O štěstí

[Návštěvník]

Všechny bytosti touží po neustálém štěstí a osvobození od neštěstí. V každém je projev největší lásky k sobě samému motivovaný touhou po štěstí. Aby člověk dosáhl pravého štěstí, které zažíváme v hlubokém spánku, kdy je mysl nepřítomná, musí se poznat. Hlavním prostředkem, jak toho dosáhnout, je sebedotazování s otázkou: "Kdo jsem?"
- Bhagavan Sri Ramana Maharshi

[Návštěvník]

Každá bytost touží po neustálém štěstí a osvobození od utrpení. Opravdové štěstí je vlastní naší povaze a je zřejmé ze spokojenosti, kterou pociťujeme během hlubokého spánku. Lidé však mylně hledají štěstí v hmotných statcích a požitcích, ignorujíce jejich pravou podstatu. To je odvádí od cesty ke skutečnému štěstí.

.

[Návštěvník]

Nedělám nic, všechno se prostě děje. Neočekávám, neplánuji.

Jen sleduji události, které se dějí.

Vím, že jsou neskutečné.

.

[Návštěvník]

Dokud člověk nezničil svou mysl, nemůže získat mír a být šťastný.

[Návštěvník]

Co nám dává zážitek štěstí?

Je prožitek štěstí výsledkem činnosti, osoby, předmětu nebo jiné úžasné události, nebo je v tom něco jiného? A čeho si na štěstí zvláště ceníme?

Rupert říká: „Prvkem na uhašení žízně v každém nápoji je jeho obsah vody. Vše ostatní je jen zbytečná chuť, která nás k nápoji přitahuje – ale je to voda, která skutečně uhasí naši žízeň.

„Stejně tak, když nás přitahuje jakýkoli úžasný zážitek, myslíme si, že tento zážitek uhasí naši žízeň po štěstí. A skutečně, když tuto zkušenost získáme, zjistíme, že naše žízeň po štěstí je uhasena, protože cítíme štěstí. Ale to, co nám ve skutečnosti dává zážitek štěstí, je aspekt vědomí. Je to voda ve víně. A hodnota nebo význam, který z toho odvozujeme, je ánanda – mír nebo tichá radost.“

0:00 Ananda
0:58 Blaženost
1:56 Čeho si skutečně vážíme
3:31 Zkušenost štěstí
4:57 Voda ve víně

[Návštěvník]

Štěstí není v hledání

Jakmile si to uvědomíme opravdu jasně, nejen mlhavě, ale opravdu jasně, že je naprosto nemožné, aby nás objektivní zkušenost přivedla ke štěstí, náš projekt hledání štěstí ve světě ztrácí svou sílu a prostě vyprchá. Pamatujte na T. S. Eliota a Čtyři kvartety. Řekl jsem si: „Buď klidný, protože naděje by vždy byla nadějí na špatné věci, láska by vždy byla láskou ke špatné věci, cokoliv, v co doufáš, je vždy nadějí na špatnou věc.“ Jen to je třeba jasně vidět, abyste nemohli uniknout pravdě. Naděje je vždy nadějí na špatnou věc, jen mít odvahu čelit tomuto faktu a nechat toto pochopení pracovat ve vás.

Naděje není opravdu naše vědomí, je to v podvědomí, ale je to velmi hluboké. Máte pravdu, i ti z nás, kteří se těmito záležitostmi zabývají dlouho a rozumí tomu, potřebujeme jít velmi hluboko do sebe a položit si otázku: „Jen přijímám pochopení, že nic objektivního mi nemůže přinést štěstí, nebo toto dobrodružství hledání štěstí ve světě bylo opravdu rozbito tímto pochopením, nebo stále je ve mně tento hluboký impuls jít směrem k někomu nebo něčemu?“ Musíme být upřímní sami k sobě v tomto ohledu, protože máte pravdu, když povrch naší mysli přestane hledat štěstí ve světě, je tu hlubší vrstva, tento podprahový impuls jít směrem k něčemu.Tento dynamismus může být zbytkem našich starých vzorců chování a myšlení, které nás vedly k hledání štěstí nebo naplnění mimo nás samotné.

Je to jako neustálá vnitřní síla nebo touha, která nás žene k hledání nebo dosahování něčeho, ať už je to vztah, úspěch, nebo jiná forma naplnění. Tento zbytkový dynamismus může být odhalen a pochopen prostřednictvím hluboké meditace a sebepoznání, kdy si uvědomujeme a zpracováváme tyto hluboké impulzy.

Je to velmi hluboké a máte pravdu, není to jen v našich myšlenkách, je to na energetické úrovni a právě to jsou ty hlubší vrstvy, tento hlubší podprahový zbytkový impuls hledání, který je odhalen v našich meditacích, v dlouhých tichých obdobích našich meditací. Proto je ticho opravdu důležité. Když tyto vrstvy vyplouvají na povrch, musí vyplout na povrch. Potřebujeme být velmi upřímní sami k sobě a dovolit tomuto pochopení proniknout nejen do našich myšlenek, ale opravdu hluboko do těla, hluboko do našich pocitů, do těchto hlubokých impulsů, které máme, jít směrem k někomu nebo něčemu.

Cílem je tedy skutečně se zastavit v uvědomění přítomnosti a nerozbíhat se za něčím dalším. To znamená, že bychom měli nejen rozumově pochopit, že štěstí není ve vnějších objektech, ale také hluboce procítit a prožít tuto skutečnost, aby přestala existovat ta vnitřní tendence stále něco hledat.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života.

.

[Návštěvník]

Výrok Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadže Ki Džej a Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadže Ki Džej:

"Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života",

obsahuje hlubší vrstvu významu.

Tedy hlubší vrstvu významu, který přesahuje běžné pochopení ega ohledně „dávání a přijímání“.

Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života. Jenže tohle vzdání se není akcí ega, není to obchod, kde někdo něco dává a něco jiného získává.

Vzdávání se všeho v tomhle případě je pochopením, že nic, co považujeme za své, ve skutečnosti nikdy nebylo naše.

Tím pádem se to přirozeně nechá být, což přináší hluboký klid a radost, protože je to osvobození od falešného břemene připoutaností.

Blažená radost z vlastního života není radost ega, které získalo něco nového. Je to stav čistého Bytí. Přirozená radost vyvěrá z pochopení vaší skutečné podstaty.

Je to život, tak, jak je, a ne takový, jaký ho chce ego.

Vzdáním se všeho, dokonce i myšlenky na osobní já, zůstává jenom čistá přítomnost bez ega, naplněná a svobodná.

Tahle radost je blažená právě proto, že nevychází z ničeho pomíjivého, z žádného objektu, vztahu, myšlenky nebo pocitu.

Vychází z toho, co skutečně jsme, bez iluzí ega.

A přesto, jakmile se objeví, přichází uvědomění, že tady není nikdo, kdo by ji mohl vlastnit.

Je to paradox, ale právě v tom spočívá krása a pravda.

[Návštěvník]

Štěstí je přirozeností Já. Štěstí není v žádném předmětu na světě. Díky své nevědomosti si představujeme, že štěstí získáváme z předmětů. Když se mysl vydá na cestu ven, zažívá utrpení. Ve skutečnosti, když jsou její touhy naplněny, vrací se na své místo a užívá si štěstí, které je v Já.

Když svět zmizí, tj. když neexistuje žádná myšlenka, mysl prožívá štěstí; a když se svět objeví, prochází utrpením.

[Návštěvník]

Pravé štěstí
Ramana Maharši

Touha po štěstí je důkazem věčně existujícího štěstí Já. Jak jinak by se vás mohlo takové přání objevit? Kdyby byla bolest hlavy pro lidstvo přirozená, nikdo by se jí nezbavoval. Člověk touží jen po tom, co je mu přirozené. Štěstí je pro člověka přirozené, není získané. Prvotní blaženost je zakrytá ne-Já, což je neštěstí, bída. Zbavit se neštěstí znamená být šťastný. Když je odstraněna bída, je uvědomována stále přítomná blaženost.

Pokud si člověk myslí, že za své štěstí vděčí vnějším příčinám a svému bohatství, pak je rozumné tvrdit, že s narůstajícím majetkem musí jeho štěstí narůstat a naopak. Jestliže tedy nebude mít žádný majetek, jeho štěstí bude na nule. Jak je to ale doopravdy? Odpovídá skutečnost tomuto náhledu?

V hlubokém spánku je člověk prost všeho majetku, včetně svého vlastního těla. Místo toho, aby byl nešťastný, je úplně šťastný. Každý touží se pořádně vyspat. Závěr je takový, že štěstí tkví v člověku a není zapříčiněno něčím vnějším. Aby člověk otevřel skladiště ryzího štěstí, musí si uvědomit své Já.

Svět je tu kvůli já-myšlence. Jestliže tato myšlenka dojde konce, ukončí se i trápení. Osoba, která spala, je totožná s tou, která nyní bdí. Ve spánku je štěstí, zatímco během bdění existuje bída. Ve spánku žádná já-myšlenka neexistovala, existuje však nyní, když bdíme. Stav štěstí ve spánku je prostý úsilí. Měli bychom se tedy snažit, abychom tohoto stavu dosáhli i během bdění. K tomu je nutné úsilí.

Štěstí je vaší podstatou. Říkáte, že není zjevné. Zjistěte, co tomu brání. Poukazuji na to, že překážkou je vaše chybné ztotožnění. Zbavte se tohoto omylu. Aby se pacient uzdravil, sám musí užívat lék, předepsaný lékařem

[Návštěvník]

Swami Chidananda: Uvolněte sílu vlastního štěstí. Všechna neštěstí jsou vaším vlastním dílem. Jsou způsobena vaším nedostatkem rozlišování a tím, že jste se stal otrokem svých vlastních smyslů. A proto, co jste si sami způsobili, máte ve své moci to odhodit. Takže, stejně jako vaše utrpení bylo způsobeno vámi samými, vaše štěstí může být také dosaženo vaším vlastním úsilím. Nemusíte ho vytvářet, protože už tam je. Máte ho jenom uchopit a je ve vašich rukou. Vy jste tím, kdo se musí pohnout směrem k tomu, co čeká na vás, abyste to zažili.

Z knihy 'CESTA ZA SMUTKEM' od Swamiho Chidanandy."

[Návštěvník]

Eduard Tomáš: "Myšlení je zlodějem Pravdy.

Právě jsme odhalili zloděje, který nám krade štěstí."

Myšlení funguje skrz koncepty, analýzu a dualitu (dobré - špatné, štěstí - neštěstí). Skutečná Pravda není myšlením uchopitelná, protože existuje mimo tyto mentální kategorie. Iluze duality (iluze oddělenosti) proto obsahuje mimo jiné i to, co je špatné, to, co je neštěstí, obsahuje utrpení.

Když se ztotožňujeme se svým myšlením, vytváříme iluzi oddělenosti a lpíme na konceptech. To nám brání zakusit přímé bytí v přítomném okamžiku, které je spojené s Pravdou.

Štěstí v hlubokém duchovním smyslu není emoční protiklad neštěstí, ale stav vnitřní svobody a klidu. Myšlení často vytváří zmatek, lpění a neustálé hodnocení, posuzování, což nás odvádí od tohoto stavu. Jakmile si toto uvědomíme, odhalíme „zloděje“, který nám brání v prožitku hlubšího, ne-duálního štěstí.

Tomášova slova jsou výzvou k tomu, abychom překročili myšlení a spočinuli v čistém Bytí – v bezmyšlenkovitém tichu, kde se Pravda sama odhaluje.

[Návštěvník]

Papaji: "Neřiď se tím, co říkají ostatní, toto je pravda. Nevěř, že musíš hledat hledat. Tady a teď budeš šťastný.

Jsi ve spánku šťastný nebo ne?"

Tazatel: "Šťastný"

Papaji: "Ano, velmi šťastný. Kdo ti řekl, abys byl takto šťastný? Tohle je tvá přirozenost. Když nemyslíš na nic, co ti někdo řekl, abys dělal cokoliv, co dělají ostatní. Oni mají problémy.

Nikoho neposlouchej, spi, i když ostatní jsou vzhůru. Jako to děláš v noci, můžeš to zkusit ráno. Co dělají ostatní, ty nedělej. Jen to zkus na jeden den a zítra se zase setkáme."

[Návštěvník]

Nisargadatta Mahárádž o štěstí

TAZATEL: Jeho milostí budu šťastný, mocný a klidný.

NISARGADATTA MAHARAJ: Jaké ambice! Jak může být šťastný člověk omezený časem a prostorem, pouhé tělo-mysl, bolestný výdech mezi narozením a smrtí? Samotné podmínky jeho vzniku znemožňují štěstí. Mír, síla, štěstí, to nikdy nejsou osobní stavy, nikdo nemůže říct „můj pokoj“, „moje síla“ – protože „moje“ znamená exkluzivitu, která je křehká a nejistá.

Tazatel: Znám pouze svou podmíněnou existenci; není nic jiného.

M: To se jistě nedá říct. V hlubokém spánku nejste podmíněni. Jak jste připraveni a ochotni jít spát, jak klidní, svobodní a šťastní, když spíte!

T: Nic o tom nevím.

M: Řekni to negativně. Když spíte, nic vás nebolí, nejste spoutaní ani neklidní.

T: Chápu váš názor. Když jsem vzhůru, vím, že jsem, ale nejsem šťastný; ve spánku jsem, jsem šťastný, ale nevím o tom. Vše, co potřebuji, je vědět, že jsem svobodný a šťastný.

M: Přesně tak. Nyní jděte dovnitř, do stavu, který můžete přirovnat ke stavu bdělého spánku, ve kterém si uvědomujete sami sebe, ale ne svět. V tomto stavu budete bez nejmenších pochybností vědět, že v kořenech svého bytí jste svobodní a šťastní. Jediným problémem je, že jste závislí na zkušenostech a vážíte si svých vzpomínek. Ve skutečnosti je to naopak; co je zapamatováno, není nikdy skutečné; skutečné je nyní.

„JÁ JSEM TO“ (84)

[Návštěvník]

"Ten, jehož štěstí je uvnitř, kdo je aktivní uvnitř, kdo se raduje uvnitř a je osvícený uvnitř, je ve skutečnosti dokonalý mystik. Je osvobozen v Nejvyšším a nakonec Nejvyššího dosáhne." A

Swami Prabhupāda, Bhagavad-gita

[Návštěvník]

Ajahn Brahm:"Ať už vám kdokoliv cokoliv udělal nebo řekl, ať už jste komukoliv cokoliv udělali nebo řekli, proč by to mělo kazit vaši šťastnou přítomnost?"

[Návštěvník]

Ajahn Brahm:"Každý chce vědět, jaký je smysl života. A odpověď je: zasloužíte si být šťastní.

[Návštěvník]

Tazatel:
Přemýšlím, jestli existuje způsob, jak si udržet tu chuť štěstí v ústech pořád, nebo jestli je to jen něco, co přichází a odchází?

Spira:
Ano, je velmi snadné udržet chuť štěstí v ústech neustále. Stačí se jednou provždy rozhodnout říci ano své současné zkušenosti – otevřít se jí zcela, bez výhrad a bez odporu. A pak máš chuť štěstí v ústech pořád.

[Návštěvník]

„Subham astu sarva-džagatam“ znamená doslova:
„Ať je štěstí (dobro, požehnání) pro celý svět (všechny bytosti světa).“
V češtině se často překládá jako „Šťastny ať jsou všechny bytosti.“

Na běžné úrovni (tedy z pohledu jednotlivce, který se ještě vnímá jako „já“ oddělené od „těch druhých“) je toto přání výrazem lásky, soucitu a univerzálního dobra – přání, aby všechny bytosti prožívaly mír, štěstí a osvobození od utrpení.
Je to přirozené vyjádření duchovního srdce – soucitu, který přesahuje ego.

Ale zároveň...

V absolutní pravdě: všechny bytosti jsou jedno

V učení ádvaita védánty (nedvojnosti), ale i v buddhistickém pojetí prázdnoty, je jasně řečeno, že „oddělené bytosti“ jsou pouze zdánlivé, jsou výrazy Jedné Skutečnosti. Všechno, co se jeví jako mnohost, je hra vědomí – májá, iluze.

V sanskrtu:
„Tat tvam asi“ – Ty jsi To.
Pravé Já není individuální „já“, ale samotné Vědomí, které se jeví jako všechno.

Tak jaký smysl má přát štěstí "všem bytostem", když žádné oddělené bytosti nejsou?

Z absolutního pohledu je tu pouze Jedno – Brahman, Vědomí, Atman.
Ale dokud trvá vjem oddělenosti (dokud je tu pocit „já“ a „oni“), je i přání jejich štěstí přirozeným projevem lásky.

A právě skrze tuto lásku a soucit se může vědomí začít probouzet z iluze oddělenosti.

Jinými slovy:

Přání štěstí všem bytostem je mostem mezi iluzí a Pravdou.

Zpočátku je to soucit mezi „mnou“ a „těmi druhými“.

Později se to přání stává průhledným, protože si uvědomíš, že ti druzí nejsou odděleni.
A v nejhlubším tichu už není třeba nic přát – protože všechno je dokonalé tak, jak to je.
Ale i tam, i když víš, že „žádné bytosti“ v odděleném smyslu neexistují – láska proudí dál.


Na relativní úrovni: „Subham astu sarva-džagatam“ je přání štěstí pro všechny, vycházející z otevřeného srdce.

Na absolutní úrovni: Všechny „bytosti“ jsou iluzí, nebo spíš výrazem Jediného Bytí. Ale dokud tato iluze trvá, je soucit cestou zpět ke skutečnému Já.

A v nejhlubší realizaci: Přání štěstí už není potřeba – protože vše je ve své podstatě štěstím samotným (ánanda). Ale přesto může toto přání zaznít – jako ozvěna ticha, jako hra Lásky.