Jména a tvary

[Návštěvník]

A ty si myslíš, že idiot, hlupák, začátečník, medvěd, kozí bobek, Jana, nevědomí, probuzení jsou něčím jiným než láskou?
Že vlna není mořem, vodou?

Zkus se radeji obracet k tomu hlavnímu učiteli, který nemá jméno a tvar, který jenom jest.

[miroslav]

A ty si myslíš, že idiot, hlupák, začátečník, medvěd, kozí bobek, Jana, nevědomí, probuzení jsou něčím jiným než láskou?
Že vlna není mořem, vodou?

Zkus se radeji obracet k tomu hlavnímu učiteli, který nemá jméno a tvar, který jenom jest.

To je otázka pro Janu na to co si myslí, třeba jí něco dojde.

[Návštěvník]

Probuzený nevyužívá slova k tomu, aby předal pravdu, ale spíše je nositelem ticha, které je zdrojem všeho poznání. Toto ticho je nekonečné, neměnné, všeprostupující. Slova Probuzených nejsou omezeny slovy, ale ukazují na uvědomění toho, co je za slovy – na samotnou podstatu vědomí. Neslouží k vysvětlení, ale spíše k probuzení, jako paprsek světla pronikající temnotou nevědomosti, odkrývají pravou přirozenost, která je čistou Láskou. Tato Láska není omezena dualitou, ale rozpouští iluzi oddělenosti, ve které by někdo jako Miroslav mohl vnímat rozdíly mezi sebou a ostatními. V tomto uvědomění se celý svět jeví jako dokonalý, protože je projevem Brahmanu, nekonečné skutečnosti, jež je základem všeho a ve které není místo pro iluzi oddělených jedinců. V pravdě není žádný ‚já‘, který by musel žít mezi hlupáky – je jenom Jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje

[Jana]

A ty si myslíš, že idiot, hlupák, začátečník, medvěd, kozí bobek, Jana, nevědomí, probuzení jsou něčím jiným než láskou?
Že vlna není mořem, vodou?

To je otázka pro Janu na to co si myslí, třeba jí něco dojde.

Miroslave, v nevědomosti - při ztotožnění s tělem, individualitou, v projekci ega žijeme mezi idioty, hlupáky, pseudoosvícenci a kozími bobky.
Náš svět je plný toho, co nemáme rádi, co nechceme, proti čemu bojujeme, co kritizujeme. Potom se mohou jevit i promluvy probuzených jako něco nepatřičného, na čem by bylo možné ulpět.

Nicméně jakmile je jasno, o čem probuzení mluví, protože to je naší přímou zkušeností, tak je to přesně jak říká Nisargadatta, Návštěvník i všichni ti Probuzení.

Je jenom jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje.

[miroslav]

V pravdě není žádný ‚já‘, který by musel žít mezi hlupáky – je jenom Jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje

Ani nemusí žít mezi dětmi ani mezi slepicemi ani mezi probuzenými ani mezi pseudoosvícenci atd. Je jenom Jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje. Tak jsi to myslela?
Já jen že jsi vypíchla zrovna jen ty hlupáky.

[miroslav]

Miroslave, v nevědomosti - při ztotožnění s tělem, individualitou, v projekci ega žijeme mezi idioty, hlupáky, pseudoosvícenci a kozími bobky.

A ješte jsi zapomněla na probuzené, děti a další lidi

Je zajímavé, že já žiji mezi probuzenými, hlupáky, dětmi, ostatními lidmi i když se neztotožňuju s tělem, individualitou ani v projekci ega.
Ty asi vnímáš druhé lidi a jejich specifika a třeba i jídlo nebo fekálie jenom v nevědomosti - při ztotožnění s tělem, individualitou, v projekci ega?

S kým ty si to dopisuješ tady na té poradně? Nebo to nejsi ty, kdo sem píše a pečuje o tu poradnu?

[Pedriito]

Hlava má prostě srdce, tělo má srdce, život má srdce - ducha...

Možná proto - "duchovno"

Hlava není oddělená od srdce, jako tělo od života, a život od skutečnosti.

A pak jsou tu ideje - co se mohou cítit oddělené.
Ale ani ony nejsou.

Pedrito, tohle je možná právě to nosné. Tvary, které registruje smyslové vnímání, různá jména, která určují specifikaci toho, co je, vytvářejí zdání iluze oddělenosti, jako že TO, CO JE, jsou různé od sebe oddělené věci, tedy vnímané to skrz ego-mysl v hlavě.

Ovšem podstatou toho všeho je to jediné skutečné neměnné, které je vším, co je. To znamená, že nejen, že to všechno od sebe není ve skutečnosti oddělené, ale je to ve skutečnosti tímtéž, stále stejným duchovním srdcem, které je časoprostorem neomezené, neměnné, celistvé, dokonalé.

To vše je prostě energie. Tu můžeš vnímat. V kosmu, přírodě, tvarech, tvorech, myšlenkách... A meditací tý mysli jejím uvolněním - stišením - spočívat v její podstatě. Kterou můžeš jmenovat třeba srdcem, duchem, brahmou, čistým vědomím, když to budeš chtít s někým diskutovat.... Nebo to nechat bezejmenné.

[Návštěvník]

"Návrat k Bohu a vysvobození ze světa je návratem do původního božského stavu vědomí i mysli.

Základ praxe: být si neustále vědom sám sebe v sebe si vědomém vědomí i jako pozorovatele, který není ničím, co pozoruje.

Nesvoboda je nevědomé pohlcení vědomí světem, tělem a myslí.

Vysvobození je vysvobozením vědomí z nevědomého pohlcení v uvědomovaném světě, těle a mysli."

Jiří Vacek

[Návštěvník]

V nevědomém stavu člověk vnímá svět skrze ego a smysly a věří, že jména a formy jsou skutečné. V božském stavu je však prohlédnuta jejich iluzorní podstata, a jedinec spočívá v čistém, nezměněném vědomí.

V božském stavu se vědomí oprostí od vlivů ega, těla a mysli, čímž dochází k prohlédnutí všech jmen a forem jako iluzorních projevů přírody. Jedinec rozpoznává, že veškeré formy a jména jsou jen dočasné a že za nimi se skrývá jediná skutečnost – čisté, nekonečné vědomí, které je nezměněné a nesmrtelné.

Pro člověka, který dosáhl tohoto stavu, jsou jména a formy vnímány jako projev božské energie, ale jejich dočasná a iluzorní podstata je jasně viděna, stejně jako člověk, který se probudí z iluzorního snu a pochopí, že sen nebyl skutečný.

Tento stav je stavem dokonalého klidu a svobody, kde nejsou žádné připoutanosti ani averze, protože vědomí již není ovládáno smysly a myslí. Mysl se stává průzračnou, jako klidná hladina jezera, a v tomto stavu vědomí spočívá ve své pravé podstatě.

Tento stav je stavem čistého vědomí, jednoty a osvobození.

[miroslav]

V nevědomém stavu člověk vnímá svět skrze ego a smysly a věří, že jména a formy jsou skutečné. V božském stavu je však prohlédnuta jejich iluzorní podstata, a jedinec spočívá v čistém, nezměněném vědomí.

V božském stavu se vědomí oprostí od vlivů ega, těla a mysli, čímž dochází k prohlédnutí všech jmen a forem jako iluzorních projevů přírody. Jedinec rozpoznává, že veškeré formy a jména jsou jen dočasné a že za nimi se skrývá jediná skutečnost – čisté, nekonečné vědomí, které je nezměněné a nesmrtelné.

Pro člověka, který dosáhl tohoto stavu, jsou jména a formy vnímány jako projev božské energie, ale jejich dočasná a iluzorní podstata je jasně viděna, stejně jako člověk, který se probudí z iluzorního snu a pochopí, že sen nebyl skutečný.

Tento stav je stavem dokonalého klidu a svobody, kde nejsou žádné připoutanosti ani averze, protože vědomí již není ovládáno smysly a myslí. Mysl se stává průzračnou, jako klidná hladina jezera, a v tomto stavu vědomí spočívá ve své pravé podstatě.

Tento stav je stavem čistého vědomí, jednoty a osvobození.

Tohle je teda dílo
Takhle by to nezmotala ani umělá inteligence.
To jsou perly:
Jedinec spočívá v božském stavu
Iluzorní podstata je jasně viděna
Vědomí již není ovládáno smysly a myslí
V tomto stavu spočívá vědomí ve své pravé podstatě

[Návštěvník]

Milý příteli, chápu, že některé výrazy mohou působit komplikovaně a snad i zbytečně složitě. Skutečnost je však vždy jednoduchá, jenom my lidé ji občas zahalujeme do složitých slov. To podstatné není ve slovech, ale v prožitku, který za nimi stojí. Dovol mi tedy to, co bylo řečeno, zjednodušit:

Když říkáme, že 'jedinec spočívá v božském stavu', máme na mysli, že když člověk dosáhne skutečné vnitřní svobody, uvědomí si svou pravou podstatu – tu božskou podstatu, která je přítomná v nás všech. Není to nic, co bychom museli hledat venku, ale naopak – je to stav, kdy se vracíme domů, do sebe.

Když mluvíme o 'iluzorní podstatě světa', není to odmítnutí světa jako takového, ale hluboké pochopení, že to, co vidíme a vnímáme skrze smysly a mysl, není konečnou realitou. Skutečnost je hlubší, přesahuje naše smyslové vnímání. Když to člověk pochopí, žije dál ve světě, ale už není připoután k tomu, co vidí a zažívá, protože ví, že je to pomíjivé a jen projev něčeho vyššího.

'A vědomí, které už není ovládáno smysly a myslí', znamená, že člověk už nežije pouze na úrovni běžného myšlení a smyslového vnímání. Jeho vědomí je klidné, tiché a napojené na něco vyššího – na božské. V tomto stavu se vědomí 'spočívá ve své pravé podstatě', což je stav, kdy je člověk sám sebou, bez nánosu myšlenek, emocí nebo tužeb, které nás často odvádějí od tohoto vnitřního klidu.

Ale nakonec, ať už to popíšeme jakkoli, to není o slovech, ale o prožitku. Když se člověk ztiší a ponoří do sebe, pochopí to vše přímo, beze slov. Slova mohou být zavádějící, ale ticho mluví vždy pravdu.

[miroslav]

No to už je lepší. To už zřejmě vyprodukovala AI a nebo někdo, kdo má všech pět pohromadě.

Je zajímavé proč to první ten návštěvník - podle rukopisu zřejmě Jana napsala.
K čemu je to dobré?

Prostě "ptačí den"

[Pedriito]

V božském stavu se vědomí oprostí od vlivů ega, těla a mysli, čímž dochází k prohlédnutí všech jmen a forem jako iluzorních projevů přírody. Jedinec rozpoznává, že veškeré formy a jména jsou jen dočasné a že za nimi se skrývá jediná skutečnost – čisté, nekonečné vědomí, které je nezměněné a nesmrtelné.

Vesmír, příroda, nezná iluzi. Musí to tak někdo vidět, uvažovat. Kdo je ten někdo?
Kdo to označí tím atributem - iluze? Je to čisté vědomí, kdo to takto ohodnotí?

Tvar neví že je tvar, nemá s tím problem, někdo ho musí definovat, pojmenovat.. Dělá to stejně tak definovaná podstata, co je zvána i prázdnotou, tichem...?

Vem si strunu, je tichá, ale když o ní brnkneš, rozvibruje se, zazní...

Není oddělena o svého tónu, a tón není oddělen od ní.

[Návštěvník]

Ať pozoruješ cokoliv, vždy na prvém místě zůstávej ve vědomí sama sebe.

Neustále bdí nad svým vědomím a neztrácej vědomí sama sebe, ať se zabýváš čímkoliv.

Ať si uvědomuješ, pozoruješ cokoliv, nikdy nepřestávej být sebe si vědomým pozorujícím vědomí.

Odejmi pozornost vědomí všemu, co můžeš pozorovat a obrať ji na samo pozorující vědomí.

Poznej se ve vědomí obrácením pozornosti na vše si uvědomující a pozorující vědomí.

Jiří Vacek

[Pedriito]

Ať pozoruješ cokoliv, vždy na prvém místě zůstávej ve vědomí sama sebe.

Neustále bdí nad svým vědomím a neztrácej vědomí sama sebe, ať se zabýváš čímkoliv.

Ať si uvědomuješ, pozoruješ cokoliv, nikdy nepřestávej být sebe si vědomým pozorujícím vědomí.

Odejmi pozornost vědomí všemu, co můžeš pozorovat a obrať ji na samo pozorující vědomí.

Poznej se ve vědomí obrácením pozornosti na vše si uvědomující a pozorující vědomí.

Jiří Vacek

To je dobrý úvod do meditační praxe. Slohem p. Vacka.
Pozornost je odtažena ze světa, ve kterém má osobnost zmatek.

Aneb shrnuto první část Šankarova: "Svět je neskutečný"...

Zkrátka, když chce člobrda zahrát písničku na jemu blízký nástroj,
musí napřed cvičit, až se ji naučí.

A tak je to i s tím vnitřním nástrojem.

[Jana]

V pravdě není žádný ‚já‘, který by musel žít mezi hlupáky – je jenom Jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje

Ani nemusí žít mezi dětmi ani mezi slepicemi ani mezi probuzenými ani mezi pseudoosvícenci atd. Je jenom Jednota, ticho a láska, která všechno zahrnuje a přesahuje. Tak jsi to myslela?
Já jen že jsi vypíchla zrovna jen ty hlupáky.

Ano, džňání svět Probuzeného je absolutně dokonalý, všechen sen tvarů, jmen a kvalit těch druhých se rozplynul v blažené jednotě, kde každý a všechno je Boží Láskou, má všechno tu stejnou nejvyšší kvalitu Bráhma.

Kdežto život ve snu - v egu, kde mysl nálepkuje tvary nálepkami rozmanitých kvalit - jen tak něco do jednoty posuzovaného s posuzujícím neprojde. To, co je jasně láskou sice by prošlo, ale to, co se jeví z pohledu ega jako nepřijatelné, nás do jednoty Bytí, ve kterém je všechno tou nejvyšší kvalitou našeho vlastního pravého Já, nevpustí.

Legrace je, že z pohledu ega se jeví džňání svět jako naivní nevědomost, kdy nevíš, kdo je na rozdíl od Tebe zločinec, idiot, špatný člověk, ubožák, kterému musíš zrcadlit jeho špatnosti a pomáhat se jich zbavit.

A ono je to ve skutečnosti obráceně, že ten, koho mysl onálepkovala jako nežádoucího idiota, není ve své podstatě nikým jiným, než pravé Já.

Proto se v iluzi oddělenosti jeví, že žít v trvalé blaženosti v tomto světě může jen někdo, kdo je od reality oddělen:

"Představme si skálu, ve skále díru a v té díře žábu. Žába může strá­vit svůj život v dokonalé blaženosti, ničím nerušená a nerozptylovaná. Venku před skálou je v pohybu svět. Kdyby se žába doslechla o vnějším světě, řekla by: „Nic takového není. Můj svět je světem míru a blaženosti. Váš svět je pouhá slovní konstrukce a neexistuje."


A takového onálepkuje nevědomá egomysl jako naivního, protože z jejího pohledu je pozornost odtažena ze světa, ve kterém má osobnost zmatek.

[Pedriito]

Ano, džňání svět Probuzeného je absolutně dokonalý, všechen sen tvarů, jmen a kvalit těch druhých se rozplynul v blažené jednotě, kde každý a všechno je Boží Láskou, má všechno tu stejnou nejvyšší kvalitu Bráhma.

Duchovní kvality jsou vnitřní přirozeností, stačí je jen oprášit od toho egoistického prachu a vyjdou na "venek".

Jako třeba nevinnost, moudrost, tvořivost, mír mysli, ta láska, čistá radost, nespoutanost, odpuštění....

To ale neznamená, že takový člověk nevidí, když něčí ego dělá paseku.

Všichni avatarové, buddhové, mistři jsou tu jen z tohoto důvodu, vnést do toho světlo.

Mluví úplně zřetelně o egocentrismu, pokrytectví, chtíčích, hněvech, pýchách davů, jako byli třeba farizejové, kastovníci, náboženští zaslepenci, atd....

[Jana]

Ano, džňání svět Probuzeného je absolutně dokonalý, všechen sen tvarů, jmen a kvalit těch druhých se rozplynul v blažené jednotě, kde každý a všechno je Boží Láskou, má všechno tu stejnou nejvyšší kvalitu Bráhma.

Duchovní kvality jsou vnitřní přirozeností, stačí je jen oprášit od toho egoistického prachu a vyjdou na "venek".

Jako třeba nevinnost, moudrost, tvořivost, mír mysli, ta láska, čistá radost, nespoutanost, odpuštění....

To ale neznamená, že takový člověk nevidí, když něčí ego dělá paseku.

Všichni avatarové, buddhové, mistři jsou tu jen z tohoto důvodu, vnést do toho světlo.

Mluví úplně zřetelně o egocentrismu, pokrytectví, chtíčích, hněvech, pýchách davů, jako byli třeba farizejové, kastovníci, náboženští zaslepenci, atd....

Tohle je dobré poznávat ještě do větší hloubky:

T: Přesto spolu ale mluvíme.

M: Toto mluvení je ve vašem světě. V mém je věčné ticho. Mé ticho zpívá, má prázdnota je naplněná, nepostrádám nic. Můj svět nemůžete znát, dokud v něm nejste..... Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta.
viewtopic.php?f=60&t=6458&start=20#p170081

Při ztotožnění s vlnou na moři, které jde o život a na kterou se valí jiná vlna, která ji smete z povrchu mořského, se realita může jevit jako drama, děj, velikost a síla vln se může porovnávat, hodnotit a může se to jevit jako podstatné.

Při uvědomění, že jsi tím celým oceánem i s tím vlnobitím se s Tebou nic neděje. Nepotřebuješ zkušenost vlny, nepotřebuješ si pamatovat, co Ti která vlna provedla, kolik Ti sebrala nebo přidala vody.

Trvale zakotven v nejvyšší pravdě, ve Tvém pravém Já, se s Tebou nic neděje, neděje se nic s ničím, protože všechno je tímtéž.

Z pohledu ega (ztotožnění s vlnou) to ovšem vypadá docela jinak.

[Pedriito]

Tak působí např. kvalita odpoutanosti. A má to "předehru".

Osobnost se musí odevzdat duchovní podstatě, tím ji příjíme.

Prostý akt.

Maharadž nemluví o světě tazatele o jako takovém a o svém jako mu nadřazeném.

Mluví o (vašem) světě sobectví (egoismu) co se všelijakými způsoby zabydlelo v (vaší) mysli,
vězněje tu pozornost.

Řek bych že on použil tu kvalitu odevzdání svému učiteli,
tím jej přijal do svého srdce. Rozdíly byli smazány mezi jeho a svým duchem.

Ticho mohlo zpívat (třpyt prázdna), odpoutanost "znít".

[Návštěvník]

To ale neznamená, že takový člověk nevidí, když něčí ego dělá paseku.

Všichni avatarové, buddhové, mistři jsou tu jen z tohoto důvodu, vnést do toho světlo.