Absolutní skutečnost / Brahman

[Návštěvník]

Nechť druzí pomáhají světu, nechť postaví ašrámy a přizvou do nich žáky. Pro mě jsou všechny tyto činnosti marnivostí, samolibostí a klamem. Protože nic nepotřebuji a jsem zcela usazen v Sobě, není proč se sužovat nicotnými světskými zisky a činnostmi.

Existují tři základní motivy: sex, jídlo a spánek. Všechny ostatní motivy jsou pouze pro zábavu. Nejsou pro vás nijak hodnotné. Vy jste za (před) všemi touhami, které v podstatě závisí výhradně na vědomí ´Já jsem´. Když všechny touhy zmizí, vědomí také zmizí – to co zůstává, je Skutečnost. Žádné úsilí není potřebné. Nepokoušejte se potlačovat své touhy, prostě se zdržte ztotožňování se s nimi – ´Já nejsem touto touhou.´Touha pak sama od sebe zmizí.

Tento svět je nástavbou vašeho vědomí bytí. Vše závisí na vašem vědomí existence. Dokud si nejste sama sebe vědomi, nemůžete si nic pamatovat; pokud si nebudete nic pamatovat (to znamená, že paměť musí fungovat), nebudete si vědomi světa. Bůh je představa v mysli, jež je závislá na vědomí vlastní existence. Skutečnost může být pouze jedna jediná. Každá bytost má různé pojetí Boha. Neplatí, že tu mohou existovat rozdílné Skutečnosti, protože skutečné vykreslení Skutečnosti je toto: Skutečnost je To, co neustále přetrvává a nikdy se nemění. Je Tím, co pozoruje všechny stavy, Boha, představy, atd. Je Podstatou, která se nikdy nemění, ale je neustálým svědkem změn.

Ať děláte co děláte, k Sebe-poznání vás to nedovede. Jakmile poznáte svou pravou přirozenost (svarúpa), pak každá vykonaná činnost bude ´dobrá´. I přesto je to ale pouze zdánlivá činnost.
Toto vědomí sebe sama (´Já jsem´) je dosud objektivním poznáním, to znamená poznáním s atributy. Toto vědomí ´Já jsem´ má ve své čirosti pouze jedinou kvalitu (čiré bytí) a je známé pod pojmem Saguna Brahman (Bůh s formou), nebo též jako Íšvara rúpa (forma Boha či stvořitele).
Tato prvotní kvalita čirého vědomí ´Já jsem´ je známá jako sattva guna (kvalita harmonie); po ní následují další kvality (guny). Nejprve to je tedy sattva guna (čistota, harmonie), potom radža guna (vášeň, činnost), a nakonec tamas guna (tupost, temnota). Pojem sattva guna se vztahuje k čirému vědomí. To je ´Já jsem´ ve své ryzosti, označované též jako Íšvara. Když tato sattva guna uvadne a vyschne, vyčerpá se rovněž odražené vědomí.
Sebeláska není skutečně láskou k Já, neboť kdo je tím, kdo zná Já, aby jej miloval? Je to v podstatě pouze láska k Saguna Brahman. Tato láska vyvstane z touhy zachovat toto vědomí. Právě fakt, že existujete (pocit ´Já jsem´) je láskou samotnou.
Já netouží po vědomí sebe sama, protože je neustále kompletní, dokonalé. Já si nic nežádá ani nepřeje.
To sattva guna ve vás si chce zachovat toto vědomí. Nevíte, co Já je, tak jej milujete? Ve skutečnosti je sebeláska láskou sattva guny, to jest poznáním ´já existuji´. Guny (kvality) jsou pouhé vědomí, tudíž nejsou vámi, neboť vy jste Podstatou jsoucí za všemi gunami (kvalitami). Odhodit něco prostě značí sloučit to s Já.

Vědomí ´Já jsem´ je první, počáteční pocit. To, co tu je před ´Já jsem´, je neměnné, a to vám poskytuje informace o individualitě, apod. Jedná se o neměnnou Podstatu, na které se vynořují měnící se formy (individualita a svět). Všechny proměnlivosti se objevují na tomto neměnném základu. Intelekt k vám přišel pouze prostřednictvím vědomí. Věci mohou být pojaty, pouze když tu jste vy. Nemusíte si intelektuálně ověřovat, že existujete, neboť je to samozřejmý fakt. Blažený klid je vychutnáván tímto konkrétním pocitem ´Já jsem´. Vy nejste mysl ani pocity. Zlost od sebe odvrhnout nemůžete, ona se musí ve vás rozpustit. Prostě na základě zlosti či závisti dál nejednejte. Jak byste mohli být závistiví, když jste za vším? Není zapotřebí vyvíjet úsilí, abyste dosáhli Pravdy. Pravdu nelze chytit a držet. Je Tím, co zůstává poté, kdy je vše ostatní znegováno. Já nepotřebuje žádný vývoj; pouze mysl hledá změnu a vývoj. Vyhněte se srovnáváním se s ostatními, neboť ve skutečnosti porovnáváte jejich mysl se svou a ne Já, které je vždy u všech stejné. Jednalo by se tudíž o relativní posouzení a projekci v mysli pozorovatele. Nalezněte Podstatu sebe sama, toho, co jste, a poznáte, že zrcadlo je vždy čisté.

Veškerý objektivní svět je iluzí, společně se vším, co v něm děláte. To, co děláte, nemá na svět žádný dopad. To, že existujete (jako osobnost, pocit či vědomí ´Já jsem´) je samo o sobě iluzí, proto vše, co je viděno prostřednictvím této iluze, nemůže být skuteč¬né. Vše, co říkám – celá tato diskuse je iluzí. Na druhé straně však je pravda, že na duchovní cestě musíte pokračovat. Kdybych vám toho řekl víc, nelíbilo by se vám to.
Abyste se dostal k svatyni Šivy, musíte se Šivy dotknout. Není tu žádný rozdíl mezi Kristem a smítkem prachu na cestě. Vše je Brahman. Kdybych šel na pláž Čowpatty (v Bombaji), a toto řekl lidem, pak by mne ukamenovali. Základní věcí je vědomí ´Já jsem´. Pokud není toto vědomí přítomné, nejsem tu, a ani zde nemohou být další lidé.
Všechny představy o Bohu, nebi a pekle, atd. nejsou nic než ideje vycházející z vědomí ´Já jsem´. Vědomí sebe sama se objeví a zmizí, ale Já neboli vy jako Skutečnost jste za (před) vědomím. Čirá nevědomost je čiré poznání (vidžňána).
Džňánin říká, že vaše vlastní vědomí neboli pocit ´Já jsem´ ve své čirosti je jediný opravdový Bůh. Nicméně můj Sadguru (pravé Já) si není ani tohoto vědom. Z tohoto Boha (vědomí ´Já jsem´) vy To, že existujete, je iluze; že existujete jako něco či někdo oddělený je tím odmítnutím. Přirozeností máji (iluze) je to, že se jeví jako odlišná a mnohá, ale nakonec vše zmizí. O počátku, zdroji mluvit nelze, protože je to za časem. Vaší Podstatou je ryzí Uvědomě-ní. Sadguru (Já, Skutečnost) zmenší účinek a dopad této iluze, která tak bude slábnout a slábnout až nakonec splyne se Sadguruem. Aktivitu nelze transcendovat do té doby, dokud se nenavrátíte do Zdroje. To, že existujete (v pocitu ´Já jsem´) je iluze, jejíž přirozeností je rozdělenost, různost a mnohost.
Já jsem zbaven jógy (nirjóga). Slova a výrazy vycházejí z vědomí skrze čit- šakti (hru či pohyb energie či síly vědomí). Já sleduji vynoření světa. Mája je jako svědek, který podává důkaz o svém stavu a je jí to proto prominuto; ona vykládá příběh o svém vlastním podvodu.cházejí všechny další věci, ale v mém originálním stavu žádný Bůh není.

Nemám nic, co bych získal z duchovní či hmotné oblasti. Mám dokonalé pochopení objektivního světa, ale Já jsem před (za) tím. Vědci získávají pouze poznání objektivního světa, tudíž mají ob­jektivní poznání. I vědomí je objektivní. Vědci se nikdy neobrátili směrem ke zdroji, podstatě, a nesnažili se to prošetřit. Jsem také vědec, avšak vědec skutečného (nejzazšího) Já.
Žádný džňánin nebude nikdy vystavovat na odiv a chlubit se svým poznáním, ani nebude hromadit velké množství následovníků. Jakým způsobem bude jednat ten, kdo to pochopil? Jste si vědom sebe sama; tato informace je zde přítomná.

Kdo je tím, kdo vás přiměje patřičně jednat? Vědomí sebe sama diktuje, jaké činnosti budete provádět či jaké způsoby jednání budete mít. Mysl je nástavba vědomí. Jen vědomí nutí každého náležitě jed­nat; jedině z vědomí jsme k tomu vedeni.

Vědomí se objeví na uvědomění a jedná. Uvědomění nejedná, ono je čirým svědkem. Vědomí sebe sama neboli čiré vědomí je Bůh (Íšvara) neboli stav ´Já jsem´, tj. universální vědomí. Není to každo­pádně osobní vědomí. Veškerý svět je vytvořen vědomím. Když se toto vědomí omezí na individuální totožnost, stane se egem, intelek­tem, myslí či džívou.

Vědomí sebe sama vás přiměje vykonávat různé činnosti, ale jak­mile odejde, zůstává tu ryzí Bytí. Informace, že jste svědkem všech činností, je stav Boha (Bhagavan, Íšvara). Ten, kdo to chápe, je znal­cem neboli svědkem.

V nejvyšším stavu poznání nelze pronést žádné prohlášení typu ´Já jsem toto´ či ´Já jsem tamto´.Ve stavu Parabrahman není žádná mysl, tělo, atd.

Pro džňánina je fyzická smrt pokládána za oceán štěstí. Když jógin říká ´Já jsem toto´ nebo ´Já jsem tamto´, vězte, že to je prostě klam neboli iluze. Uvědomění je základem třech gun (kvalit čistoty, čin­nosti a tuposti).

Rámakrišna, Vivékananda a další velcí světci a osobnosti se mo­hou zdát odlišní, ale v podstatě vycházejí z jedné, stejné Skutečnosti a vrací se nazpět do téže neměnné Skutečnosti. Pochopil jsem zcela svou přirozenost. Proč bych tedy měl uctívat někoho jiného, nějakou pomíjivou osobnost? Zázrak, ať je jakýkoliv, se může odehrát jedině tam, kde je přítom­ná nevědomost čili kde není přítomné Poznání. Může se stát cokoliv, protože vše, co se objevuje, je navršené na džňáninovi v čirém světle jeho vědomí, proto není těmito zázraky nijak zaujat.

Pomáhat světu, vykonávat dobročinné skutky, provádět zázraky, atd. – to vše je iluze. Ve své podstatě je toto vše iluze. Rodina, přátelé a příbuzní jsou v zásadě klamem a připoutanost k nim by měla být prováděna jako oběť iluzi. Stavy štěstí a neštěstí se džňánina nijak nedotknou.

[Návštěvník]

Mark West (Austrálie) zaznamenal tyto rozhovory se Šrí Nisargadatta Maharadžem v letech 1976-1977. Markovo spojení se Šrí Nisargadatta Maharadžem bylo rozhodujícím bodem obratu jeho takzvaného života. Prostřednictvím semen, která Maharadž zasel, těchto semen nevyčíslitelné hodnoty, ´semen vědomí´, Mark došel k poznání, že je Pravda a že vždy byl a bude Pravda. Tou Pravdou je, že se vůbec nic nikdy nestalo – vše je toto Nedvojné Absolutno. Mark říká, že nyní je u něho pocit naprosté svobody a úplné spontánnosti, který přežívá, zatímco předtím vždy pociťoval, že tu něco chybělo. Bylo tu s ním něco v nepořádku. To vše je zcela pryč. Takže jestli něco získal, pak právě toto. To, co hledal, bylo vždy s ním.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisar ... nycela.pdf

[Návštěvník]

Nisargadatta Maharaj: pocit JÁ JSEM ...

Ukázka z knihy "Já Jsem To", rozhovory se Šrí Nisargadattou Maharádžem

Tazatel: Je věcí každodenní zkušenosti, že se při probuzení náhle objeví svět. Odkud pochází?

Maharádž: Dříve, než může cokoli vzniknout, musí tu být někdo, komu se to přihodí. Předpokladem všeho, co vzniká či zaniká, je změna na nějakém neměnném pozadí.

T: Před probuzením jsem byl nevědomý.

M: V jakém smyslu? Myslíte tím, že si na nic nepamatujete, nebo, že jste nic nezakoušel? Nezakoušíte snad i tehdy, když jste nevědomý? Můžete existovat, aniž byste o tom věděl? Je výpadek paměti důkazem neexistence? Můžete oprávněně mluvit o vlastní neexistenci jako o skutečném zážitku? Nemůžete ani říci, že neexistovala vaše mysl. Copak jste se nevzbudil, když na vás zavolali? A nepřišel snad při probuzení jako první právě pocit „Já jsem“? Nějaké semeno vědomí musí existovat i během spánku nebo mdloby. Při probuzení přichází zkušenost: „Já jsem – tělo – ve světě“. Může se zdát, že tato zkušenost vzniká postupně, ale ve skutečnosti je to jediná, souběžná myšlenka, že mám tělo ve světě. Může tu být samotný pocit „Já jsem“, bez toho, že byste byl někým?

T: Já jsem vždy někým, kdo má své vzpomínky a zvyky. Neznám žádné jiné „Já jsem“.

M: Možná vám něco brání v tom, abyste to poznal. Co děláte, když nevíte něco, co vědí ostatní?

T: Hledám podle jejich návodu zdroj tohoto poznatku.

M: Není pro vás důležité vědět, zda jste pouhé tělo, nebo něco jiného? Anebo možná vůbec nic? Nevidíte snad, že všechny vaše problémy jsou pouze problémy vašeho těla? Jídlo, oblečení, přístřeší, rodina, přátelé, jméno, pověst, bezpečnost, přežití – to vše ztrácí svůj význam v okamžiku, kdy si uvědomíte, že nemusíte být pouhé tělo.

T: Jaký užitek mi přináší poznatek, že nejsem tělo?

M: Dokonce ani říkat, že nejste tělo, není úplně správné. Vy jste totiž do jisté míry všechna těla, srdce, mysli a mnoho dalšího. Ponořte se hluboce do pocitu „Já jsem“ a zjistíte to. Jak najdete věc, kterou jste někam založil nebo někde zapomněl? Myslíte na ni, dokud si ji znovu
nepřivoláte. Pocit bytí, pocit „Já jsem“ je první, co se vynoří. Ptejte se sám sebe, odkud se bere, nebo ho jen tiše pozorujte. Když mysl setrvá bez pohnutí v „Já jsem“, vstoupíte do stavu, který nemůže být slovně popsán, ale může být zakoušen. Jediné, co potřebujete dělat, je zkoušet to znova a znova. Pocit „Já jsem“ je koneckonců stále s vámi, jenom jste k němu přidal všechny možné věci – tělo, pocity, myšlenky, představy, posedlosti a tak dále. Všechna tato sebeztotožnění jsou zavádějící. Kvůli nim se považujete za něco, co nejste.

T: Co tedy jsem?

M: Úplně stačí vědět, co nejste. Nepotřebujete vědět, co jste. Neboť dokud poznání znamená popis z hlediska toho, co je již poznáno, ať pomocí vnímání nebo myšlení, nelze hovořit o sebepoznání, protože to, co jste, lze popsat pouze negativně. Jediné, co můžete říci, je: „Nejsem toto, nejsem tamto“. Nemůžete smysluplně říci: „Toto je to, co jsem“. To prostě nedává smysl. Co lze označit jako „tohle“ nebo „tamto“, to nemůžete být vy sám. Zcela jistě nemůžete být „něco“ dalšího. Vy nejste nic vnímatelného ani představitelného. Nicméně bez vás není možné ani vnímání, ani představivost. Sledujete, jak srdce cítí, mysl myslí, tělo jedná; samotný akt vnímání ukazuje, že nejste to, co vnímáte. Může bez vás existovat vnímání a zakoušení? Zkušenost, zážitek, musí někomu „patřit“. Někdo musí přijít a prohlásit zkušenost za svou vlastní. Bez zakusitele není zkušenost skutečná. Právě ten, kdo zakouší, dává zkušenosti její skutečnost. Jakou cenu má pro vás zkušenost, kterou nemůžete mít?

T: Není zkušeností i pocit být zakusitelem, pocit „Já jsem“?

M: Samozřejmě, každá věc, která je zakoušena, je zkušeností. A v každé zkušenosti vyvstává i její zakusitel. Paměť vytváří iluzi kontinuity. Ale ve skutečnosti má každá zkušenost svého vlastního zakusitele a onen pocit identity je dán společným faktorem, který je u kořene všech vztahů zakusitel – zkušenost. Identita a kontinuita nejsou jedno a totéž. Tak jako má každá květina svou vlastní barvu, a přesto jsou všechny tyto barvy vyvolány stejným světlem, tak se v nerozděleném a nedělitelném uvědomění objevuje i mnoho zakusitelů, vzájemně oddělených v paměti, avšak identických ve své podstatě. Tato podstata je kořenem, základem, bezčasovou a bezprostorovou „možností“ jakékoli zkušenosti.

T: Jak mám proniknout k této podstatě?

M: Nepotřebujete k ní pronikat, neboť jí už jste. Ona pronikne k vám, pokud jí k tomu ovšem dáte příležitost. Opusťte svou připoutanost k nesku­tečnému, a to skutečné hbitě a hladce zaujme své místo. Přestaňte si představovat, že jste nebo děláte to či ono, a vysvitne ve vás pochopení toho, že jste zdrojem a srdcem všeho. S tím přijde i veliká láska, která není otázkou volby či dávání přednosti něčemu, ani připoutaností, ale silou, která všechny věci učiní milými a hodnými lásky.

[Návštěvník]

13. Nejvyšší Skutečnost, mysl a tělo (z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Z toho, co jste nám řekl, se zdá, že si nejste zcela vědom svého okolí. Nám přijdete neobyčejně čilý a aktivní. Není možné, abychom uvěřili, že jste v nějakém hypnotickém stavu, jenž za sebou nezanechává žádnou vzpomínku. Naopak, vaše paměť se zdá být vynikající. Jak máme rozumět vašemu prohlášení, že co se týče vás, tak svět a vše, co je v něm obsaženo, neexistuje?

Maharádž: Všechno je to otázka zaměření. Vaše mysl je soustředěna na svět, zatímco moje mysl je soustředěna na skutečnost. Je to jako měsíc za denního světla – když svítí slunce, měsíc je stěží viditelný. Nebo si všimněte toho, jak jíte. Dokud máte jídlo v ústech, uvědomujete si ho, ale po spolknutí se jím dál už nezabýváte. Bylo by rušivé myslet na ně celou tu dobu, dokud není tělem stráveno a vyloučeno. Mysl by měla být normálně v klidu, ustavičná aktivita je chorobným stavem. Vesmír funguje automaticky – to vím. Co jiného potřebuji vědět?

T: Džňánin tedy ví, co dělá, jenom pokud na to obrátí svou mysl, jinak jedná naprosto nezúčastněně.

M: Průměrný člověk si neuvědomuje své tělo jako takové. Je si vědom svých smyslových vjemů, pocitů a myšlenek. A i ty zmizí ze středu vě­domí a stanou se spontánními a bezúsilnými, jakmile přijde klid a nelpění.

T: A co je potom ve středu vědomí?

M: To, co nemá jméno ani formu, neboť je to za vědomím, bez jaké­koli kvality. Dá se říci, že to je bod ve vědomí, který překračuje vědomí. Tak jako díra udělaná do papíru je v papíru, a přesto není papírem, tak i Nejvyšší Stav je v samém středu vědomí, a přesto je za vědomím. Je to jako otvor v mysli, kterým proudí světlo a zaplavuje mysl. A přesto tento otvor není světlem. Je to pouhý otvor.

T: Otvor je pouze prázdnota, nepřítomnost.

M: Přesně tak. Z pohledu mysli je to pouhý otvor, kterým světlo uvědo­mění může vstoupit do mentálního prostoru. Jedině světlo samo může být přirovnáno k tvrdému, hutnému, skálopevnému, homogennímu a ne­měnnému celku čirého uvědomění, osvobozenému od myšlenkových vzorců jména a formy.

T: Existuje nějaké spojení mezi mentálním prostorem a příbytkem Nej­vyšší Skutečnosti?

M: Nejvyšší Skutečnost dává mysli její existenci. Mysl zas dává existenci tělu.

T: A co leží za tím?

M: Vezměme příklad. Ctihodný jógin, mistr v umění dlouhověkosti, starý přes 1000 let, mne přijde naučit svému umění. Mohu plně respekto­vat a upřímně obdivovat jeho úspěchy, ale přes to všechno mu řeknu: „K čemu je mi dlouhověkost?". Já jsem mimo čas. Jakkoli dlouhý může být život, je to pouhý okamžik, pouhý sen. A stejně tak jsem mimo všechny atributy. Zjevují se a mizí v mém světle, ale nemohou mne vystihnout a popsat. Vesmír, to jsou všechna jména a všechny formy založené na kvalitách a rozdílech mezi nimi, zatímco já jsem za tím vším. Svět je tu proto, že tu jsem já, ale já nejsem svět.

T: Ale vy ve světě žijete!

M: To říkáte vy! Vím, že je zde svět, který zahrnuje toto tělo a tuto mysl, ale nepovažuji je za „své" o nic víc, než ostatní těla a mysli. Existují v čase a prostoru, ale já jsem mimo prostor a čas.

T: Když ale všechno existuje díky vašemu světlu, nejste potom stvoři­telem světa?

M: Nejsem ani možnost, ani uskutečnění, ani skutečnost věcí. V mém světle věci přicházejí a odcházejí – jako smítka prachu tančící ve sluneč­ním paprsku. Světlo tato smítka osvětluje, ale nezávisí na nich. Nelze ani říci, že je vytváří. A nedá se ani říci, že je zná.

T: Pokládám vám otázku a vy odpovídáte. Jste si vědom této otázky a odpovědi?

M: Ve skutečnosti ani neposlouchám, ani neodpovídám. Ve světě udá­lostí se děje otázka i odpověď. Mně se neděje nic. Všechno se pouze děje.

T: A vy jste svědek, nezaujatý pozorovatel?

M: Co to znamená svědek? Pouze znalost. Pršelo, a teď je po dešti. Nepromokl jsem. Vím, že pršelo, ale mě se to nijak nedotklo. Já jsem déšť pouze nezúčastněně pozoroval.

T: Plně realizovaný člověk, spontánně spočívající v Nejvyšším Stavu, vypadá jako by jedl, pil a tak dále. Uvědomuje si to nebo ne?

M: To, v čem se vědomí odehrává – univerzální vědomí či mysl – nazý­váme éterem vědomí. Všechny objekty vědomí tvoří vesmír. To, co je jak za vědomím, tak za univerzálním vědomím, a přitom je pro obojí oporou, je Nejvyšší Stav, stav absolutního, dokonalého klidu a ticha. Kdokoli sem vstoupí, ten zmizí. Je to stav nedosažitelný slovy či myslí. Můžete mu říkat Bůh, Parabrahman nebo Nejvyšší Skutečnost, ale to jsou pouhá jména daná myslí. Je to bezejmenný, bezobsažný, nenucený a spontánní stav, jenž je mimo bytí i nebytí.

T: Zůstává v něm ale člověk vědomý?

M: Tak jako je svět tělem mysli, tak je vědomí tělem nejvyššího stavu. Tento stav není vědomým stavem, ale dává vědomí vzniknout.

T: Mnoho mých denních činností se děje ze zvyku, automaticky. Uvědomuji si celkový záměr, ale ne detailně každý krok. Jak se mé vědomí roz­šiřuje a prohlubuje, podrobnosti mají tendenci ustupovat, a tím uvolnit prostor pro celkový pohled. Neděje se totéž, ovšem v mnohem větší míře, i džňáninovi?

M: Na úrovni vědomí – ano. Ale v nejvyšším stavu ne. Tento stav je naprosto jednotný a nedělitelný, je to jeden jediný celistvý blok skuteč­nosti. Jediný způsob, jak jej poznat, je být jím. Je nedosažitelný myslí. K jeho vnímání nejsou zapotřebí smysly a k jeho poznání není zapotřebí mysl.

T: Takto Bůh řídí svět.

M: Bůh neřídí svět.

T: Tak kdo to dělá?

M: Nikdo. Vše se děje samo od sebe. Vy kladete otázku a vy dáváte i odpověď. A odpověď znáte už v okamžiku položení otázky. Vše je to hra ve vědomí. Všechna dělení jsou iluzorní. Znát můžete pouze to, co je nepravdivé. Tím, co je pravdivé, musíte sám být.

T: Je zde vědomí pozorované svědkem a vědomí pozorujícího svědka. Je to druhé Tím Nejvyšším?

M: Jsou zde dva – jedinec a svědek, neboli nezaujatý pozorovatel. Když je chápete jako jednotu a dostanete se za ně, jste v Nejvyšším Stavu. Ten není smysly vnímatelný, neboť sám je tím, co vnímání umožňuje. Je mimo bytí i nebytí. Není ani zrcadlem, ani obrazem v zrcadle. Je tím, čím je – bezčasovou skutečností, neuvěřitelně pevnou a celistvou.

T: A co džňánin? Je to svědek, čili nezaujatý pozorovatel, nebo Nejvyšší Skutečnost?

M: Samozřejmě, že je Nejvyšší Skutečnost, ale lze na něj rovněž pohlížet jako na univerzálního svědka.

T: Zůstává však džňánin jedincem?

M: Věříte-li, že sám jste jedinec, vidíte jedince všude. Ve skutečnosti neexistují žádní jedinci, ale pouze přediva vzpomínek a zvyků. V oka­mžiku realizace jedinec zaniká. Totožnost zůstává, ale není to už jedinec. Totožnost je nedílnou součástí samotné skutečnosti. Jedinec sám o sobě neexistuje. Je jenom odrazem v mysli pozorujícího svědka, onoho „Já jsem", jež samo je zase jenom určitým modem (způsobem) bytí.

T: Je Nejvyšší Skutečnost vědomá?

M: Není ani vědomá, ani nevědomá. To vám říkám z vlastní zkuše­nosti.

T: Pradžňanam Brahma. Co je Pradžňa?

M: Je to poznání života samotného, které si není samo sebe vědomo.

T: Je to vitalita, životní energie, život?

M: Nejdříve přichází energie. Neboť všechno je nějakou formou ener­gie. Vědomí je nejčlenitější v bdělém stavu, méně ve snu a ještě méně v hlubokém spánku. Ve čtvrtém stavu je již homogenní. Za ním je pak nevyjádřitelná, jednolitá skutečnost, příbytek džňánina.

T: Pořezal jsem si ruku. Zahojila se. Jaká síla to způsobila?

M: Síla života.

T: Co je to za sílu?

M: Je to vědomí. Všechno je vědomé.

T: Co je zdrojem vědomí?

M: Vědomí samo je zdrojem všeho.

T: Může život existovat bez vědomí?

M: Ne, ale ani vědomí nemůže existovat bez života. Jsou jedno a totéž. Ale ve skutečnosti existuje pouze Nejvyšší. Zbytek je záležitostí jména a formy. A dokud lpíte na myšlence, že existuje pouze to, co má jméno a formu, pak se vám to Nejvyšší jeví jako neexistující. Jakmile pochopíte, že jména a formy jsou prázdné ulity, bez jakéhokoli obsahu, a že to sku­tečné nemá jméno ani formu, že je to čirá životní energie a světlo vědomí, budete v klidu a míru – rozpuštěný v hlubokém tichu skutečnosti.

T: Jsou-li čas a prostor pouhou iluzí a vy jste mimo ně, pak mi prosím řekněte, jaké počasí je teď v New Yorku. Je tam horko nebo prší?

M: Jak vám to mohu říci? Takové věci vyžadují zvláštní výcvik. Anebo stačí jednoduše zajet do New Yorku. Mohu si být zcela jistý, že jsem mimo čas a prostor, a přesto nemusím být schopen se podle libosti pře­místit do určitého bodu časoprostoru. Natolik mě to nezajímá. Nevidím žádný důvod k tomu, abych podstupoval nějaká speciální jógová cvičení. Slyšel jsem už o New Yorku. Ale pro mě je to jen slovo. Proč bych měl znát víc, než co to slovo vyjadřuje? Každý atom může být vesmírem stejně složitým jako ten náš. Musím je však znát všechny? Mohu – když se vycvičím.

T: V čem jsem udělal chybu, když jsem položil otázku o počasí v New Yorku?

M: Svět a mysl jsou stavy bytí. Nejvyšší Skutečnost není stavem. Prostu­puje všemi stavy, ale není stavem něčeho dalšího. Je zcela nepodmíněná, nezávislá, sama o sobě úplná, za časem i prostorem, za myslí i hmotou.

T: Podle jakého znaku ji rozpoznáte?

M: To je právě to, že nezanechává žádné stopy. Neexistuje nic, podle čeho by ji šlo rozpoznat. Musíte ji nahlédnout přímo, tím, že se vzdáte hledání všech možných znaků a přístupů. Vzdáte-li se všech jmen a fo­rem, skutečnost je s vámi. Nemusíte ji hledat. Mnohost a rozmanitost jsou pouze hrou mysli. Skutečnost je jednota.

T: Nezanechává-li skutečnost po sobě žádné stopy, nedá se o ní mluvit.

M: Ona je. Nemůže být popřena. Je hluboká a tajemná, je to tajemství všech tajemství. Ale ona je, zatímco vše ostatní se pouze děje.

T: Je tedy oním Nepoznaným?

M: Ona je za obojím, za poznaným i nepoznaným. Ale spíše bych ji nazýval poznaným než nepoznaným. Neboť kdykoli je něco poznáno, je to právě skutečnost, jež byla poznána.

T: Je charakteristickým rysem skutečnosti ticho?

M: To je rovněž záležitost mysli. Všechny stavy a předpoklady pocházejí z mysli.

T: Co je to samádhi?

M: Samádhi je, když nepoužíváte vědomí. Pouze necháte svou mysl být. Nechcete nic ani od svého těla, ani od své mysli.

♥

[Návštěvník]

Společné hledání - Odpovědi 1

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Proč je svět viděn, když je neskutečný?

Vše, co je viděné, je neskutečné. Pouze vidoucí (znalec) je skutečný. Ve světě jsou dvě věci: „vidoucí“ a „viděné“. To, co je viděné, je iluze. Vidoucí je Brahman. Viděné je neskutečné a pouze vidoucí je skutečný. Ten, kdo pokládá viděné za skutečné, bude zničen. Ten, kdo opomíjí Skutečné, a považuje neskutečné za skutečné, zahyne. To (Skutečné) poznáte rozpoznáním Toho, co je nejniternější. Ten, kdo medituje na jakýkoliv objekt, se tímto objektem stane. Ten, kdo uctívá To, co vše vidí, se stává Tím, co zná vše.

Jestliže je to, co je viděné, neskutečné, pak proč to tedy očima vidíme? Pochopte, že to je neskutečné právě proto, že to vidíme těmito očima. Pokládejte za samozřejmost, že všechny věci, které jsou viděny našima očima, jsou falešné. Jsou neskutečné. Já, jenž je neviditelné, je jediná Skutečnost. Pokud jsou před sebe postavena dvě zrcadla, pak objekt, který je umístěn mezi těmito zrcadly, se nejeví jako jeden, ale jako mnoho oddělených objektů. Je tento obraz (tento oční klam), ve kterém jsou rozprostřeny objekty jeden vedle druhého, skutečný? Bude někdo platit velkou sumu peněz za nákup odrazu slona, jenž je viděn ve vodě před stojícím slonem? Ve světě je nespočet těchto stvoření, které jsou všechny falešné. Je objekt na plátně, který malíř namaluje, skutečný? Ten, kdo má bohatou představivost, je zaneprázdněný vytvářením svého vlastního světa. Celý tento svět je hra představ. Jste-li hypnotizováni falešnými jevy v iluzi, stanete se stejně jako ony pomíjivými, a pokud poznáte Brahman, Vidoucího, jste Nejvyšší Já, Paramátman.

V Indii je známé jedno rčení (přisuzované světci Kabírovi): „Odešel jsem a usadil se v zemi, kam se nikdo nedostane. Byl jsem vrána, ale stal se labutí tím, že jsem pozbyl kastu po předcích a celou svou rodinu.“ Všechny možné formy v životě jsou vytvořeny ze země a je to pouze země v podobě potravy, kterou tyto jevy konzumují. Proto se tento svět nazývá náboženstvím smrti (mritju-lóka). Ten, kdo bere tuto zemi za skutečnou, se navrací do země. I po smrti musíte utratit peníze za odstranění mrtvého těla. Nikdo nedá ani korunu za účelem nákupu mrtvého těla. Je tu nějaký Guru, který mi může ukázat mou vlastní tvář? Pokud je takový Guru přítomný, řekne zemi: „Jsem tvou smrtí; časem, který tě na konci pozře. Ve své přirozenosti jsem nezničitelný. Není možné mne zlikvidovat a sprovodit ze světa.“

Lidé jedí střed ovoce neboli jeho vnitřní část. Ten, kdo bude jíst tvrdou skořápku či slupku, ztratí zuby. Poznejte nejvyšší Já, Paramátman, a buďte Paramátman.

kapitoly z knihy ´Vše je iluze´

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Kudy na cestě k poznání?

Učím se od správného duchovního učitele? Navštěvuji vhodná místa na své spirituální cestě? Takové otázky podle Lisy Cairns vyvstanou mnoha lidem, kteří se vydají za skutečným životním poznáním. Lisa jako teenagerka začala s buddhismem, jezdila do Indie, meditovala a potkala několik učitelů, kteří ji provázeli na cestě k probuzení. Dnes sama vede přednášky a mluví o jednotě a štěstí, které po mnoha letech zájmu na vlastní kůži prožila.



Jezdíš po světě a povídáš o nedualitě. Pro ty, kteří o tomto tématu nikdy neslyšeli, jak bys ho představila?

Jde o rozpoznání nebo energetickou změnu, díky které nevnímáme život jako rozdělený, ale jako jednotnou realitu, která se děje sama od sebe a zároveň je děním samotným.

Pojďme to trochu rozvést. Někdy žijeme a nemáme ponětí, že je tu i něco víc, co se teď snažíš naznačit. Jak pochopit, že život má ještě další přesah za každodenní povinnosti typu práce, rodina a škola?

Podle mne to vzájemné propojení můžeme ironicky poznat právě na základě našich lidských zkušeností. Uvedu příklad sama za sebe. Když jsem byla malá, cesta, kterou jsem se napojovala na něco mnohem většího, než jsem byla já, vedla skrze umění a hudbu. Částečně i skrze křesťanství, protože jsem chodila do katolické školy, kde byl krásný kostel a milovala jsem to tam. Ne tolik to, co říkali (smích), ale spíše vjemy. Například jak mé školní boty klapaly o zem, jakmile jsem vkročila do kostela a procházela jeho středem. Nebo echo, které se všude po stěnách ozývalo. Přesně to mi dávalo pocit něčeho mnohem většího a myslím, že každý z nás podobný pocit zná.

Pokud bych mluvila k někomu, kdo se nikdy o takové věci nezajímal, začala bych pomalu s vysvětlováním čehokoli, co toho člověka napojuje na něco většího než je on sám nebo na lásku. Postupně bych šla hlouběji. Existují ve společnosti ale i tací, které nikdy nic duchovního nezajímalo a to podle mne souvisí s karmou. Každopádně na začátek bych s každým hledala momenty, které s ním v životě zahýbaly a které se ho nějakým způsobem dotkly.

Už jako náctiletá jsi projevila zájem o buddhismus a vydala se do Indie. Zpochybňovala jsi někdy své kroky, jestli jsi na správné cestě a se správnými učiteli?

Neustále. Podle mě se toto drama odehrává každému, kdo na své cestě životem hledá poznání. Je to něco, co člověku vyvstává a týká se to mnoha scénářů, nejenom spirituality. Neustále pochybujeme a omíláme věty: Dělám práci, kterou mám dělat? Dělám věci, které mám dělat? Jsem na správné cestě? Vychovávám správně děti? Podívejme se ale na život detailně. Vždyť tu je jenom jedna cesta, po které jdeme, a nedá se namnožit! Jsou to pouze naše představy, které nám říkají, mohlo to být jinak. Ve skutečnosti však máme jen jednu realitu a to je ta, která se právě teď v přítomnosti odehrává. Pochybujeme nad sebou a dostáváme se tím do zmatku, na jehož základě se objeví obavy, úzkost a myslící proces nás dostane do zajetí. Zaujímáme nesprávnou perspektivu na realitu. Tím se tělo vyvede mimo rovnováhu.

Takže bych se netázala, jestli mám správného učitele nebo jestli jsem na správné cestě, ale pracovala bych s dotyčným tak, aby se zbavil návyků a podmínek. Jakmile se tyto zajeté vzorce vyřeší a tělo se dostane do rovnováhy, člověk bude přirozeně vysílat harmonii a přitáhne harmonii k sobě. Nejde o mentální volbu, odráží se to v úrovni vibrací našeho těla, které nás přirozeně dostanou do správného místa.

..z čehož vyplývá, že jsi vždy byla na správné cestě, jenom jsi nevěděla to, co víš dnes.

Ano. My nikdy nemůžeme být na špatné cestě. Vše v našem životě je příležitostí k tomu, abychom rostli. I kdybyste se dostali do té nejhorší situace, i kdybyste potkali toho nejhoršího učitele a neměli jak uniknout, neměli byste peníze, žili byste v ašramu a nebyli tam šťastní, tak stejně půjde o váš postoj k dané situaci, kterou si máte projít. Bude to příležitost se posunout. Nesnažte se vidět až za roh a lpět na něčem jiném a jinde. Život sám je v podstatě náš největší mistr.

Z toho všeho, čím jsi prošla, co pomohlo nejvíc tobě na tvé cestě?

Všechno z toho… až mi to vhání momentálně slzy do očí. Vážím si každé části té unikátní cesty. Každá situace mě dostala o kousek dál a ta další zase o kousek dál. Vše od buddhismu, meditací, uctívání a oddání se, přes studium a praxi. Nevystřihla bych žádnou z těchto částí. Meditace na samém začátku byly velmi relevantní až po současné poznání jednoty.



Často ve svém životním příběhu zmiňuješ zážitek z Bali, který tě velmi ovlivnil. Co se odehrálo?

Uf, myslím, že se to stále snažím nějak intelektuálně vstřebat. Seděla jsem v kavárně, jedla banánové lívance, podívala se na číšnici a najednou mi připadala opravdu překrásná. Do té kavárny jsem chodila pravidelně, ale až teď jsem na ni zírala a říkala si: „Páni, nikdy jsem si nevšimla, jak je nádherná.“ Vzápětí jsem se začala ohlížet dokola a všechno se proměnilo v zářící nádheru. Záhy ta energie přestala být jen v mém těle, ale energeticky jsem cítila, jakoby vědomí obsáhlo i úplně všechno kolem. Pořád jsem to zažívala skrze mé tělo, takže na to pohlížím z tohoto úhlu, ale mé vědomí v tu chvíli nebylo někde umístěné, bylo rozprostřené všude. Poznala jsem díky tomuto zážitku, že život ani my nejsme od celkové jednoty oddělení.

Od té doby jsi začala jezdit po světě s přednáškami?

Ano, a přitom to nebyla nikdy má ambice! Vždycky jsem si tuto cestu poznání užívala, ale nikdy by mě nenapadlo, že na toto téma budu mluvit před lidmi. Pak jsem si ale uvědomila, že někteří lidé žijí v utrpení a získala jsem pocit zodpovědnosti, že bych s nimi měla moji zkušenost sdílet. Myslím, že je to přirozené a může se to stát komukoli z nás.

Cesta poznání může člověka někdy odtrhnout od praktického života a uvést ho do zmatku. Jak je podle tebe nejlepší duchovní cestu uchopit a umět ji do života přirozeně zahrnout bez prudkých změn?

Jsou to určité fáze. Někdy procházíme fází odmítání, nechceme věci, které nás držely zpátky a působily nám bolest. Jakmile se od nich vzdálíme, proběhne v nás energetická změna, po které se následně ke svým „původním“ životům vracíme a spatříme, že to božské, po čem jsme pátrali, jsme měli vždy přímo před nosem. Nečekalo to na nás na žádném speciálním spirituálním místě v budoucnosti. Stává se ale, že si někdy potřebujeme dát odstup dokonce i od rodiny a vystoupíme z komfortní zóny.

Nemusíme ale nutně měnit práci, ať už jsme úředník v bance nebo herečka. Naopak pro nás může mít vyšší poznání do každodenních situací přínos, souhlasíš?

Ano, bůh totiž spočívá v detailu. Když se vydáme na duchovní cestu, hledáme obvykle něco mimořádného, kouzelného. Pomalu čekáme, že začnou prýštit ohňostroje a vytrysknou pocity vzrušení a nadšení. Časem na duchovní cestě poznáme, že bůh je doopravdy ve všem. Třeba když si děláme hrníček čaje, když chodíme bosí po trávníku, cítíme vánek na kůži. Poznání boha se děje v těch nejprostších okamžicích. Tomu často oponuje mysl, která chce pořád hledat něco lepšího. Pokud máte pravidelnou práci, rodinu, rutinu, najdete to kouzelné právě v ní. Když jsem se dala na buddhismus, slyšela jsem na přednášce větu „být v přítomném okamžiku“. Projela mnou jako vlna a byla pro mne lákavá, cítila jsem z ní to opravdové.

Jaká je tvoje praxe dnes, jak si udržuješ stav poznaného rozšířeného vědomí?

Nepřemýšlím nad tím, jestli jsem stále probuzená, o tom to není. Například když nastane úplněk a přijde mi menstruace, zažívám emoční výkyvy. V takových dnech třeba jen sedím a odpočívám. Nemedituju, prostě sedím, pozoruju stromy ve větru. Pokud cítím úzkosti a emoce, pomáhají mi dýchací techniky, měnění rytmu dechu. Pořád zkrátka žijeme život. Jeho součástí je bolest i potěšení, emoce a pocity. Podívej, vedle mě teď na gauči leží moje fenka Khaleesi, kterou mám sedm let. Kdyby se jí něco stalo, opravdu by mi to zlomilo srdce. Máme spolu vztah a mít vztah je lidské. Máme rodiny, práci a vždy v jakékoli oblasti může nastat nerovnováha. Není to o tom být nebo nebýt probuzený. Spíš dnes už některým věcem rozumím a případně mám techniky, díky kterým si umím v životě v daných situacích poradit.

https://www.lisacairns.com/

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... 2020-08-18

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"Moje otázka vede k tomu, abychom poznali, proč vy nevidíte to, co já."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

V tomto vzácnom skúmaní Mooji hovorí o tom, že Pravda má schopnosť rozšíriť naše vedomie. Keď začneme zažívať ovocie takéhoto pozerania sa, otvorí sa šírejší svet, ktorý nám prináša viac radosti a pokoja.

Majte vôľu otvoriť sa, aby ste našli priestor, ktorý je väčší ako čokoľvek,
čo prezentuje vaša myseľ.

Duchovno je skúsenosť, Milosť, ktorá príde, aby vás otvorila, aby zbúrala steny, ktoré vás obmedzujú a uvoľnila vás späť do vášho priestoru."

[Návštěvník]

T: Lidé se můžou vzájemně zdokonalovat.

M: Tak to nefunguje. Zrcadlo odráží obraz, ale obraz zrcadlo nevylepšuje. Nejste ani zrcadlo, ani obraz v zrcadle. Když zdokonalíte zrcadlo tak, aby správně a pravdivě odráželo, můžete zrcadlo otočit k sobě a uvidět v něm svůj pravdivý obraz – pravdivý do té míry, do jaké je toho zrca­dlo schopné. Ale vy nejste tím odrazem – vy jste pozorovatelem tohoto odrazu. Pochopte jasně tohle – ať už vnímáte cokoliv, nikdy nejste tím, co vnímáte.

T: Já jsem zrcadlo a svět je obraz?

M: Můžete vidět jak zrcadlo, tak obraz. Ale nejste ani jedním. Kdo jste? Nestarejte se o slovní formulace. Odpověď není ve slovech. Slovy to můžete nejpřesněji vyjádřit nejvýše takto: „Jsem tím, co umožňuje vní­mání, jsem život, který je za zakoušejícím i za zkušeností.

Takže, dokážete se oddělit jak od zrcadla, tak od obrazu v zrcadle a zůstat samostatně, jen sám o sobě?

T: Ne, to nedokážu.

M: Jak víte, že to nedokážete? Je tolik věcí, které děláte, aniž byste věděl jak. Zažíváte potravu, necháváte proudit svou krev a lymfu, pohybujete svými svaly – to všechno, aniž byste věděl jak. A stejně tak vnímáte, cí­títe a myslíte, aniž byste věděl proč a jak. Na vás jakožto na Já není nic špatného. Já je takové, jaké je – dokonalé. Špatné je ale zrcadlo, které není čisté a pravdivé, takže vytváří chybné obrazy. Vy se nepotřebujete napravovat – stačí když opravíte představy, které o sobě máte. Naučte se oddělovat sebe sama od obrazu i od zrcadla, mějte stále na paměti, že ne­jste mysl ani představy, které vytváří. Dělejte to trpělivě a s přesvědčením a určitě začnete být schopen vidět sebe sama jako zdroj bytí – poznání – lásky, který je věčný, všeobjímající a všeprostupující. Jste nekonečno soustředěné v těle. Teď vidíte jenom tělo. Budete-li se upřímně snažit, začnete vidět jen to nekonečné.

T: Až člověk jednou zakusí Skutečnost, bude už tato zkušenost trvalá?

M: Každá zkušenost je nutně pomíjivá. Ale základ veškeré zkušenosti je nehybný. Nic, co má povahu události, nemůže přetrvat. Ale některé události pročišťují mysl, kdežto některé ji zanášejí. Chvíle hlubokého vhledu a všeobjímající lásky pročišťují mysl, zatímco touhy a strach, zá­vist a hněv, slepé přesvědčení a intelektuální arogance znečišťují a za­temňují duši.

z knihy JÁ JSEM TO

[Návštěvník]

Brahman

Je naší skutečnou podstatou, tj. tím skutečně jsme
Je vědomím
Je věčné a neměnné
Je jedno
Existuje pouze brahman a nic dalšího

[Návštěvník]

Za veškerou existencí se skrývá vrcholná realita, k níž můžeme získat přístup prostřednictvím svého hlubšího vědomí. Je to věčný a nekonečný základ všeho, co bylo, je nebo by mohlo být, tvořící základní podstatu všech věcí živých i neživých.

Vše, co vidíme, je součástí Brahmanu, ačkoli ten není ničím omezen a je mimo všechna jména a formy. Tato transcendentální podstata nazývaná ve védském myšlení Brahman je Jástvím, které stojí za všemi procesy a subjekty ve vesmíru. Vše, co můžeme zakoušet, jsou jen vlny a proudy v oceánu Brahmanu, který sídlí v našich vlastních srdcích.

[Návštěvník]

Bezforemné Brahman

Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.

Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.

Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.

To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.

Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.

Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.

Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.

Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.

Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.

Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.

Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.

Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.

http://www.advaita.cz/26467n-59.-bezforemne-brahman