To si pište že to funguje, bez ohledu jestli chtěl někdo někam zdrhnout nebo ne. Já to zkusím nějak lidsky hmatatelně vyjádřit. Mysl není nepřítel, je to velký dar ale zároveň je i velmi živá záležitost. Dharma nebo osmidílná stezka kultivuje ego a zároveň mysl tak aby vás oboje nerušilo.To je to puštění, někdy ale puštění nefunguje... proč? Protože je tu svědomí a špatné svědomí se prostě a jednoduše pustit nedá.To je to čemu říkáme uchem jehly. Proto to je střední cesta ani náboženský fanatik a ani egoista uchem jehly neprojde.
...celá lidská bytost není jen fyzické tělo. Je to fantastická fyzická skořápka, přes kterou zažíváme tento fyzický svět. Tvoření je výraz naší nekonečné mysli a všechny životní formy jsou aspektem jedné mysli, kterou mnoho lidí nazývá Bůh.
„Nejvyšší příležitostí lidského zrození je probudit se k tomu, co přináší opravdové a trvalé štěstí, nekonečný mír a nehynoucí existenci – esenci čistého vědomí. Skutečný hledač to najde sám." ~ Mooji
Povrchní světské žití je neúplné, soustředí se a vidí jen povrch – zanechává v nás často pocit prázdna. Spiritualita-duchovnost naplňuje srdce, rozšiřuje perspektivu a přináší do našeho života jinou stupnici hodnot.
„Horizontální“ = světský život
obecná charakteristika: svět tužeb a strachů, smyslových požitků, ulpělostí, materialismu, ego-individuality, názorů, konfliktů, rivality, spekulací, pýchy, pomsty; svět dualit, plynutí času, sebestřednosti; svět chamtivosti, nenávisti, klamu; světské zájmy: smyslové uspokojení, společenské postavení, majetek, prestiž, vliv, popularita, srovnávání s ostatními, duality: zisk a ztráta, úspěch a neúspěch, příjemné a nepříjemné, obliba a odpor, láska a nenávist, respekt a neúcta, štěstí a smutek, chytrost a hloupost…
„Vertikální“ = spirituální vývoj (často protiklady „horizontálního“)
Duchovní hodnoty vycházejí z otevřeného, hlubokého pochopení života a existence, naplňují naše srdce Duchovní vlastnosti a hodnoty: „velký obraz“, moudrost, soucit, důvěra, odpuštění, harmonie, jemná radost, mír, vděk, tolerance, spokojenost, milující laskavost, vhled, vyrovnanost, nezištnost, pravda, nelpění, čistota mysli, jednota, poznání, posvátnost, štědrost, klid, pokora, odevzdání ega, … klesající význam: pojmů, názorů, společenského postavení, popularity, uznání, racionality, logiky, ...
Tady a Teď, pokud nevynaložíme žádné úsilí, pokud neaktivujeme jedinou myšlenku, pokud nedovolíme ani myšlenku „já“, pokud se nebudeme držet pojmu času, pokud nic neodkládáme do dalšího dechu se to odhalí.
Cokoli vidím, slyším, cítím, ochutnávám a dotýkám se, je sen. Bdění a spánek, narození, život a smrt, to vše je sen. Trpět a užívat si je také sen. Vše je vytvořeno myslí. Je to fantazie, nadsázka, sen. Jak tento sen ukončit? Tato myšlenka je také snem. Jakákoli činnost k jeho vyřešení bude v rámci snu. Zvláštní situace.
Není s kým mluvit, řešit to nebo mi poradit. Budu muset jít sám, kam se nikdo nedostane. Nepotřebuji žádnou pomoc z jakékoli strany. Podivný pohon se zvedá a tlačí. Budu sám.
Tazatel: Nejvyššími schopnostmi mysli jsou pochopení, inteligence a vhled. Člověk má tři těla – fyzické, mentální a kauzální (prána, manas, kárana). Fyzické tělo odráží jeho bytí, mentální jeho poznání a kauzální jeho radostnou tvořivost. Všechno jsou to samozřejmě formy ve vědomí. Ale zdají se oddělené, s vlastními charakteristickými rysy. Inteligence (buddhi) je odrazem schopnosti poznávat (čit), která vzniká v mysli. Je tím, co dělá mysl schopnou poznání. Čím bystřejší je inteligence, tím širší, hlubší a pravdivější je poznání. Poznávat věci, lidi a sebe sama – to jsou veškeré funkce inteligence, přitom ta poslední je nejdůležitější a obsahuje obě předchozí. Nepochopení sebe a světa vede k falešným představám a touhám, které zase vedou k omezení. Správné porozumění sobě samému je nezbytné pro osvobození se z pout iluzí. Tomu všemu teoreticky rozumím, ale když dojde na praxi, zjišťuji, že ve svých reakcích na situace a lidi beznadějně selhávám a tyto nepřiměřené reakce pouze zvětšují mé omezení. Život je příliš rychlý pro mou zabedněnou a pomalou mysl. Pochopím vždy všechno příliš pozdě, až poté, co zopakuji své staré chyby.
Maharádž: Jaký je tedy váš problém?
T: Potřebuji reagovat na život ne jenom inteligentně, ale také velmi rychle. Nemůže to být ale rychlé, dokud to není dokonale spontánní. Jak mohu dosáhnout takové spontaneity?
M: Zrcadlo nemůže udělat nic pro to, aby přitáhlo slunce. Může pouze zůstávat jasné a lesklé. Jakmile je mysl připravena, slunce v ní zazáří.
T: Pochází toto světlo z Já nebo z mysli?
M: Z obojího. Světlo samo je bez příčiny a nijak se nemění, ale je zabarveno myslí, neboť ta se pohybuje a mění. Je to hodně podobné kinu. Světlo není součástí filmu, ale film světlo zbarvuje a tím, že přerušuje jeho tok, vytváří zdání jeho pohybu.
T: Jste nyní v dokonalém stavu?
M: Dokonalost je stavem mysli, je-li mysl čirá. Já jsem však za myslí, ať už je v jakémkoli stavu, čirá či nikoli. Mojí přirozeností je Uvědomění; jsem vposledku za bytím i ne-bytím.
T: Pomůže mi meditace dosáhnout vašeho stavu?
M: Meditace vám pomůže najít vaše pouta, uvolnit je, zbavit se jich a odstranit tak vaši omezenost. Nejste-li již k ničemu připoután, svůj díl práce jste udělal. Zbytek bude udělán za vás.
T: Kým?
M: Stejnou silou, která vás dovedla tak daleko a která podnítila vaše srdce, aby toužilo po pravdě, a vaši mysl, aby pravdu hledala. Je to tatáž síla, která vás udržuje naživu. Můžete ji nazývat Život nebo Nejvyšší Skutečnost.
T: Až přijde čas, tatáž síla mne i zabije.
M: Nebyl jste snad přítomen při svém narození? A nebudete snad přítomen i v okamžiku své smrti? Najděte toho, kdo je vždy přítomen, a váš problém spontánního a dokonalého reagování bude vyřešen.
T: Realizace Věčného a přiměřené, bezúsilné reagování na neustále se měnící, přechodné události, to jsou dvě odlišné a samostatné otázky. Zdá se, že je slučujete dohromady. Co vás k tomu vede?
M: Realizovat Věčné znamená stát se Věčným, stát se celkem, vesmírem s veškerým jeho obsahem. Každá událost je následkem a výrazem celku a je s ním v zásadním souladu. Všechny reakce vycházející z celku musí být správné, bezúsilné a okamžité.
Je-li reakce správná, jinak to ani být nemůže. Zpožděná reakce je špatná reakce. Myšlenka, pocit a čin musí být jednotné a probíhat současně se situací, která je vyžaduje.
T: Jak se to stane?
M: Již jsem vám to řekl. Najděte toho, kdo byl přítomen při vašem narození a bude svědkem vaší smrti.
T: Svého otce a matku?
M: Ano, vašeho otce i matku – zdroj, z něhož jste vyšel. Abyste vyřešil nějaký problém, musíte ho sledovat k jeho zdroji. Správné řešení problému lze nalézt pouze v jeho rozpuštění v univerzálních rozpouštědlech dotazování a nezaujatosti.
Q: Does not a gnani feel sorrow when his child dies, does he not suffer?
M: He suffers with those who suffer. The event itself is of little importance, but he is full of compassion for the suffering being, whether alive or dead, in the body or out of it. After all, love and compassion are his very nature. He is one with all that lives and love is that oneness in action