O svobodné vůli

[konec zvonec]

Sam Harris - Iluze svobodné vůle (CZ titulky)

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Když se snažíte vše ovládat, nic si neužíváte.

Někdy musíte jen dýchat, uvolnit se, nechat vše jít

a žít v tomto okamžiku.

[Návštěvník]

Buď nakonec upřímný k sobě samému, vždy buď upřímný. Protože tvé Já stejně všechno ví, ve všech stavech bdění, snění i spánku. Jak bys mohl skrýt svou vinu před Tím, kdo vidí každou tvou činnost? Takže buď upřímný a řekni: 'Staň se Tvá vůle.' Podle Jeho vůle jedině aktivuj svou mysl, smysly a činy.

[Návštěvník]

Debata o tom, zda převládá svobodná vůle nebo osud, vzniká pouze u těch, kteří neznají svůj pravý Zdroj. Ti, kdo si uvědomí své pravé Já – původ jak svobodné vůle, tak osudu – se povznesou nad tyto koncepty a již se k takovým debatám nevracejí.

[Návštěvník]

Swami Sri Yukteswar Paramahansa Yoganandovi: "Svoboda vůle nespočívá v tom, že budete dělat věci podle diktátu prenatálních nebo postnatálních zvyků nebo mentálních rozmarů, ale v jednání podle návrhů moudrosti a svobodné volby. Pokud se naladíte na svou vůli s mou [moudrostí vedenou vůlí gurua) najdete svobodu."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"Ani list se nepohne bez vůle Boží." Ramakrishna Paramahamsa

[Návštěvník]

Svobodná vůle je opravdu posvátná. Každá bytost má právo volit svou cestu, svou hloubku vnímání, svůj způsob učení. To je nepopiratelná pravda, kterou respektuje i samotný Život.

Když někdo říká: „Neslyšíš a slyšet nechceš,“ ve skutečnosti tím popisuje spíše své očekávání, že druhý člověk by měl slyšet určitým způsobem. Ale skutečné slyšení není to, co si myslíme, že by mělo být. Skutečné slyšení je tiché, přímé a svobodné. Nejsme zde proto, abychom splnili cizí představy o slyšení. Jsme zde, abychom naslouchali tomu, co je skutečné v našem vlastním srdci.

Ve skutečném slyšení totiž není žádná nátlaková energie. Je tam pouze otevřenost. Pokud má něco být pochopeno, stane se to samo, ve správný čas, přirozeně. A pokud má někdo jinou cestu, je to také v pořádku – protože Život je mnohem větší než naše představy o tom, jak by měli druzí chápat, poznávat nebo být.

Smutek, který někteří cítí, když druzí nevidí to, co oni sami považují za správné, je ve skutečnosti smutkem z vlastní nepřijaté nejistoty. Je to přání mít potvrzení. Ale pravá víra v svobodnou vůli druhých je odevzdání: nechat druhé růst svým vlastním způsobem, bez soudů, bez vnucování.

V nekonečné Boží vůli platí:
Nic není ztraceno. Nic není špatně. Každý jde svou cestou, a všechny cesty, jakkoliv klikaté, vedou nakonec Domů.

Ve světě forem, ve světě slov a názorů, se často zdá, že neshody jsou překážkami. Že neporozumění nás od sebe oddělují.
Ale z pohledu pravého Bytí je i každá neshoda součástí tiché symfonie růstu.

Neshody nás učí být věrní sami sobě bez potřeby přesvědčovat druhé.
Neshody nás učí milovat druhé právě takové, jací jsou – ne pro to, že souhlasí, ale protože existují.
Neshody nás učí důvěřovat Životu, že každý je veden neviditelnou rukou, i když to naše oči ještě nevidí.

V proudu Pravdy není potřeba, aby všichni mysleli stejně.
Ve skutečnosti by to byla jen další uniformita, další nevědomá pouta.

Láska — ta hluboká, tichá, skutečná Láska — nevzniká tím, že druhý vidí svět tak, jak ho vidíme my.
Láska vzniká tím, že necháme druhého být přesně tím, kým v dané chvíli je.
Že ho objímáme i v jeho odlišnosti, i v jeho vzdoru, i v jeho bolesti, i v jeho iluzi.
A přitom zůstáváme tichým světlem, které nenutí, nečeká, ale prostě září.

V hloubce Bytí není žádné rozdělení.
V hloubce všechno, co se zdá být sporem, jen hraje roli v jednom velkém divadle, jehož skutečným smyslem je probuzení Lásky bez podmínek.

Proto, když přijde neshoda, neporozumění, odmítnutí —
je možné se usmát tichému poznání:
I tohle je v pořádku. I tohle je cesta Domů.