Karma

[Návštěvník]

*Jak může mantra změnit vaši karmu: Lekce od Swamiho Jyotirmayanandy*

**Swami Jyotirmayananda**, poslední zbývající přímý žák **Swami Sivananda**, se ponoří do transformační síly opakování mantry (japa). Vysvětluje, jak džapa pomáhá odvrátit se od negativní karmy, jako je hněv, nenávist a chamtivost, a podporuje větší potěšení z konání dobra a dobro. Přijměte tuto hlubokou praxi, abyste pozitivně posunuli své vnímání a jednání.

*Klíčové body:*
- Pochopení toho, jak negativní karmy utvářejí naši realitu.
- Role džapy při odstraňování těchto negativních vlivů.
- Rozvoj myšlení zaměřeného na pozitivitu a dobro.

"Negativní karmy, které vytváříte, zanechávají ve vaší mysli stále více dojmů o realitě světa. Tím posilují přesvědčení, že svět je skutečný a že musíte neustále bojovat. Toto myšlení se stává základem pro další vytváření negativní karmy, jako je hněv, nenávist a chamtivost.

Když praktikujete mantru, začínáte se odvracet od tohoto negativního myšlení. Mantra vám pomáhá rozvíjet více radosti z toho, že jste dobří a konáte dobro. Tím postupně měníte své myšlení a snižujete vliv negativní karmy ve svém životě."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

„Pokud jsme vykonavateli svých činů, musíme také nést jejich důsledky. Ale když se ptáme: Kdo jsem já, vykonavatel tohoto činu? a realizujeme Pravé Já, pocit konatelství se rozplývá a všechny tři druhy karmy mizí. Toto osvobození je věčné.“

.

[Návštěvník]

Védská a advaitská filozofie, zejména učení Adi Šankary a Ramany Maharšiho, hovoří o třech druzích karmy:

1. Sanchita karma („nahromaděná karma“) – Souhrn všech činů a jejich následků z minulých životů, které se dosud neprojevily. Je jako obrovská zásoba semínek, která mohou v budoucnu vyklíčit.

2. Prarabdha karma („vyzrálá karma“) – Ta část sanchita karmy, která již dozrála a projevuje se v tomto životě. Určuje naši současnou životní situaci, tělo, rodinu a hlavní události, které musíme prožít.

3. Agami karma („budoucí karma“) – Karma, kterou vytváříme svými současnými činy a která se projeví v budoucnosti, buď v tomto, nebo v příštích životech.

Podle advaitové filozofie, když člověk realizuje své Pravé Já (Átman), pocit konatelství zmizí a s ním se rozpouští i sanchita a agami karma. Prarabdha karma se však musí „odžít“ – podobně jako šíp, který byl už vystřelen a letí, dokud nedopadne. Pro osvobozeného mudrce už ale nepůsobí utrpení, protože se neztotožňuje s tělem ani myslí.

Tímto způsobem sebe-poznání vede k osvobození (mókša) a konečnému rozpuštění karmických pout.

[Návštěvník]

Kolik z vás je naprosto odlišných od svého partnera? Každý z nás je jiný, i když nemusíme být rozdílní ve všech aspektech. Představme si, že jeden člověk má sklon důvěřovat každému a druhý má tendenci pochybovat i o nejbližších lidech. Ten, kdo důvěřuje, nerozumí tomu, jak může druhý člověk pochybovat o všech, zatímco skeptik nechápe, jak lze každému věřit.

Kdo má pravdu? Ten, kdo důvěřuje, nebo ten, kdo pochybuje? Odpověď je, že oba mají pravdu a zároveň se oba mohou mýlit. Lidská mysl má tendenci považovat důvěru za přirozenou a správnou, zatímco pochybování za něco nesprávného. Avšak každý člověk vnímá svět skrze svůj vlastní filtr – skrze své mentální vzorce a zkušenosti.

Pokud někdo zažil zradu, může si podvědomě spojit důvěru s bolestí. Je to podobné jako u člověka, který měl dopravní nehodu – může mít strach z řízení, i když si neuvědomuje, proč. Pokud bychom takového člověka zesměšňovali nebo kritizovali za jeho obavy, jen bychom ho oslabovali. Místo toho je potřeba porozumět, že každý člověk je duše na cestě životem, která si nese své zkušenosti, vzorce chování a karmické vazby.

Vztahy mezi lidmi nejsou náhodné. Každý člen naší rodiny, naši přátelé i kolegové jsou duše, se kterými máme nějaký karmický vztah. Pokud se v našem životě objeví náhlá změna – například ztráta zaměstnání, finanční potíže nebo problémy ve vztahu – je to návrat minulého karmického dluhu. V takových chvílích je důležité nepropadat panice, ale mít sílu správně reagovat. Naše současné jednání tvoří naši budoucnost.

Pokud se v rodině objeví problém, není správné obviňovat jednoho člena za vzniklou situaci. Pokud například jeden člen rodiny udělá finanční chybu a celá rodina je tím ovlivněna, znamená to, že všichni mají s touto situací karmické spojení. Nic v našem životě se nám neděje náhodně, vše je důsledkem našich minulých činů.

Podobně i vztahy mezi rodiči a dětmi nejsou jen výsledkem výchovy, ale také karmických vazeb z minulosti. Dvě děti mohou mít k jednomu rodiči naprosto odlišný vztah – jedno může být velmi pečující a druhé naopak vzdálené. To není jen důsledek výchovy, ale i pokračování jejich minulého vztahu.

Klíčem k harmonickému životu je uvědomění si, že každý z nás je zodpovědný za své vlastní činy a reakce. Místo kritizování druhých bychom měli soustředit svou energii na vlastní myšlenky, slova a činy. Každá naše myšlenka, slovo či čin vytváří energii, která se nám jednou vrátí.

Dnešní doba je plná nejistoty a změny mohou přijít nečekaně. Proto je důležité budovat vnitřní sílu a připravit se na výzvy, které mohou přijít. Nečekejme na krizové situace, abychom začali pracovat na své vnitřní síle – začněme hned teď. Každý den máme možnost tvořit správnou karmu, abychom byli připraveni na to, co život přinese.

Naším úkolem není hodnotit a soudit druhé, ale být oporou sobě i ostatním. Každá interakce s lidmi je příležitostí k růstu a uzdravení našich vztahů. Pokud vnímáme, že nám někdo ubližuje, je to signál, že máme možnost změnit svůj přístup a uzavřít staré karmické účty.

Každá myšlenka, každé slovo a každý čin jsou jako míč, který hodíme – vždy se nám vrátí zpět. Proto bychom měli být velmi opatrní, jaké energie vysíláme do světa. Místo obviňování druhých se soustřeďme na to, co můžeme udělat sami, abychom tvořili lepší budoucnost pro sebe i pro druhé.

[Návštěvník]

"Proud zbožných myšlenek je cesta, která vede k vyčerpání karmy.

Dokud nebylo dosaženo cíle, je člověk povinen sklízet následky správného jednání, špatného jednání a nečinnosti --- podle karmy, zákona příčiny účinku."

Anandamayi Ma

[Návštěvník]

Je velmi velký rozdíl dělat to, co mě baví, a dělat to, co je potřeba. Když začnete dělat to, co je potřeba, neexistuje nic jako to, co se mi líbí a co se mi nelíbí. Pokud překročíte tuto jedinou věc, že ​​se mi něco líbí, něco se mi nelíbí; pokud překročíte tuto jedinou věc, devadesát procent vaší duchovní práce je u konce. To je vše, protože karma, stroj generující karmu; základem otroctví je právě toto – tohle se mi líbí, tohle se mi nelíbí. Tohle miluju, tohle nesnáším. Jakmile takto rozdělíte stvoření, vaše schopnost dotknout se té dimenze, kterou nazýváme zdrojem stvoření, je pro vás mimo dosah. ~Sadhguru

.

[Návštěvník]

Milující laskavost



Podpora při vykonávání karmicky prospěšných činů

[Návštěvník]

České titulky

[Návštěvník]

„Právo máš pouze na čin, nikdy však na jeho plody. Nechť plody činů nejsou tvou pohnutkou, avšak nelpi ani na nekonání.“

Bhagavadgíta 2.47



V hinduismu je životní cesta cyklická, zatímco v abrahámovských náboženstvích je lineární. Co to znamená? Lineární znamená, že existuje jen jeden život a jedna smrt. Po smrti, podle svých činů – dobrých nebo špatných – člověk vstoupí do nebe nebo do pekla. Ale v hinduismu je to spíše cyklické: po smrti následuje znovuzrození, znovu a znovu, dokud člověk nedosáhne mókši – osvobození. Tento cyklus nikdy nekončí, dokud si člověk neuvědomí své pravé Já.

Nyní se podíváme na to, co je karma a jaké existují její druhy. Základně existují tři typy karmy:

Sančita karma – nahromaděná karma ze všech našich životů, minulých i současného. Je uložená a připravená k prožití v budoucích zrozeních.

Prarabdha karma – část sančita karmy, kterou si Bůh vybral, abychom ji prožili v tomto životě. Jinými slovy, náš současný život je výsledkem naší prarabdha karmy.

Agami karma – karma, kterou vytváříme svými současnými činy. Některé z těchto činů se projeví v tomto životě, zbytek se uloží do sančita karmy.

Co je vlastně karma? Každý čin má svůj následek. Dobrý čin přináší dobrý výsledek, špatný čin špatný výsledek. Tento výsledek je karma – ovoce činu. Ale pozor: dobré a špatné jsou relativní pojmy.

Například: v lese lev pronásleduje jelena. Sedíte pod stromem a sledujete to. Máte možnost zasáhnout a zachránit jelena. Pokud to uděláte, lev přijde o potravu. Pokud nezasáhnete, jelen zemře. Každý čin má dvě stránky – dobré a špatné – a záleží na úhlu pohledu. Proto je karma jako oboustranný meč.

Nemůžeme uniknout karmě tím, že budeme dělat jen dobré skutky a vyhýbat se špatným. I dobrý skutek může být pro někoho jiného škodlivý. Jediný způsob, jak se karmě vyhnout, je nishkama karma – čin bez očekávání výsledku, jak učil Šrí Krišna v Bhagavadgítě.

Nishkama karma znamená, že máme právo konat, ale ne právo očekávat výsledek podle svých představ. Máme konat jako nástroj vyšší síly, bez osobních přání a očekávání.

Šrí Ramana Maharši učil totéž skrze sebeodevzdání – odevzdat vše Bohu, svému pravému Já nebo guruovi a přijímat vše tak, jak přichází, bez osobních tužeb. To je také forma nishkama karmy – konání bez připoutanosti a bez pocitu „já jsem ten, kdo koná“. Klíčem je neztotožňovat se s činitelem.

Pokud si myslíme, že jsme původci svých činů, musíme nést i jejich následky – dobré i špatné. Proto jediná cesta je konat bez připoutanosti nebo se ptát: Kdo jsem já?

Metoda „Kdo jsem já?“ spočívá v tom, že kdykoli se objeví myšlenka, ptáme se: „Komu tato myšlenka přichází?“ Odpověď je: „Mně.“ Pak se ptáme: „Kdo jsem já?“ Tento proces opakujeme znovu a znovu. Nečekáme odpověď, jen se ptáme. Postupně se mysl obrací dovnitř.

Když se mysl obrací ven skrze smysly, vnímáme svět. Když se obrací dovnitř ke svému zdroji – k Já – stáváme se tímto Já. Už jím jsme, ale kvůli vnější orientaci se mylně ztotožňujeme s tělem.

Není rozdíl mezi snem a bdělým stavem – jen délka trvání se liší. Oba jsou iluzí mysli – májou. Tato mája nás zaslepuje, nutí nás věřit, že jsme tělo, že jsme oddělení, a žene nás k činům pro smyslové požitky. Tyto činy vytvářejí karmu, která vede k dalším zrozením. A tak se cyklus opakuje.

Možná si říkáte: „A co je na tom špatného?“ Problém je, že nevíme, kdy a kde se znovu narodíme. Tento cyklus nikdy neskončí, dokud neztratíme falešnou identifikaci s tělem a myslí a neobrátíme se dovnitř – k sobě samým.

To, co vnímáme skrze smysly, je jen dočasné potěšení. Skutečné štěstí je být sám sebou. Pokud to jednou zažijeme, už nikdy nebudeme hledat štěstí venku. Vše, co musíme udělat, abychom unikli utrpení, je být tím, kým skutečně jsme.