miroslav píše:Bohužel i těch, kteří se nevyznají a volit chodí.
Že se to těm, kteří se považují za něco lepšího, elitního, protože se přece vyznaj, nelíbí, je celkem jasné. Naštěstí ještě nikomu nemohou zabránit, aby šel volit. A to podle svých představ a ne podle představ těch, kteří si o nich myslí, že se nevyznaj.
Existuje konečný stav? Stav, ve kterém neexistuje pocit oddělenosti? Dokud poskakujete, abyste z meditace něco získali, je to činnost zaměřená na sebe. Proto bude přítomen pocit oddělenosti. Je tedy možné se na to ptát se zcela otevřenou myslí, aniž bychom něco chtěli, jen se zeptat a vidět? Pak se možná může poznat do úplně jiný stavu, stav bez oddělenosti.
V tomto dialogu tazatelka říká, že při meditaci často zažívá hluboký klid, radost a pocit jednoty se vším. Když se však vrátí do normálního života, všimne si touhy a potřeby a diví se, proč to nezažívá totéž, jako když odpočívá, jako přítomnost.
Rupert vysvětluje, že důvodem, proč pociťujeme hlubokou touhu po spojení, přátelství a intimitě, je vědomí, že hluboko v každém z nás leží jedno, že jsme jedno. Jinými slovy, jednota nebo spojení je přirozený stav. Když se však cítíme, jako bychom byli individuálním já, které je oddělené od druhého, porušujeme přirozený stav – neboli zakrýváme naši původní jednotu – a v důsledku toho trpíme.
To, co zjevné oddělené já – neboli ego – ve své touze po spojení ve skutečnosti hledá, je zbavit se svého pocitu oddělenosti a vrátit se do svého přirozeného stavu jednoty.
Časově:
1:25 Povaha potřeby a touhy po spojení 2:12 Poznání, že jsme jedno 2:50 Důvod pocitu utrpení a osamělosti 3:54 Hledání odděleného Já 4:10 Jednota je váš přirozený stav 4:54 Zkušenost ztráty a touhy po spojení 5:20 Vaše myšlenky a pocity Cloud Oneness 7:30 Naše společné bytí
Jde jen o to , jak co vnímáš. Ty a jen ty. Nezáleží, co se píše, říká. Jen na tom, jak to vímáš, cítíš ty. Třeba ne zcela, ale jdeš za svým, a hloub, kde to "své" odkládáš. Tohle ti nikdo vzít nemůže. "Uvnitř je zahrada květů", vnitřní náboženství. Tam přivonět, a nenechat se opít vúní.. Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát, Mezi vůněmi kráčet, zpevnit krok, a bez dechu dýchat.
Našlapuj tiše píše:Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát,...
Je možné dopřát si svobodu nic nemuset, a v omámení zmizet. Láska, která vstane za nás, všechny naše úkoly splní, dokonale, ráda a s radostí. A to, co by nebylo s radostí, není náš obor.
Našlapuj tiše píše:Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát,...
Je možné dopřát si svobodu nic nemuset, a v omámení zmizet. Láska, která vstane za nás, všechny naše úkoly splní, dokonale, ráda a s radostí. A to, co by nebylo s radostí, není náš obor.
Je to náš obor, tohle je jedinej náš obor. Nikoliv juch, padla, kdo padkl?.. takže nešpekuluj a hobluj. Ale piánko, piánko. Strunu už mám..
Našlapuj tiše píše: nenechat se opít vůní.. Není to lehké
Není lehké mezi vůněmi vnímat to co je, jaké to je.
A přece to má smysl.
Proč?
Protože se nenecháváme unést svými pocity a naše reakce na to co se děje může pak být klidná, věcná
a vyvolá i rozumnější - věcnější a méně emocionální reakce v našem okolí.
mnozí Mistři se projevují emotivně, viz Maharaj.. čili ano, zpracuješ to a už tě to netrápí Ani když tě někdo naštve a pošleš ho... Ani potom, stalo se.
Zakže například míra vugarismů nemusí odpovídat stavu, může to být hra. A nemusí od toho je tu intuice. Jsou Mistři, co schválně dělají psí kusy, dělaj, co by Mistři dělat neměli.. Asi svý oddané zkouší.. kdo to pobere. To se mimochodem děje, i když má někdo jen vnitřního Mistra Taky tě zkouší, a to si piš že ten nejvíc.
A to je právě to "intuitivně" jnde. Čili to je kde? Čili to je v pr....
A vod toho tu je co? Vod toho tu je Nauka. Nauka říká co? Nauka první, co říká, je "Kdo jsem já?" Když nic, mluví o odpuštění (komplet) Když nic, tak tě pošlou pryč. Pač bez odpuštění to nejde - úzká branka.