Re: Smrt a umírání

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. bře 2020 8:40:26

Všechno je jen hra myšlenek. Ve stavu prostém představ (nirvikalpa samadhi) není nic vnímáno. Základní myšlenka je "já jsem". Narušuje stav čirého vědomí a je následována nesčetnou řadou senzací a dojmů, pocitů a myšlenek, které ve svém souhrnu vytvoří Boha a Jeho svět. "Já jsem" zůstane jako svědek, ale je to Boží vůlí, že se vše děje. V mém světě se nikdo nenarodil a nikdo neumírá. Někteří lidé se vydají na cestu a vrátí se zpět, jiní nikdy neodejdou. Jaký rozdíl to činí, dokud cestují v snových zemích, zabraní do svého vlastního snu? Důležité je se pouze probudit.
Je dostačující poznat "já jsem" jako skutečnost a také lásku.
http://www.advaita.cz/24905-sri-nisarga ... -o-ja-jsem
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. bře 2020 18:12:50

Důležité je se pouze probudit.
Je dostačující poznat "já jsem" jako skutečnost

Nepochybně ano.

Tenhle fakt je známý už dlouho, po mnoho staletí.

Proč tedy se to doteď podařilo jen tak nepatrnému procentu lidí?

Protože to nenastane pouhým rozhodnutím to udělat.

Dokud se nenaučíme postupně rozpoznávat a rozpouštět svoje návyky, které v nás doteď pokaždé automaticky spouštěly naše reakce na aktuální dění, navyklé sklony budou i dál v nás aktivovat nejrůznější emocionální i mentální reakce na to, co se právě děje, a možnost probudit se ke vnímání pouhého "já jsem" coby skutečnosti se tím znovu oddálí.
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. bře 2020 8:09:36

Bolest ze smrti blízkého člověka trvá dlouho. Zmírnit ji může včasná prevence

Obrázek

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt, napsal kdysi Sigmund Freud. Jakkoliv se to může zdát nespravedlivé, kruté a nepochopitelné, jednou tento svět nakonec opustíme všichni. Bez výjimky. Lidé paradoxně většinou přijímají svou vlastní smrtelnost mnohem lépe, než odchod blízkých lidí. Jak se tedy se ztrátou blízkého člověka vyrovnat?

Podle jednoho britského výzkumu si 8 z 10 lidí nepřeje, aby blízcí na jejich vlastním pohřbu plakali a trpěli smutkem. Přesto by se v obřadních síních vyplatilo vybudovat kanály na odtok slz, které pozůstalí během smutečních ceremoniálů prolijí.

Z pohledu psychologů je truchlení proces, při němž se vyrovnáváme s těžkou ztrátou. Údajně má několik fází a abychom na konci všeho vyšli očištěni, nelze je prý jen tak přeskočit. Cesta ke smíření obvykle vede skrze počáteční šok a bolest, přes vztek, bezradnost, depresi a pocity prázdnoty, až třeba k záchvěvům nostalgické lásky a vděčnosti.

Projevy smutku (ať už jsou jakékoliv) si nevyčítejte, ani se je nesnažte žádným způsobem potlačovat. Každý člověk truchlí po svém a různě dlouhou dobu. Nikde není napsáno, co v takových případech je a není správné. Je ale důležité si tímto bolestivým procesem kompletně projít.

Řada lidí při úmrtí blízkého člověka sahá k lékům snižujícím duševní napětí a úzkost. Ty sice mohou částečně zmírnit nejtěžší akutní bolest, ale z dlouhodobého hlediska jen oddalují moment, kdy se s novou situací definitivně smíříme.

Jen jediná rada

Tento článek nemá ambici svým čtenářům nalhávat, že po smrti našich drahých všechno bude zase dobré. Pokud ztratíme někoho, na kom nám opravdu záleží, s jistotou víme, že už to nikdy úplně dobré nebude. To ale ještě neznamená, že to nutně už navždy musí být jen špatné, zlé a nesnesitelné. Ať chceme nebo ne, svět se bude točit dál a slunce příští ráno opět vyjde.

Existuje nejspíš jen jeden jediný způsob, jak předcházet ukrutné bolesti ze smrti blízkých osob. Buďte si ještě blíž s těmi, kteří jsou stále ještě naživu a které máte rádi. Mluvte s nimi každý den, projevujte jim lásku, zajímejte se o ně a naplňujte jejich i svoje dny štěstím.


Většina zármutku po zesnulých pramení hlavně z naší vlastní sobeckosti – „Neřekl jsem mu/jí všechno, už ho/ji nikdy neuvidím, už nikdy neuvidím jeho/její úsměv, už ho/ji nikdy neucítím, už mě nikdy nepohladí, už nikdy se spolu nezasmějeme…“

Immanuel Kant řekl, že nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu. Je na tom mnoho pravdy a mělo by nás to inspirovat. Po všech stránkách naplněný život si nezaslouží slzy a smutek, ale spíš oslavu, úctu a hřejivé vzpomínky.

Pojďme tedy preventivně investovat a zhodnotit tak životy své vlastní, ale i těch, na kterých nám záleží! Už dnes. A nejlépe hned teď.

Kristián Vích
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 15. bře 2020 18:43:56

ECKHART TOLLE- VĚDOMÁ SMRT

Obrázek

Kromě bezesného spánku, existuje ještě jedna nevědomá brána do sféry neviditelného Bytí. Ta se otvírá v okamžiku vaší tělesné smrti. I když promarníte všechny ostatní příležitosti k duchovní realizaci, okamžitě po smrti vašeho těla se vám otevře poslední brána. Mnoho lidí, kteří se octli na prahu smrti, hovoří o tom, že viděli zářivé světlo a měli pocit blaženosti a hlubokého klidu. V Tibetské knize mrtvých je to popsáno jako „nádhera bezbarvého světla Prázdnoty”, která je „vaším skutečným já”. Tato brána se otvírá jen na krátký okamžik, a pokud jste si neuvědomili dimenzi neviditelného Bytí během svého života, pravděpodobně si toho nevšimnete.

Mnozí lidé se příliš ztotožňují s hmotným světem, takže když zahlédnou tuto bránu, okamžitě se odvrátí a ztratí vědomí. Všechno pak následuje nevědomě a automaticky.

Nakonec začne další cyklus narození a smrti, neboť jejich vědomá přítomnost nebyla dost silná, aby si uvědomili svou nesmrtelnost. Takže smrt není naprosté zničení? Je to konec vaší osobnosti, nikoli konec vaší skutečné přirozenosti. Vaše přirozenost se nikdy neztratí. Nic hodnotného, nic reálného se nikdy neztratí. Umírání a smrt – rozklad hmotného těla -je vždy příležitostí k duchovní realizaci.

Tato příležitost nám skoro vždy tragicky uniká, protože žijeme ve společnosti, která neví téměř nic o smrti a ničem skutečně důležitém. Každá brána do sféry neviditelného Bytí je branou smrti, smrti falešného já. Když takovou branou projdete, přestanete se ztotožňovat s formami vytvořenými vaší myslí. Uvědomíte si, že smrt je pouhá iluze, stejně jako vaše ztotožnění s hmotnou formou. Konec iluze – to je smrt. Je bolestivá jen tehdy, když na iluzi lpíte.

ECKHART TOLLE:MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU, KNIHA O DUCHOVNÍM OSVÍCENÍ
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 24. kvě 2020 7:12:39



Smrt

Smrt už se děje. Ať už se k tomu postavíte čelem, či nikoliv, ať to chcete vidět, či nikoliv, už tady je. Vlastně jako dýchání, s každým nádechem se rodíte, s každým výdechem umíráte. Ten, kdo opravdu žije, se nijak smrti nebojí. Žijte život. Pokud opravdu žijete, smrt jde stranou. Pokud opravdu žijete, tak vás to tak naplní, že kdyby právě teď, v tomto okamžiku přišla smrt a zmizela budoucnost, tak vy budete připraveni. Budete šťastně připraveni. Svůj život jste žili; těšili jste se svému bytí; oslavovali jste jej; jste spokojení.
Bez stěžování, reptání, bez nevole či zášti smrt přivítáte. A dokud nedokážete smrt přivítat, tak je jedno jisté - nežili jste.
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. črc 2020 12:48:43


Alan Watts - až umřeme, tak se probudíme
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. srp 2020 19:01:40

Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. zář 2020 6:20:34

Život po smrti existuje, tvrdí vědci z Německa po pozoruhodném experimentu

Obrázek

Zní to neuvěřitelně, ale odborníci mají jasno. Konkrétně tým psychologů a lékařů z Technische Universität v Berlíně oznámili, že klinickými experimenty prokázali existenci nějaké formy života po smrti.

Toto ohromující oznámení se opírá o závěry studie využívající nový typ lékařsky kontrolovaných zážitků blízkých prožitkům smrti, které umožňují pacientům, aby byli klinicky mrtví po dobu téměř 20 minut před tím, než budou znovu oživeni.Tento kontroverzní proces, který se za poslední čtyři roky opakoval na 944 dobrovolnících, vyžaduje komplexní směs léčiv včetně epinefrinu a dimethyltryptaminu, která mohou tělu umožnit přežít stav klinické smrti a reanimačního procesu bez poškození mozku nebo jiných tělesných orgánů.

Tělo subjektu bylo uvedeno do dočasného komatického stavu vyvolaného směsí jiných léků, které musely být zfiltrovány ozonem z jeho krve během reanimačního procesu o 18 minut později.

Mimořádně dlouhé trvání této studie bylo možné prokázat teprve nedávno vyvinutím nového stroje na kardiopulmonální resuscitaci (CPR) zvaného AutoPulse. Tento typ zařízení se již několik let používá k oživení lidí, kteří byli mrtví někde mezi 40 minutami až hodinou.Tým vědců vedený Dr. Bertholdem Ackermannem sledoval operace a shromažďoval data z poznatků těchto subjektů. I když existují určité mírné odchylky u některých jedinců, všechny subjekty si vzpomínají na období klinické smrti. a drtivá většina z nich popsala některé velmi podobné pocity.

Nejběžnější vzpomínky zahrnují pocit odloučení od těla, pocity levitace, naprostý klid, bezpečno, teplo, zážitek absolutního rozpuštění a přítomnost ohromujícího světla.

Vědci tvrdí, že jsou si dobře vědomi toho, že některé poznatky z jejich závěrů by mohly šokovat mnoho lidí. A to zejména kvůli skutečnosti, že náboženská víra různých subjektů vůbec nevedla k dopadům na pocity a zkušenosti, které popsali na konci experimentu.

"Ale určitým způsobem jsme právě odpověděli na jednu z největších otázek v historii lidstva, takže doufám, že nám tito lidé odpustí. Ano, život existuje po smrti a zdá se, že to platí pro všechny," uvedl jeden z vědců.

https://sciencefiles.org/2016/10/14/deu ... h-dem-tod/
Návštěvník
 

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 20. zář 2020 19:05:17

Jak zní odvážná teorie života po smrti? Oživil ji učitel Stephena Hawkinga

Podle elitního fyzika Rogera Penrose (a jeho kolegy anesteziologa) naše vědomí neumírá. To jen z mozku mizí kamsi do vesmíru

Obrázek

Lidský mozek má hmotnost mezi 1 300 až 1 400 gramy. Obsahuje až 100 miliard neuronů, mezi nimiž existuje snad až biliarda (to je číslo tvořené jedničkou a patnácti nulami) synapsí, tedy spojení, sloužících k přenosu vzruchů. Věda vše zatím nedokázala zmapovat, a i kdyby, těžko tím vysvětlí, jak se tvoří naše nehmotné myšlenky. Existuje obrovské množství teorií, ale zatím žádná nezískala všeobecnou podporu. Není se čemu divit. Otázka, co to je lidské vědomí, je logicky pro lidské vědomí docela oříšek.

V současných teoriích o vědomí očividně cosi chybí. Australský filozof David Chalmers se domnívá, že vědomí může existovat mimo nám známou realitu. Jeden z největších problémů současné filosofie mysli je takzvaný Obtížný problém vědomí, což je pojem zavedený právě Davidem Chalmersem. Pokládá otázku, jak je možné, že konkrétní věci v nás vybudí určitý dojem – známe jejich vlastnosti, třeba barvu nebo zvuk, který vydávají, ale krom prostého konstatování, že je to barva modrá a hlas flétny, si uvědomujeme, že je to naše oblíbená tmavomodrá a tón jednočárkované „C“, jejž si spojíme s písničkou, kterou nemůžeme vystát. David Chalmers si klade otázku, proč by mělo zpracování vizuální a akustické informace kognitivními systémy dát základ bohatému vnitřnímu životu.

KVANTOVÝ KLÍČ?

Známý oxfordský fyzik a matematik, kromě jiného učitel a spolupracovník Stephena Hawkinga sir Roger Penrose, hledá vysvětlení s odvážnou a za současného stavu lidského bádání vyloženě provokativní teorií. Říká, že potřebujeme zásadní revoluci v našem chápání fyzického světa, abychom se dopracovali k pochopení vědomí. Je to ale možné, když se při studiu vědomí jej pokusíme pochopit pomocí kvantové mechaniky. To zatím však většina neurobiologů a dalších vědců odmítá. Dokonce nedávno zesnulý Stephen Hawking tuto myšlenku odmítl s tím, že má strach, když teoretičtí fyzici začnou mluvit o vědomí. „Penroseovy argumenty mi připadají, jako že když je vědomí tajemství a kvantová mechanika ve spojení s teorií relativity jsou dalším tajemstvím, tak musí být příbuzné.“

Lidské vědomí jako program možná nepřestává fungovat ani po naší smrti. To pouze mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav, ovšem kvantová informace z nich nebude zničena, jen se rozplyne do vesmíru jako celku.

Fyzik Penrose si však našel zajímavého spojence ze zcela jiného vědního oboru. Je jím anesteziolog Stuart Hameroff z Arizonské univerzity v Tusconu. Roger Penrose v odkazu na Gödelovy věty o neúplnosti (zjednodušeně – určité závěry z matematiky jsou pravdivé, ale nemohou být prokázány) uvádí, že jestli je lidská mysl chápe, tak nemůže fungovat jako počítač podle komputační teorie mysli z druhé poloviny minulého století.

MIKROTUBULY

Laskavému čtenáři se omlouváme, ale tento odstavec bude malinko složitý. Slabší povahy ho nicméně mohou přeskočit a v klidu navázat na další odstavec. Tak tedy: Hameroff zkoumal vliv anestezie na mozkové struktury. Spolu pak uvedli teorii, že lidská mysl je nekomputační, protože vlnové funkce kvantových stavů samovolně kolabují, tedy že se ve vnitrobuněčné struktuře nervových buněk (mikrotubulech) redukují vlnové funkce. Teorie o orchestrované objektivní redukci pak dostala zkratku Orch-OR (Orchestrated objective reduction).

Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka než jak velký stroj.

Nedílnou součástí takovéto kvantové teorie mysli je i domněnka, že k této redukci nedochází náhodně a ani se neřídí nějakým algoritmem. Ovlivňují ji snad informace z Planckovy stupnice, z čehož může vyplývat, že po fyzické smrti člověka se kvantové informace z mikrotubulů neztratí, ale zůstanou ve struktuře vesmíru jako protovědomí.

VELKÁ MYŠLENKA

Teorie protovědomí kvantové struktury reality vychází z toho, co Hameroff naznačuje, že mikrotubuly jsou kvantové zařízení, které Penrose ve své teorii hledal. Zjednodušeně řečeno – lidský mozek sice neodpovídá definici počítače podle otce umělé inteligence Marvina Minsky, jenž prohlásil, že mozek je jen computer vyrobený z masa, ale lidské vědomí je program, který v něm běží, přičemž tento program neboli duše nepřestává fungovat ani po naší smrti. To pouze mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav, ovšem kvantová informace z nich nebude zničena, jen se rozplyne do vesmíru jako celku. Jestliže se podaří klinickou smrt překonat, a člověka vrátit k životu, vrátí se podle Hameroffa kvantová informace zpět do mikrotubulů. Resuscitovaný člověk pak může mít vědomí blízké smrti, často popisované jako cesta tunelem za světlem a náhlý návrat.

Sir James Hopwood Jeans, britský fyzik, astronom a matematik, v první polovině minulého století mimo jiné napsal: „Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka než jak velký stroj.“ Penrose ovšem takový vesmír nechápe tak, jako většina z nás. Zavedl do něj pojem twistor a twistorový prostor, což je prostor matematicky reprezentovaný uspořádanou čtveřicí komplexních čísel, ovšem s projektivním rozšířením tak, že normální světelný paprsek je v něm zobrazen jako bod. Nechápete? Nevadí, může nás blažit vědomí, že jestli mají Roger Penrose a Stuart Hameroff pravdu, naše kvantová nevědomost má šanci to po smrti napravit.
https://www.flowee.cz/clovek/4099-jak-z ... .sznhp.box
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron