Absolutní skutečnost / Brahman

[Návštěvník]

Bezforemné Brahman

Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.

Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.

Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.

To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.

Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.

Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.

Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.

Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.

Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.

Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.

Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.

Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.

http://www.advaita.cz/26467n-59.-bezforemne-brahman

[Návštěvník]

Všechny věci jsou prázdné: Nic se nerodí, nic neumírá, nic není čisté, nic se neposkvrňuje, nic nepřibývá a nic neubývá.

[Jana]

Nic dalšího k učení tu vlastně není. A důkazem toho je blaženost naší vlastní přirozené podstaty.

-Mooji (Pravda v kostce)

[salmo1cz.]

To si pište že to funguje, bez ohledu jestli chtěl někdo někam zdrhnout nebo ne.
Já to zkusím nějak lidsky hmatatelně vyjádřit.
Mysl není nepřítel, je to velký dar ale zároveň je i velmi živá záležitost. Dharma nebo osmidílná stezka kultivuje ego a zároveň mysl tak aby vás oboje nerušilo.To je to puštění, někdy ale puštění nefunguje... proč? Protože je tu svědomí a špatné svědomí se prostě a jednoduše pustit nedá.To je to čemu říkáme uchem jehly.
Proto to je střední cesta ani náboženský fanatik a ani egoista uchem jehly neprojde.

[Návštěvník]

Nic dalšího k učení tu vlastně není. A důkazem toho je blaženost naší vlastní přirozené podstaty.

-Mooji (Pravda v kostce)

[Návštěvník]

[Návštěvník]

...celá lidská bytost není jen fyzické tělo. Je to fantastická fyzická
skořápka, přes kterou zažíváme tento fyzický svět. Tvoření je výraz naší nekonečné mysli a všechny životní formy jsou
aspektem jedné mysli, kterou mnoho lidí nazývá Bůh.

David Icke

[Návštěvník]

Pravda je mimo myšlení, koncept a podmínění
a tato Pravda je tím, čím jste, a pouze Pravda je.
Takže přestaňte hledat, buďte zticha.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

„Nejvyšší příležitostí lidského zrození
je probudit se k tomu, co přináší opravdové a trvalé štěstí,
nekonečný mír a nehynoucí existenci
– esenci čistého vědomí.
Skutečný hledač to najde sám."
~ Mooji

[Návštěvník]

Neobracejte svou pozornost jinam při svém hledání Pravdy, protože ji nenajdete nikde jinde než ve vašem těle.

[Návštěvník]

Povrchní světské žití je neúplné, soustředí se a vidí jen povrch – zanechává v nás často pocit prázdna. Spiritualita-duchovnost naplňuje srdce, rozšiřuje perspektivu a přináší do našeho života jinou stupnici hodnot.

„Horizontální“ = světský život

obecná charakteristika: svět tužeb a strachů, smyslových požitků, ulpělostí, materialismu, ego-individuality, názorů, konfliktů, rivality, spekulací, pýchy, pomsty; svět dualit, plynutí času, sebestřednosti; svět chamtivosti, nenávisti, klamu;
světské zájmy: smyslové uspokojení, společenské postavení, majetek, prestiž, vliv, popularita, srovnávání s ostatními,
duality: zisk a ztráta, úspěch a neúspěch, příjemné a nepříjemné, obliba a odpor, láska a nenávist, respekt a neúcta, štěstí a smutek, chytrost a hloupost…

„Vertikální“ = spirituální vývoj (často protiklady „horizontálního“)

Duchovní hodnoty vycházejí z otevřeného, hlubokého pochopení života a existence, naplňují naše srdce
Duchovní vlastnosti a hodnoty: „velký obraz“, moudrost, soucit, důvěra, odpuštění, harmonie, jemná radost, mír, vděk, tolerance, spokojenost, milující laskavost, vhled, vyrovnanost, nezištnost, pravda, nelpění, čistota mysli, jednota, poznání, posvátnost, štědrost, klid, pokora, odevzdání ega, …
klesající význam: pojmů, názorů, společenského postavení, popularity, uznání, racionality, logiky, ...

[Návštěvník]

Tady a Teď, pokud nevynaložíme žádné úsilí, pokud neaktivujeme jedinou myšlenku, pokud nedovolíme ani myšlenku „já“, pokud se nebudeme držet pojmu času, pokud nic neodkládáme do dalšího dechu se to odhalí.

[Návštěvník]

Měl by existovat alespoň jeden člověk, který by vás mohl naučit tichu, míru a klidu a nasměrovat vás na to místo.

[Návštěvník]

Neexistuje ani stvoření, ani zničení,
ani osud, ani svobodná vůle,
ani cesta, ani úspěch.
Toto je konečná pravda.

[Návštěvník]

Neexistuje nic takového, jako zkušenost skutečného.

Skutečné je mimo zkušenost.

Všechna zkušenost je v mysli.

Skutečné poznáš tím, že jsi skutečný.

[Návštěvník]

Cokoli vidím, slyším, cítím, ochutnávám a dotýkám se, je sen.
Bdění a spánek, narození, život a smrt, to vše je sen.
Trpět a užívat si je také sen.
Vše je vytvořeno myslí.
Je to fantazie, nadsázka, sen.
Jak tento sen ukončit?
Tato myšlenka je také snem.
Jakákoli činnost k jeho vyřešení bude v rámci snu.
Zvláštní situace.

Není s kým mluvit, řešit to nebo mi poradit.
Budu muset jít sám, kam se nikdo nedostane.
Nepotřebuji žádnou pomoc z jakékoli strany.
Podivný pohon se zvedá a tlačí.
Budu sám.

Výňatek z Nic se nikdy nestalo.

[Jana]

tady je český překlad:

17. Věčná přítomnost (z knihy Já Jsem To)


Tazatel: Nejvyššími schopnostmi mysli jsou pochopení, inteligence a vhled. Člověk má tři těla – fyzické, mentální a kauzální (prána, manas, kárana). Fyzické tělo odráží jeho bytí, mentální jeho poznání a kauzální jeho radostnou tvořivost. Všechno jsou to samozřejmě formy ve vědomí. Ale zdají se oddělené, s vlastními charakteristickými rysy. Inteligence (buddhi) je odrazem schopnosti poznávat (čit), která vzniká v mysli. Je tím, co dělá mysl schopnou poznání. Čím bystřejší je inteligence, tím širší, hlubší a pravdivější je poznání. Poznávat věci, lidi a sebe sama – to jsou veškeré funkce inteligence, přitom ta poslední je nejdůležitější a obsahuje obě předchozí. Nepochopení sebe a světa vede k falešným představám a touhám, které zase vedou k omezení. Správné porozumění sobě samému je nezbytné pro osvobození se z pout iluzí. Tomu všemu teoreticky rozumím, ale když dojde na praxi, zjišťuji, že ve svých reakcích na situace a lidi beznadějně selhávám a tyto nepřiměřené reakce pouze zvětšují mé omezení. Život je příliš rychlý pro mou zabedněnou a po­malou mysl. Pochopím vždy všechno příliš pozdě, až poté, co zopakuji své staré chyby.

Maharádž: Jaký je tedy váš problém?

T: Potřebuji reagovat na život ne jenom inteligentně, ale také velmi rychle. Nemůže to být ale rychlé, dokud to není dokonale spontánní. Jak mohu dosáhnout takové spontaneity?

M: Zrcadlo nemůže udělat nic pro to, aby přitáhlo slunce. Může pouze zůstávat jasné a lesklé. Jakmile je mysl připravena, slunce v ní zazáří.

T: Pochází toto světlo z Já nebo z mysli?

M: Z obojího. Světlo samo je bez příčiny a nijak se nemění, ale je za­barveno myslí, neboť ta se pohybuje a mění. Je to hodně podobné kinu. Světlo není součástí filmu, ale film světlo zbarvuje a tím, že přerušuje jeho tok, vytváří zdání jeho pohybu.

T: Jste nyní v dokonalém stavu?

M: Dokonalost je stavem mysli, je-li mysl čirá. Já jsem však za myslí, ať už je v jakémkoli stavu, čirá či nikoli. Mojí přirozeností je Uvědomění; jsem vposledku za bytím i ne-bytím.

T: Pomůže mi meditace dosáhnout vašeho stavu?

M: Meditace vám pomůže najít vaše pouta, uvolnit je, zbavit se jich a odstranit tak vaši omezenost. Nejste-li již k ničemu připoután, svůj díl práce jste udělal. Zbytek bude udělán za vás.

T: Kým?

M: Stejnou silou, která vás dovedla tak daleko a která podnítila vaše srdce, aby toužilo po pravdě, a vaši mysl, aby pravdu hledala. Je to tatáž síla, která vás udržuje naživu. Můžete ji nazývat Život nebo Nejvyšší Skutečnost.

T: Až přijde čas, tatáž síla mne i zabije.

M: Nebyl jste snad přítomen při svém narození? A nebudete snad příto­men i v okamžiku své smrti? Najděte toho, kdo je vždy přítomen, a váš problém spontánního a dokonalého reagování bude vyřešen.

T: Realizace Věčného a přiměřené, bezúsilné reagování na neustále se měnící, přechodné události, to jsou dvě odlišné a samostatné otázky. Zdá se, že je slučujete dohromady. Co vás k tomu vede?

M: Realizovat Věčné znamená stát se Věčným, stát se celkem, vesmírem s veškerým jeho obsahem. Každá událost je následkem a výrazem celku a je s ním v zásadním souladu. Všechny reakce vycházející z celku musí být správné, bezúsilné a okamžité.

Je-li reakce správná, jinak to ani být nemůže. Zpožděná reakce je špatná reakce. Myšlenka, pocit a čin musí být jednotné a probíhat sou­časně se situací, která je vyžaduje.

T: Jak se to stane?

M: Již jsem vám to řekl. Najděte toho, kdo byl přítomen při vašem narození a bude svědkem vaší smrti.

T: Svého otce a matku?

M: Ano, vašeho otce i matku – zdroj, z něhož jste vyšel. Abyste vyřešil nějaký problém, musíte ho sledovat k jeho zdroji. Správné řešení pro­blému lze nalézt pouze v jeho rozpuštění v univerzálních rozpouštědlech dotazování a nezaujatosti.

[Návštěvník]

Zde je to Chapter 41:

http://www.nirgunjohn.com/assets/pdf/I-AM-THAT.pdf

Q: Does not a gnani feel sorrow when his child dies, does he not suffer?

M: He suffers with those who suffer. The event itself is of little importance, but he is full of
compassion for the suffering being, whether alive or dead, in the body or out of it. After all,
love and compassion are his very nature. He is one with all that lives and love is that
oneness in action

[Návštěvník]