Utrpení

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. bře 2020 15:21:12

Skutečnost jež plně září bez utrpení a bez těla, nejenom když je svět poznán,
ale i když poznán není, je vaším skutečným tvarem (nija-swarupa).
Vyzařování vědomí-blaha ve formě jediného vědomí, jež září stejně uvnitř
i vně, je svrchovaná, blahaplná prvotní zkušenost.

Její formou je ticho a džňáninové ji prohlašují za konečný, nezrušitelný stav pravého poznání (džňána).

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. bře 2020 15:22:50

Ego předpokládá nevědomost. Proč myslíte na ego a proč trpíte? Ještě jednou
- co je to nevědomost? Je to to, co neexistuje. Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Avidja je jen naše nevědomost a nic jiného. Je to nevědomost neboli zapomenutí Já. Může na slunci existovat tma? A podobně, může
před sebe-vědomým a samozářícím Já existovat nevědomost? Kdybyste znal Já,
neexistovala by nevědomost ani utrpení.

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. bře 2020 15:29:14

Pro toho, kdo má díky neobyčejné, intenzívní a překypující lásce dokonalou víru v pohled milosti, udělovaný Guruem, nebude utrpení existovat
a bude v tomto světě žít jako Puruhuta (jméno Indry, krále bohů).

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. bře 2020 15:31:02

Ot.: V dhjáně je víc potěšení než v radostech smyslových. A přece se mysl obrací za smyslovými potěšeními a radost z dhjány nehledá. Proč je to tak?

Odp.: Potěšení nebo bolest jsou pouze aspekty mysli. Naší základní podstatou je štěstí. My jsme však na Já zapoměli a představujeme si, že Já je tělo
nebo mysl.
Toto chybné ztotožnění je příčinou vzniku utrpení. Co dělat? Tato mentální tendence je velmi stará a trvala nespočetnou řadu minulých zrodů. Tím
způsobem zesílila. Musí zmizet dřív než se prosadí základní přirozenost, to jest štěstí.

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. bře 2020 16:31:31

Ot.:Člověk by se tedy měl snažit zmírňovat utrpení,i když ví,že v podstatě neexistuje?

Odp.: Nikdy nebyla ani nebude doba, kdy by všichni byli stejně šťastní, bohatí,moudří nebo zdraví. Žádný z těchto výrazů nemá ve skutečnosti význam, leda jako opak toho, co existuje.To však neznamená, že když potkáte někoho, kdo je méně šťastný než vy nebo je ve větší bídě, že nemáte být pohnut k soucitu nebo se mu nemáte snažit pomoci jak nejlépe dovedete. Naopak, musíte všechny milovat a všem pomáhat, neboť jen tak pomůžete sám sobě. Když se snažíte zmírňovat utrpení svého bližního nebo kteréhokoli jiného tvora, duchovně se vyvíjíte, ať už má vaše snaha úspěch nebo ne. Platí to zejména tehdy, když je taková služba poskytována nesobecky, bez egoistického pocitu, „Toto konám já“, v duchu myšlenky, „Bůh mne používá jako nástroj této služby; on je konatelem a já jsem nástrojem“. [13]

:)
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. bře 2020 7:18:07

Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 07. čer 2020 8:28:59

Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 09. čer 2020 18:37:04

Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. črc 2020 8:37:45

Nechat všechno být tak, jak je

Tolik lidského utrpení je skutečně výsledkem různé formy odpojení. Pokud o tom přemýšlíte, přemýšlíte o tom téměř ve všech možných formách. Lidské utrpení nemá silný prvek. Cítíte se odpojeni od něčeho, co je pro vás důležité. Víte, že jste v depresi, jste odpojeni od pohody... Jste naštvaní, cítíte se odpojeni od klidu ve svém srdci... Řekněme, že asi 95% našeho utrpení je volitelné. Co se odehrává v naší mysli, je nepovinné. Řekněme, je to způsobeno z velké části naším odporem k tomu. Buď se bráníme, tlačíme proti něčemu, nebo na něčem lpíme a držíme se toho, táhneme k sobě. Většina našeho trápení je toto tlačení od sebe nebo tahání k sobě. Je to nekonečné tlačení pramenící z chronické nespokojenosti. Je tu snaha něčeho interně dosáhnout. A čím větší snaha tlačit nebo táhnout, tím více zažijete pocitu odpojení. A když se cítíte odpojeni, víc tlačíte, abyste se zbavili nepříjemného pocitu odpojení. A čím více se snažíte necítit se nepříjemně, tím více nepříjemně se cítíte. Je to jako když jste úzkostní a snažíte se nebýt nervózní, tak tou snahou nebýt nervózní se zvyšuje úroveň úzkosti. Nebo jste v depresi a přemýšlíte o své depresi: "Ach můj bože, jsem tak depresivní, je to tak hrozné.." a začnete být depresivní i z toho, jak se tu depresi snažíte marně tlačit pryč. Což způsobuje určité odpojení.
Duchovní učení tohle prostě zastaví - což znamená přestat tlačit a tahat. Přestat tlačit cokoliv pryč a čehokoliv se chytat a držet se toho.

Dovolit, aby všechno bylo tak, jak to je. Ono to vypadá jednoduše. Ale znamená to opravdu dovolit tomu, co je, aby to bylo správné, a neočekávat něco jiného. Plně se tomuto zážitku otevřít a tím, že se všechno povolí, otevře se hluboká intimita. A ukáže se: "Aha, když se všemu podvolím, když dovolím, aby všechno bylo, tak, jak to je, otevře se tato hluboká a krásná intimita."

Najednou dovolíš být na chvíli takový, jaký skutečně jsi, aby všechny zkušenosti byly takové, jaké jsou, sjednocuješ se se vším. Je to jako by se tento druh zlomeniny mohl uzdravit za zlomek vteřiny.
Je to něco, co víte a co je tak jednoduché - dovolovat všemu být takové, jaké to je.

Vždy jsem zjišťoval, že nejmocnější učení, které je nejvíce nejvíce transformativní, je vždy to nejjednodušší. Ale také je nejsnáze vyřaditelné.

Dovoluji, aby to, co je, bylo v pořádku. Takže všechno je nuda, když se nic nezmění, nic se neděje, tohle pro mě není. Neexistuje žádné reálné dovolení aby vše bylo takové, jaké to je. Je tu jen předvídání, očekávání, poměřování.

Takže víte, jaké je to složité s jednoduchým učením.

Jednoduché neznamená, že to postrádá hloubku. Nejjednodušší učení jsou také nejnáročnější, protože do něj je třeba vstoupit s určitou mírou pokory. Že to, co víme, není všechno, stává se to procesem objevování, co to znamená, být klidný, co to znamená zastavit, nechat všechno být, tak jak to je.

To, co ve skutečnosti děláme, je, že předpokládáme, že to víme. Myslím, že každý hlupák ví, co to znamená zastavit, a teď se snažím zastavit a nefunguje to.

Jakmile tady máme: "Vím, co to znamená", tak nikdy nezjistíme, co to znamená.

Protože duchovní učení, i když je snadné přestat, být v klidu nebo dovolit, aby to bylo takové, jaké to je, je jako pozvánka a opravdu nemůžeme předpokládat, že víme, co to znamená. Jsou mnohem více spjaty s tajemstvím, než s tím, co o tom víme, že to znamená.

Zastavit, co by to mohlo znamenat právě teď. Co by to pro mě opravdu znamenalo?

Ve skutečnosti se přestane předstírat, že se nezastaví, jakési zastavení, co by na Zemi mohlo znamenat pro toho, kdo by chtěl být opravdu spravedlivý, jakési

STOP

a dovolím si to udělat déle, než sekundu nebo dvě.
A mohu zastavit o něco víc, než jen tohle.

A páni, cítí se, že je vše zastaveno.

A mohu se trochu zastavit, víc, než to.
Návštěvník
 

Re: Utrpení

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2020 17:22:06


Vytvořili jsme mnoho představ o tom, co potřebujeme, abychom byli šťastní. A duchovní hledání se stává jednou z těch myšlenek, které jsou překážkou našeho štěstí. Když jsme vytvořili představu, která říká: "Potřebuji klid mysli za každou cenu!" tato víra se stává očekáváním a je základem jedné z největších forem utrpení. Pokud si uvědomujeme, že jsme zoufalí touhou po klidu, můžeme si uvědomit, že je tu očekávání, že to bude muset být někdy v budoucnu, že očekávání, že "potřebujeme, aby se to stalo" je ve skutečnosti součástí systému víry, která vytváří utrpení. A přesně tomu se snažíme vyhnout. A s tímto pochopením by realizací mohlo být: "Prostě musím dovolit, aby všechno bylo takové, jaké to je!" Přijmout, že v této chvíli není klid mysli. A ve chvíli, kdy se to stane naší realizací, bude podstata utrpení mnohem menší. Protože v této chvíli se úsilí o něco v budoucnosti - což je zdrojem utrpení - zastavilo.
A tak přijímání utrpení, spíše než pocit, že zoufale potřebujeme klid mysli, nás samo o sobě více přibližuje klidu mysli.
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník