kteří prohlašují, že jsou plně probuzeni, za egem, zcela osvobození, hovořící ve smyslu "zde není kdokoli" a "nejsem osoba" a "není zde žádné já", a přesto zřejmě, na relativní lidské úrovni, jsou hluboce zranění, bojující s podvědomou bolestí, přenášející své rány na druhé - jejich rodiny, jejich přátele a dokonce na jejich studenty. Zraňují druhé, ale odůvodňují to s chytrou "logikou nedvojnosti" (např. "není zde žádná volba", "vše je pouze tvá projekce" atd.).

Probuzení bez soucitu je jako oceán bez myriád svých vln, jako kosmická matka bez jejích milovaných dětí. Již jsem hodně mluvil o tom, jak jsem i já sám kdysi spadl do této suché duchovní pouště. Není to žádné veselé místo. Nicméně je to součást cesty.

Tahle suchá duchovní poušť nastává, když existence není poznána jako láska, stává se tohle často džňáninům, kterým se džňána nespojila s bhakti. Každé duchovní učení dotažené do dokonalosti, obsahuje nakonec všechna ostatní duchovní učení. Mám tím na mysli učení vedoucí k poznání pravdy.

Rovněž jsem během let potkal mnoho lidí, kteří viděli sami sebe jako plně rozvinuté lidské bytosti, dobře opracované, úspěšné, šťastné, přímo perfektní lidi. Ale stejně pořád někde hluboko dole se cítí jaksi odděleni od života, uvnitř prázdní - je zde pořád touha po něčem, co nemohou nalézt či dokonce pojmenovat. Když naše lidskost ztratí svůj základ, jsme navždy polapeni v bezdůvodném lidském dramatu, které začíná tak prázdné, nicméně které dokážeme vyvíjet a vyvíjet. Ale navzdory tomu, jak usilujeme a hledáme, nikdy se tam nedokážeme zcela dostat. I tuhle část cesty jsem poznal.

Je tady láska k světu, k hmotě, ale chybí láska k Bohu, chybí poznání Boha, chybí Duch poznání.

Kdy dokážeme konečně přijmout tento duchovní paradox? Když zastavíme oddělování "absolutního" od "relativního". Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.

Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti
."

Celé to je, když je celá existence láskou, jak projevená, tak neprojevená.
Samadhi tady není jen při meditaci se zavřenýma očima, ale i s přítomností světa.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Krása

Nový příspěvekod Jana » úte 22. črc 2014 17:29:19

Ot.:Někdy říkáte, že Já je ticho.Proč?

Odp.: Pro ty, kdo žijí v Já jakožto kráse prosté myšlenek, neexistuje nic, očem by se mělo přemýšlet. Co by se s tím dalo srovnat je jenom zkušenost ticha, neboť v tomto svrchovaném stavu neexistuje nic, co by mělo být dosaženo, než člověk sám.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/

Tazatel: Jaký přináší sattva užitek?
Maharadž: Jaký má užitek pravda, dobrota, harmonie, krása? To samo už je cílem. Projevují se spontánně a bez úsilí, je jen třeba nechat je, aby se sami projevili, nevměšovat se, ani nehýbat, neusilovat, nespekulovat o nich, jenom je prostě vyzkoušet v plném vědomí. Takovéto vědomí je samotné sattvou. Ono nevyužívá věci nebo lidi, ono je naplňuje.

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=37&t=1295

Kvůli iluzi se svět jeví jako skutečný. Ale on není ani skutečný ani iluzorní. Jestliže byste si povšimli podkladu, na němž je toto vše zrcadleno a spatřili zářivý bod ve své skutečné kráse, neuviděli byste celý vesmír jen jako zářivé světlo? Není zde nikdo živý ani neživý, ale pouze panství ducha svinutého do čirého poznání. Znalec poté, co se celý vesmír objeví jako odraz jeho vlastní skutečné formy, netrpí dualitou ani rozlišováním typu dobrý-špatný, velký-malý. Krom toho, každá živá bytost, která zakouší uvědomění, není ničím než vědomím znalce rozštěpeným (rozděleným) jako sebe-poznání ve všech a z podstaty přítomným ve všem. Na základě této pevné víry jí mu svět jeví posvátnější a stále méně poskvrněný. Tudíž, může oprávněně říci, že celý vesmír je jejím příbytkem.

http://www.advaita.cz/24936-sri-bhainat ... aharadzovi

Bhakti, oddanost, je svou vlastní příčinou. Bhakti není stvořena něčím jiným mimo ni. Je tu věčně. Je jen zahalena a je ji třeba odhalit. Je, jako by spala: je třeba ji probudit. Pomíjivé žádosti a vědomé snahy jak o exploataci, tak i odchod z ní, nebo netečnost, představují obaly, které jí pokrývají. Tyto obaly musíme odstranit a pak se bhakti zjeví v celé své naprosto čisté kráse.
(Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí)

Láska se neslučuje s myslí. S myslí se slučuje sex, s myslí se slučuje činnost a sex je akt. Láska není akt, je to stav bytí, je to vertikální rovina. Díváte-li se na někoho a jste s ním bez posuzování - není ani krásný, ani ošklivý, ani dobrý, ani zlý, ani hříšný, ani svatý - když neposuzujete, ale prostě se jen bez posuzování díváte do jeho očí, dojde náhle ke spojení, ke splynutí energií. Tohle splynutí je nádherné. Jeho krása je naprosto jiná než všechny krásy, které jste kdy poznali. Znáte krásu dané formy, ale tohle je krása bez formy. Znáte krásu těla, ale tohle je krása duše. Znáta krásu okraje, ale tohle je krása středu. A trvá věčně...
OSHO


Rupert Spira - Krása je odhalené Vědomí
Video s českými titulky

Krása je zář, jež se šíří bez vědomí zářící bytosti.
Emmanuel Lévinas


Čisté vědomí je prvotní a přirozený stav našeho ducha, z tohoto pramene tvůj duch vyvěrá. Je to stav harmonie, klidu a míru ve statusu absolutního vědomí, stav který leží v transcendentálním poli a v čistém absolutním bytí. Tento stav nemanifestovaného (neprojeveného) čistého bytí je nejvyšší stav života. Čistá existence. Tady je naše báze, naše jediná stabilita, které se musíme držet, neměnné věčné absolutní bytí. Tady je tvůj duch jasný a nic nepřekrývá jeho pravou podstatu. V transcendentálním čistém bytí vyvstává neduální, absolutní blaženost, vyvěrající sama ze sebe, bez jakýchkoliv příčin, a nad veškerým cítěním a myšlením. Když jsi tady, tvůj duch je natolik krásou své pravé podstaty nasycen, že má naprosto přirozenou tendenci setrvávat i nadále v tomto naplněném a láskyplném stavu.

http://bytismartou.blog.cz/1003/o-cistem-vedomi
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Krása

Nový příspěvekod Jana » pát 25. črc 2014 5:49:27

Tripura Sundari – velká kosmická mocnost krásy

„Tamto je dokonalé. Toto je vskutku dokonalé. Dokonalé plodí dokonalé. Krása přitahuje krásu. Zbavte dokonalost její dokonalosti, co vám zůstane, je přesto stále dokonalé.“
(Íšá upanišad)

Pokud existuje duchovní cesta, na které nabývá smysl pro posvátné a uctívání božských aspektů nějakých velmi konkrétních forem, pak je to východní spiritualita. Božský aspekt, který aspirantům pomáhá přesunout se od hrubých k subtilním formám projevu, se tu nazývá Tripura Sundari, tedy „Krása tří světů“. Neustálým zbožňováním Tripury Sundari se upřímnému hledajícímu odkrývají rozličné stránky jeho duchovní mise osvobození se z hájemství temnoty. Začíná mu intuitivně prosvítat vědomí nových cest vedoucích ze zdánlivě nevysvětlitelného chaosu iluzorního bludiště, které ho vězní ve svých útrobách tak dlouho, dokud s pomocí Tripury Sundari nedosáhne jeho „středu“, tj. konečného poznání Pravdy. Tak v sobě odhalí božskou jiskru či nesmrtelného ducha – Átman.

tripura-sundari10.jpgUctívání Tripury Sundari se vždy děje ve stavu úplného odevzdání a transfigurace, během záblesků uvědomování hluboce extatické božské přítomnosti:

„Ó, můj Pane
Nechť zasvětím svůj život pouze tobě
nechť se má láska uctivě obrací jen k tobě
nechť mé srdce naplněné láskou směřuje výhradně k tobě
nechť mé ruce jen pro tebenepřetržitě pracují
nechť je mé srdce s tebou stále sjednoceno
nechť i mé tělo náleží pouze tobě
nechť se celá má bytost stane nástrojem tvé vůle!“

Význam jména

Výraz TRIPURA bychom mohli přeložit jako „to co zahrnuje tři města“, přičemž města tu představují metaforu vztahující se ve skutečnosti ke „třem světům“ či gigantickým sférám božího projevu. Jsou to fyzický (materiální), subtilní (astrální) a kauzální (příčinný) svět.

Vzhledem k dokonalé shodě mezi strukturou mikrokosmu člověka a strukturou makrokosmu můžeme „tři města“ přiradit také ke třem hlavním tělům či schránkám člověka: fyzickému, astrálnímu a kauzálnímu tělu. Z jiné pohledu značí tři města svrchovanost bohyně nad sférami hmoty, energie a myšlenek – a to na úrovni celého stvoření.

Projev velké kosmické mocnosti Tripury Sundari je navíc založen na analogii tří základních stavů lidského vědomí (bdělost, spánek se sny a hluboký spánek beze snů), které jsou v tantrické tradici symbolizovány světlem ohně, Měsíce a Slunce.

Tripura Sundari je tedy gigantickou a úchvatnou sférou božského vědomí, které prostupuje všechny zkušenosti tří světů Stvoření – avšak současně je zcela transcenduje! První „město“ či „pevnost“ bohyně je, jak už jsme si řekli, bdělým stavem, ve kterém člověk pomocí pěti hlavních smyslů zakouší různé vjemy a zkušenosti. Podle tantry se v tomto případě naše individuální vědomí nachází uprostřed čela, mezi obočím. Druhé „město“ bohyně je stav spánku se sny, který je spojován s višuddhačakrou a ve kterém je individuální vědomí centrováno v mysli. Třetí „město“ je hluboký bezesný spánek, který je spojován s anáhatačakrou a ve kterém individuální vědomí člověka splývá s jeho esenciální božskou podstatou. Jako svrchovaná bohyně tří hlavních stavů vědomí je Tripura Sundari současně i čtvrtým stavem vědomí (nazývaný turíja), který ostatní tři transcenduje a je spojen s božskou blažeností (samádhi) a duchovním osvobozením.

tripura-sundari14.jpg Tripura Sundari je známá také jako Lalita – „ta která si hraje“. Podle orientální tradice je veškeré Stvoření hrou plnou krásy a skvostů božské Matky. Abychom se odpoutali od její iluze, musíme my lidé, coby přechodná individua v této gigantické hře, pochopit, co je ve skutečnosti primárním zdrojem veškeré energie a síly, která vším „pohybuje“.

Naše utrpení je iluzorní, je přímým důsledkem nesprávného poznání, které pramení z nevědomosti a projeveného ega. Věc je to relativně jednoduchá: jelikož trvale tvrdohlavě inklinujeme k tomu mít kontrolu nad svým štěstím anebo si ho přejeme přivlastnit v termínech falešného a odděleného já (ega), vydělujeme se ze skutečné duchovní blaženosti, která je naopak univerzální. Lalita nám jako příklad skutečného a čistého štěstí ukazuje, jak se tohoto našeho omylu zbavit. To neznamená, že bychom si museli štěstí odepřít, ale že ho musíme nalézt uvnitř nás. Lalita v podstatě probouzí naši duši, která vnímá božské štěstí, jenž vše prostupuje.

Lalita je také předsedající božstvo Šrí čakry, která je velkou jantrou či „energetickým modelem“, který podporuje celý makrokosmos a vychází z univerzálního subtilního zvuku, pranavy. Je považována za nejkrásnější ze všech božstev a reprezentuje nejvyšší extatické štěstí, coby zdroj všech ostatních krásných vjemů. Podle tradice žije na hoře Méru (tzv. „kosmické hoře“, která v lidské subtilní struktuře představuje osu sušumná nádí), kde podporuje a řídí pohyby celého univerza. Je také nekonečnou božskou láskou, která je ve skutečnosti centrální a základní tvůrčí silou existence makrokosmu a která je rovněž původním impulsem hlubin našeho srdce k duchovnímu osvobození.

Tantrická tradice prezentuje symbol trojitosti jako hrubý, subtilní a nejvyšší aspekt. Pokud jde o Lalitu, její hrubý aspekt je symbolizován obrazem čtyřruké bohyně, její subtilní forma je její jantra a její nejvyšší forma je pak její specifická mantra. Všechny tři aspekty ji společně zcela definují.

Jeden ze způsobů uctívání, na který okamžitě reaguje, je také púdžá, čímž je obvykle míněna určitá rituální praxe. Je více druhů púdžá: různé denní rituály, rituály pro nabíjení určitých symbolických předmětů, festivalové rituály a ceremonie konané na základě příznivých astrologických momentů, jako třeba při příležitosti zatmění měsíce či při vstupu Slunce do nějakého souhvězdí. Provádějí se samozřejmě i skupinové rituály či rituály v páru.

Tripura Sundari je rovněž známá pod jménem Radžaraješvari čili „Správkyně stvoření“, jelikož vydává „vládní nařízení“ makrokosmu. Je proto důležité se k ní vztahovat a usilovat o její milost obzvlášť když činíme důležitá životní rozhodnutí. Její příkazy samozřejmě nejsou založeny na svévolném autoritářství, zcela respektují svobodnou vůli každé bytosti a jsou prodchnuty neomezenou božskou láskou. Proto také k obdržení její milosti úplně stačí upřímně otevřít své srdce lásce, kterou nám neustále nepodmíněně nabízí.

Abychom mohli lépe porozumět činům a způsobu projevu velké kosmické mocnosti Tripury Sundari, je nezbytné postupně odstranit všechny naše sobecké touhy a transfigurativně milovat vše co nás obklopuje. Z hluboce duchovní perspektivy tantrické tradice jsou krása a blažené štěstí fundamentálními energiemi existence a jejich „hra“ je tou nejhlubší podstatou všech událostí. Pokud to dokážeme vnímat, stane se osvobození z připoutanosti a dosažení opravdového štěstí a životního naplnění mnohem snazší. Tento „duchovní klíč“ je část hlubokého poznání, která s námi Tripura Sundari sdílí.

tripura-sundari5.jpgKrása, výraz božské dokonalosti


„Bohu je vše dobré, krásné a pravdivé, jen lidem se některé věci jeví správné, zatímco jiné ne.“

Od počátku věků mudrci tvrdí, že krása je tu přítomna především jako princip, který ve své božské hojnosti nepřetržitě a tajuplně vnáší dobro a pravdu do celého Stvoření. Ozvěny této odvěké moudrosti stále zní dějinami lidstva, jak jedna po druhé všechny školy autentické duchovnosti předávají její pochodeň svým následovníkům, obnovujíc tak spojení s prvotní tradicí, aby tajuplný příslib nesmrtelnosti nebyl zapomenut.

Toto učení bylo přizpůsobeno specifickým podmínkám každé éry. Podle východní vize je síla božské dokonalosti a krásy, Tripura Sundari, Krása tří světů, považována za zdroj pěti základních kosmických dějů: Tvoření, Udržování, Resorpce, Ukrytí a Odhalení. Božská síla triády, Tripury Sundari, je projevena v každé triádě a všechny trojice také současně podporuje a transcenduje: tři stavy vědomí: bdělost, sen a spánek, tři tendence přírody (guny): sattva – čistota, radžas – expanze a vášeň, tamas – inercie a ignorance, tři dimenze času: minulost, přítomnost a budoucnost, atd.

Nad jakoukoliv teorii či pokusy ji definovat se mudrcové všech věků snažili vždy o dosažení vnitřní krásy, tedy přiblížení se ideálu dokonalosti vedoucí ke svatosti, v níž může člověk vnímat krásu tak hluboce a intenzivně, že sám krásou žije. Přitom Střed a původ krásy je vždy v Bohu: „…vše je kolem Krále všeho, On je původem všeho, co je a je důvodem veškeré krásy.“ (Platón, Druhý dopis Dionýsovi)

Podle tantry je na úrovni univerzálních principů známo, že ženský princip je projevem Boha ve jménech a formách, zatímco mužský princip je transcendentní a je zbaven všech atributů (Božského). Proto byla ženská přirozenost vždy s krásou spojována. V tomto ohledu se však můžeme tázat, kde se vlastně nejzazší krása nachází?

Učení tantry nás celou dobu nabádá k tomu, abychom se zaměřili na krásu uvnitř nás, protože vnější krása může pouze na pár okamžiků odrážet nevýslovnou vnitřní krásu, která překračuje všechny podoby. Sundari znamená doslova „krása“ a uctívání velké kosmické mocnosti Tripury Sundari není ničím jiným než praktickým následováním extatické cesty krásy a štěstí od projeveného k absolutnímu.

Na úrovni běžného chápání si představujeme krásu jako něco, co zahrnuje dokonalost a harmonii ve formě a viditelné podobě, jako třeba velmi krásná žena nebo květina. Bez ohledu na to, jak velmi krásné skutečně jsou, pokud půjdeme hlouběji, objevíme některé jejich stránky, které se nám budou už líbit méně, stejně jako i jisté nedokonalosti.

tripura-sundari9.jpgNavíc, díky přímé životní zkušenosti si uvědomujeme, že bez ohledu na míru krásy, kterou v nějaké formě spatřujeme, bude tato krása nakonec narušena nebo dokonce úplně zmizí – a to někdy i velmi rychle. Je to proto, že forma může nabýt dech beroucí krásy jen po určitou dobu. Avšak krása je a znamená něco mnohem více než jakýkoliv její projev. Na nejvyšší úrovni je krása věčná a v různých proporcích pouze sama sebe zrcadlí v černých proměnlivých formách věcí a bytostí v projevu.

Z tohoto pohledu Tripura Sundari není pouze krásou formy, ale je nepopsatelnou krásnou vjemu božské dokonalosti. Na krásu bychom tedy neměli pohlížet jako na něco neodmyslitelně spojeného s vnějšími objekty, protože vychází ze světla božského vědomí, které září všude. Jelikož nejvyšší vědomí je nekonečné a věčné, krása je také věčná. Nikdy nezmizí, pouze se ukazuje v různých podobách.

Síla transfigurace (jinými slovy: schopnost vidět vytříbené tam kde jiní nevidí nic dobrého nebo dokonce vidí opak) je základní vlastností hojně přispívající k úspěšné sádhaně či tantrické duchovní praxi.

Taoistická moudrost v sobě nese hlubokou duchovní perspektivu krásy, dobra a božské pravdy takovým způsobem, který nám umožňuje intuitivně vycítit, co se za nádechem jejích metafor skrývá:

Když všichni pod nebem rozeznali krásné jako krásné,
objevila se ošklivost
když poznali dobré jako dobré,
bylo tu nedobré
proto přítomnost jednoho vytváří nepřítomnost druhého
lehké a těžké dává smysl jeden druhému
dlouhé a krátké skládá společnou míru
vysoké a nízké se k sobě vztahuje
zpěv a hudba se doplňuje

předtím a potom se následují
proto moudrý nekoná ze sebe a učí beze slov
deset tisíc věcí povstává bez jeho přičinění
a následuje jej
moudrý jim dává život, ale nevlastní je
činí ale nevytváří žádnou závislost
završuje bez zásluh
a proto jej úspěch nemine!

(Taoteťing, kap. 2, podle překladu p. Cílka)

Mudrcové Východu stejně jako i někteří filozofové tvrdí, že krása je přítomna jako idea modulovaná specifickou energií ještě předtím, než se nějak konkrétně projeví v něčem, co nás obklopuje: například v přírodě či umění, tady anebo na úrovni jiných sfér a světů. Krása je navíc vždy vnímána ve vztahu mezi pozorovatelem (poznávající subjekt) a objektem vnímání. Bez ohledu na její podstatu je krása reprezentací takových vlastností a charakteristik v lidském vědomí, které jsou považovány za pravdivé, harmonické, dobré a povznášející.

Krása tedy nějak povznáší skutečnost, objekty nebo vnímající bytost samotnou. Ve chvíli, kdy si člověk zcela uvědomuje a oceňuje něco, co je krásné, začnou jeho energie vibrovat v souladu s pravdou, harmonií a tajemstvími, která se nachází za vnímaným objektem. Tak do sebe pozorovatel skrze rezonanci vnáší pravdu, harmonii a dobré pocity vnímané i mimo něj. Následkem těchto komplexních procesů rezonance bude každý, kdo si zrovna uvědomuje krásu, okamžitě vibrovat v souladu s blahodárnými subtilními objektivními energiemi vyvěrajícími z neomezené sféry krásy, pravdy a univerzálního dobra.

tripura-sundari8.jpg Krása projevovaná ve fyzické formě je vytříbené, harmonické, blahodárné, objektivní (pravdivé) a kreativní vyjádření nezbytnosti, která vede ke štěstí. Nezbytnosti, jež nepřímo reflektuje ponětí řádu, pravdy, vyváženosti, symetrické struktury, evoluce a produchovnění.

Ve svém bezprostředním, naprosto úžasném, energickém a oslnivém vyjádření je krása pravdou, dobrem i harmonií současně. Z tohoto pohledu by smysl pro krásu mohl být vnímán jako vědomí dokonalosti, tajuplný apel či pohnutka k intuici nebo k plné realizaci možností dokonalosti. Cit krásy je ve své podstatě spontánní stav nadšení, hmatatelný ideál obklopující absolutno.

K postupnému vypěstování rezonance s tímto euforickým stavem vnímání krásy je nicméně nezbytné odstranit všechny pokroucené postoje, předsudky či mrzké představy vycházející z toho, co nyní známe nebo co si můžeme vyvolat z paměti. Jinými slovy, aby se světlo věčného Já mohlo pro nás ve velkolepé nádheře skvostně odrážet na všech úrovních stvoření, od prostého stébla trávy až na nezměrné úrovni fyzických či astrálních galaxií, je„úklid hlavy“ absolutně nezbytný. Pokud se tak nestane, naše reziduální myšlenky a emoce budou jako tmavý film clonit subtilní božské kráse, která se ve všech formách odvíjí kolem nás, a to i pokud dokážeme vnímat fyzický rysy těchto forem nezkresleně.

Vrátíme-li se k podstatě, Tripura Sundari představuje konečnou krásu čistého vnímání, které je možné, pokud dokážeme vnímat celý projev v nás samých a celou přírodu jako přímé zrcadlení reality božského vědomí.
http://www.jogin.cz/Tripura-Sundari-vel ... ost-krasy/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Krása

Nový příspěvekod Jana » pát 25. črc 2014 8:33:30

"Jinými slovy, aby se světlo věčného Já mohlo pro nás ve velkolepé nádheře skvostně odrážet na všech úrovních stvoření, od prostého stébla trávy až na nezměrné úrovni fyzických či astrálních galaxií, je„úklid hlavy“ absolutně nezbytný."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Krása

Nový příspěvekod Jana » sob 26. črc 2014 7:53:16

jaosiva1 píše:Mozna ste videli fotky Masaru Emotoa---krystaly vody...
U jednech se afirmovalo: laska,radost,stesti a tak- a byly krasne,bile,pravidelne...
U druhych se afirmovala bolest,zloba a tak- a byly tmave,pokrivene,"skarede"...

Kdo z vas hledal vnitrni krasu tech druhych krystalu a neodsoudil ony vlastnosti?
...jaojaojao...

Díky.

Děkuji
Obrázek

Ty pitomče
Obrázek

viewtopic.php?f=157&t=2798&p=80358&hilit=pitom%C4%8De#p80358

Ta potencionální krása, která v tom všem je, se může probouzet díky lásce, vděčnosti, radosti, a s negativním laděním může mizet a být k nenalezení.

Komu ze srdce děkujeme, tomu ve skutečnosti žehnáme,

jeho existence se tak stává pro nás poznatelnou krásnou.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Krása

Nový příspěvekod Jana » ned 05. říj 2014 15:17:17

"Příroda není ani radostná, ani bolestná. Je plná inteligence a krásy. Ale radost a bolest jsou jen v mysli. Změňte svá měřítka hodnot a všechno se změní. Radost a bolest jsou pouze smyslové vzruchy; berte je tak a zůstane vám jen blaženost. A svět je takový, jaký si ho uděláte, klidně si ho udělejte šťastný. Šťastného vás může udělat jenom spokojenost – naplněná touha plodí zase další touhy. Ústup od všech tužeb a spokojenost s tím co samo přijde je velice užitečný stav – je to nutná podmínka stavu plnosti. Nemějte nedůvěru v jeho zdánlivou sterilnost a prázdnotu. Osvobození od tužeb je blaženost."
Šrí Nisargadatta Maharádž
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11953
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O kráse

Nový příspěvekod Jarda Malej » pon 06. říj 2014 8:08:46

..v prostoru, kde je nabídnuta svoboda nám všem, se objeví nějaký blbec, který ji bude chtít mermo mocí nějak omezovat, tak je holt odsouzený marně bojovat proti tomu co nechce, v místě, kde to omezit nemůže.

:)

Dobrá alegorie světa a naší individuality v něm.


:)
Jarda Malej
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. zář 2017 20:25:56

Átman

Nejvyšší koncepcí dosaženou ve védských hymnech byla koncepce jediné Skutečnosti (ékam sat), která se projevuje v celé existenční rozmanitosti. Tento závěr je posílen v upanišadech, jež se k problému někdy přibližují filosofickou analýzou átmana. Etymologie tohoto slova je nejasná. V Rgvédě X, 16,3 znamená átman dech či životní podstatu. Teorie o átmanu není podána nikterak jasně nebo zcela detailně, ani nejsou izolovaná tvrzení spojena v souvislý systém. V dialogu mezi učitelem Pradžápatim a žákem Indrou, který se vypravuje v Čhándógja-upanišadu, shledáváme, že vývoj definice prochází čtyřmi stadii:

1. átman v podobě tělesného jáství (já-tělo, já-mozek, já-mysl),
2. átman v podobě empirického subjektu (duše),
3. átman jako transcendentální nadjáství (duch),
4. átman absolutní (bez vazby na jakýkoliv druh já či Já).

Projednávaná otázka není ani tak psychologická, jako spíše metafyzická. Jaká je povaha átmana, jeho ústředního bytí? Pradžápati zahajuje diskusi tím, že podává obecné charakteristiky, které má mít átman. „Átman je prost hříchu, prost stáří, smrti a žalu, hladu i žízně, nic si nežádá..., takto se to snaž poznat“. Je to neměnný princip, který přetrvává všechny změny, společný činitel ve stavech bdění, snění, spaní, smrti, znovuzrození a konečného vysvobození. Je prostou pravdou, kterou nemůže nic zničit. Smrt se ho nedotkne, ani neřest ho nerozruší. Trvalost, souvislost, jednota, věčná činnost jsou jeho vlastnostmi. Je světem v sobě úplným. Nic není vně něho, aby se stavělo proti němu.

Pradžápati vysvětluje, že átman (v podobě tělesného jáství) spočívá v samém subjektu, který se nikdy nemůže stát objektem. Je to osoba, která vidí, nikoli viděný objekt. Není to svazek kvalit zvaných „mnou“, nýbrž já, jež zůstává nad tím a za tím, co dozírá na všechny tyto kvality. Je to subjekt v nejpravdivějším smyslu a nikdy se nemůže stát objektem. Mnoho z obsahu já, jak se ho obyčejně používá, může se stát objektem. Důkaz předpokládá, že cokoli se stává objektem, patří k nejá. Musíme svléci všechno ze svého subjektivního já, co je mu cizí nebo od něho odlišné. První daná odpověď praví, že tělo, které se rodí, roste a chátrá a umírá, je pravý subjekt. Subjekt podle Pradžápatiho je vskutku to, co vidíte, když pohlížíte do oka druhého nebo do vědra s vodou nebo do zrcadla.

Poté Pradžápati požádá Indru, aby se ozdobil, oděl do nejlepších šatů a podíval se znovu do vody nebo do zrcadla, a on vidí svou podobu pěkně ozdobenou nejlepšími šaty. Pochybnost se zmocňuje Indry: „Je-li toto já ve vrženém stíne nebo ve vodě ozdobeno, když je tělo ozdobeno, je-li pěkně oděno, když je tělo pěkně oděno, je-li pěkně očištěno, když je tělo pěkně očištěno, potom toto já bude také slepé, bude-li tělo slepé, bude chromé, bude-li tělo chromé, bude zmrzačeno, bude-li tělo zmrzačeno a zhyne, jakmile tělo zhyne. Nevidím v tom nic dobrého.“ Indra se přiblíží k svému učiteli Pradžápatimu a po delší přestávce je mu sděleno, že „ten, který se cítí šťastným ve snu, je átman jako empirický subjekt.“ Pravý a skutečný átman však není tělo, které je vystaveno všemu utrpení a nedokonalostem, což jsou jen hmotné jevy. Tělo je pouze nástrojem, kterého používá vědomí, zatímco vědomí není výtvorem těla. Pradžápati vybral snové stavy místo jiných mentálních zkušeností, poněvadž sny jsou nezávislejší na těle, a proto jsou povahou rozhodné. O já se předpokládá, že se ve snech nespoutaně toulá. Ve snech se prý mysl vznáší nedotčena tím, co se děje s tělem. Tento názor ztotožňuje já se stále narůstajícími a měnícími se mentálními zkušenostmi. Toto je empirické já (átman jako empirický subjekt) a Indra správně poznává, že toto empirické já je vystaveno zkušenostním příhodám. Empirické já nemůže být skutečným a neměnným átmanem, neboť se každým okamžikem mění. Ačkoli jsou snové stavy nezávislé na těle, nezdají se samobytné, jako musí být absolutní átman. Ego závislé na hranicích času a zrození se nemůže pokládat za věčné. Já je připoutané k místnímu a dočasnému okolí a je výtvorem času. Je pocestným ve světě samsáry. Sestrojuje pro sebe nedokonalý svět z nedokonalých skutečností. Není nezničitelné, ani nemá neohraničenou svobodu.

Indra poukazuje na nebezpečí, představuje-li si subjekt jako transcendentální. Subjekt si musíme představovat tak, že je pravým životem celku a nikoli pouhou abstrakcí. Proto v dalším Indra vysvětluje Pradžápatimu svou nesnáz slovy „opravdu onen bezesně spící subjekt neví o sobě, že je, ani neví o ničem, že to existuje. Zmizel až k úplnému zničení, nevidím v tom nic dobrého.“ Pradžápati ukazuje, jak subjekt je identitou, probíhající v rozdílech a rozdíly. Celý svět je jediným procesem sebeuskutečňování absolutní myšlenky. „Toto tělo je smrtelné a vše podléhá smrti. Je sídlem subjektu já, který je smrtelný a bez těla. Je pánem oka, oko samo je nástrojem vidění. Ten, který ví, „čichnu si“, ten je subjektem; nos je nástrojem čichu atd.“

Pravý nekonečný átman není subjektem, není žádné já. Není žádnou z ohraničených věcí, nicméně je základnou jich všech. Je univerzálním principem, který je imanentní jakož i transcendentní. Celý vesmír v něm žije a dýchá. „Slunce a měsíc jsou jeho očima, čtyřičtvrtě nebes jeho ušima, vítr jeho dechem.“ Je plápolajícím světlem... z něhož pocházejí všichni tvorové; je životním principem stvoření, ... v němž se s chvěním pohybuje celý svět. Nic není mimo něj. Zahrnuje všechna vědomí objektů. Není nic ve vesmíru, co není zahrnuto do absolutního átmana. Je jedinou skutečností obsahující v sobě všechna fakta přírodní a všechny události zkušeností. Naše individuální já jsou v něm zahrnuty a jím překročovány.

Upanišady mluví o tom, že átman je univerzálním základem, který je ve všech jedincích. Je skryt ve všech věcech a proniká vším stvořením. „Není nic druhého mimo něj.“ Jen takto pojatý átman může být pokládán za permanentní princip, trvající v bdění a snění, smrti i spánku, v sepětí i osvobození. Je veskrze přítomný, přehlížeje všechny světy. Je univerzálním subjektem i univerzálním objektem. Vidí a přece nevidí. Jak to uvádí upanišad, „když pak nevidí, nicméně vidí, ačkoli nevidí; neboť pro vidoucího není přerušení vidění, neboť je nezničitelný; avšak není nic druhého mimo ně, ani někoho odlišného od něho, aby jej viděl.“

Átman nemůže být vnímán ve své pravé povaze. Upanišady odmítají identitu átmana s tělem nebo s řadou mentálních stavů nebo představivým kontinuem nebo s proudem vědomí. Átman nemůže být vztahem, který vyžaduje základ vztahů, ani spojením obsahů, jež je nesrozumitelné bez činitele, který je spojuje.
Návštěvník
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. zář 2017 20:30:49

Brahman

Na otázku, jak brahman začal označovat nejvyšší skutečnost upanišadů, odpovídají různí badatelé různými způsoby. Haug tvrdí, že slovo brahman znamená modlitbu a že je odvozeno z kořene brh – přibývat nebo růst. Posvátné modlitby působily (duchovní) růst a tak brahman začal znamenat přírodní sílu a později nejvyšší skutečnost samotnou. Podle Rotha znamená brahman nejprve sílu vůle zaměřené k bohům, potom začal znamenat posvátnou formuli a posléze absolutno. Oldenberg se domnívá, že ve védských dobách, kdy byl svět obýván mnoha bohy a mystickými silami schopnými působit radost i bídu, nejmocnějším člověkem byl kouzelník, který ovládal magické formulky a dovedl přivodit jakýkoli žádaný výsledek. Tehdy znamenal brahman magickou formuli. V době bráhman se vztahoval na posvátné hymny používané při obětech. Snad se některých hymnů používalo jako kouzelných formulí k docílení magických výsledků. Slovo bylo pomalu přeneseno na ústřední energii, která vytváří svět. Deussen míní, že brahman znamená modlitbu, která povznáší duši, když nazírá pravdu a tak se začala pravda označovat tímto slovem. Max Müller to interpretuje jako „slovo“, jak je to zřejmé ze jmen Brhaspati (Pán slov) nebo Váčaspati (Pán řeči). To, co vydává zvuk, je brahman (S. S., str. 52, 70).

V Rgvédě již bylo dosaženo monistické ideje. Upanišady se podjaly úkolu, aby logičtěji definovaly věčnou, stále činnou a stále klidnou Skutečnost. V Taittiríja-upanišadu se syn přibližuje k otci se žádostí, aby byl poučen o povaze Skutečnosti, z níž všechny věci plynou a k níž se všechno vrací. Syn byl poučen o obecných znacích brahmana a je požádán, aby prozkoumal obsah, který by uspokojil tyto požadavky na brahman. „To, z čeho se tito tvorové rodí, to, v čem žijí, když se narodí, a to, do čeho vstupují při své smrti, to je brahman.“ Věci tohoto světa stále mění své formy a nemohou být pokládány za skutečné v absolutním smyslu. Syn brzy objevuje, že hmota nevysvětluje jevy života. Hmota neobsahuje tajemství života, ačkoli život nemůže existovat bez hmoty. V životě je něco, co mu umožňuje vstřebat a přeměnit anorganické prvky. Je to princip, který proniká vesmírem a poutá lidské bytosti s ostatním stvořením. Syn si je jist tím, že život patří k jinému řádu než hmota, ačkoli prána je podstatou těla. Manas neboli vněmové vědomí čili mysl je produktem odlišným od života a hmoty. Lze ho považovat za korunu životního procesu. Tak syn nejprve věří, že manas je brahman. Ani to však nepostačí, neboť jsou intelektuální fakta, která nedovede vysvětlit pouhé vněmové vědomí. Ani vidžňána čili inteligence nemůže být brahman. Syn zjišťuje, že i intelektuální vědomí sebe je neúplné, jsouc podrobeno nejednotě a nedokonalosti.

Cílem upanišadů pak je ukázat, že prvky duality a externality setrvávají na intelektuální úrovni, ať už jakkoli usilujeme je překonat. V poznání a mravnosti máme vztah subjektu a objektu. Musí zde být něco vyššího než pouhý intelekt, kde existence není již formulována termíny poznání. Jednota existence vyžaduje, že musíme překročit intelektuální úroveň. Poznávání, jak mu obvykle rozumí, se obírá objekty, nazíranými jakoby vně procesu myšlení nebo nějak jinak. Dosahuje vně něčeho, co je jiné než ono a co s ním kontrastuje. Skutečnost je odlišná od myšlenky a může se jí dosáhnout v turíja stavu nejvyšší bezprostřednosti, který transcenduje myšlení a jeho rozlišení, kde se jedinec ztotožňuje s centrální Skutečností. Ánanda je nejvyšší zkušeností, kde poznávající, poznané a poznání splývá v jedno. Zde končí filosofické pátrání. Přesně řečeno, nemůžeme podat žádné vysvětlení nejvyšší Skutečnosti neboli ánandy. I otázka, zda je abstraktní nebo konkrétní, je nelogická. Intelektuální potřeba od nás vyžaduje, abychom podali nějaký popis.

Části nejsou samostatně trvajícími činiteli, nýbrž jsou závislými aspekty onoho Jediného. „Pane, na čem spočívá Nekonečno?“ Všechno závisí na něm a ono nezávisí na ničem. „Jako všechny paprsky kola jsou obsaženy v nápravě a loukoti kola, tak také všechny bytosti a všichni bohové, všechny světy a všechny orgány jsou rovněž obsaženy v tomto subjektu.“ „Tam je onen starý strom, jehož kořeny rostou nahoru a jehož větve se sklánějí dolů. Brahman, nesmrtelný, všechny světy jsou v něm obsaženy a nic není mimo něj.“



Více zde: http://m.mystik
Návštěvník
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. zář 2017 20:34:52

Ánanda

Konkrétní ánanda je prámánika sattá neboli skutečno, které se odhaluje myšlence a odpovídá nejvyššímu brahmanu, jak je zastává Rámánudža. Čistý brahman, prost všech predikátů, je nirupádhika sattá neboli nirguna brahman, což zastává Śamkara. První znamená uspořádaný celek, druhý nedefinovatelné skutečno. Nicméně i podle Śamkary se druhý projevuje jako první. Intuitivní jedno se jeví jako celek poznání.

Upanišady jsou zcela určité v tom, že nejvyšší je nedefinovatelné, ačkoli podávají jeho intelektuální vysvětlení, jež není absolutně pravdivé. Může-li být nějaký logický popis vůbec pravdivý, pak je to způsob, jak jej podává Rámánudža. Śamkara v pravém duchu upanišadů namítá, že brahman je vyšší než to, co je logicky nejvyšší u Rámánudži. Při líčení filosofie Śamkarovy uvodíme, jak stanoví nepřiměřenost nejvyšších kategorií vzhledem ke skutečnosti, která je jimi určována. Namítá, že nemůžeme říci, zda je absolutno konečné nebo nekonečné nebo obojí nebo ani jedno ani druhé. Tak je tomu se všemi vztahy, jako celku a části, substance a kvality, příčiny a účinku. Racionální důkaz hranic poznání, jak jej podává Śamkara, byl umožněn toliko velkou buddhistickou tradicí, která byla prostředníkem mezi upanišadami a Śamkarou.

Názorový rozdíl mezi Śamkarou a Rámánudžou vyústil ve velmi mnoho diskusí týkajících se interpretace ánandy v upanišadech. Śamkara praví, že ánandamaja svou příponou maja označuje, že je jen jevovým účinkem. Kdyby byla čistým brahmanem, bylo by nevhodné dávat ánandě tvar a přičítat ji hlavu a údy, jak to dělá Taittiríja-upanišad. Kdyby ánanda byla brahmanem, nebylo by zvláštní zmínky o brahmanu jako o opoře ánandy. Tak Śamkara uzavírá: „Ánadamaja-átmá je účinkem a nikoli nepodmíněným átmanem.“ Rámánudža na druhé straně tvrdí, že ánanda je brahman. Přípona maja označuje toliko plnost či práčurjam. Ačkoli je vzhledem k hmotě, životu atd. jasně řečeno, že je něco jiného uvnitř, anjó´ntara átmá, není tato vnitřní skutečnost prohlašována za ánandu. Připisování údů atd. není nic jiného než kalpana čili fantazie. Puččham brahma netřeba brát jako by v sobě obsahoval nějaký rozdíl mezi ánandou a bahmanem. Obě mohou být ve vztahu jako celek a část, což také někdy značí použitý akuzativ. Bezprostředně po odkazu na ánandamaju se v upanišadu říká: „sókámajata“ – „on žádal“, a tento mužský rod se může vztahovat toliko k ánandamaji a nikoli k puččham brahma, které je (v sankrtu) středního rodu. Jiné formy blaženosti jsou zahrnuty uvnitř celku ánandy a žák dospívá ke svému konečnému místu odpočinku, získá-li ánandu. Máme mnoho míst v upanišadu, kde slova ánanda používá jako synonyma pro poslední skutečnost.

Je zřejmé, že celá kontroverze je způsobena pochybností, zda se má ánanda považovat za logicky nejvyšší nebo za poslední bytí. Upanišady nevedou přesnou a pevnou linii, která by rozlišovala prosté intuitivní jedno, jak to zastává Śamkara a konkrétní celek Rámánudžův. Jestliže obě od sebe oddělíme, bude nám nemožno, abychom připustili nějaký rozdíl hodnoty ve světě konkrétní existence. Upanišady tvrdí, že Íśvara prakticky splývá s brahmanem. Velmi přísná zvyklost a úzkostlivá filosofická přesnost vyžadují připomenout, že jde o velmi nepatrné, sotva postižitelné zmenšení z absolutna, přicházíme-li k „Já jsem Já“ vědomému Sebe. Toto skoro nic zcela postačuje Śamkarovi, aby uvrhl čisté bytí, základní myšlenku a fakt všeho, do světa času, prostoru a příčiny. Upanišady důsledně připouštějí, že v okamžiku, kdy myslíme čisté bytí, mizí princip rozlišení a rozdílu, který je stejně základní. Bůh vědomý Sebe, který se později rozvíjí v organický celek existenční, je maximem bytí a minimem nebytí. Je nejméně proniknut objektivitou a dotčen externalitou. Tento Jediný se zjevuje v existenčních světech, a proto můžeme zjistit stupně skutečnosti tím způsobem, že měříme vzdálenost oddělující se od Jediného. Každý nižší stupeň spočívá ve zmenšení vyššího, ačkoli se po celé existenční škále od nejvyššího k nejnižšímu projevují brahman i obecné znaky prostoru, času a příčiny. Nižší věci jsou vzdálenější od prostého bytí než vyšší, takže ánandamaja upanišadů, konkrétní brahman Rámánudžův, Íśvara podle Śamkary mají k bytí nejblíže. Nic bližšího již nemůže být myšleno. Nejvyšší brahman neboli ánanda se na úrovni vidžňány neboli vědomí sebe stává osobním Íśvarou s dobrovolným ohraničením. Bůh nebo subjekt je základem jednoty a hmota čili nesubjekt se stává principem plurality.
Návštěvník
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. zář 2017 20:39:01

Virát, Íśvara a Hiranjagarbha

Brahman je átman. „On, který je tento brahman v člověku a který je ve slunci, tito jsou Jedno.“ Transcendentní pojetí Boha zastávané v Rgvédě je zde přeměněno v imanentní. Za tuto změnu je odpovědný subjektivní charakter učení upanišadů. Totožnost subjektu a objektu v Indii byla uskutečněna dříve, než se narodil Platón. Deussen o tom praví toto: „Oprostíme-li tuto myšlenku od rozmanitých, nejvýš obrazných a nezřídka podivných forem, v nichž se objevuje ve védántských textech a upřeme-li na ni pozornost jen pokud jde o její filosofickou čistotu jako na totožnost Boha a individuální duše, pak má tato myšlenka význam přesahující daleko hranice upanišadů, jejich dobu a jejich kraj, ba tvrdíme, že má nedocenitelnou hodnotu pro celé lidstvo. Nemůžeme nahlížet do budoucnosti, nevíme, jaká zjevení a objevy jsou přichystány pro neúnavně zkoumajícího lidského ducha – avšak jedno můžeme s určitostí předpovědět: ať již bude filosofie budoucnosti razit jakékoli nové a netušené cesty, tento princip zůstane stále neotřesen a nikdy nebude možno od něho upustit. Má-li se kdy dosáhnout celkového řešení velké hádanky, která se klade filosofovi v povaze věci tím zřetelněji, čím více se naše poznání rozšiřuje, pak klíč k řešení této hádanky může být nalezen jen tam, kde se přírodní tajemství odhaluje z nitra, to znamená v našem nejvnitřnějším nitru. Zde toto tajemství nalezli poprvé původní myslitelé upanišadů, ke své nesmrtelné slávě, když poznali átmana jako naše vlastní vnitřní bytí a brahmana jako absolutní bytí celé přírody a všech jejich projevů.“ Tato totožnost subjektu a objektu není mlhavou hypotézou, nýbrž nezbytným důsledkem všeho závažného myšlení, cítění a chtění. Lidské individuum by nemohlo myslit, ovládat a milovat přírodu, kdyby byla nemyslitelná, neovladatelná a nemilovatelná.

Příroda je objektem subjektu, zcela racionálním a plně srozumitelným, schopným ovládání a hodným lásky. Existuje pro člověka; její hvězdy slouží jako lampy na jeho cestách a temnota slouží k tomu, aby ho ukolébala k spánku. Příroda nás volá před spirituální skutečnost života a odpovídá potřebám duše. Od počátku přemýšlení byla tato jednota subjektu a objektu, existence jedné ústřední skutečnosti, pronikající a objímající vše, naukou zbožných. Náboženský mysticismus a hluboká zbožnost svědčí o pravdě slavného výroku: „To jsi ty“ – „Tat tvam asi“. Nemusíme to umět pochopit, ale to nám nedává právo To popírat.



Různé koncepce o brahmanu odpovídají různým idejím o átmanu a naopak. Stavy bdění, snění, spánku a pojetí subjektivní extáze jsou jasně rozlišeny v pozdějších védántských písmech a odpovídají různým koncepcím brahmana. Nejvyšší brahman, který je ánanda, je právě átman; je uskutečňován ve čtvrtém stavu neboli v túrji. V něm je objekt i subjekt jedno. Vidoucí, proces vidění a viděný objekt splývají dohromady v jeden celek.

Když ztotožníme átmana s jedincem, vědomým sebe, pak je brahman viděn jako Íśvara vědomý sebe. Jako bude jedinec vědomý sebe pouhou abstrakcí, odhlédneme-li od obsahu nebo objektu, z nichž odvozuje své bytí, stejně tak Íśvara vyžaduje prvek jemu protikladný. Koncepce Íśvary je nejvyšším předmětem náboženského vědomí. Když se átman ztotožňuje s mentálním (manas) nebo vitálním (prána) principem člověka, brahman je redukován na Hiranjagarbhu čili kosmickou duši, která stojí mezi Íśvarou a lidskou duší. Hiranjagarbha je ve stejném vztahu k vesmíru jako je individuální duše k svému tělu. Vidíme zde vliv Rgvédy.

Předpokládá se, že svět má vědomí a vůli. Mysl vždy kráčí s tělem, takže nezměrné řády mysli provázejí nezměrné řády těla. Svět, v němž žijeme, má svou vlastní mysl a tato mysl je Hiranjagarbha. Není podstatně odlišná od brahmana. Brahman je prosté, individuálí, absolutně v sobě identické Jedno bez druhého. Jednou se považuje za stvořitele čili Íśvaru, jindy opět za Stvořeného čili Hiranjagarbhu. I tento Brahmá (Stvořitel) pochází z brahmana. Brahman je pramenem Brahmy (Stvořitele); celý objektivní vesmír je udržován tímto poznávajícím subjektem. Zatímco individuální subjekty umírají, on žije v kontemplaci o světě. Když ztotožníme átmana s tělem, brahman se stává kosmem či virátem. Virát je vesmír, svět jako celek. Je totalitou věcí, souhrnem vší existence.

„To je On, vnitřní átman všech stvořených věcí, jehož hlavou je Agni, jehož očima je slunce a měsíc, jehož ušima jsou čtyři strany, jehož řečí jsou védy, které vzešly z Něho, jehož dech jest váju, jehož srdce je celý vesmír a z jehož nohou povstala země.“ Tělo virátu tvoří souhrn hmotných objektů. On je projeveným Bohem, jehož smysly jsou strany (světové), jehož tělo je pět elementů a jehož vědomí plane pocitem „Já jsem vše“. Evoluci virátu musela předcházet evoluce sútrátmanu, kosmické inteligence, čili Hiranjagarbhy, jejíž projevem je totalita jemných těl. Virát povstal po Hiranjagarbze. Hiranjagarbha se stala viditelnou ve formě virátu. Dokud se nevyvinul účinek, byl tento sútrátman vědomím, spojeným s jemným tělem (súkšma śaríra). Setrvává jako pouhá potencialita inteligence (vidžňána) a pohybu (krijá). Virát je univerzální subjekt projevující se v hrubé fyzikální hmotě světa. Brahmá je tentýž subjekt projevující se v jemnější hmotě vesmíru. Sútrátman je Hiranjagarbha.

Slabika „aum“ je „emblémem nejvyššího“. „Aum“ je symbolem konkrétnosti jakož i úplnosti. Představuje tři hlavní kvality Nejvyššího personifikovaného v pozdější literatuře jako Brahmá, Višnu a Śiva. „A“ je Brahmá stvořitel, „U“ je Višnu udržovatel a „M“ je Śiva ničitel. Íśá-upanišad nás žádá, abychom uctívali brahmana jak v jeho zjevném, tak i nezjevném stavu. Upanišady nám nepodávají žádný abstraktní monismus. Jde o rozdíl, ale i o identitu. Brahman je nekonečný nikoli v tom smyslu, že vylučuje konečno, nýbrž v tom smyslu, že je základem všeho konečného. Je věčný nikoli v tom smyslu, že je něčím mimo veškerý čas, jako by zde byly dva stavy, dočasný a věčný, z nichž jeden by vylučoval druhý, nýbrž že je bezčasovou skutečností všech věcí v čase. Absolutno není nekonečné ani konečné, já ani jeho realizace, jeden život ani jeho rozmanité projevy, nýbrž je skutečnem zahrnujícím a překračujícím já i jeho realizace, život i jeho projevy. Je spirituálním výhonkem, který rozpukne, kvete a rozrůzní se v bezpočetná konečná centra.

Poslední skutečnost je popisována jako sat, čit, ánanda – Existence, Vědomí a Blaženost. Je sama sobě příčinou. Taittiríja říká, že brahman je skutečností, vědomím a nekonečností. Je samozřejmé, že poslední skutečnost není myšlenkou ani silou ani výlučně bytím, nýbrž živou jednotou podstaty a existence, ideálna i reálna, poznání, lásky a krásy. Avšak, jako jsme již řekli, můžeme ji popsat jen negativně, ačkoli není negativním neurčeným principem.
Návštěvník
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. zář 2017 20:43:36

Intelekt a intuice

Ideálem intelektu je objevit jednotu, která obsahuje subjekt i objekt. Pracovním principem logiky i života je, že taková jednota existuje. Nalézt její obsah je cílem filosofického úsilí. Avšak toto úsilí je odsouzeno k nezdaru vzhledem k vrozené neschopnosti intelektu chápat celek. Intelekt se svými symboly a hesly, věrami a konvencemi, není sám o sobě adekvátní, aby chápal reálno, „od něhož se veškerá řeč i mysl odvrací, neboť není schopna je obsáhnout“. „Oko tam nemůže proniknout, ani řeč, ani mysl. Nevíme. Nechápeme, jak tomu někdo může učit.“ Poslední skutečnost se nemůže stát objektivní představou, kterou by intelekt chápal.

Objektivní poznání átmana je nemožné. Je „neviděný, ale vidoucí, neslyšený, ale slyšící, nevnímaný, ale vnímající, nepoznaný, ale poznávající“. Átman není neexistující prostě proto, že si jej nemůžeme objektivně představit. Ačkoli lidské intelektuální schopnosti nejsou adekvátní, aby jej postihly, přece neexistují pro nic jiného než pro něho. „To, co nikdo nemůže myslit svou myslí, avšak to, o čem se praví, že způsobilo, aby mysl myslila, věz, že pouze to je brahman.“

Intelekt pracuje s kategoriemi času, místa, příčiny a síly, které nás zavádějí do slepých uliček. Buď musíme postulovat první příčinu, ve kterémžto případě přestane kauzalita být univerzální zásadou, nebo se ocitáme v nekonečném regresu. Otázka nemůže být rozřešena pouhým intelektem. Musí si přiznat, že intelekt selhává, když je položena poslední otázka: „bohové jsou v Indrovi; Indra je v bohu Otci, bůh Otec je v Brahmovi, avšak v čem je Brahmá?“ a Jádžňavalkja odpovídá: „Neptej se příliš“. Naše intelektuální kategorie mohou podat popis empirického vesmíru ve formách prostoru, času a příčiny, avšak reálno je nad nimi. Zatímco zahrnuje prostor, není prostorové, zatímco zahrnuje čas, překračuje čas; zatímco má v sobě kauzálně spoutaný přírodní systém, není podrobeno zákonu příčinnosti. O sobě existující brahman je nezávislý na čase, prostoru a příčině. Prostorová nezávislost je v upanišadech ukazována jen v hrubých rysech. O brahmanu se praví, že je všudypřítomný, všepronikající, nekonečně velký a nekonečně malý. „To, co je nad nebesy, ó Gárgí, a to co je pod zemí, to, co lidé nazývají minulostí, přítomností a budoucností, to vše je tkáno uvnitř a veskrze v prostoru. Avšak v čem pak je tkán prostor uvnitř a vně? Vpravdě, v tomto nezničitelném Jediném je tkán prostor uvnitř a vně, ó Gárgí!“ Brahman se popisuje jako oproštěný od všeho časového ohraničení. Je považován za věčnost bez počátku a konce nebo za okamžité trvání nezaujímající žádný určitý časový interval. Je nezávislý na minulosti a budoucnosti a pán všeho, u jehož nohou ubíhá čas.

Při zdůrazňování nezávislosti kauzálních vztahů je brahman představován jako absolutně statické bytí, prost všech zákonů vznikání, jehož univerzální normou je příčinnost. Tento způsob podporuje koncepci brahmana jako absolutní existence o sobě a neměnného trvání a svádí k mylným názorům. Kauzalita je normou všech změn na světě. Avšak brahman je zbaven podřízenosti kauzalitě. V brahmanu není žádné změny, ačkoli každá změna má základ v něm. Není nic druhého mimo něj, ani nic odlišného. Musíme ponořit všechnu pluralitu do brahmana. Na něm spočívá veškerá blízkost v prostoru, následnost v čase, vzájemná závislost vztahů. Nepochopíme tuto hlubokou filosofickou syntézu, pokud setrváme na úrovni intelektu.

Upanišady někdy prohlašují, že myšlení nám podává nedokonalé, částečné odrazy skutečnosti a jindy, že myšlení je organicky neschopné postihnout skutečnost. Obírá se vztahy a nemůže chápat bezvztažné absolutno. Na zemi neexistuje nic v prostoru nebo čase, co by nebylo projevem absolutna. Žádné poznání není zcela klamné, ačkoli žádné poznání není zcela pravdivé. Nejvíce se přibližuje k pravdě pojetí organického celku, ačkoli není zcela pravdivé pro vztažný charakter, který není nikdy absolutně odstraněn, jakkoli se může přiblížit ke svému zrušení. Je však nejvyšší formou absolutna, na niž může lidská mysl připadnout. Intelekt ve smyslu pouhého chápání, pracující s ohraničenými kategoriemi času, prostoru a příčiny, není k tomu adekvátní. Rozum rovněž selhává, ačkoli nás vede nad toto chápání. Rozumová idea je nedokonalý fragment skutečnosti, která je více než idea. Skutečno není ani pravdivé, ani mylné. Naše úsudky o reálnu mohou být pravdivé nebo mylné, poněvadž v sobě zahrnují dualismus ideje a skutečnosti. Musíme pokročit nad myšlenku, nad rozpor protiv, se kterými se setkáváme, když pracujeme s ohraničenými kategoriemi abstraktního myšlení, chceme-li dosíci reálna, v němž se lidská existence a božské bytí kryjí. Je-li myšlení zdokonaleno v intuici, pak se zmocňujeme vize reálna. Mystikové na celém světě zdůrazňovali tento fakt.

Podle upanišadů existuje vyšší Síla, která nám umožňuje uchopit tuto centrální spirituální Skutečnost. Spirituální věci vyžadují, aby byly spirituálně poznávány. Jógová metoda je praktická disciplína ukazující cestu k tomuto cíli. Člověk má schopnost božského vhledu čili mystické intuice, kterou překračuje intelektuální rozdíly a řeší rozumové záhady. Touto intuitivní realizací „neslyšené se stává slyšeným, nevnímané vnímaným a nepoznané poznaným“. Problémy vytyčené intelektem se samy řeší v okamžiku, kdy překonáváme rozumování a počínáme žít nábožným životem. Upanišady nás proto vyzývají, abychom odložili svou intelektuální a sebevědomou pýchu a přibližovali se k faktům se svěžím pohledem dítěte. „Nechť se bráhman odřekne učení a stane se dítětem.“ „Ať nehledá mnohá slova, neboť to je jenom slabost jazyka.“ „Nikoli učením se dosahuje átman, nikoli géniem a mnohou knižní znalostí.“ Dosahují ho mystikové v okamžicích osvícení. Je to přímé poznání nebo bezprostřední nazírání. Není nic vyššího nad to. Tato spirituální vize nás osvobozuje od všech vášní a utrpení.

Plotinos praví: „Ve vizi boha to, co vidí, není rozum, nýbrž něco většího a dřívějšího než rozum, něco rozumem předpokládaného, jako objekt vize. Ten pak, který vidí sebe, když vidí, uvidí sebe jako prosté bytí a bude sjednocen v sobě, a bude mít v sobě pocit, že se stává takovým. Nemělo by se ani říkat, že vidí, nýbrž že bude tím, co vidí, je-li ovšem možno ještě dále rozlišovat vidoucího a vidění, a nikoli přímo uznat, že tito dva jsou jedno. Patří Bohu a je s ním ztotožněn jako dva soustředné kruhy; jsou jedním kruhem, když se kryjí a dvěma, jen jsou-li odděleny“. Je nejvyšším cílem lidského úsilí, ukončením osobního života. „Toto je nejvyšším cílem onoho, toto je nejvyšším pokladem onoho, toto je nejvyšším sídlem onoho, toto je nejvyšší blažeností onoho.“ Je na úrovni vjemové zkušenosti, avšak není tato zkušenost objektivní a nedá se ověřit někým druhým. Nemůže to být sděleno druhým jako zdůvodněné poznání. Je nemožné podat o něm formální výklad. Mystické nazírání je nesdělitelné. Jako člověku od narození slepému nemůžeme vysvětlit krásu duhy nebo nádheru zapadajícího slunce, zrovna tak nemůže být nemystikovi popsána vize mystikova. „Bůh to vložil do mé hlavy, a já to nemohu vložit do tvé“ je poslední slovo mystické zkušenosti. Jen proto, že to není sdělitelné, nestává se to méně platné než jiné formy poznávací. Můžeme popsat tuto zkušenost jen v metaforách. Neboť světlo nás oslepuje a činí nás němými. Nemůžeme podat plnou zprávu o nevýslovném.

Když byl Báhva žádán, aby králi Váškalimu vysvětlil povahu brahmana, mlčel, a když král opakoval svou žádost, mudřec odpověděl: „Říkám ti to, avšak ty nerozumíš, śántó´jam átmá: tento átman jest klidný, tichý“. Na každou navrhovanou intelektuální definici můžeme toliko odpovědět: toto není to, toto není to. Negativní definice ukazují, jak pozitivní vlastnosti nám známé nejsou adekvátní k vyjádření Nejvyššího. „Není míry pro toho, jehož sláva je opravdu veliká.“ Brahmanu jsou přikládány protikladné vlastnosti, čímž se naznačuje, že musíme tak dlouho používat negativních koncepcí, pokud používáme intelektuální dialektiky, kdežto pozitivní rysy se objevují, když na brahmana nazíráme intuitivně. „Je menší než nejmenší, větší než největší.“ „Pohybuje se, nehýbá se; je daleko a je blízko; je uvnitř všeho a vně všeho.“ Tato zdánlivě si odporující vysvětlení nesvědčí o zmatenosti myšlenek.

Absolutno je obsaženo v každé zkušenosti, neboť každý objekt světa je založen na absolutnu, ačkoli žádný z těchto objektů je úplně nevyjadřuje.

Tak ti, kdož si myslí, že neznají absolutno, znají je, ačkoli nedokonale; a ti, kdož si myslí, že znají skutečně absolutno, neznají je vůbec. Kéna-upanišad praví: „(Brahman) je neznám těm, kteří ho znají a znám těm, kteří ho neznají.“ Upanišady netvrdí, že intelekt je bezvýznamným vůdcem. Výklad skutečnosti, podávaný intelektem, není nesprávný. Selhává jen, když se pokouší chápat skutečnost v její plnosti. Kdekoli jinde má úspěch. Co intelekt zkoumá, není nic neskutečného, ačkoli to není absolutně skutečné. Filosofie založená na intuici nemusí nutně odporovat rozumu a chápání. Intuice může vrhnout světlo na temná místa, kterými intelekt nemůže proniknout. Výsledky mystické intuice vyžadují, aby byly podrobeny logické analýze. Intelektuální výsledky budou bez pomoci intuice mdlé a prázdné, nedokončené a kusé, zatímco intuitivní nazírání bude slepé a němé, temné a cizí bez intelektuálního dotvrzení. Intelektuální ideál je realizován v intuitivní zkušenosti, neboť v tom nejvyšším jsou všechny rozpory urovnány. Jen spojením vědeckého poznání a intuitivní zkušenosti můžeme dospět i k pravému nazírání. Pouhé rozumování nám k tomu nepomůže
Návštěvník
 

Re: Krása

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. zář 2017 23:50:10

1. Co je světlo vědomí? Je to zářící pravé Já (Self), bytí – vědomí, které vnímajícímu vyjevuje svět tvarů a forem uvnitř i vně. Existence tohoto bytí – vědomí může být odvozena od objektů, které jsou tímto ozařovány. Nemůže se však stát objektem ve vědomí.
2. Co je poznání (vidžňána)? Je to klidný stav tohoto bytí – vědomí, který je zakoušen aspirantem, a jež je podobný oceánu bez vln či nepohnutému prostoru. 3. Co je blaženost? Je to zakoušení štěstí či míru ve stavu vidžňány, osvobozeném od všech činností a podobném hlubokému spánku. Toto se také nazývá kévala nirvikalpa (přebývání bez představ mysli). 4. Jaký stav je za blažeností? Je to stav neustávajícího míru mysli, který je nalezen v absolutním klidu. Nazývá se džagrat – sušupti (vědomý spánek), který se podobá hlubokému spánku beze snů. V tomto stavu není vnější vědomí, a to i navzdory činnostem těla a smyslů. Je to podobné stavu dítěte, které je krmeno ve spánku (a není si vědomo toho, že by od matky přijímalo potravu). Mudrc v tomto stavu nic nečiní, třebaže je zaneprázdněný činnostmi. Je to známo jako sahadža nirvikalpa samádhi (přirozený stav absorpce v Jediném, bez jakýchkoli představ).


9. Co je vlastně Srdce? Posvátné texty jej popisují slovy: Uprostřed prsou, v hrudníku a nad břichem se nachází šest orgánů různých barev (nejedná se o čakry – pozn. v textu knihy). Jeden z nich, podobající se poupěti lotosu a umístěný na dva prsty vpravo od středu hrudi, je Srdcem. Poupě směřuje dolů a uvnitř je drobounký vstupní otvor, jež je místem neproniknutelné temnoty (nevědomosti), plným tužeb. Veškerý nervový systém (nádí) je na něm závislý. Je to sídlo životních sil, mysli a světla (vědomí). Samotné Srdce (hridajam), ačkoli je takto popisováno, znamená pravé Já (Self, átman). Třebaže je označováno termíny jako bytí, vědomí, blaženost, věčnost a neomezenost (sat, čit, ánanda, nitja, púrna) neobsahuje žádné rozdělení ve smyslu vnější a vnitřní, či nahoře a dole. Tento stav, ve kterém všechny myšlenky docházejí svého konce, se nazývá Self. Když je tento stav dosažen – takový, jaký je – odpadají tím všechny dohady o tom, zda je Srdce umístěno v těle či mimo něj.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... uction.pdf
Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků